Vyhláška Státní komise pro vědecké hodnosti o řízení při udělování vědeckých hodností

(1) Předseda komise pro obhajoby ustanoví oponenty po projednání se členy komise.

(2) Kandidátskou disertaci posuzují nejméně dva oponenti, kteří jsou odborníky příslušného oboru. Alespoň jeden z nich musí být členem akademie věd, doktorem věd, profesorem nebo vedoucím vědeckým pracovníkem. Druhým, popřípadě dalším oponentem musí být ustanoven pracovník s vědeckou hodností nebo s vědeckopedagogickým titulem, výjimečně jiný pracovník obdobné úrovně.

(3) Doktorskou disertaci posuzují nejméně tři oponenti, kteří jsou odborníky příslušného oboru. Alespoň dva z nich musí být členy akademie věd, doktory věd, profesory nebo vedoucími vědeckými pracovníky. Třetím, popřípadě dalším oponentem musí být ustanoven pracovník s vědeckou hodností nebo vědeckopedagogickým titulem, výjimečně jiný pracovník obdobné úrovně.

(4) Oponenty nemohou být ustanoveni pracovníci, kteří se podílejí na zpracování disertace jako spoluautoři a školitelé aspiranta. Za oponenta nelze ustanovit také přímého představeného nebo přímého podřízeného disertanta. Není dále přípustné, aby všichni oponenti téže disertace byli pracovníky téhož pracoviště.

(5) Jde-li o obhajobu doktorské disertace, potvrzuje oponenty na návrh příslušné komise orgán, který komisi zřídil.

(6) Výjimky z podmínek pro kvalifikaci oponentů uvedených v odst. 2 a 3 povoluje Státní komise.

(1) Každý oponent je povinen předložit písemně posudek nejpozději do 1 měsíce přede dnem obhajoby disertace předsedovi komise a disertaci vrátit.

(2) Posudek oponentů musí obsahovat vyčerpávající kritický rozbor disertace s uvedením jejích předností i nedostatků a musí výslovně uvést, zda disertace vyhovuje podmínkám stanoveným v § 17 odst. 1 a 2, jde-li o disertaci kandidátskou, a v § 17 odst. 3, jde-li o disertaci doktorskou, a také uvést, zda a co nového přinesla vědě i praxi. Má-li oponent za to, že práce předložená jako kandidátská disertace má vědeckou úroveň disertace doktorské, je povinen toto své mínění v posudku výslovně uvést a podrobně odůvodnit.

(3) Každý oponent vypracovává samostatný posudek. Není přípustné, aby některý oponent nahradil posudek prohlášením, že se připojuje k posudku jiného oponenta.

(4) Nevyhovuje-li posudek oponenta podmínkám podle odst. 2 nebo 3, vrátí jej předseda komise pro obhajoby oponentovi.

(5) Disertace se hodnotí podle jejího stavu v době, kdy byla předložena spolu se žádostí k obhajobě. Po předložení nelze na disertaci až do obhajoby nic měnit.

(1) Předseda komise pro obhajobu určí dobu a místo obhajoby. Konání obhajoby oznámí vyhláškou na pracovišti, při němž komise působí, a zajistí prostřednictvím sekretariátu Státní komise její uveřejnění ve Věstníku ministerstva školství a kultury. Vyhlášku spolu s autoreferátem disertace zašle 6 týdnů přede dnem obhajoby též sekretariátu České komise pro vědecké hodnosti, oponentům, členům komise, před níž se bude obhajoba konat, pracovišti uchazeče a dalším pracovištím, organizacím a institucím podle seznamu, který stanoví vědecká kolegia Československé akademie věd, rektoři vysokých škol, popřípadě děkani fakult, a to podle jednotlivých skupin vědních oborů. Pracoviště, jimž byla vyhláška zaslána, zajistí, aby s jejím obsahem i s autoreferátem se mohli seznámit všichni příslušní pracovníci. Uchazeči a členům komise, před kterou se bude obhajoba konat, zašle předseda komise v opise též oponentské posudky nejpozději do 15 dnů přede dnem obhajoby.

