§ 41 zákon o bankách – O rozkladu proti rozhodnutí České národní banky rozhoduje…
Zákon o bankách · 21/1992 Sb. · účinné od 29. 5. 2022 · Bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trh · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 41 zákona o bankách upravuje proces rozhodování o rozkladech proti rozhodnutím České národní banky a obecně stanoví, že se na řízení o žádostech a odnětí licence vztahují předpisy o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pokud banka nebo jiný subjekt podá rozklad proti rozhodnutí České národní banky, rozhoduje o něm bankovní rada České národní banky. (§ 41 zákona č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, znění účinné od 29. 5. 2022)
Klíčová fakta
- Týká se: Česká národní banka
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 21/1992 Sb.
(1) O rozkladu proti rozhodnutí České národní banky rozhoduje bankovní rada České národní banky. Podaný rozklad nemá odkladný účinek, nejedná-li se o rozhodnutí o uložení pokuty podle části dvanácté nebo o odnětí licence. Ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu10) se nepoužije.
(2) Na řízení o žádostech a o odnětí licence podle tohoto zákona se vztahují předpisy o správním řízení,11) pokud tento zákon nestanoví jinak.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud banka nebo jiný subjekt podá rozklad proti rozhodnutí České národní banky, rozhoduje o něm bankovní rada České národní banky.
- Podaný rozklad nemá odkladný účinek, což znamená, že rozhodnutí České národní banky platí, dokud o rozkladu nerozhodne bankovní rada, s výjimkou rozhodnutí o pokutě nebo odnětí licence.
- Na řízení o žádostech (např. o udělení licence) a o odnětí licence se použijí obecné předpisy o správním řízení, pokud zákon o bankách nestanoví speciální pravidla.
Na co si dát pozor
- Rozklad proti rozhodnutí České národní banky nemá automaticky odkladný účinek, což může mít okamžité dopady na činnost banky nebo jiného subjektu.
- Ustanovení správního řádu o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu se v tomto případě nepoužijí, což znamená, že proces rozhodování o rozkladu může mít specifická pravidla.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.