(1) Výši náhrady škody určí vedení podniku po projednání se závodním výborem odborového svazu a zaměstnancem a oznámí ji zaměstnanci nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy zjistilo škodu a osobu, která škodu způsobila.
(2) Byla-li škoda způsobena vedoucím podniku nebo jeho zástupcem, určí výši náhrady nadřízený orgán v dohodě s vyšším orgánem odborového svazu do jednoho měsíce ode dne, kdy zjistil škodu a osobu, která škodu způsobila. Totéž platí, byla-li škoda způsobena společně vedoucím a jeho podřízeným zaměstnancem.
(1) Způsobil-li zaměstnanec škodu úmyslně nebo v opilosti, odpovídá za ni podle občanského zákoníka.
(2) Zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil v krajní nouzi, aby odvrátil od sebe, svých spoluzaměstnanců nebo od podniku nebezpečí přímo hrozící.
Průměrný měsíční výdělek se vypočte z hrubého výdělku, který byl zaměstnanci zúčtován za posledních 6 kalendářních měsíců před zjištěním škody. Přitom se nepřihlíží k jednorázovým odměnám.
(1) Podle ustanovení tohoto zákona se ode dne jeho účinnosti posuzuje i odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování a za svěřené předměty založená písemnou smlouvou uzavřenou přede dnem nabytí jeho účinnosti.
(2) Ustanovení tohoto zákona platí i o náhradě škody vzniklé přede dnem jeho účinnosti, pokud o ní nebylo rozhodnuto pravomocně soudem nebo pokud nedošlo k dohodě.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona se zrušují všechna ustanovení, která odporují tomuto zákonu, zejména §§ 18, 23 až 25 vládního nařízení č. 120/1950 Sb., o právech a povinnostech státních zaměstnanců, o řízení ve věcech jejich pracovního poměru a o rozhodčích komisích, a vyhláška č. 201/1953 Ú. l. a č. 239/1953 Ú. v., o hmotné odpovědnosti pracovníků obchodu za zásoby, ve znění vyhlášky č. 61/1955 Ú. l.