27 Cdo 3174/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3174/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2022 Spisová značka:27 Cdo 3174/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3174.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Akcie Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1655/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3174/2021-1947 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně VIRIBUS UNITIS – investiční poradenství, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Braunova 902/11, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 49689665, zastoupené Mgr. Ladislavem Pavlů, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) A. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, 2) K. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Uzsákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, 3) T. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, PSČ 266 01, a 4) K. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Haščákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22, PSČ 357 51, o vydání akcií, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 14/2007, o dovolání žalovaného 1) a žalovaného 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, č. j. 2 Cmo 159/2019-1830, takto: I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá. II. Dovolání žalovaného 2) se odmítá. III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 81.263,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. IV. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 35.380,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 53 Cm 14/2007-1595, uložil žalovanému 1) vydat žalobkyni 44.000 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN CZ0005088559, emitentky TOMA, a. s., se sídlem v Otrokovicích, tř. Tomáše Bati 1566, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 18152813, o jmenovité hodnotě každé akcie 1.000 Kč (dále též jen „akcie“) [výrok I.], uložil žalovanému 2) vydat žalobkyni 4.000 kusů akcií (výrok II.), uložil žalovanému 3) vydat žalobkyni 23 kusy akcií (výrok III.), uložil žalovanému 4) vydat žalobkyni 3.988 kusů akcií (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. až XII.). [2] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2016, č. j. 53 Cm 14/2007-1219, ve znění usnesení ze dne 8. 11. 2016, č. j. 53 Cm 14/2007-1242, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, č. j. 5 Cmo 118/2017-1336, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až VIII. (první výrok), změnil jej ve výrocích IX. až XII. (druhý až pátý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (šestý až devátý výrok). [4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaný 1) a žalovaný 2) dovolání. Žalovaný 1) dovolání doplnil podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 10. 1. 2022. I. K dovolání žalovaného 1) [5] Nejvyšší soud dovolání žalovaného 1) odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [6] Dovolání nečiní přípustným otázky týkající se dobré víry dovolatele a aplikace vyvratitelné domněnky při nabytí akcií od nevlastníka podle § 20 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Posouzení otázky, zda byla domněnka dobré víry úspěšně vyvrácena či nikoliv, je vždy úzce spjato s konkrétními skutkovými zjištěními té které projednávané věci a v dovolacím řízení lze proto úvahy soudů nižších stupňů přezkoumat toliko v případě, jsou-li zjevně nepřiměřené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4956/2017, a v něm citovanou judikaturu). [7] V projednávané věci soudy přihlédly ke všem podstatným skutečnostem, jež byly v řízení prokázány. Jedná se mj. o skutečnost, že se žalovaní vzájemně znali a též měli vazby na jednatele SUXESS spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Ke Skalkám 3082/62, PSČ 106 00, identifikační číslo osoby 65408802 (dále též jen „SUXESS“), že žalovaní deponovali na JUMBO účet částky, které převyšovaly jejich dosavadní obchody a které odpovídaly ceně akcií, jíž však nemohli z „otevřených zdrojů“ předvídat, a že časová souslednost prodeje a nákupu předmětných akcií vylučovala střet nezávislých nabídek. Úvahu soudů (kterou obsahoval již původní rozsudek soudu prvního stupně a se kterou vyjádřil souhlas též odvolací soud ve zrušujícím usnesení, jež nebylo napadeno dovoláním), podle níž všichni žalovaní museli vědět, že SUXESS „právo převodu akcií nemá“, tak Nejvyšší soud jako zjevně nepřiměřenou neshledává. [8] Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda lze judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2004), „dle které může žalující strana požadovat vrácení plnění ze zrušené smlouvy pouze v případě, že sama již plnila či je připravena plnit …, aplikovat i na situaci, kdy plnění ze zrušené smlouvy bylo před podáním žaloby převedeno na třetí osobu, která je žalována na vydání tohoto plnění“. Na jejím posouzení totiž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatel pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). [9] V projednávané věci se soudy touto otázkou vůbec nezabývaly, neboť nedopadá na zjištěný skutkový stav. Předpokladem pro aplikaci výše uvedené judikatury je skutečnost, že žalobce i žalovaný jsou účastníky téže smlouvy a že si podle smlouvy navzájem plnili (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 33 Odo 1108/2004). [10] Dovolání nečiní přípustným řešení otázek týkajících se posouzení odstoupení od smlouvy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), neboť ani na nich rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatel přehlíží, že je-li odstoupení od smlouvy upraveno smluvně (jako je tomu v projednávaném případě), je třeba k řádnému odstoupení od smlouvy naplnit podmínky smlouvou předpokládané (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1018/2013). [11] Smlouva o koupi cenných papírů ze dne 10. 12. 1996 (dále též jen „smlouva“), kterou uzavřela žalobkyně jako prodávající a SUXESS jako kupující, umožňuje prodávající „od smlouvy odstoupit v případě, že kupující nesplní platební podmínky dané touto smlouvou“. Nestanoví tak žádné zvláštní podmínky (jako např. lhůtu, v níž lze od smlouvy odstoupit, předchozí výzvu atd.), za nichž lze od smlouvy odstoupit, kromě samotného porušení povinnosti zaplatit kupní cenu. [12] Odvolací soud pak založil své rozhodnutí na tom, že jednatel SUXESS převzal listinu „odstoupení od smlouvy“ dne 28. 11. 2000, a tudíž došlo k platnému odstoupení od smlouvy. Tento závěr však dovolatel nenapadá, a k dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá. [13] Dovolatel, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2795/2009, předkládá dovolacímu soudu otázku, zda je „soud oprávněn posoudit věrohodnost svědecké výpovědi, aniž by svědky sám vyslechl“. Tato otázka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. [14] Z té se podává, že: 1) Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená (zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí nebo z přednesů účastníků řízení a svědků. V takovém případě spolupůsobí