Jednací řád

Má-li prokurátor nebo v řízení před soudem předseda senátu ustanovit obviněnému obhájce (§ 45 tr. ř.), požádá advokátní poradnu, aby mu sdělila, který advokát má být obhájcem ustanoven.

Neustanoví-li v řízení ve věcech občanskoprávních předseda senátu účastníkovi zástupce z řad advokátů (§ 142 odst. 1, § 144 odst. 1 o. s. ř.), může jej ustanovit z řad soudců z povolání nebo jiných zaměstnanců soudu, kteří jsou k tomu způsobilí.

Postup ustanovování obhájců a zástupců v místě, kde je několik advokátních poraden, upraví se v zájmu jejich rovnoměrného zatížení dohodou mezi krajským prokurátorem, předsedou krajského soudu a vedoucími advokátních poraden.

(1) Úkony prokurátora nebo soudu se konají mimo budovu prokuratury nebo soudu jen tehdy, jsou-li pro to závažné důvody, zejména vyžaduje-li to povaha úkonu nebo je-li to vhodné z výchovných důvodů.

(2) Má-li být nějaký úkon vykonán v budově úřadu (orgánu veřejné správy) nebo veřejného ústavu nebo podniku, je to třeba předem ohlásit osobě pověřené jejich vedením.

(3) Ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a podnicích nebo v budovách Sboru národní bezpečnosti smí prokurátor nebo soud vykonat potřebný úkon jen se svolením příslušného velitele.

Ve dnech pracovního klidu lze úkony konat jen v naléhavých případech.

(1) Předvolávání k jednotlivým úkonům se děje zpravidla písemně, nebo pokud je to možné, ústně, v naléhavých případech též telegraficky nebo telefonicky. Byla-li některá osoba předvolána ústně, telegraficky nebo telefonicky, učiní se o tom záznam ve spise; byla-li předvolána ústně při výslechu, poznamená se to v protokole.

(2) Vyžadují-li to zvláštní okolnosti případu, zejména při nařízeném předvedení, lze předvolání v trestních věcech zařídit též prostřednictvím orgánů národní bezpečnosti.

(3) V písemném předvolání se uvede označení věci, místo, čas, a není-li tím ohrožen obecný zájem, také předmět výslechu nebo jiného úkonu, dále zda se má předvolaný dostavit jako obviněný, účastník, svědek, znalec nebo tlumočník a které pomůcky a důkazní prostředky má s sebou přinést. Zaměstnané osoby se současně vyzvou, aby o svém předvolání včas uvědomily svého zaměstnavatele (bezprostředního představeného), aby mohlo být zařízeno jejich zastupování po dobu jejich nepřítomnosti v práci. Kromě toho se v písemném předvolání označí zákonné následky, které by předvolaného stihly, kdyby se bez důvodu a bez omluvení nedostavil.

(4) V písemném předvolání určeném obviněnému se kromě zákonného ustanovení uvede též slovně, o jaké obvinění jde.

(5) Příslušníci ozbrojených sborů v činné službě se předvolávají prostřednictvím svého představeného. Není-li znám představený vojenských osob v činné službě, předvolají se prostřednictvím místního velitele; není-li znám představený příslušníků Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru vězeňské stráže v činné službě, předvolají se prostřednictvím nejbližšího velitelství příslušného Sboru.

(6) Má-li být vyslechnut větší počet osob zaměstnaných na témže pracovišti (v témže závodě a p.), lze provést jejich výslech po předchozí dohodě se správou pracoviště (závodu a pod.) v místě pracoviště, a to i bez jejich předchozího předvolání.

(1) O předvedení (§§ 92, 109 a § 232 odst. 2 tr. ř., § 69, § 100 odst. 2 a § 112 o. s. ř.) se požádá příslušné velitelství Sboru národní bezpečnosti.

(2) O předvedení příslušníků ozbrojených sborů v činné službě se požádá jejich představený.

