Zákon o řízení ve věcech soudců a státních zástupců

(1) Písemné vyhotovení rozhodnutí kárného senátu a sjednocujícího kárného senátu a písemné vyhotovení rozhodnutí předsedy kárného senátu podle § 19 odst. 3 se doručí kárně obviněnému, obhájci, jestliže jej kárně obviněný má, navrhovateli, ministru spravedlnosti a

a) předsedovi soudu, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným soudce, předseda soudu, místopředseda soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu,

b) nejvyššímu státnímu zástupci, je-li kárně obviněným vedoucí státní zástupce,

c) nejvyššímu státnímu zástupci a vedoucímu státnímu zástupci státního zastupitelství, k němuž je kárně obviněný přidělen k výkonu funkce, je-li kárně obviněným státní zástupce,

d) nejvyššímu státnímu zástupci, vedoucímu státnímu zástupci stojícímu v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, a Úřadu evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce,

e) nejvyššímu státnímu zástupci a Úřadu evropského veřejného žalobce, je-li kárně obviněným státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce,

f) Exekutorské komoře České republiky, je-li kárně obviněným soudní exekutor, nebo

g) tomu, k jehož přistoupení k návrhu kárný soud nepřihlížel, pokud se jedná o orgán oprávněný podávat návrhy na zahájení kárného řízení podle § 8 nebo podle exekučního řádu a pokud se mu nedoručuje podle písmen a) až f).

(2) Kárně obviněnému se písemné vyhotovení rozhodnutí doručuje do vlastních rukou.

(1) Proti rozhodnutí kárného soudu prvního stupně lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek.

(2) Odvolání je přípustné jen proti rozhodnutí podle § 19, proti rozhodnutí o schválení dohody o vině a kárném opatření a proti rozhodnutí o návrhu na obnovu kárného řízení.

(3) Odvolání proti rozhodnutí o schválení dohody o vině a kárném opatření lze podat pouze v případě, že takové rozhodnutí není v souladu se zněním dohody předloženým ke schválení, nebo pro závažné porušení práv kárně obviněného při sjednávání dohody o vině a kárném opatření nebo v řízení o jejím schválení.

Odvolání může podat kárně obviněný a v jeho prospěch i neprospěch též navrhovatel.

Má-li odvolatel, který není kárně obviněným, za to, že v řízení má být vyneseno rozhodnutí obsahující výrok o vině kárně obviněného, odvolání obsahuje též návrh na uložení konkrétního kárného opatření, případně návrh na upuštění od uložení kárného opatření nebo návrh, aby odvolací kárný senát neuložil kárné opatření. Odvolací kárný senát není návrhem vázán.

Odvolací kárný senát rozhoduje většinou hlasů všech členů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy odvolacího kárného senátu.

(1) O vyloučení člena odvolacího kárného senátu kárného soudu rozhoduje jiný odvolací kárný senát téhož kárného soudu se stejnou specializací.

(2) Není-li zřízen jiný odvolací kárný senát téhož kárného soudu se stejnou specializací, o vyloučení člena odvolacího kárného senátu kárného soudu z řad

a) soudců Nejvyššího soudu rozhoduje většinou hlasů všech členů kromě soudce, o jehož vyloučení se rozhoduje, odvolací kárný senát Nejvyššího správního soudu,

b) soudců Nejvyššího správního soudu rozhoduje většinou hlasů všech členů kromě soudce, o jehož vyloučení se rozhoduje, odvolací kárný senát Nejvyššího soudu,

c) přísedících státních zástupců nebo soudních exekutorů rozhoduje odvolací kárný senát Nejvyššího soudu nebo jiný odvolací kárný senát Nejvyššího správního soudu, jehož členy jsou přísedící, a

d) přísedících advokátů rozhoduje odvolací kárný senát pro řízení o odvolání ve věcech státních zástupců, jehož členy jsou přísedící, nebo odvolací kárný senát pro řízení o odvolání ve věcech soudních exekutorů.

Dospěl-li odvolací kárný senát při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v řízení podle tohoto zákona v rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k projednání a rozhodnutí sjednocujícímu kárnému senátu Nejvyššího správního soudu. Při postoupení věci svůj odlišný právní názor odůvodní.

Odvolací kárný senát nemůže sám uznat kárně obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozhodnutím zproštěn.

(1) V řízení o odvolání se přiměřeně použijí § 10, § 10a odst. 2 a § 13 až 20.

(2) Proti rozhodnutí odvolacího kárného soudu není odvolání přípustné.

(1) Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může kárně obviněný podat návrh na obnovu kárného řízení.

(2) Kárný senát povolí obnovu kárného řízení, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy kárnému soudu dříve neznámé, které

a) kárně obviněný nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení před soudem prvního stupně a v řízení o odvolání a

b) by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině anebo vzhledem k nimž by původně uložené kárné opatření bylo ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti kárného provinění nebo k poměrům kárně obviněného nebo uložený druh kárného opatření by byl ve zřejmém rozporu s účelem kárného opatření.

(3) O návrhu na obnovu řízení rozhoduje jiný kárný senát téhož kárného soudu se stejnou specializací nebo, není-li zřízen, kárný senát, který ve věci rozhodoval v původním řízení.