(2) V oznámení pro sekretariát Státní komise se uvede:

a) jméno a příjmení uchazeče s označením dosažené vysokoškolské kvalifikace, vědecká hodnost, vědeckopedagogický titul, pracoviště a funkce,

b) den, hodina a místo obhajoby,

c) název a obor disertace,

d) jména a příjmení oponentů s uvedením jejich vědecké hodnosti, titulu, funkce a pracoviště,

e) místo, kde se lze seznámit s disertací,

f) zda uchazeč ukončil úspěšně aspiranturu, vykonal kandidátské zkoušky nebo byl od nich osvobozen; byl-li od některých zkoušek osvobozen, uvedou se důvody a orgán, který o osvobození rozhodl. Pro obhajobu doktorské disertace se uvede, jak splňuje uchazeč podmínky § 1 odst. 5,

g) kdy byla žádost podána.

(3) Každý, kdo má o obhajobu disertace zájem, může do disertace nahlížet, činit z ní poznámky a výpisy a podat písemně nejpozději v den obhajoby své posudky nebo vyjádření předsedovi komise pro obhajoby, popřípadě je při obhajobě ústně přednést.

(4) O tom, má-li být disertace vzhledem k obsahu, který je třeba v zájmu státu utajit, obhajována neveřejně, rozhodne pracoviště uchazeče v dohodě s nadřízeným orgánem. Předseda komise pro obhajoby pak postupuje podle příslušných předpisů o ochraně utajovaných skutečností.

(5) Komise pro obhajoby a orgán, který ji zřídil, jsou povinny pečovat o to, aby se obhajoba kandidátské disertace konala nejpozději do 8, doktorská nejpozději do 12 měsíců ode dne podání žádosti o povolení obhajoby. O překročení lhůty je nutno vyrozumět Státní komisi s uvedením důvodů.

Má-li podle posudku všech oponentů práce předložená jako kandidátská disertace vědeckou úroveň disertace doktorské, postoupí předseda komise, před níž se měla obhajoba konat, po dohodě s uchazečem a po doplnění potřebných dokladů žádost pracovišti, při němž je zřízena věcně příslušná komise pro doktorské obhajoby, popřípadě orgánu uvedenému v § 16 odst. 2. Řízení pak pokračuje podle předpisů o obhajobě doktorské disertace, přičemž zejména musí být splněny náležitosti uvedené v § 17 odst. 4.

(1) Orgány uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) zřizují a ruší komise pro obhajoby kandidátských disertací, komise pro obhajoby veřejnou rozpravou a komise pro obhajoby doktorských disertací, a to zpravidla jako stálé komise pro určité vědy nebo obory (§ 2 odst. 1 písm. a)), popřípadě podle směrnic Státní komise pro ucelené úseky oborů. Tyto orgány rovněž jmenují a odvolávají předsedu, zástupce předsedy a další členy komise. O složení každé komise jsou povinny informovat Státní komisi.

(2) Komise pro obhajoby kandidátských disertací a komise pro obhajoby veřejnou rozpravou jsou alespoň pětičlenné, komise pro obhajoby doktorských disertací jsou alespoň devítičlenné. Členové komisí musí být odborníky příslušného nebo příbuzného oboru, zpravidla doktory nebo kandidáty věd. Pro obhajoby kandidátských disertací a pro obhajoby veřejnou rozpravou musí být alespoň dva členové komise doktory věd, profesory nebo vedoucími vědeckými pracovníky; pro obhajoby doktorských disertací musí být alespoň tři členové komise doktory věd a alespoň tři další členové buď doktory věd, nebo profesory anebo vedoucími vědeckými pracovníky; výjimky z této zásady povoluje Státní komise.

(3) Ve zvláštních případech, zejména vyžaduje-li toho povaha disertace, lze výjimečně zřídit podle zásad uvedených v odst. 1 a 2 i dočasnou komisi pro jednotlivou obhajobu.

(4) Vedoucí funkcionář orgánu, který komisi zřídil, může v případě potřeby doplnit komisi pro určitou obhajobu nejvýše o dva další vynikající odborníky. Toto doplnění se Státní komisi nehlásí.

(1) Při obhajobě se za další členy komise s hlasovacím právem považují též přítomní oponenti.

