21 Cdo 3458/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3458/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2023 Spisová značka:21 Cdo 3458/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3458.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Pracovněprávní vztahy Záloha Dobrá víra Dokazování Vady řízení Dotčené předpisy:§ 331 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.07.2013 § 451 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3458/2022-579 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce A. G. (dříve D. B. Č.) se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovanému M. T., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem se sídlem v Brně, Sochorova č. 3221/1, o 416 624 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 6 C 44/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2022, č. j. 49 Co 20/2021-547, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části směřující do výroku o věci samé v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba co do 97 259 Kč se 7,05% úrokem z prodlení od 26. 3. 2013 do zaplacení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou části výroku o věci samé, v níž byla zamítnuta žaloba co do 97 259 Kč se 7,05% úrokem z prodlení od 26. 3. 2013 do zaplacení) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 15. 4. 2013 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 416 624 Kč a „zákonný úrok z prodlení“ z této částky „od 26. 3. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 %“. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný u něj byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 18. 10. 1993, na jejímž základě vykonával „zookonzultantskou“ a obchodní činnost, že v souvislosti s výkonem své pracovní pozice používal k pracovním cestám své soukromé vozidlo, že v souladu s vnitřní směrnicí žalobce č. 2–2012/2013 „Zásady pro poskytování cestovních náhrad“ mají zaměstnanci žalobce, kteří používají soukromé vozidlo k pracovním účelům, stanoveny cestovní náhrady formou paušálních částek, které jsou vypočteny vždy na základě počtu ujetých kilometrů soukromým vozidlem, počtu dnů a doby trvání pracovní cesty za 3 měsíce, že podle této směrnice jsou v případech, kdy měl zaměstnanec v určitém kalendářním měsíci dovolenou, byl nemocen či z jiných důvodů nevykonával pracovní činnost pro zaměstnavatele, danému zaměstnanci paušální cestovní náhrady kráceny (1 týden – paušál nekrácen, 2 týdny – paušál krácen o 25 %, 3 týdny – paušál krácen o 50 %, 4 týdny – zaměstnanec nemá nárok na paušální cestovní náhrady), že žalovaný byl od 20. 11. 2012 do 6. 2. 2013 dočasně práce neschopen a že pracovní poměr žalovaného u žalobce skončil v souladu s ustanovením § 70 odst. 2 písm. b) zákoníku práce fikcí dohody dne 24. 1. 2013. Žalovanému byla na období, po které byl v dočasné pracovní neschopnosti, resp. po které nebyl v pracovním poměru, vyplacena záloha na paušální cestovní náhrady určená na měsíc prosinec 2012 ze dne 21. 8. 2012 ve výši 42 208 Kč, záloha na paušální cestovní náhrady určená na měsíc leden 2013 ze dne 14. 9. 2012 ve výši 37 208 Kč a záloha na paušální cestovní náhrady určená na měsíc únor 2013 ze dne 16. 10. 2012 ve výši 37 208 Kč. Žalobce dále žalovanému poskytl také zálohové platby ve výši 300 000 Kč (dne 25. 10. 2011 částku ve výši 150 000 Kč a dne 31. 10. 2011 částku ve výši 150 000 Kč). Jelikož žalovaný u žalobce v měsících prosinci 2012 a lednu 2013 nepracoval z důvodu dočasné pracovní neschopnosti a v měsíci únoru 2013 již nebyl u žalobce v pracovním poměru, nárok na výše uvedené a vyplacené částky mu nevznikl. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil na úkor žalobce a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. K vrácení uvedených částek byl žalovaný vyzván výzvou k úhradě dluhu ze dne 12. 3. 2013 doručenou dne 20. 3. 2013, ke splnění této povinnosti mu byla poskytnuta lhůta v délce 5 dnů od doručení výzvy, avšak žalovaný žalobci z výše uvedených částek „neuhradil ničeho“. 2. Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 26. 9. 