24 Cdo 2992/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2992/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2992/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2992.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezení svéprávnosti (o.z.) Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 38 z.ř.s. § 35 odst. 2 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 426/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2992/2025-217 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzovaného E. N., zastoupeného Mgr. Ing. Romanem Chyťou, advokátem se sídlem v Brně, Přívrat č. 1454/12, za účasti 1) navrhovatele V. N., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 86/57, a 2) Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého č. 906/14, o omezení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 Nc 43004/2024, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2025, č. j. 15 Co 25/2025-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2025, č. j. 15 Co 25/2025-188, takto: I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit posuzovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Romana Chyti, advokáta se sídlem v Brně, Přívrat č. 1454/12. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 8 Nc 43004/2024-142, zamítl návrh navrhovatele, aby soud omezil svéprávnost posuzovaného, a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. V odůvodnění shrnul provedené dokazování a skutkové závěry a konstatoval, že „návrh navrhovatele, aby byl jeho otec E. N. omezen ve svéprávnosti, je nedůvodný“, jelikož má za to, že „se nepodařilo navrhovateli prokázat, že posuzovaný má takový zdravotní stav, který by vyžadoval nutnost omezit jej ve svéprávnosti“, a že „naopak bylo zjištěno z výslechu navrhovatele, svědkyně i posuzovaného, že si vše zařizuje sám a je schopen si své veškeré záležitosti sám obstarávat“ a že „svým jednáním posuzovaný nezpůsobuje sobě závažnou újmu, ani mu taková újma nehrozí“. Dále soud prvního stupně uvedl, že „nepřistoupil k vypracování znaleckého posudku z toho důvodu, že považuje znalecký posudek za nadbytečný“, že „provedl zhlédnutí posuzovaného soudkyní u jiného soudního roku, kdy podrobně vyslýchal posuzovaného“ a že „nezjistil jediný důvod pro to, aby posuzovaného nadále zkoumal z důvodu případného omezení svéprávnosti“. Proto uzavřel, že „z dosud provedených důkazů lze jednoznačně konstatovat, že návrh navrhovatele, tedy syna posuzovaného, je svým způsobem šikanózní“, když „již v samotném návrhu navrhovatel uvádí, že k podání návrhu jej vedlo to, že otec se rozhodl prodat byt, ve kterém on celý život bydlí za nižší cenu, než by si navrhovatel případně představoval“. 2. K odvolání navrhovatele i posuzovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. 15 Co 25/2025-181, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že navrhovatel je povinen zaplatit posuzovanému na nákladech řízení částku 8 833 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce posuzovaného Mgr. Ing. Romana Chyti (výrok II.). Poté Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 5. 2025, č. j. 15 Co 25/2025-188, opravil citovaný rozsudek ve výroku II. tak, že namísto nesprávné částky náhrady nákladů řízení posuzovaného před soudem prvního stupně „8 833 Kč“ se uvádí správná částka této náhrady „9 438 Kč“. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že je projednáván návrh na omezení svéprávnosti posuzovaného z důvodu, že „jeho jednání v poslední době má svědčit o snížení jeho rozpoznávací schopnosti a sebereflexe, kdy posuzovaný prodává byt v XY, v němž navrhovatel od narození žije, za cenu výrazně nižší než tržní, popírá dřívější dohody, verbálně bezdůvodně napadá cizí osoby a obviňuje rodinné příslušníky ze smyšlených nesmyslných činů“, že „soud prvního stupně posuzovaného v rámci jeho zhlédnutí podrobně vyslechl (§ 38 odst. 1 z. ř. s.) a z obsahu jeho výpovědi učinil jednoznačně správný závěr, že ty drobné nedostatky, které v určení dat některých čísel či jmen jeho výpověď obsahovala, nezavdávají nejmenší pochybnost o jeho duševním stavu tak, aby vyžadoval jakýkoliv zásah soudu, ať už mírnějšími opatřeními (§ 39 z. ř. s.), tím méně omezením svéprávnosti a jmenováním opatrovníka“, že „zjištění soudu prvního stupně zcela korespondují především se zprávami praktické lékařky posuzovaného MUDr. Ivany Zavadilové, která jej trvale léčí a nezjistila žádné známky psychického nebo neurologického onemocnění, naopak po jeho vyšetření 30. 