(2) K platnosti obhajoby i rozhodování o návrhu na udělení vědecké hodnosti se vyžaduje přítomnost nejméně dvou třetin všech členů komise včetně přítomných oponentů. Přítomní členové nesmějí být všichni z téhož pracoviště.

(3) Školitel a spoluautor disertace, pokud jsou členy komise, se neúčastní rozhodování o návrhu na udělení hodnosti (§ 18 odst. 1) a nepočítají se pro tento případ za členy komise.

(1) Obhajoba je veřejně přístupná, pokud nebyla prohlášena za neveřejnou (§ 22 odst. 4), a každý, kdo je přítomen, má právo se účastnit diskuse.

(2) Obhajoba se koná na pracovišti, při němž komise působí, anebo podle rozhodnutí předsedy komise pro obhajoby na závodech i na jiných pracovištích, s jejichž prací disertace souvisí, projeví-li o obhajobu zájem.

(3) Při obhajobě disertace musí být po celou dobu obhajoby přítomni, jde-li o kandidátskou disertaci, alespoň dva oponenti, z nichž alespoň jeden je doktor věd, profesor anebo vedoucí vědecký pracovník, a jde-li o doktorskou disertaci, alespoň tři oponenti, z nichž alespoň dva jsou doktory věd, profesory anebo vedoucími vědeckými pracovníky.

(4) Obhajobu řídí předseda komise nebo jeho zástupce. Oponent obhajobu řídit nemůže.

(1) Obhajobu disertace zahájí předsedající stručným vylíčením životního běhu uchazeče s přihlédnutím k posudkům podle § 14, sdělí téma disertační práce a přehled vědeckých prací, objevů a vynálezů uchazeče, jakož i posudky o nich. Je-li uchazeč aspirantem, přečte předsedající posudek školitele a katedry (oddělení ústavu), na níž disertace byla vypracována.

(2) Uchazeč vyloží stručně podstatný obsah své disertace.

(3) Oponenti přednesou podstatný obsah svých posudků; za nepřítomné oponenty tak učiní předsedající nebo jiný člen komise (§ 26 odst. 3). Uchazeč je povinen zaujmout stanovisko k jejich posudkům, zejména ke všem námitkám, připomínkám a dotazům.

(4) Poté předsedající seznámí přítomné s dalšími posudky a vyjádřeními, které byly podány, a zahájí diskusi.

(5) V diskusi ke kandidátské disertaci se ověřuje správnost, zdůvodněnost a vědecká původnost a závažnost poznatků obsažených v disertaci, jakož i správnost a výstižnost předložených posudků. Kromě toho se v diskusi ověří, pokud je třeba, hloubka teoretických znalostí uchazeče.

(6) V diskusi k doktorské disertaci se ověřuje jednak vědecká originálnost a závažnost disertace i správnost a zdůvodněnost poznatků v ní obsažených, jednak význam předložené disertace pro další rozvoj bádání nebo pro společenskou praxi; zároveň se v diskusi ověří správnost a výstižnost předložených posudků. Pokud je třeba, posoudí se v diskusi též význam dalších uchazečových prací, které ho mají charakterizovat jako vyhraněnou vědeckou osobnost.

(7) V diskusi odpoví uchazeč na všechny dotazy a zaujme stanovisko ke všem podnětům a námitkám účastníků diskuse.

(8) O obhajobě se pořídí výstižný zápis se zřetelem k odst. 3, 5, 6 a 7, který podepíše předsedající.

(1) Ihned po skončení obhajoby se na neveřejném zasedání komise zhodnotí průběh a výsledek obhajoby. Potom se hlasuje o návrhu na udělení vědecké hodnosti.

(2) Hlasuje se tajně hlasovacími lístky, které obsahují údaj: „souhlasím - nesouhlasím s udělením vědecké hodnosti“. Jeden z těchto údajů hlasující škrtne. Jiný způsob hlasování činí hlas neplatným.

