§ 168 občanský zákoník – Pokud je zástavou jiné majetkové právo než věc, postupuje…
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 168 občanského zákoníku stanoví, že pokud je zástavou jiné majetkové právo než věc, postupuje se při jeho zpeněžení přiměřeně podle pravidel pro zpeněžení pohledávky nebo prodej zástavy ve veřejné dražbě, pokud zvláštní předpisy nestanoví něco jiného. Pokud je zástavou například licence, patent nebo autorské právo, nelze ji prodat v klasické dražbě jako nemovitost, ale musí se najít jiný vhodný způsob zpeněžení. (§ 168 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení s přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle § 167, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je zástavou například licence, patent nebo autorské právo, nelze ji prodat v klasické dražbě jako nemovitost, ale musí se najít jiný vhodný způsob zpeněžení.
- Při zpeněžování takového práva se použijí pravidla podobná těm pro zpeněžení pohledávky (např. § 167) nebo prodej zástavy ve veřejné dražbě (např. § 165a, který není v dodaném textu, ale je na něj odkazováno), avšak s ohledem na specifika daného práva.
- Cílem je zajistit, aby zástavní věřitel mohl získat uspokojení své pohledávky i v případě, že zástavou není hmotná věc, ale jiné majetkové právo.
Na co si dát pozor
- Je třeba vždy zohlednit povahu konkrétního majetkového práva, které je zástavou, a podle toho zvolit nejvhodnější způsob jeho zpeněžení.
- Zvláštní právní předpisy mohou stanovit odlišná pravidla pro zpeněžení určitých typů majetkových práv, a je nutné je respektovat.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 168
Jak soudy aplikují § 168
… zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. /dále jen „obč. zák. před novelou“/) v době, kdy neexistovala právní úprava jejich vypořádání a kdy výše úhrady za užívání bytu (nájemného) nebyla svěřena dohodě smluvních stran, nýbrž určovala se způsobem stanoveným (kogentním) právním předpisem (viz § 168 odst. 3 obč. zák. před novelou).
Dovodil, že v době uzavření Dohody se úhrada za užívání bytu a za služby s tím spojené (záloh na ně) řídila ustanovením § 168 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 1991 (dále jen „obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991“), tato právní úprava byla kogentní a organizace bytového hospodářství nemohla platně uzavřít dohodu o smluvní úhradě, popřípadě o jednostranném zvyšování úhrady za užívání bytu a za služby s tím spojené mimo rámec cenových předpisů.
… uzavřena s žalovanými nájemní smlouva, nebylo ani stanovení výše nájemného výsledkem reálného nebo alespoň „hypotetického“ konsensu smluvních stran, ani výsledkem jednostranného zvyšování nájemného žalobcem dle § 696 odst. 1 obč. zák. V době vzniku užívacího poměru k bytu byla úhrada za užívání bytu stanovena podle § 168 odst. 3 obč. zák. v tehdejším znění zvláštním právním předpisem, kterým byla vyhláška č. 60/1964 Sb. Ta stanovila výši úhrady direktivně pevnou sazbou a ve znění pozdějších novel platila až do 15. 1. 1992, kdy byla vyhláškou č. 15/1992 …