Zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organisacích

Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národního podniku se řídí ustanoveními platnými pro zaměstnance, na které se vztahují předpisy o státní mzdové politice.

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, je třeba k přijetí a propuštění zaměstnanců předchozího projednání a souhlasu závodního výboru odborového svazu; také jiné důležité otázky týkající se jednotlivých zaměstnanců, zejména jejich zařazování na pracovní místa, jakož i otázky týkající se všech zaměstnanců nebo jejich skupin musí být předem projednány se závodním výborem odborového svazu. Předchozího projednání a souhlasu závodního výboru odborového svazu není třeba k přijetí zaměstnanců získaných náborem prováděným výkonnými orgány národních výborů nebo přijímaných jen na dobu přechodné potřeby nepřesahující dobu šesti pracovních dnů. Není-li stanoveno jinak, je k přijetí a propuštění zaměstnanců též třeba předchozího souhlasu příslušného odboru rady okresního národního výboru.

(1) Společný zájem národního podniku a jeho zaměstnanců na úspěšném plnění úkolů podniku a vzorném plnění pracovních povinností vyjadřuje pracovní řád, který vydá ředitel podniku v dohodě s příslušným orgánem odborového svazu podle vzorového pracovního řádu. Vzorový pracovní řád vydá vláda na návrh Ústřední rady odborů a vyhlásí jej v úředním listě.

(2) Za porušení pracovních povinností lze ukládat zaměstnancům kárná opatření důtky, veřejné důtky nebo dočasného převedení k jiné práci až na dobu 3 měsíců. Ukládání důtky a veřejné důtky řediteli podniku podrobněji upraví statut (§ 59), ukládání kárných opatření ostatním zaměstnancům podrobněji upraví pracovní řády, a to podle zásad vymezených vzorovým pracovním řádem.

(3) Pracovní řád je závazný, jakmile byl v podniku řádně vyhlášen.

(1) Ředitel národního podniku, popřípadě vedoucí závodu uzavírá jménem národního podniku se zaměstnanci zastoupenými příslušným orgánem odborového svazu kolektivní smlouvu, která zejména stanoví, jak budou zajišťovány hlavní plánované úkoly podniku a jak bude uplatňována pokroková technika, technologie, organizace práce, zásady mzdové politiky a hmotné zainteresovanosti jednotlivců a kolektivů, rozpočet podnikového fondu pracujících, jakož i vzájemné závazky vedení a zaměstnanců zaměřené k zvyšování produktivity práce, k zhospodárnění činnosti podniku, k zvyšování bezpečnosti při práci a k prohlubování péče o pracující po stránce sociální, zdravotní a kulturní.

(2) V dílnách a provozech se uzavírá mezi vedoucím těchto útvarů a příslušným orgánem základní organizace odborového svazu úmluva, která řeší otázky plnění základních plánovaných úkolů a péče o zaměstnance podle podmínek jednotlivých dílen a provozů.

(3) Ředitel národního podniku, vedoucí pracovníci a orgány odborového svazu kontrolují a projednávají plnění povinností stanovených kolektivní smlouvou a úmluvou a odpovídají za jejich splnění. Na plnění kolektivních smluv a úmluv dozírá orgán nadřízený podniku a vyšší orgán příslušného odborového svazu. Tyto orgány též společně rozhodují spory vzniklé z plnění kolektivní smlouvy a úmluvy.

(4) Podrobnosti o kolektivních smlouvách a úmluvách stanoví Ústřední rada odborů.

K rozvíjení tvůrčí iniciativy zaměstnanců a k podnícení jejich hmotného zájmu na plnění plánu přispívají podnikové fondy pracujících, které jsou v národních podnicích zřizovány podle zvláštních předpisů.

Vnitřní organisace národního podniku musí odpovídat zásadám platným pro řízení a hospodaření národních podniků (§§ 14 až 19) a musí zajišťovat úspěšné a hospodárné plnění plánovaných úkolů. Je-li třeba provést změny ve vnitřní organisaci národního podniku, zejména za účelem dosažení lepších hospodářských výsledků, musí být prováděny tak, aby jimi nebyly vyvolávány poruchy v činnosti národního podniku.