(3) K podání návrhu na udělení vědecké hodnosti je třeba, aby pro návrh byla odevzdána většina hlasů přítomných členů komise. Není-li při hlasování o podání návrhu na udělení vědecké hodnosti kandidáta věd přítomno víc než pět členů komise, je třeba, aby pro podání návrhu na udělení vědecké hodnosti byly odevzdány alespoň čtyři kladné hlasy. Návrh na udělení vědecké hodnosti doktora věd lze podat, hlasovalo-li při minimální účasti 6 - 7 členů pro jeho podání nejméně pět členů komise. Při záporném výsledku obhajoby doktorské disertace je komise povinna rozhodnout, zda podá návrh na udělení hodnosti kandidáta věd, jestliže disertant tuto hodnost ještě nemá.

(4) O výsledku hlasování se pořídí zápis, který podepíší všichni hlasující.

(5) Předsedající vyhlásí ihned po skončení hlasování veřejně výsledek hlasování o podání návrhu na udělení vědecké hodnosti.

Nepodala-li komise, před kterou se obhajoba konala, návrh na udělení vědecké hodnosti, může se uchazeč odvolat do 30 dnů od konání obhajoby k orgánu, který komisi zřídil.

(1) Vynikající pracovníci, kteří svými pracovními výsledky, ověřenými v praxi, již objektivně prokázali vyšší vědeckou kvalifikaci, mohou získat vědeckou hodnost kandidáta věd bez vykonání zkoušek tím, že ve veřejné vědecké rozpravě obhájí společenský význam svých vědeckých prací.

(2) Vědecké práce, jejichž společenský význam se má obhájit, mají přinášet nové vědecky zdůvodněné poznatky, které mají značný společenský význam svým přínosem pro praxi nebo pro rozvoj vědeckého bádání.

(3) Návrh na povolení obhajoby podle odst. 1 předkládá vědecká instituce, vědecký orgán nebo vědecká organizace. Předloží jej orgánu, oprávněnému zřizovat pro příslušný obor komise pro obhajoby veřejnou rozpravou podle § 5 odst. 3 zákona. K návrhu připojí:

a) doklady podle § 13 odst. 1 písm. a) - f),

b) vědecké práce, jejichž společenský význam se má v rozpravě obhájit; předloženy mohou být vědecké práce, realizovaná vědecká díla apod.,

c) doklady (posudky, vyjádření) o společenském významu těchto prací,

d) zhodnocení činnosti navrhovaného pracovníka z hlediska podmínek uvedených v § 31 odst. 1.

(1) Pro povolení obhajoby je nutným předpokladem, aby navrhovaný pracovník

a) vykazoval vynikající pracovní výkony podstatně založené na jeho vědecké kvalifikaci a hlubokých teoretických znalostech,

b) přinesl svými pracemi nové poznatky, které se uplatnily ve společenské praxi,

c) splňoval podmínky podle § 7 odst. 1 zákona; podmínku vysokoškolského vzdělání může ve zvlášť odůvodněných případech prominout Státní komise.

(2) Obhajobu lze povolit za uvedených předpokladů profesorům, docentům, vedoucím a samostatným vědeckým pracovníkům a se souhlasem Státní komise i jiným osobám.

(1) O povolení obhajoby rozhodne prostou většinou hlasů všech členů orgán oprávněný zřídit příslušnou komisi.

(2) Proti zamítavému rozhodnutí podle odst. 1 může se navrhující instituce odvolat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí ke Státní komisi.

(1) Pro řízení o obhajobě veřejnou rozpravou platí, pokud není stanoveno jinak, obdobně ustanovení upravující řízení o obhajobě kandidátské disertace. Jde zejména o ustanovení § 18 odst. 4, § 20 odst. 1, 2, 4, 6, § 21, § 22, § 25, § 26, § 27 odst. 1, 2, 3, 4, 7, 8, § 28, § 42 odst. 2.

(2) V diskusi se má především kriticky ověřit společenský význam předložených prací, jakož i vědecká zdůvodněnost a původnost poznatků, které tyto práce přinášejí. Rozhodne-li komise, že nepodá návrh na udělení hodnosti, lze se proti tomuto rozhodnutí odvolat ke Státní komisi podle § 36 odst. 1.

(1) Byla-li obhajoba úspěšná, předloží předseda komise do 15 dnů po skončení obhajoby spisy týkající se řízení o obhajobě orgánu oprávněnému rozhodovat o udělení hodnosti (§ 2 odst. 2).

