Zákon České národní rady o služebním poměru příslušníků Policie České republiky · 186/1992 Sb. · 163 paragrafů
(1) Délka základní doby služby v týdnu se řídí obecně závaznými právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.
(2) Služební funkcionář může stanovit policistovi kratší dobu služby v týdnu nebo ji jinak vhodně upravit, jestliže o to policista požádá ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby.
(1) Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje zpravidla na pět dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Pokud to povaha služby vyžaduje, může být služba rozvržena nerovnoměrně; průměrná doba služby v týdnu nesmí přitom v určitém období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní doby služby v týdnu.
(2) O rozvržení základní doby služby v týdnu rozhoduje příslušný služební funkcionář, stanoví též začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může přitom činit nejvýše 24 hodin.
(3) Ministerstvo může stanovit obecně závazným právním předpisem podmínky, za nichž může být základní doba služby v týdnu rozvržena jinak, než podle předchozích odstavců; vždy však musí být nejdéle za dvouměsíční období dodržena průměrná doba služby v týdnu podle odstavce 1.
Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje tak, aby policista měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání néjméně 12 hodin a jednou v týdnu nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 36 hodin.
(1) Policista má nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být policistovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba pro jídlo a oddech.
(2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, v jakém rozsahu se přestávky na jídlo a oddech započítávají do základní doby služby v týdnu.
(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je policista povinen konat službu nad základní dobu služby v týdnu.
(2) Při službě konané nad základní dobu služby v týdnu lze v mimořádných případech nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami zkrátit až na šest hodin; nepřetržitý odpočinek v týdnu však musí vždy činit nejméně 24 hodin.
(3) Nocí se rozumí doba od 22 hodin do 6 hodin.
(1) Policistovi lze v důležitém zájmu služby nařídit služební pohotovost.
(2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nařizování služební pohotovosti.
(1) Policista má nárok na dovolenou za kalendářní rok, jestliže v něm vykonával službu alespoň 60 dní.
(2) Za kalendářní rok, v němž vznikl nebo skončil služební poměr, náleží policistovi poměrná část dovolené.
(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, které doby se posuzují jako doba výkonu služby.
(1) Základní výměra dovolené činí 37 kalendářních dnů.
(2) Poměrná část dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, náleží policistovi poměrná část dovolené i za tento kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr skončil, náleží policistovi poměrná část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr déle než 15 dnů.
(1) Dovolená se čerpá zpravidla vcelku; poskytuje-li se v částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 14 kalendářních dnů, pokud se služební funkcionář s policistou nedohodne jinak.
(2) Dovolenou lze policistovi poskytnout ještě před splněním podmínky stanovené v § 46 odst. 1. Jestliže však policista do konce kalendářního roku tuto podmínku nesplní, je povinen vrátit služební příjem, který mu byl vyplacen za dobu dovolené, na kterou mu nevznikl nárok.
(3) Nástup dovolené určuje služební funkcionář, a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům policisty. Den nástupu dovolené musí být policistovi oznámen nejméně 15 dnů předem; tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím policista souhlasí.
(4) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji policista mohl vyčerpat do konce kalendářního roku. Jestliže policista ze služebních důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je příslušný služební funkcionář povinen poskytnout mu ji tak, aby ji vyčerpal nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Služební funkcionář je však povinen určit policistovi čerpání alespoň 14 dnů v kalendářním roce, pokud mu na ně vznikl nárok.
(5) Služební funkcionář nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy je policista uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je policistka na mateřské dovolené. Na dobu, kdy policista nemůže pro důležité osobní překážky konat službu, může služební funkcionář určit policistovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.
(6) Čerpá-li dovolenou policista s dobou služby rozvrženou nerovnoměrně, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.
(7) Vyžaduje-li to zájem služby, může služební funkcionář změnit policistovi původně určený nástup dovolené nebo ho odvolat z dovolené; policie je povinna nahradit policistovi újmu, kterou bez svého zavinění utrpěl v souvislosti se změnou původně určeného nástupu dovolené nebo v souvislosti s odvoláním z dovolené.
(1) Je-li policista v době dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny, dovolená se mu přerušuje. Dovolená se přerušuje také nástupem mateřské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené policisty svátek na den, který je jinak jeho obvyklým dnem služby, nezapočítává se do dovolené.
(1) Policista má za dobu dovolené nárok na služební příjem. Na žádost policisty mu musí být služební příjem, splatný během dovolené, vyplacen již před nástupem dovolené.
(2) Policistovi náleží za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část náhrada ve výši služebního příjmu odpovídajícího době nevyčerpané základní výměry dovolené, pokud dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ani do konce následujícího kalendářního roku.
Pokud služební poměr policisty skončil po vyčerpání dovolené nebo její části, je policista povinen vrátit služební příjem vyplacený mu za dovolenou nebo její část, na níž mu nevznikl nárok, jen skončil-li služební poměr uvolněním podle § 105 nebo propuštěním podle § 106 odst. 1 písm. d) a e) anebo ztrátou hodnosti.