(1) Národní podnik se člení na organisační útvary, jimž je v rámci činnosti podniku přesně vymezena působnost a stanoveny úkoly.

(2) Vnitřní členění národního podniku musí být úměrné jeho rozsahu a povaze jeho činnosti a musí zajišťovat dokonalou vzájemnou spolupráci všech útvarů; přitom zejména počet a rozsah složek správního aparátu musí odpovídat zásadě nejvyšší hospodárnosti.

(1) Ředitel je povinen do tří měsíců od zápisu národního podniku do podnikového rejstříku, popřípadě ve lhůtě stanovené nadřízeným orgánem vydat organizační řád (u podniků nově budovaných prozatímní organizační řád) vypracovaný podle zásad stanovených ve statutu (§ 59). Organizační řád národního podniku podřízeného vedoucímu národnímu podniku (sdružení) musí zároveň navazovat na organizační řád vedoucího národního podniku (sdružení). Do doby, než bude organizační řád vydán, ředitel učiní opatření nutná k zajištění řádného chodu podniku.

(2) Organisační řád stanoví vnitřní organisaci národního podniku, zejména určuje jeho organisační útvary, vymezuje působnost těchto útvarů, jejich vzájemné vztahy a spolupráci, stanoví, kdo jmenuje vedoucí jednotlivých útvarů, a určuje jejich pravomoc a odpovědnost.

(1) Vyžadují-li to hospodářské potřeby, zejména styk s odběrateli, může příslušný ministr určit, že se některý místně oddělený útvar národního podniku zapíše do podnikového rejstříku jako odštěpný závod; odštěpný závod není právnickou osobou.

(2) Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem národního podniku právní úkony týkající se odštěpného závodu.

Příslušný ministr může převést národní podnik nebo jeho část do oboru působnosti jiného ministra v dohodě s ním.

(1) Příslušný ministr může sloučit národní podnik s jiným národním podnikem. Slučovaný národní podnik zaniká dnem, ke kterému bylo sloučení zapsáno do podnikového rejstříku; tímto dnem přecházejí jeho majetek a závazky na přejímající národní podnik.

(2) Příslušný ministr může provést splynutí dvou nebo více národních podniků v nový národní podnik. Splynuvší národní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přecházejí na nový národní podnik dnem, ke kterému byl tento národní podnik zapsán do podnikového rejstříku.

(3) Národní podnik může být opatřením příslušného ministra rozdělen na dva nebo více národních podniků. Rozdělený národní podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na nové národní podniky dnem, ke kterému byly tyto národní podniky zapsány do podnikového rejstříku, a to v rozsahu, který určí příslušný ministr.

(1) Při sloučení, splynutí nebo rozdělení národních podniků musí být ke dni zániku, po případě vzniku národních podniků provedena úplná inventarisace hospodářských prostředků a sestavena rozvaha národních podniků, jichž se tato opatření týkají. To neplatí v případě slučování pro přejímající národní podnik.

(2) Ustanovení o odevzdání vedení národního podniku při změně ředitele platí obdobně i v případě převedení, sloučení, splynutí a rozdělení národních podniků. Sepsání zápisu se též účastní vedoucí útvarů národních podniků, jichž se tato opatření týkají.

(3) Ředitel přejímajícího národního podniku, po případě nově vzniklého národního podniku je povinen neprodleně vyrozumět všechny organisace a orgány státní správy, jež budou dotčeny sloučením, splynutím nebo rozdělením národního podniku.

(1) Příslušný ministr může zrušit národní podnik.

(2) Přitom může celý majetek a všechny závazky zrušeného národního podniku převést na jiné právnické osoby státního socialistického sektoru; k přechodu závazků není třeba přivolení věřitelů. Ustanovení § 36 odst. 3 platí obdobně.

(3) Neučiní-li příslušný ministr opatření podle odstavce 2, provede se likvidace zrušeného národního podniku podle předpisů, které vydá ministr financí. V těchto předpisech může též být stanoveno, že pohledávky věřitelů zrušeného národního podniku zanikají, nebudou-li přihlášeny ve stanovené lhůtě; rovněž může být stanoveno, v jakém pořadí se přihlášené pohledávky vypořádají.