(1) Ustanovení § 45 odst. 1 a odst. 3 věty prvé a druhé se užije přiměřeně, vyrozumívají-li se o úkonech prokurátora nebo soudu obviněný, jeho obhájce nebo zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci, orgán veřejné péče o mládež nebo účastníci a jejich zákonní zástupci nebo zmocněnci.

(2) Prokurátor musí být vyrozuměn o všech úkonech soudu, jichž se má zúčastnit.

(1) Před výslechem zjistí vyslýchající totožnost vyslýchaného a poučí jej o jeho právech a povinnostech. V protokole se výslovně uvede, že se tak stalo; kde je toho třeba, uvede se i prohlášení vyslýchaného.

(2) Na počátku výslechu zjistí vyslýchající osobní poměry vyslýchaného:

1. u obviněného zjistí zejména jméno a příjmení (i dřívější příjmení), datum a místo (okres) jeho narození, místo, kde byl zapsán do knihy narození, jeho poslední bydliště (místo pobytu), rodinný stav, zaměstnání (u osob, které nejsou zaměstnány, jejich poslední zaměstnání), majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty;

2. u jiné vyslýchané osoby zjistí jméno a příjmení, věk, rodinný stav, zaměstnání, bydliště (místo pobytu) a okolnosti, které mohou mít vliv na její hodnověrnost.

(3) Vyslýchanému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do svých písemných poznámek. Stalo-li se tak, poznamená se to v protokole. Vyslýchaný může být vyzván, aby poznámky předložil k nahlédnutí prokurátoru nebo soudci, kteří řídí výslech.

(1) Výslech osob, které se nedovedou vyjadřovat ani v českém ani ve slovenském jazyku, se koná prostřednictvím tlumočníka. Od přibrání tlumočníka lze upustit, jestliže vyslýchající nebo zapisovatel ovládá jazyk, ve kterém se bude výslech konat.

(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro výslech osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.

(1) Přibere-li prokurátor nebo soud znalce k ohledání (§ 80 tr. ř., §§ 119 a násl. o. s. ř.), může vzhledem k povaze věci určit, že se má ohledání konat jen v přítomnosti znalců samých.

(2) Je-li obava, že předmět ohledání bude ohledáním zničen nebo změněn, odevzdá se znalcům, je-li to možné, jen část předmětu a učiní se opatření, aby mohlo být ohledání podle potřeby opakováno.

(1) Protokol (§ 60 tr. ř., §§ 66 a 68 o. s. ř.) má obsahovat všechny podstatné okolnosti a musí být z něho zřejmo, zda při provádění úkonu bylo dbáno příslušných předpisů (na př. napomenutí k pravdivému vypovídání, prohlášení, které vyslýchaný učinil na upozornění, že má právo odepřít výpověď).

(2) Zpravidla se zapisuje toliko obsah výpovědi vyslýchaných osob. Pokud je to důležité pro posouzení věci, zapíší se výpovědi vyslýchaných osob doslovně; v tomto případě se příslušné místo vyslýchané osobě vždy z protokolu přečte a v protokole se poznamená, že se tak stalo, po případě také, jaké námitky byly činěny. Záleží-li na přesném a doslovném znění odpovědi nebo vypovídá-li vyslýchaný vyhýbavě, provádí se výslech tak, že se kladou jednotlivé otázky, které se doslovně zaprotokolují; stejně se doslovně zaprotokoluje odpověď vyslýchaného.

(3) Protokol o výpovědi osoby neznalé ani českého, ani slovenského jazyka sepíše se některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník její příslušnou část pokud možno také v jazyku, jímž tato osoba vypovídala.

(4) Protokol se hlasitě diktuje, aby přítomní diktovanou výpověď slyšeli. Prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu může vyslýchanému, zejména jde-li o znalce, dovolit, aby svou výpověď diktoval zapisovateli sám. Tato okolnost se poznamená v protokole.

