29 Cdo 1656/2024 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1656/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:29 Cdo 1656/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:29.CDO.1656.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba vylučovací (excindační) Bezdůvodné obohacení Promlčení Nájemné Konkurs Dotčené předpisy:§ 107 předpisu č. 40/1964 Sb. § 619 předpisu č. 89/2012 Sb. § 629 předpisu č. 89/2012 Sb. § 19 předpisu č. 328/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1656/2024-99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce České republiky - Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, PSČ 160 00, proti žalované JUDr. Janě Dudkové, advokátce, se sídlem v Praze, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, identifikační číslo osoby 00 00 03 45, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o zaplacení částky 6.147.185,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 200/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2024, č. j. 29 Co 12/2024-79, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2024, č. j. 29 Co 12/2024-79, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. října 2023, č. j. 15 C 200/2022-62, uložil žalované (JUDr. Janě Dudkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik), aby zaplatila žalobci (České republice - Ministerstvu obrany) částku 494.104,32 Kč s 12,5% úrokem z prodlení od 22. února 2022 do zaplacení (výrok I.), co do částky 5.653.080,72 Kč s 12,5% úrokem z prodlení od 22. února 2022 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/2003-44, prohlásil Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“ nebo „odvolací soud“) konkurs na majetek úpadce a ustavil žalovanou správkyní konkursní podstaty; dne 31. prosince 2006 žalovaná zahrnula do soupisu konkursní podstaty (označený) pozemek (dále jen „pozemek“) 2) Dne 27. března 2007 podal žalobce u konkursního soudu žalobu o vyloučení pozemku z konkursní podstaty; rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm 36/2007-32, konkursní soud vyloučil pozemek ze soupisu konkursní podstaty; Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 13 Cmo 136/2008-326, potvrdil rozsudek konkursního soudu. 3) Dne 23. června 2008 uzavřeli žalovaná (jako pronajímatelka) a společnost GEOSAN GAMA s. r. o. (jako nájemce ‒ dále jen „společnost G“) nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl (mimo jiné) i pozemek. 4) Ministerstvo financí České republiky vydalo dne 13. srpna 2021 opatření, jímž určilo, že organizační složkou příslušnou k hospodaření s majetkem ve vlastnictví České republiky (s pozemkem) je Ministerstvo obrany; dne 15. října 2021 provedl příslušný katastrální úřad zápis práva hospodařit s pozemkem na Ministerstvo obrany. 5) Žalobce vyzval žalovanou, aby mu vydala bezdůvodné obohacení v částce 6.147.185,04 Kč, které získala přijetím plnění podle nájemní smlouvy; výzva byla žalované doručena dne 21. února 2022. Na tomto základě soud prvního stupně ‒ vycházeje z § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), z § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a z § 619, § 621, § 629 odst. 1, § 638 odst. 1 a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl k následujícím závěrům: a) Pozemek byl zahrnut do konkursní podstaty úpadce neoprávněně. Žalobce je oprávněn domáhat se po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které obdržela na základě nájemní smlouvy z titulu nájemného za dobu od 1. července 2008 do 6. ledna 2021 ve výši 6.147.185,04 Kč. b) Část nároku žalobce za období od 1. července 2008 do 6. září 2019 je promlčena, když žalobce se mohl domáhat bezdůvodného obohacení již poté, kdy žalovaná zahrnula pozemek do „majetkové podstaty“ úpadce. Žalobci totiž nic nebránilo, aby podal žalobu o vydání bezdůvodného obohacení již v průběhu řízení o vylučovací žalobě, když vedení takového řízení nepředstavuje bez dalšího skutečnost, která by měla za následek stavení promlčecí „lhůty“. Přitom rozhodnutím o vylučovací žalobě nebylo zasahováno do hmotného práva (nedošlo ke vzniku, změně či zániku hmotněprávního vztahu). c) Námitka promlčení uplatněná žalovanou není rozporná s dobrými mravy, když na úpadce nebylo převedeno právo hospodaření k pozemku; svědčilo mu jen právo pozemek užívat. Skutečnost, že „byl deklarován“ úmysl „převést“ pozemek v budoucnu, není v této souvislosti právně významný; ostatně, žalobce odmítl bezúplatně převést pozemek na úpadce (dopisem ze dne 14. února 2007), pročež žalovaná nemohla mít legitimní očekávání, že k takovému převodu dojde. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě (jen) co do částky 494.104,32 Kč (odpovídající nájemnému za nepromlčené období šestnácti měsíců, a to bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty, která již byla odvedena a žalobci nenáleží); ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. února 2024, č. j. 29 Co 12/2024-79, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).) Odvolací soud předeslal, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je nárokem, který z časového hlediska vzniká den po dni; lhůty pro uplatnění nároku se řídí právní úpravou účinnou ke dni jeho vzniku (v poměrech dané věci zákonem č. 40/1964 Sb., jde-li o bezdůvodné obohacení vzniklé do 31. prosince 2013, a zákonem č. 89/2012 Sb., jde-li o nároky vzniklé po tomto datu). Následně se ztotožnil (i) se závěry soudu prvního stupně ohledně „počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ke dni vědomosti žalobce o sepisu pozemku do konkursní podstaty úpadce“ (dne 27. března 2007 podal žalobce žalobu o vyloučení pozemku ze soupisu konkursní podstaty úpadce). Nepromlčené tak zůstaly (jen) nároky, které vznikly počínaje dnem 6. září 2019. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné [§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] k řešení právních otázek, které odvolací soud (podle jeho názoru) dílem vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu, a dílem jde o otázky Nejvyšším soudem dosud nezodpovězené, týkajících se běhu subjektivní promlčecí doby u práva na vydání „výnosu z nájemní smlouvy uzavřené žalovanou jako správkyní konkursní podstaty úpadce v průběhu řízení o excindační žalobě“. Dovolatel s poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2002, sp. zn. 33 Odo 702/2002, a ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 533/2017, zdůrazňuje, že předmětem řízení je požadavek na zaplacení (vydání) užitků z majetku neoprávněně sepsaného do konkursní podstaty úpadce. Promlčecí doba ohledně uplatněného nároku tak mohla začít běžet až na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 25. listopadu 2020, č. j. 13 Cmo 136/2008-326, když teprve na základě tohoto rozhodnutí bylo postaveno najisto, že pozemek byl do konkursní podstaty úpadce sepsán neoprávněně. Přitom žalovaná nemohla být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že pozemek „patří“ úpadci, když v době, za kterou má vydat užitky, probíhalo řízení o vyloučení pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Současně je přesvědčen, že po dobu trvání řízení o vylučovací žalobě „se měla promlčecí doba stavět“. Konečně dovolatel dodává, že soudy měly při posouzení otázky promlčení přihlédnout i k tomu, že bezdůvodné obohacení bylo nabyto (viz nedostatek dobré víry žalované) úmyslně. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a žalobě vyhověl, popřípadě aby toto rozhodnutí (v napadeném rozsahu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, majíc závěry soudů nižších stupňů o promlčení uplatněného nároku (v rozsahu dovoláním dotčeném) za správné. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právních otázek v dovoláním otevřených, dosud Nejvy