(4) O výmaz zrušeného národního podniku z podnikového rejstříku požádá ředitel, a došlo-li k likvidaci, likvidátor.

(1) Převádění národních podniků a jejich částí, slučování, splynutí, jakož i zrušování smí být prováděno, jen budou-li tím vytvořeny podmínky pro dosažení podstatně lepších hospodářských výsledků. Tato opatření musí být řádně připravena a zásadně mohou mít účinnost jen k počátku kalendářního roku.

(2) Převádění, slučování, splynutí, rozdělování a zrušování národních podniků provádí příslušný ministr po vyjádření ministra financí a po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu, převádění národních podniků do oboru působnosti jiného ministra též v dohodě s ministrem předsedou Státního úřadu plánovacího. Vláda stanoví, v kterých případech je při uvedených organisačních změnách a při zrušování národních podniků třeba jejího souhlasu a v kterých případech je třeba souhlasu některých ústředních úřadů, po případě vyjádření výkonných orgánů národních výborů.

(1) Ke změně výrobního programu nepředpokládané plánem je třeba schválení příslušného ministra; změnu lze schválit jen z důvodů obzvláštní důležitosti.

(2) Návrh na schválení změny musí být podrobně odůvodněn; je nutno k němu připojit průkaz technické připravenosti nového výrobního programu a jeho materiálového, kádrového a finančního zajištění, jakož i rozbor a vyčíslení všech důsledků změny v hmotném i peněžním vyjádření. Návrh, který nevyhovuje těmto podmínkám, nesmí být schválen. Změna nabývá účinnosti dnem schválení.

(1) Výrobní program je dovoleno přesunout do jiného národního podniku nebo do jiné místně odloučené provozovny (závodu), jen byla-li bezpečně zjištěna účelnost a hospodárnost přesunu a byl-li přesun schválen.

(2) Přesun výrobního programu zvláštní hospodářské důležitosti, jakož i opětovný přesun výrobního programu během pěti let mezi výrobně hospodářskými jednotkami schvaluje vláda. Ostatní přesuny schvalují příslušní ministři s výjimkou přesunů mezi národními podniky téže výrobně hospodářské jednotky, které schvaluje ředitel vedoucího národního podniku (sdružení). Přesun výrobního programu je třeba předem projednat s ústředním výborem příslušného odborového svazu.

(3) O návrhu na schválení přesunu výrobního programu platí přiměřeně ustanovení § 39 odst. 2.

(4) Národní podniky, mezi nimiž se přesun výrobního programu provádí, jsou povinny se dohodnout o jednotlivých otázkách tohoto přesunu. V zápisu o dohodě uvedou: název národních podniků a jejich nadřízených orgánů, druh a rozsah převáděné výroby, dobu jejího převzetí, seznam převáděných zakázek s uvedením dodacích lhůt, důsledky vyplývající z převodu pro uzavřené hospodářské smlouvy, údaje o zajištění výrobní kapacity přejímajícího podniku pro přejímaný výrobní program, rozsah a způsob převzetí výrobních a jiných podkladů, podrobnosti o zaškolení zaměstnanců podnikem převádějícím a způsob jeho pomoci přejímajícímu podniku, zejména při zajišťování dalšího technického rozvoje převáděné výroby, jakož i určení zástupců stran odpovědných za řádné převedení výrobního programu. Má-li být při přesunu výrobního programu převedena správa majetku, uvede se v dohodě také seznam tohoto majetku a způsob jeho převedení. Dohodu o převedení výrobního programu schvalují, jakož i vzniklé spory řeší orgány nadřízené zúčastněným národním podnikům.

(5) Jde-li o přesun výrobního programu mezi provozovnami (závody) téhož národního podniku, upraví otázky přesunu uvedené v předchozím odstavci ředitel národního podniku.

(6) Ředitelé zúčastněných národních podniků odpovídají za to, že všechny organisace a orgány státní správy, jež budou dotčeny přesunem výrobního programu, budou o změně neprodleně vyrozuměny.