(5) Je-li toho třeba, může být průběh celého výslechu nebo jeho části, po případě průběh celého úkonu nebo jeho části, zaznamenán těsnopisně; těsnopisný záznam se přepíše obyčejným písmem a připojí k protokolu.

(1) Protokol v trestních věcech podpisují osoba řídící jednání a zapisovatel, jakož i tlumočník a osoba přibraná podle § 127 odst. 2 a § 133 odst. 2 tr. ř. Protokol sepsaný mimo hlavní a odvolací líčení a veřejné zasedání podpisuje též vyslýchaný; byla-li výpověď vyslýchaného napsána na několika samostatných listech nebo arších, podpíše vyslýchaný každý samostatný list nebo arch zvlášť. Před podepsáním se protokol vyslýchanému přečte nebo předloží k přečtení. V protokole se poznamená, že se tak stalo, a uvede se, zda byl protokol vyslýchaným schválen. Odmítne-li vyslýchaný protokol podepsat, poznamená se to v protokole spolu s důvody, které uvedl.

(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání protokol podepsat, podpíše jej jiný člen senátu. Nemůže-li pro překážku delšího trvání podepsat protokol jiná osoba, není třeba jejího podpisu. Důvod, proč podpis odpadl, se poznamená v protokole.

Osoba řídící jednání může i po podpisu protokolu nařídit opravu písařských chyb a jiných zřejmých nesprávností a v tomto směru protokol doplnit. Oprava se vyznačí tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podpíše ten, kdo ji nařídil, a zapisovatel.

(1) V protokole o hlasování (§ 24 tr. ř., § 155 o. s. ř.) se uvede:

1. den hlasování,

2. jména a příjmení členů senátu a zapisovatele,

3. postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí.

(2) Mínění odlišné od názoru většiny se zapíše v celém svém znění a stručně se odůvodní.

(3) Důvody rozhodnutí se pojmou do protokolu jen tehdy, je-li mezi členy senátu rozpor pro odůvodnění, který bylo třeba hlasováním odstranit.

(4) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.

(5) Skončí-li jednání, aniž bylo odročeno, pojmou se všechny zápisy o hlasování senátu do jediného protokolu o hlasování.

(6) Jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela pouze porada v jednací síni bez přerušení jednání, nesepisuje se zvláštní protokol o hlasování, v protokole o jednání se poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.

(7) Protokol o hlasování se připojí ke spisu v zalepené obálce, opatřené na uzávěře kulatým úředním razítkem (§ 70 odst. 1).

(1) Nejsou-li známa všechna osobní data obviněného [§ 26 odst. 1 písm. b), § 86 písm. b) tr. ř.], uvedou se jak v žalobě, tak v rozsudku všechny okolnosti, jichž je třeba, aby obviněný nemohl být zaměněn s jinou osobou.

(2) Trestný čin [§ 26 odst. 1 písm. c), § 86 písm. c) tr. ř.] se jak v žalobě, tak v rozsudku označí nejen uvedením příslušného ustanovení (příslušných paragrafů) trestního zákona, nýbrž i svým pojmenováním.

(1) U okresní a státní prokuratury vede prokurátor o každé trestní věci deník. Deník není součástí trestního spisu a uschovává se odděleně.

(2) Za přípravného řízení se do deníku zapisuje zpravidla pouze nápad spisu a způsob vyřízení prokurátorem, po případě záznam o úkonech, jež jsou pro řízení zvláště důležité. Po podání žaloby, pokud bude trestní spis u soudu, se v deníku vyznačí každé dojití spisu, jakož i jednotlivých písemností a učiněné opatření. Po pravomocném skončení věci u soudu nebude třeba zpravidla dalších záznamů v deníku.

(3) V každém stadiu řízení je však nutno do deníku zapisovat a v něm ukládat stejnopisy zpráv předkládaných nadřízenému prokurátoru a poukazy od něho došlé, důvěrné přípisy, stejnopis vyhotovení žaloby a opravných prostředků a stejnopisy soudních rozhodnutí, byly-li prokurátoru doručeny.