(2) Rozhoduje-li o udělení vědecké hodnosti jiný orgán než ten, který zřídil komisi pro obhajobu, předkládají se spisy prostřednictvím tohoto orgánu, který k nim připojí své vyjádření.

(3) Orgán oprávněný rozhodovat o udělení vědecké hodnosti posoudí na základě zprávy předsedy komise pro obhajoby nebo některého jejího člena, zda byly splněny všechny podstatné věcné i formální náležitosti obhajoby a zda jsou splněny obecné podmínky stanovené zákonem pro udělení vědecké hodnosti. O udělení vědecké hodnosti rozhodne veřejným hlasováním prostou většinou hlasů přítomných členů.

(4) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v odst. 3, zamítne udělení vědecké hodnosti a toto své rozhodnutí věcně odůvodní. Bylo-li udělení vědecké hodnosti zamítnuto proto, že nebyly splněny všechny podstatné věcné i formální náležitosti obhajoby, zruší obhajobu a učiní opatření pro řádný průběh nové obhajoby.

(5) Při jednání a rozhodování orgánu o udělení vědecké hodnosti je třeba přítomnosti nejméně dvou třetin všech členů.

(1) Předseda orgánu oprávněného udělit vědeckou hodnost oznámí rozhodnutí podle § 34 písemně uchazeči, jeho pracovišti, příslušné komisi pro obhajobu, popřípadě též orgánu, který ji zřídil, a Státní komisi.

(2) Rozhodnutí, kterým byla uchazeči udělena vědecká hodnost, uveřejní sekretariát Státní komise ve Věstníku ministerstva školství a kultury. V oznámení uvede:

a) orgán, který vědeckou hodnost udělil, datum jeho rozhodnutí,

b) skupinu věd, ve které byla vědecká hodnost kandidáta nebo doktora věd udělena,

c) jméno a příjmení uchazeče s uvedením jeho pracoviště.

(1) Bylo-li udělení vědecké hodnosti zamítnuto, může uchazeč, popřípadě navrhovatel, podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí proti němu odvolání ke Státní komisi. Odvolání se podává v pěti vyhotoveních.

(2) Byla-li vědecká hodnost udělena, může do 30 dnů ode dne uveřejnění ve Věstníku ministerstva školství a kultury podat kdokoli proti udělení hodnosti námitky u Státní komise.

(3) O odvolání nebo o námitkách uvědomí Státní komise ihned orgán, který hodnost udělil, o námitkách uvědomí též uchazeče.

(1) Shledá-li Státní komise při rozhodování o odvolání nebo o námitkách, že nebylo při řízení dbáno podstatných věcných nebo formálních náležitostí, které mohly mít vliv na výsledek řízení, zruší rozhodnutí o udělení vědecké hodnosti, popřípadě i obhajobu a může nařídit novou obhajobu nebo nové řízení před orgánem oprávněným rozhodnout o udělení vědecké hodnosti.

(2) Státní komise zašle své rozhodnutí instituci, jejíž orgán o udělení vědecké hodnosti rozhodl, a ta doručí rozhodnutí Státní komise uchazeči. O svém rozhodnutí uvědomí Státní komise i toho, kdo podal námitky.

(3) Rozhodnutí Státní komise je konečné.

Státní komise může v závažných případech zrušit pravomocné rozhodnutí o udělení vědecké hodnosti z vlastního podnětu.

(1) Pokyn k vydání diplomu dá Státní komise po uplynutí lhůty stanovené pro podání námitek (§ 36 odst. 2), jestliže námitky nedošly nebo byly Státní komisí zamítnuty.

(2) Diplom vydá slavnostním způsobem akademie věd nebo vysoká škola, jejichž orgány o udělení vědecké hodnosti rozhodly.

(1) Za předpokladů stanovených zákonem lze k vyjádření vysoké pocty udělit čestnou vědeckou hodnost doktora věd.

(2) K udělení čestné vědecké hodnosti je třeba předchozího souhlasu Státní komise. Žádost o souhlas předkládá Státní komisi s potřebným odůvodněním předseda orgánu, který hodlá hodnost udělit.

(3) Udělení čestné vědecké hodnosti se zpravidla vyhlašuje slavnostním způsobem.