(1) Převádějí-li se úkoly obsažené v plánu národního podniku na jiný národní podnik, platí zásady uvedené v § 39 odst. 2 a v § 40 odst. 4 a 6 přiměřeně.

(2) Při sloučení, splynutí nebo rozdělení národních podniků učiní příslušný ministr opatření též o jejich plánovaných úkolech.

(1) Nejde-li o národní podniky určené za výrobně hospodářské jednotky, podřídí příslušný ministr národní podniky a účelové organizace, které mají tvořit výrobně hospodářskou jednotku, jednomu z těchto národních podniků jako vedoucímu podniku; při větším počtu národních podniků nebo z jiného závažného důvodu může příslušný ministr zřídit sdružení a podřídit mu národní podniky a účelové organizace, které mají spolu se sdružením tvořit výrobně hospodářskou jednotku.

(2) Národnímu podniku jako vedoucímu může být výjimečně podřízena pouze účelová organizace.

Sdružení je právnickou osobou, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisuje se do podnikového rejstříku; pokud není stanoveno jinak, platí pro sdružení přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

(1) Vedoucí národní podnik a sdružení řídí podřízené organizace v rozsahu, který je nezbytný pro plnění úkolů výrobně hospodářské jednotky, a koordinují a kontrolují činnost podřízených organizací. Vedoucí národní podnik a sdružení obstarávají společné záležitosti výrobně hospodářské jednotky a provozují hospodářské činnosti, je-li jejich jednotný výkon hospodárnější nebo účelnější.

(2) Vedoucí národní podnik a sdružení zpravidla

a) koordinují vypracování plánů organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku, sestavují návrhy plánů jednotky a rozepisují plánované úkoly na organizace této jednotky,

b) pečují o technický a ekonomický rozvoj výrobně hospodářské jednotky,

c) soustřeďují finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečují o jejich nejúčelnější využití v organizacích tvořících výrobně hospodářskou jednotku,

d) plánují, řídí, popřípadě provádějí odbyt výrobků výrobně hospodářské jednotky a její zásobování,

e) pečují o národohospodářskou evidenci v podřízených organizacích,

f) usměrňují mzdovou a kádrovou politiku,

g) provádějí komplexní rozbory činnosti organizací ve výrobně hospodářské jednotce.

(3) Při své činnosti vedoucí národní podnik a sdružení zabezpečují rozvíjení a využití široké účasti pracujících na řízení organizované Revolučním odborovým hnutím a vytvářejí předpoklady pro stálé zvyšování hmotného zájmu organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku i všech pracujících na výsledcích hospodaření jednotky.

Vedoucí národní podnik a sdružení neodpovídají majetkově za závazky podřízených organizací, pokud se za ně nezaručily nebo pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, a podřízené organizace neodpovídají za závazky vedoucího podniku (sdružení) ani za závazky ostatních organizací výrobně hospodářské jednotky.

Ředitel vedoucího národního podniku (sdružení) odpovídá příslušnému ministru za činnost a plnění úkolů celé výrobně hospodářské jednotky; rozhoduje ve věcech této jednotky samostatně, pokud rozhodování o některé věci není vyhrazeno nadřízenému orgánu. Zásadní otázky, které se týkají výrobně hospodářské jednotky, je ředitel vedoucího národního podniku (sdružení) povinen projednat s řediteli všech podřízených organizací.

(1) K účelnějšímu a hospodárnějšímu výkonu vývojové, projektové, odbytové nebo jiné nevýrobní činnosti, zpravidla společné pro několik národních podniků, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci.

(2) Účelové organizace, které jsou zřízeny jako organizace hospodářské, jsou právnickými osobami, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisují se do podnikového rejstříku; platí pro ně přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

(3) Účelovými organizacemi jsou i výzkumné ústavy, jsou-li zřízeny jako hospodářské organizace; o zřizování a právních poměrech těchto organizací platí zvláštní předpisy.