(4) Ve vazebních věcech se deník opatří nápadným označením „Vazba“. Byl-li obviněný z vazby propuštěn, označení „Vazba“ se na deníku přeškrtne.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se užije přiměřeně pro vedení deníku o věcech občanskoprávních, učinil-li prokurátor návrh na zahájení občanskoprávního řízení nebo vstoupil-li do takového řízení.

(1) Po skončení přípravného řízení předloží prokurátor soudu žalobu (§ 85 odst. 1 tr. ř.) a připojí k ní příslušné spisy.

(2) Žalobu je třeba podat v tolika stejnopisech, aby se dostalo po jednom stejnopise na všechny členy senátu, na všechny obviněné a jejich zákonné zástupce a obhájce a jeden stejnopis aby zůstal při spise soudu první stolice. Stejnopisy určené pro členy senátu se ponechají po skončení hlavního líčení u spisu.

(3) Věci důležité pro trestní řízení (§ 82 tr. ř.) zůstanou dále v úschově prokurátora. Podáním žaloby přechází však rozhodování o vrácení nebo vydání těchto věcí na soud.

(4) Byla-li žaloba před zahájením hlavního líčení vzata zpět (§ 85 odst. 2 tr. ř.), vrátí soud spisy prokurátoru. Rozhodování o vazbě obviněného a o věcech vzatých do úschovy přechází opět na prokurátora.

(1) Předseda senátu připraví hlavní líčení tak, aby mohlo být skončeno v jediném zasedání, a dovoluje-li to povaha případu, v jednom dni.

(2) Počet hlavních líčení stanovených na jeden den je třeba podle získaných zkušeností a s náležitým zřetelem k druhu a rozsahu trestních věcí, o kterých bude při hlavním líčení jednáno, určit tak, aby jednotlivá hlavní líčení nemusila být pro nedostatek času odkládána. Také počátek několika hlavních líčení stanovených na tentýž den je nutno podle pravděpodobné délky předchozích hlavních líčení určit tak, aby předvolané osoby nemusily na počátek hlavního líčení dlouho čekat.

(3) Lze-li očekávat, že hlavní líčení bude trvat delší dobu, mají být svědci předvoláni pokud možno na dobu, v níž pravděpodobně dojde k jejich výslechu. Ustanovení předchozí věty se užije obdobně pro předvolání znalců a tlumočníků, není-li třeba, aby se zúčastnili celého hlavního líčení.

Po zahájení hlavního líčení zjistí předseda senátu totožnost všech předvolaných osob, a to zpravidla podle občanských průkazů.

(1) U hlavních líčení, o jejichž sledování lze u pracujících očekávat větší zájem, lze učinit opatření proti přeplnění místnosti, v níž se bude veřejné líčení konat (na př. vydávání vstupenek).

(2) Přístup k hlavnímu líčení jako posluchačům lze odepřít osobám

1. nezletilým,

2. ozbrojeným, pokud nejsou povinny nosit zbraň podle své služby,

3. které se dostavily ve stavu způsobilém vzbudit veřejné pohoršení, nebo

4. které byly opětovně soudem potrestány.

(1) Byla-li veřejnost hlavního líčení vyloučena pro ohrožení státního, hospodářského nebo služebního tajemství, upozorní předseda senátu přítomné (§ 143 odst. 2 poslední věta a § 144 odst. 1 tr. ř.) na trestní následky, které by nastaly, kdyby nepovolaným osobám vyjevili skutečnosti, o nichž se při jednání dověděli.

(2) Předseda senátu může zakázat, aby si přítomní (odstavec 1) činili písemné poznámky o tom, co při hlavním líčení slyšeli.

Ustanovení §§ 58 až 61 se přiměřeně užije též pro odvolací líčení a veřejná zasedání.