(1) O odnětí vědecké hodnosti rozhoduje orgán, který hodnost udělil, pokud nenastala ztráta vědecké hodnosti již výrokem soudu (§ 11 odst. 2 zákona). Pro řízení o odnětí vědecké hodnosti platí ustanovení § 34 a 35 přiměřeně.

(2) Proti rozhodnutí, jímž orgán oprávněný rozhodovat o udělení hodnosti odňal jím udělenou vědeckou hodnost, může občan, jemuž byla hodnost odňata, podat odvolání ke Státní komisi do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

(3) Byla-li pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu vědecká hodnost odňata, je občan povinen vrátit diplom Státní komisi.

(1) Orgány oprávněné udělovat vědecké hodnosti vedou evidenci vědeckých hodností, které udělily. Státní komise vede evidenci všech udělených vědeckých hodností.

(2) Pracoviště, při němž je zřízena komise pro obhajoby, uschová po jednom výtisku každé disertace a další jeden výtisk zašle k bibliografickému zpracování Státní knihovně ČSSR - Národní knihovně v Praze, která po zpracování postoupí disertaci podle obsahu buď Universitní knihovně v Praze nebo Státní technické knihovně v Praze.

(1) Vědecké hodnosti udělované ve Svazu sovětských socialistických republik jsou v České socialistické republice rovnocenné odpovídajícím vědeckým hodnostem udělovaným v Československé socialistické republice.

(2) Diplomy o vědeckých hodnostech vydávané ve Svazu sovětských socialistických republik platí na území České socialistické republiky, jsou-li opatřeny ověřovací doložkou podle vzoru uvedeného v příloze této vyhlášky. Takové diplomy uznané ve Slovenské socialistické republice platí i na území České socialistické republiky.

(3) Ověřovací doložku vydá Česká komise pro vědecké hodnosti po předložení originálu diplomu o udělené vědecké hodnosti.

(1) Vědecké hodnosti získané v jiných státech než v SSSR nabývají platnosti v České socialistické republice nostrifikací.

(2) Nostrifikovat lze vědecké hodnosti, které svou úrovní odpovídají vědeckým hodnostem získaným v Československé socialistické republice, a jednotlivé zkoušky, pokud jsou předepsány pro udělení vědecké hodnosti.

(1) Žádost o nostrifikaci se podává u orgánu oprávněného zřizovat komise pro obhajoby v oboru, v němž byla získána vědecká hodnost nebo složena zkouška, která má být nostrifikována.

(2) Není-li v Československé socialistické republice takový orgán, podá se žádost u Státní komise, která pověří provedením nostrifikace některý orgán oprávněný zřizovat komise pro obhajoby v příbuzném oboru.

(3) K žádosti o nostrifikaci je třeba připojit:

a) průkaz o státním občanství,

b) doklad o ukončeném vysokoškolském vzdělání,

c) disertaci alespoň v jednom vyhotovení,

d) doklady o předchozím studiu, o zkouškách pokud jsou předepsány pro udělení vědecké hodnosti v Československé socialistické republice, a doklad o udělení příslušné vědecké hodnosti. Pokud mezistátními smlouvami není stanoveno jinak, musí být pravost podpisů a otisků razítek na všech těchto dokladech ověřena ministerstvem zahraničních věcí státu příslušného podle sídla vysoké školy (vědeckého ústavu) a příslušným československým zastupitelským úřadem;

československý státní občan je povinen připojit k žádosti také:

e) výpis z rejstříku trestů,

f) životopis, v němž je nutno uvést i důvody studia v zahraničí,

g) potvrzení ústředního úřadu (orgánu) o vyslání ke studiu v zahraničí.

(1) Žádá-li o nostrifikaci Československý státní občan, opatří vedoucí funkcionář orgánu, u něhož se žádost podává, hodnocení žadatele podle § 14 odst. 2. Hodnocení nemusí vyžadovat, jestliže žadatel získal vědeckou hodnost, o jejíž nostrifikaci se uchází, na základě studií, k nimž byl vyslán do zahraničí některým československým ústředním úřadem (orgánem).

(2) Žádá-li o nostrifikaci cizí státní příslušník, vyžádá vedoucí funkcionář vyjádření ministerstva vnitra.