Jiný opravný prostředek proti rozhodnutí kárného soudu než odvolání a návrh na obnovu kárného řízení není přípustný.

(1) Pravomocné rozhodnutí vydané v kárném řízení se založí do osobního spisu soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce, jehož se týká. Na rozhodnutí se nevztahuje povinnost vydat tuto písemnost soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státnímu zástupci nebo vedoucímu státnímu zástupci při zániku jeho pracovního vztahu nebo skončení pracovního poměru.8)

(2) Opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření provede, jde-li o soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, příslušný orgán státní správy soudu, k němuž je soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu přidělen k výkonu funkce soudce; jde-li o státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce, provede opatření potřebná k výkonu uloženého kárného opatření příslušný orgán státní správy státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce nebo vedoucí státní zástupce přidělen k výkonu funkce státního zástupce; jde-li o soudního exekutora, potřebná opatření provede Ministerstvo spravedlnosti.

Po uplynutí 5 let od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se hledí na soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce, jako by nebyl kárně postižen. Jestliže výkon kárného opatření do té doby neskončil, kárný postih se zahlazuje vykonáním kárného opatření.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. V řízení o odvolání se za předpokladů podle věty první přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu o odvolání a řízení o něm, a není-li to možné, ostatní ustanovení trestního řádu.

(2) Kárný soud rozhoduje v kárném řízení rozsudkem nebo usnesením, a to podle toho, jakým způsobem se v obdobném případě rozhoduje v trestním řízení.

(1) V řízení o námitkách proti výtce rozhoduje kárný senát.

(2) Účastníkem řízení je ten, kdo podal námitky, a ten, kdo výtku uložil. Účastníkem řízení je vždy též ten, komu byla uložena výtka, i pokud námitky nepodal.

(3) Proti rozhodnutí vydanému v řízení o námitkách proti výtce není opravný prostředek přípustný.

(1) V řízení o námitkách proti výtce se přiměřeně použijí ustanovení části třetí upravující řízení o odvolání, a není-li to možné, ustanovení části třetí upravující řízení před kárným soudem prvního stupně. Ustanovení o dohodě o vině a kárném opatření se nepoužijí.

(2) V řízení o námitkách proti výtce se za předpokladů podle § 25 odst. 1 věty první přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu o odvolání a řízení o něm, a není-li to možné, ostatní ustanovení trestního řádu.

(1) Návrh na zahájení řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování je oprávněn podat orgán oprávněný podat proti soudci, o jehož hlasování byl protokol pořízen, návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci (dále jen „návrh na zahájení řízení ve věci samé“).

(2) Návrh na zahájení řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování obsahuje popis skutečností, ze kterých vyplývá, že zpřístupnění protokolu může přispět ke zjištění skutečností rozhodných pro podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé proti soudci, o jehož hlasování byl protokol pořízen.

(1) V řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování rozhoduje předseda kárného senátu. Účastníky řízení jsou navrhovatel a soudce, o jehož hlasování byl protokol pořízen.

(2) Předseda kárného senátu zjistí stanovisko soudce, který je účastníkem řízení.

(3) Předseda kárného senátu rozhoduje bez ústního jednání.

(4) Pokud jsou v řízení osvědčeny skutečnosti, ze kterých vyplývá, že zpřístupnění protokolu může přispět ke zjištění skutečností rozhodných pro podání návrhu na zahájení řízení ve věci samé proti soudci, o jehož hlasování byl protokol pořízen, předseda kárného senátu rozhodne o zpřístupnění protokolu o hlasování všem orgánům oprávněným podat takový návrh na zahájení řízení ve věci samé. Pokud předseda kárného senátu nerozhodne o zpřístupnění protokolu o hlasování, návrh na jeho zpřístupnění zamítne.

(1) V řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování se přiměřeně použijí ustanovení části třetí upravující řízení před kárným soudem prvního stupně.

(2) Proti rozhodnutí vydanému v řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování není opravný prostředek přípustný.

(1) V řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci se přiměřeně použijí ustanovení části třetí s výjimkou ustanovení o dohodě o vině a kárném opatření.

(2) V řízení o způsobilosti soudce nebo státního zástupce vykonávat svou funkci může za důkaz sloužit i to, co bylo získáno pro účely kárného řízení a v jeho průběhu.

(1) Kárná řízení neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů.

(2) Za kárné provinění nebo přestupek spáchané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nelze soudci nebo státnímu zástupci uložit přísnější kárné opatření, než jaké bylo možno uložit podle dosavadních předpisů.

Zrušují se:

1. Zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců.

2. Zákon č. 22/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců.

3. Zákon č. 76/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění zákona č. 22/1993 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2002.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

1) § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

2) § 91 zákona č. 6/2002 Sb.

Zákon č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5) § 100 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění zákona č. 192/2003 Sb.

6) § 22 odst. 6 zákona o státním zastupitelství.

7) § 88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích.

§ 30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství.

8) § 60 odst. 2 zákoníku práce.

9) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

11) Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.

12) § 28 odst. 3 věta první zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 626/2004 Sb.

13) § 28 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 626/2004 Sb.

14) § 203 odst. 1 zákoníku práce.