Pro ústní jednání a jiná jednání ve věcech občanskoprávních se přiměřeně užije předpisů o hlavním líčení (§§ 58 až 61).

Zúčastnil-li se prokurátor řízení ve věcech občanskoprávních (§ 6 o. s. ř.), vyznačí se to ve vyhotovení soudního rozhodnutí (§§ 157 a 170 o. s. ř.).

(1) Předseda senátu může vypracováním písemného vyhotovení rozhodnutí pověřit některého soudce z povolání, který je členem senátu; vypracování písemného vyhotovení usnesení jednoduché povahy může svěřit též správním zaměstnancům.

(2) Nemůže-li předseda senátu ani jiný člen senátu pro překážku delšího trvání vypracovat písemné vyhotovení vyhlášeného (vyneseného) rozhodnutí, může jej na příkaz předsedy soudu vypracovat jiný soudce z povolání, který nebyl členem senátu.

(3) Písemné vyhotovení rozhodnutí se opatří datem jeho vyhlášení (vynesení).

(1) Písemné vyhotovení rozhodnutí prokurátora schvaluje a podpisuje vedoucí prokurátor, který však může toto oprávnění v některých věcech buď zcela, nebo zčásti přenést na prokurátory-aprobanty.

(2) Písemné vyhotovení rozhodnutí soudu podpisuje předseda senátu. Nemůže-li předseda senátu podepsat písemné vyhotovení rozhodnutí pro překážku delšího trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu. Důvod, proč podpis předsedy senátu odpadl, se poznamená na písemném vyhotovení rozhodnutí.

(1) Při usneseních jednoduché povahy, která v plném rozsahu vyhovují podanému návrhu a která nemusí být odůvodněna, může být písemné vyhotovení usnesení nahrazeno stručným povolovacím záznamem („Návrhu se vyhovuje“).

(2) V povolovacím záznamu se dále uvede, zda se má pro pořízení stejnopisu vyhotovení rozhodnutí použít předepsaného vzoru („Návrhu se vyhovuje, vzor č. ...“) nebo povolovacího razítka („Návrhu se vyhovuje, raz.“).

(3) Povolovacího razítka lze použít, je-li po ruce dostatečný počet stejnopisů písemného podání nebo dostatečný počet stejnopisů rubrik; tato podání nebo tyto rubriky musí obsahovat určitý návrh souhlasný s písemným podáním, jakož i právní poučení o opravném prostředku.

(4) Je-li toho třeba, uvede se v povolovacím záznamu též výše určených nákladů.

(1) Povolovací razítko se otiskne na přední straně stejnopisu písemného podání nebo rubriky.

(2) Pro povolovací razítko se stanoví tento vzor:

V občanskoprávních věcech mohou účastníci v zájmu urychleného vyřízení věci předložit soudu současně s podáním též potřebné stejnopisy usnesení, které navrhují a které se má vydat bez slyšení účastníků. Hodí-li se tyto stejnopisy, může jich soud po případném provedení doplňků použít.

(1) Stejnopisy vyhotovení rozhodnutí prokurátora nebo soudu, listiny o ustanovení poručníka nebo opatrovníka (§ 253 odst. 2, § 262 o. s. ř.), listiny o ustanovení správce likvidační podstaty (§ 581 o. s. ř.), úřední vysvědčení (§ 39), ověřovací doložky (§ 171 odst. 2, § 174 odst. 3), jakož i všechny stejnopisy vyřízení určené pro cizozemské soudy nebo úřady opatří vedoucí úředník oddělení kulatým úředním razítkem.

(2) Stejnopisy vyhotovení usnesení ve zkrácené formě (§§ 67 a 68) se kulatým úředním razítkem neopatřují.

(3) Jsou-li stejnopisy uvedené v odstavci 1 určeny pro cizinu, podpisuje je prokurátor-aprobant nebo předseda senátu vlastnoručně; správnost ostatních stejnopisů potvrzuje vedoucí úředník oddělení.