Podílí-li se na výrobě téhož oboru několik výrobně hospodářských jednotek, může příslušný ministr určit organizaci, která bude v rozsahu jím stanovené působnosti řídit odbyt, výrobu, rozvoj, popřípadě i jinou činnost oboru se týkající (gesce); tato organizace odpovídá v souladu s výhledovými plány za činnost, jejímž řízením byla pověřena. Jde-li o výrobně hospodářské jednotky v oboru působnosti několika ministrů, rozhoduje příslušný ministr o pověření v dohodě se všemi zúčastněnými ministry. U nejdůležitějších oborů rozhoduje o pověření vláda.

Výrobně hospodářské jednotky ústředně řídí příslušný ministr; takto řídí i účelové organizace, které jsou mu přímo podřízeny.

(1) Při řízení výrobně hospodářských jednotek a přímo podřízených účelových organizací příslušný ministr zejména určuje základní vývojové koncepce svěřených mu odvětví a oborů a zajišťuje jejich proporcionální rozvoj.

(2) V rámci tohoto řízení příslušný ministr

a) organizuje průzkum potřeb národního hospodářství a jejich vývoje,

b) zajišťuje vypracování výhledových (dlouhodobých i pětiletých) plánů, organizuje sestavování ročních plánů, rozepisuje úkoly a ukazatele plánů a kontroluje jejich plnění,

c) vypracovává a zabezpečuje hlavní směry technického rozvoje odvětví, pečuje o výzkum, vývoj, vynálezectví, zlepšovatelství, technickou normalizaci a zavádění nových výrobků a nových způsobů výroby,

d) soustřeďuje finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečuje o jejich nejúčelnější využití výrobně hospodářskými jednotkami a podřízenými účelovými organizacemi,

e) řídí kádrovou politiku a pečuje o zvyšování kvalifikace pracovníků,

f) uplatňuje zásadní mzdově politická opatření,

g) řídí národohospodářskou evidenci,

h) pečuje o organizaci bezpečnosti a hygieny při práci,

ch) zajišťuje provádění komplexních rozborů,

i) plní další úkoly náležející do jeho řídící a kontrolní působnosti.

(3) Příslušný ministr může pověřit ředitele vedoucího národního podniku, sdružení nebo národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku výkonem jednotlivých oprávnění příslušejících mu podle předchozích ustanovení.

(1) Aby krajské národní výbory mohly co nejšíře přispívat k rozvoji svého kraje v souladu s požadavky rozvoje celého národního hospodářství, svěřuje se jim řízení národních podniků na úsecích, kde tento úkol mohou obstarávat lépe a účelněji; tyto úseky určuje vláda.

(2) Pro národní podniky, jakož i sdružení a účelové organizace zřízené na těchto úsecích platí předchozí ustanovení s odchylkami uvedenými v tomto oddíle.

Národní podniky, sdružení a účelové organizace (dále jen „podniky“) zřizuje krajský národní výbor, v jehož obvodu má být podnik zřízen; před zřízením podniku je povinen si vyžádat též vyjádření příslušného ministra.

Zřizovací listinu vydá a majetek, který se podniku svěřuje do správy, určí rada krajského národního výboru, který podnik zřídil.

Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku, ředitele vedoucího národního podniku a ředitele účelové organizace přímo podřízené radě jmenuje a odvolává rada příslušného krajského národního výboru; ředitele sdružení jmenuje a odvolává krajský národní výbor, který si vyžádá též vyjádření příslušného ministra. U ředitelů organizací podřízených vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení přísluší toto právo řediteli vedoucího podniku (sdružení), pokud si je nevyhradila rada krajského národního výboru. Ředitel jmenovaný krajským národním výborem nebo jeho radou skládá slib předsedovi krajského národního výboru; vzdání se funkce ředitele jmenovaného krajským národním výborem nebo jeho radou nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato radou krajského národního výboru.

(1) Výrobně hospodářské jednotky jsou podřízeny radě příslušného krajského národního výboru; to platí i o účelových organizacích, které nejsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení. Radě krajského národního výboru přísluší zejména

a) činit opatření o majetku a závazcích podniků (§§ 11 a 12),

b) schvalovat změny výrobních programů (§ 39),

c) schvalovat přesuny výrobních programů, pokud jejich schválení nepřísluší vládě nebo řediteli vedoucího národního podniku nebo sdružení (§ 40 odst. 2),

d) činit opatření při převodu plánovaných úkolů (§ 41).