(1) Policista, který vykonává po celý kalendářní rok zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu, má nárok též na dodatkovou dovolenou v délce sedmi kalendářních dnů. Vykonává-li policista tuto službu jen po část kalendářního roku, náleží mu poměrná část dodatkové dovolené.
(2) Za dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu podle § 50 odst. 2; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně. To neplatí v případě, kdy dodatková dovolená nemohla být vyčerpána z důvodu neschopnosti policisty ke službě pro nemoc nebo úraz.
(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.
(1) Jestliže policista nemůže pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat, službu, má nárok na udělení služebního volna.
(2) Policista, kterému bylo poskytnuto služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu má nárok na služební příjem, pokud mu nebyla poskytnuta odměna nebo vyplacena náhrada služebního příjmu podle zvláštních předpisů.
(3) Policistovi, který byl vyslán k dennímu studiu kratšímu 12 měsíců, náleží studijní volno.
(4) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem, ve kterých případech a v jakém rozsahu se poskytuje služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu a pro důležité osobní překážky, v jakém rozsahu se poskytuje studijní volno a v jakém rozsahu náleží služební příjem po dobu služebního a studijního volna.
(1) Policistovi se poskytne služební volno bez nároku na služební příjem po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle předpisů o nemocenském pojištění nebo rodičovský příspěvek podle zákona o státní sociální podpoře.
(2) Policistovi může být poskytnuto služební volno bez nároku na služební příjem, jestliže o to požádá.
(1) Policista má nárok na tyto náležitosti
a) služební příjem podle zvláštních zákonů,
b) zvláštní jednorázové peněžní náležitosti spojené se vznikem služebního poměru,
c) naturální náležitosti potřebné pro výkon služby.
(2) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem po projednání s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a ministerstvem financí České republiky podmínky nároku na jednotlivé druhy náležitostí podle odstavce 1 písm. b) a c), jejich výši, výplatní termíny a další podrobnosti.
(1) Policistovi náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které mu vzniknou při plnění služebních povinností; rovněž mu náleží náhrada za používání vlastních předmětů potřebných pro výkon služby, jestliže jich používá se souhlasem služebního funkcionáře.
(2) Ministerstvo stanoví po projednání s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a ministerstvem financí České republiky obecně závazným právním předpisem výši náhrad podle odstavce 1 a podrobnosti o jejich poskytování.
V mimořádných zvlášť odůvodněných případech může být policistovi, který se bez svého zavinění dostal do tíživé sociální situace, poskytnuta jednorázová návratná peněžní výpomoc. O přiznání jednorázové návratné peněžní výpomoci a o její výši rozhoduje ministr.
(1) Policie vytváří policistům podmínky pro řádný, hospodárný a pdkud možno bezpečný výkon služby.
(2) Policie je zejména povinna
a) zajišťovat pro policisty zdravotnickou péči,
b) zřizovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení,
c) pečovat o vzhled a úpravu pracoviště,
d) vytvářet příznivé podmínky pro závodní stravování,
e) zajišťovat ubytování policistů,
f) vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů policistů,
g) vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání policistů.
(3) Policie může pro plnění povinnosti podle odstavce 2 písm. a) zřizovat a udržovat zdravotnická zařízení, včetně zařízení lázeňských.
(1) Policie může s policistou uzavřít dohodu, kterou se policie zavazuje umožnit policistovi rozšíření nebo zvýšení vzdělání a policista se zavazuje setrvat po skončení studia po určitou dobu ve služebním poměru nebo uhradit policii náklady spojené s rozšířením nebo zvýšením vzdělání nebo jejich část. Policie se může s policistou též dohodnout, že policista uhradí policii náklady vynaložené na rozšíření nebo zvýšení jeho vzdělání, jestliže jeho služební poměr skončí ztrátou hodnosti anebo propuštěním podle § 106 odst. 1 písm. c), d) nebo e) před dokončením studia k rozšíření nebo zvýšení vzdělání.
(2) Dohoda podle odstavce 1 musí být uzavřena písemně a musí obsahovat
a) stupeň vzdělání a formu studia,
b) obor studia,
c) dobu, po kterou se policista zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru, a
d) celkovou částku, kterou je policista povinen uhradit, jestliže nesplní svůj závazek,
jinak je neplatná.
(3) Povinnost úhrady nákladů se poměrně sníží, nesplní-li policista svůj závazek jen zčásti.
(4) Povinnost úhrady nákladů zaniká, jestliže služební poměr skončil propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a) a b).
(5) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o sjednávání dohod o rozšíření nebo zvýšení vzdělání; stanoví též rozsah nákladů a výši úhrady, které lze na policistovi požadovat, a může stanovit, ve kterých případech a v jakém rozsahu lze policistovi úhradu nákladů prominout.
Policie je povinna zabezpečit úschovu svršků a jiných osobních předmětů, které policisté obvykle nosí do služby.
(1) Vymezenému okruhu policistů se poskytuje k upevnění jejich tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce.
(2) Policistům lze poskytnout na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitaci v délce 14 dnů v kalendářním roce formou lázeňské léčby spojené s částí dovolené.