Stejnopisy poukazů, kterými se nařizuje vydání peněz nebo jiných hodnot, podpisuje vlastnoručně prokurátor-aprobant nebo předseda senátu; vedoucí prokurátor nebo předseda soudu opatří je osmihranným úředním razítkem.

(1) Stejnopisy vyhotovení rozhodnutí prokurátora nebo soudu mají být vypraveny nejpozději do 15 dnů po vyhlášení (vynesení) rozhodnutí. Tato lhůta může být prodloužena jen se souhlasem vedoucího prokurátora a v řízení před soudem se souhlasem předsedy soudu.

(2) Rozhodnutí opravné stolice se zašle v potřebném počtu stejnopisů i se spisy první stolici, která zařídí jeho doručení (§§ 29 a 64 tr. ř., §§ 189 a 196 o. s. ř.).

(1) Jakmile rozhodnutí nabylo právní moci, zaznamená vedoucí úředník oddělení na vyhotovení rozhodnutí tuto skutečnost, jakož i den, kdy právní moc nastala. Nabylo-li rozhodnutí právní moci jen zčásti, má se to v záznamu přesně vyjádřit.

(2) Záznam uvedený v odstavci 1 se učiní též na stejnopisech vyhotovení rozhodnutí, kterými se vyrozumívají jiné soudy nebo úřady (orgány veřejné správy); na žádost osoby, které bylo rozhodnutí doručeno ještě před jeho právní mocí, učiní se tento záznam i na stejnopise, který tato osoba předloží.

Na žádost osoby, které bylo doručeno rozhodnutí vykonatelné ještě před tím, než nabylo právní moci, vyznačí vedoucí úředník oddělení vykonatelnost rozhodnutí na stejnopise, který tato osoba předloží.

(1) Doručení písemností a jeho způsob nařizuje prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu. K písemnostem, jejichž doručení má být prokázáno, se připojí doručenka.

(2) Písemnosti prokurátora a soudu se zpravidla doručují poštou jako listovní zásilky, v naléhavých případech jako spěšné zásilky.

(3) Uzná-li to prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu za výhodnější, vykoná se doručení doručovatelem prokuratury nebo soudním doručovatelem.

(4) Ve zvláště naléhavých případech může prokurátor a v řízení před soudem předseda senátu požádat o provedení doručení příslušný místní národní výbor nebo, zejména při nařízeném předvedení, příslušné velitelství Sboru národní bezpečnosti.

(5) Má-li být písemnost prokurátora nebo soudu doručena při nějakém úředním úkonu (na př. při domovní prohlídce nebo při výkonu exekuce zabavením movitých věcí), obstará její doručení orgán, který má úkon vykonat; v takových případech se doručenka nepřipojuje a výkon doručení se osvědčí v protokole, který byl o úkonu sepsán.

(6) Prokurátoru se doručují písemnosti soudu zpravidla současně se spisy, aby do nich mohl nahlédnout.

Několik písemností pro jednu osobu může být doručeno na jednu doručenku jen tehdy, jde-li o tutéž věc.

Adresátovi lze doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.

Písemnosti určené úřadům (orgánům veřejné správy), soudům, ústavům, podnikům nebo právnickým osobám se doručí jejich zaměstnancům oprávněným přijímat písemnosti (podatelně). Není-li takových osob, doručí se kterémukoli přítomnému zaměstnanci, který je ochoten je přijmout.

Písemnosti, určené v trestním řízení příslušníkům ozbrojených sborů v činné službě, doručí se prostřednictvím jejich představeného; není-li znám představený vojenských osob v činné službě, doručí se takové písemnosti prostřednictvím místního velitele; není-li znám představený příslušníků Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru vězeňské stráže v činné službě, doručí se takové písemnosti prostřednictvím nejbližšího velitelství příslušného Sboru.