(2) Příslušný ministr vykonává řídící působnost, která je nutná k zajištění zájmů celého národního hospodářství, zejména při řešení zásadních otázek rozvoje odvětví a při uplatňování nejnovějších poznatků vědy a zavádění nejvyspělejší techniky.

(1) Na slučování, splynutí, rozdělování a zrušování podniků a na převádění jejich částí se usnáší příslušný krajský národní výbor, který je povinen, jde-li o podniky plánované ministerstvy, vyžádat si též vyjádření příslušného ministra. Týkají-li se tato opatření podniků v různých krajích nebo má-li být podnik dotčený těmito opatřeními převeden do působnosti jiného krajského národního výboru, provádějí je příslušné krajské národní výbory ve vzájemné dohodě.

(2) Ustanovení § 53 platí tu přiměřeně.

(1) Působností, která podle předchozích ustanovení přísluší krajským národním výborům a jejich výkonným orgánům, může vláda zcela nebo zčásti pověřit okresní národní výbory a jejich výkonné orgány.

(2) Působnost, která podle předchozích ustanovení přísluší ústředním výborům příslušných odborových svazů, vykonává u podniků podřízených národním výborům příslušný krajský odborový orgán.

Vláda nebo orgán jí zmocněný může k hospodárnějšímu obstarávání výrobní, popřípadě i nevýrobní činnosti nebo k usnadnění řízení zřizovat zvláštní organizace (orgány), a to i jako právnické osoby. Jejich právní postavení a působnost upraví statut, který vydá příslušný ministr. Nestanoví-li statut jinak, platí pro tyto organizace, jsou-li právnickými osobami, přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

Příslušní ministři vydají v dohodě s ústředním výborem příslušného odborového svazu podle zásad schválených vládou statuty, které podrobněji upraví pro jednotlivá hospodářská odvětví nebo obory právní poměry a organizaci národních podniků, sdružení a účelových organizací, vzájemné vztahy organizací ve výrobně hospodářských jednotkách, řízení výrobně hospodářských jednotek a organizací nadřízenými orgány, jakož i jiné otázky týkající se odvětví nebo oborů. Statuty vztahující se na výrobně hospodářské jednotky a organizace řízené národními výbory vydají podle zásad schválených vládou příslušní ministři po projednání s radami krajských národních výborů; rady krajských národních výborů mohou v dohodě s příslušným ministrem vydat k těmto statutům podle místních poměrů potřebné doplňky.

(1) O závazkových právních poměrech, financování, úvěrování, platebním styku a kontrole finančního hospodaření organizací, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona, platí zvláštní předpisy.

(2) Peněžní ústavy a podniky, i když jsou organizovány jako národní podniky, řídí se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.

(1) Zrušují se:

1. zákon č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových;

2. vládní nařízení č. 105/1950 Sb., kterým se vyhlašuje Statut národních podniků průmyslových;

3. vládní nařízení č. 60/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva stavebního průmyslu;

4. vládní nařízení č. 99/1951 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva národní obrany;

5. vládní nařízení č. 107/1952 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru ministerstva školství, věd a umění;

6. vládní nařízení č. 93/1953 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona o národních podnicích průmyslových na národní podniky v oboru státního úřadu statistického,

a s výhradou uvedenou v § 60 odst. 1 i všechny předpisy, které se vztahují na věci upravené tímto zákonem.

(2) Zrušuje se dále ustanovení § 3 odst. 1 vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy.

(3) Dokud nebudou vydány předpisy k provedení tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1956; provedou jej všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

gen. arm. Dr. Čepička v. r.

Kopecký v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Poláček v. r.

Dr. Škoda v. r.

Barák v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

Dr. Šlechta v. r.

Bakuľa v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

Krutina v. r.

Machačová v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Štoll v. r.

Tesla v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

Reitmajer v. r.

Smida v. r.

Dr. Bartuška v. r.

Bukal v. r.

Dvořák v. r.

Dr. Kahuda v. r.

Málek v. r.

Maurer v. r.

Dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

Ing. Púčik v. r.

Dr. Vlasák v. r.

Zatloukal v. r.