(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem okruh policistů, kterým se poskytuje preventivní rehabilitace, podmínky pro poskytování preventivní rehabilitace a způsob jejího provádění.
Jestliže schopnost policisty k výkonu služby je ze zdravotních důvodů dlouhodobě změněna, stanoví mu příslušná lékařská komise zdravotní klasifikaci a potřebné omezení pro výkon služby.
(1) Policistka nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání.
(2) Těhotná policistka nesmí být rovněž ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství; to platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.
(3) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem po projednání s ministerstvem zdravotnictví České republiky funkce a služby zakázané všem policistkám, těhotným policistkám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.
Těhotná policistka, osamělá policistka a osamělý policista pečující o dítě mladší než tři roky smějí být zařazováni do nočních služeb, do služeb konaných nad základní dobu služby v týdnu a do služební pohotovosti jen se svým souhlasem. Osamělá policistka a osamělý policista, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, mohou být do služební pohotovosti zařazováni jen se svým souhlasem.
(1) Vykonává-li těhotná policistka funkci, jejíž výkon je těhotné policistce zakázán nebo podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je služební funkcionář povinen převést ji dočasně na funkci, která je pro ni vhodná. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu a o policistce, která kojí.
(2) Dosahuje-li policistka ve funkci, na kterou byla převedena, bez svého zavinění nižšího služebního příjmu, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů o nemocenském pojištění.6)
Těhotná policistka, osamělá policistka a osamělý policista pečující o dítě mladší než jeden rok smějí být vysláni na služební cestu nebo přeloženi do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem. Osamělá policistka a osamělý policista, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, mohou být vysláni na služební cestu mimo obvod služebního působiště nebo přeloženi do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem.
(1) Služební funkcionář je povinen při zařazování do služby přihlížet též k potřebám osamělé policistky nebo osamělého policisty, kteří pečují o dítě mladší než 15 let.
(2) Služební funkcionář stanoví osamělé policistce nebo osamělému policistovi, kteří pečují o dítě mladší než 15 let, nebo těhotné policistce na její žádost kratší dobu služby nebo ji jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem služby.
(1) Nárok policistek na mateřskou dovolenou a na přestávky ke kojení a policistek a policistů na rodičovskou dovolenou se řídí předpisy platnými pro pracovnice v pracovním poměru.7)
(2) Požádá-li policistka služebního funkcionáře o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a policista o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené po dobu, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je tento povinen jejich žádosti vyhovět.
(1) Policista odpovídá policii za škodu, kterou jí způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Policista, který byl povolán k plnění úkolů ministerstva,8) odpovídá za takovou škodu ministerstvu; ustanovení oddílu prvního hlavy sedmé se použijí obdobně.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinnosti ze strany policie, odpovědnost policisty se poměrně omezí.
(3) Zavinění policisty prokazuje služební funkcionář s výjimkou případů uvedených v § 77 a 79.
Na policistovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může služební funkcionář požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která byla způsobena policii, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu.
(1) Převzal-li policista na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty), odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě může být s policistou současně ujednáno, že bude-li vykonávat službu s více policisty, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.
(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
(3) Policista se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
(4) Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem funkce, pro jejichž výkon je uzavření dohody o hmotné odpovědnosti nezbytné.
(1) Policista, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit, je-li převáděn na jinou funkci nebo pokud policie v přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v podmínkách výkonu služby, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může policista od dohody odstoupit, jestliže na pracoviště je zařazen jiný policista nebo ustanoven jiný vedoucí pracoviště nebo jeho zástupce. Odstoupení musí být oznámeno služebnímu funkcionáři písemně.
(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem skončení služebního poměru nebo dnem odstoupení od této dohody.
Policista odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje, nástrojů a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.
O náhradě škody rozhoduje služební funkcionář, nedojde-li k dohodě o náhradě škody.
Policista neodpovídá za škodu,
a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,
b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,
c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky.
(1) Policista, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předešlého stavu.
(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého policisty trojnásobek jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena
a) na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů,
b) v opilosti, kterou si policista přivodil, nebo v důsledku toho, že zneužil jiné návykové látky.9)
(3) Byla-li škoda způsobena také policií, je policista povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(4) Odpovídá-li za škodu několik policistů, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění; způsobil-li některý z nich škodu úmyslně, odpovídá za škodu úmyslně způsobenou.
(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým policistům určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých služebních příjmů, přičemž služební příjem vedoucího pracoviště a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.
(2) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně odpovědných policistů, hradí schodek tento policista podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní policisté podíly určenými podle předchozího odstavce.
Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.
(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu. Jde-li o škodu způsobenou v opilosti nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je policista povinen vyúčtovat, anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán nebo, jde-li o škodu způsobenou trestným činem, soud.
(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti policistou při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, došlo-li k dopravní nehodě při bezpečnostní akci nebo bezprostředně po ní, při ztížených podmínkách, dále jde-li o první zavinění policisty nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.
(3) Při určování výše náhrady škody podle odstavce 1 se přihlíží zejména k plnění služebních povinností policistou, ke společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní došlo.
(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.