(3) Vedoucí funkcionář může s přihlédnutím k obsahu hodnocení žádost zamítnout. Žádost podanou cizincem zamítne, jestliže ministerstvo vnitra s nostrifikací nesouhlasí. Žádost také zamítne, nebyla-li řádně doložena a nedostatek nebyl ve stanovené lhůtě odstraněn. Proti zamítavému rozhodnutí se může žadatel odvolat do 15 dnů od doručení ke Státní komisi.

(1) Nebyla-li žádost zamítnuta podle § 45, ustanoví vedoucí funkcionář orgánu, u něhož byla žádost podána, pro nostrifikaci vědecké hodnosti kandidáta věd a nostrifikaci vykonaných zkoušek jednoho a pro nostrifikaci vědecké hodnosti doktora věd dva posuzovatele. Posuzovatelé jsou povinni předložit ve stanovené lhůtě písemné vyjádření, zda vědecká hodnost, o jejíž nostrifikaci se žádá, odpovídá v konkrétním případě svou úrovní vědeckým hodnostem získaným v Československé socialistické republice.

(2) Za posuzovatele mohou být ustanoveni doktoři věd, profesoři, vedoucí vědečtí pracovníci, docenti a pracovníci s vědeckou hodností, kteří jsou odborníky v témže oboru, v němž byla udělena hodnost nebo složena zkouška, o jejichž nostrifikaci se žádá. Jedním z posuzovatelů vědecké hodnosti doktora věd musí být doktor věd, profesor nebo vedoucí vědecký pracovník.

Žádost o nostrifikaci projedná orgán oprávněný zřídit odpovídající komisi pro obhajobu v příslušném oboru. Hlasování je veřejné; hlasovací právo mají i přítomní posuzovatelé. Rozhodnutí se přijímá většinou hlasů přítomných členů. Má-li tento orgán sám právo udělovat vědecké hodnosti, rozhodne zároveň o nostrifikaci, jinak předloží svůj návrh k rozhodnutí orgánu, který je oprávněn vědecké hodnosti udělovat (§ 2 odst. 2).

(1) Nostrifikace nabývá účinnosti dnem, kdy žadatel získal vědeckou hodnost nebo složil zkoušku, pokud orgán rozhodující o nostrifikaci nestanoví jiný termín.

(2) Orgán, který rozhodl o nostrifikaci vědecké hodnosti, je povinen vést evidenci nostrifikovaných hodností, oznamovat jednotlivá rozhodnutí sekretariátu Státní komise a zajistit jeho prostřednictvím vyhlášení nostrifikace ve Věstníku ministerstva školství a kultury.

(3) Státní komise vede ústřední evidenci všech nostrifikovaných hodností; na základě oznámení podle odst. 2 vyznačí sekretariát Státní komise nostrifikaci v diplomu nostrifikační doložkou nebo vydá žadateli příslušné potvrzení, v němž se potvrdí platnost vědecké hodnosti na území Československé socialistické republiky a uvede den, od kterého je účinná.

Nostrifikace zahraničních vědeckých hodností, jež byly provedeny před 1. září 1961 bez nostrifikačního řízení nebo přiznáním výhod plynoucích z vědecké hodnosti, považují se za rovnocenné nostrifikacím podle této vyhlášky.

V řízení zahájeném přede dnem účinnosti této vyhlášky se pokračuje podle vyhlášky č. 200/1959 Ú. l. nejdéle do 31. března 1965. Kandidátské zkoušky složené podle dříve platných předpisů zůstávají v platnosti i za účinnosti této vyhlášky, avšak ve lhůtách stanovených touto vyhláškou.

Státní komise může v jednotlivých odůvodněných případech povolit výjimku z ustanovení této vyhlášky.

Zrušují se vyhlášky Státní komise č. 200/1959 Ú. l., o řízení při udělování vědeckých hodností a č. 68/1961 Sb., o nostrifikaci vědeckých hodností nabytých v zahraničí.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1965.

Předseda:

akademik Katětov, v. r.

Příloha

*) Viz směrnice ČSAV ze dne 7. 6. 1961 čj. 81 614/20/61.

**) Viz § 27 odst. 4 vyhlášky o výchově nových vědeckých pracovníků.