9. 2024 podala soudu zprávu o jeho celkovém zdravotním týkajícím se pouze “fyzických“ potíží (dýchání, vysoký tlak, potíže po operaci kolene), avšak žádné psychické či duševní potíže vyvolávající jakékoli podezření o problémech duševního stavu posuzovaného“, že „navrhovatel ve svých tvrzeních a účastnické výpovědi a jím navržená svědkyně J. K., která navrhovatelem tvrzené skutečnosti potvrzovala ve své svědecké výpovědi, netvrdili téměř žádné skutečnosti relevantní pro omezení svéprávnosti posuzovaného, ale pouze skutečnosti vyplývající z velmi neuspokojivých rodinných vztahů, což je sice skutečnost ne zcela obvyklá a všechny zúčastněné osoby jistě zatěžující, která však nesvědčí pro omezení svéprávnosti posuzovaného“, když „k tomu lze vždy přistoupit pouze v zájmu posuzované osoby, která by v důsledku svého duševního stavu způsobovala újmu především sobě, nikoli však “majetkovou újmu“ dalším osobám, jejichž zájmy jsou při konfliktních vztazích v rozporu“. Proto se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti omezení svéprávnosti posuzovaného, a to i bez provedení důkazu odborným znaleckým posudkem na posouzení jeho duševního stavu, neboť v tomto případě nebyl pro provedení takového důkazu dán důvod. Nadto odvolací soud s odkazem na § 35 odst. 2 z. ř. s. dovodil, jestliže „soud prvního stupně po provedení dokazování dospěl k závěru, že návrh navrhovatele byl “svým způsobem šikanózní“, aniž však poté, co již návrh projednal, bylo možné zastavit řízení podle § 35 odst. 2 z. ř. s.“, pak „lze souhlasit s tím, že soud prvního stupně přistoupil k vydání věcného zamítavého rozhodnutí na základě důkazů, z nichž zjevná nedůvodnost návrhu vyplývá, aniž nařídil vypracování odborného znaleckého posudku na duševní stav posuzovaného“. Odvolací soud rovněž upozornil na skutečnost, že v rozporu s § 37 odst. 1 z. ř. s. nebyl posuzovanému jmenován opatrovník, avšak po „pečlivém posouzení této procesní otázky“ dovodil, že postup soudu prvního stupně je sice procesní vadou, avšak nemá vliv na správnost napadeného rozhodnutí. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu ve znění jeho opravného usnesení podal navrhovatel prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, jehož přípustnost shledává jednak v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování zdravotního stavu posuzovaného, kdy nenařídil vypracování znaleckého posudku, a jednak v otázce dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a to otázky výslechu posuzovaného. Ve svém dovolání odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1154/2021, který mimo jiné uvádí, že pro samotné posouzení zdravotního stavu je esenciálním důkazním podkladem znalecký posudek, a dále na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3404/2018, ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, a ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3777/2023. Dovolatel má za to, že „jen těžko lze zhodnotit zdravotní stav pouhým soudem, kdy soudce není zpravidla odborníkem v oboru psychiatrie, obecně pak nemá patřičné lékařské vzdělání v širším slova smyslu“, že „soudy nevzaly v potaz tu skutečnost, že z provedených důkazů, a to zejména z předložených lékařských zpráv je zřejmé, že posuzovaný užívá lék Neurol“ a že „soudy neprovedly výslech posuzovaného“. Dovolatel proto konstatoval, že soudy zcela rezignovaly na zjištění objektivních skutečností potřebných pro řádné rozhodnutí, když i samotné užívání léku Neurol indikuje závažné psychiatrické onemocnění. Nadto dovolatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud jej zavázal k povinnosti úhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, když i sám odvolací soud připustil, že z hlediska navrhovatele nešlo pouze a výh