2016, č. j. 6 C 44/2013-304, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci „na nákladech řízení, na soudním poplatku částku 16 670 Kč a za právní zastoupení advokátem Mgr. Vratislavem Urbáškem částku 195 266,42 Kč, vše k jeho rukám“. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalobce poskytoval nejen žalovanému, ale i ostatním pracovníkům, kteří byli vyslechnuti jako svědci, paušální cestovní náhrady a že s těmito náhradami byli pracovníci včetně žalovaného „vždy seznamováni na příslušné období v budoucnu“. Nepřisvědčil žalovanému, že by vrácení částek vyplacených žalovanému dne 21. 8. 2012 ve výši 42 208 Kč, dne 14. 9. 2012 ve výši 37 208 Kč a dne 16. 10. 2012 ve výši 37 208 Kč bránilo započtení nároku ze strany žalovaného vůči žalobci za paušální náhrady za měsíc březen a červenec až listopad 2012 namítané pouze do výše, kterou uplatnil za měsíce prosinec 2012 až únor 2013 žalobce, neboť náhrady v této výši za žalovaným uvedené měsíce mu byly žalobcem vyplaceny. Pokud jde o částky vyplacené žalobcem žalovanému dne 25. 10. a 31. 10. 2011, vždy po 150 000 Kč, soud prvního stupně se po provedení „rozsáhlého“ dokazování neztotožnil s tvrzením žalovaného, že se jednalo o jeho finanční prostředky, které byly z paušálních cestovních náhrad sráženy zaměstnancům do tzv. černého fondu, z něhož se potom přispívalo zaměstnancům na nákup osobního automobilu (že to nebyly běžné náhrady, nýbrž deponovaná částka), a dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. 49 Co 317/2016-372, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 věty první před středníkem občanského soudního řádu, neboť z něj není zřejmé, na základě jakých skutečností a důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že vyplacené částky 42 208 Kč a 2x 37 208 Kč byly paušální cestovní náhradou a že se jednalo o náhrady právě na měsíce prosinec 2012 a leden a únor 2013, nevyplývá z něj, k jakým závěrům (a na základě jakých skutečností a důkazů) soud prvního stupně dospěl, jde-li o důvod vyplacení částky 2x 150 000 Kč žalobcem žalovanému, a není z něj zřejmé ani to, zda soud prvního stupně posuzoval důvodnost nároku žalobce na vydání žalovaných částek též z hlediska § 331 zákoníku práce. Odvolací soud měl dále za to, že žalobce důvod vyplacení těchto částek žalovanému ani v řízení netvrdil a že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobce nevyzval podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu k doplnění skutkových tvrzení o skutečnosti, z nichž by důvod jejich vyplacení vyplýval, a k prokázání doplněných tvrzení. Přezkoumat pro nedostatek důvodů podle odvolacího soudu nešlo ani rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení, a to pro absenci zjištění o tom, zda, kdy a na základě jakých skutečností nastala splatnost žalobou uplatněných částek. Odvolací soud dále vytkl soudu prvního stupně, že posuzoval žalovaným uplatněnou námitku započtení, aniž by žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu vyzval k doplnění námitky započtení o skutečnosti (a jejich následnému prokázání), z nichž by vyplývalo, které své konkrétní pohledávky uplatňuje k započtení (o jaké pohledávky se jedná, jaká je jejich výše, kdy nastala jejich splatnost, případně zda byly uplatněny k zápočtu též jinak než u jednání soudu prvního stupně dne 16. 3. 2015). 4. Rozsudkem ze dne 11. 2. 2019, č. j. 6 C 44/2013-439, Okresní soud v Břeclavi uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 397 259 Kč „se 7,05% úrokem z prodlení od 26. 3. 2013“, zamítl žalobu v části, v níž žalobce požadoval po žalovaném zaplatit částku 19 365 Kč se 7,05% úrokem z prodlení od 26. 3. 2013 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci „na nákladech řízení na soudním poplatku částku 15 003 Kč a za právní zastoupení žalobce advokátem Mgr. Vratislavem Urbáškem částku 262 575,69 Kč, vše k jeho rukám“. Dospěl k závěru, že obě částky, které byly žalobcem v řízení uplatněny, jsou bezdůvodným obohacením na straně žalovaného (na něž je třeba aplikovat ustanovení § 451 a § 456 občanského zákoníku), které je žalov