§ 6 zákon o ochraně ovzduší – Přípustná úroveň znečištění ovzduší
Zákon o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) · 86/2002 Sb. · Životní prostředí a zemědělství
Stručně: Paragraf 6 zákona o ochraně ovzduší definuje přípustnou úroveň znečištění ovzduší pomocí imisních limitů a stanovuje, jakým způsobem se vytváří národní, krajské a místní programy pro snižování emisí. Imisní limity určují hranice: Přípustná úroveň znečištění ovzduší je dána imisními limity, které nesmí být překročeny více než o stanovenou mez tolerance a nad určitou četnost. (§ 6 zákona č. 86/2002 Sb., zákon o ochraně ovzduší, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Přípustná úroveň znečištění ovzduší
- Týká se: ministerstvo, obec, provozovatel
- Odkazuje na: § 17
- Judikatura: na § 6 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 86/2002 Sb.
(1) Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost překročení a hodnoty cílových imisních limitů pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.
(2) Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady návrhy národních programů snižování emisí těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro které byly stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s cílem zlepšení kvality ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Národní programy snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle, ale dochází u nich k překračování imisních limitů.
(3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené ministerstvem schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů, který vydává vláda svým nařízením. Národní programy se aktualizují vždy po 5 letech.
(4) Programy podle odstavců 2 a 5 mohou být realizovány na základě dohod mezi orgány ochrany ovzduší a provozovateli stacionárních zdrojů nebo osobami jimi zřízenými o řešení problémů souvisejících s místními nepříznivými klimatickými a rozptylovými podmínkami, případně i s jinými vlivy na imisní situaci. Na základě dohody může přistoupit provozovatel na plnění zpřísněných emisních limitů, přičemž ustanovení § 17 odst. 2 písm. f) není tímto dotčeno.
(5) Krajský úřad je povinen zpracovat pro své území krajský program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a obecní úřad může zpracovat pro své území místní program snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení kvality ovzduší zejména dosažením imisních limitů jednotlivých znečisťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Krajské programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy a místní programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy i s krajskými programy snižování emisí. Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(6) Kraje a obce v přenesené působnosti vydávají nařízením krajské a místní programy snižování emisí. Informace o krajských a místních programech snižování emisí musí být uvedeny na úředních deskách příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich nahlédnout, a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto programů orgány krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.
(7) Z programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a při posuzování záměrů, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, nebo rozvojových koncepcí a programů rozvoje jednotlivých oborů a odvětví.9)
(8) Ministerstvo zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území České republiky. Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit jím zřízenou právnickou osobu.
(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší, včetně metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a dalších technických požadavků; dále stanoví imisní limity a jejich meze tolerance pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustnou četnost překračování imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé imisní cíle a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční cíle, znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou připravovány roční emisní inventury a roční emisní projekce vztahující se k cílovému roku 2010 a požadavky na způsob přípravy a provádění emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Imisní limity určují hranice: Přípustná úroveň znečištění ovzduší je dána imisními limity, které nesmí být překročeny více než o stanovenou mez tolerance a nad určitou četnost.
- Vláda schvaluje národní programy: Ministerstvo ve spolupráci s dalšími úřady připravuje národní programy snižování emisí, které schvaluje vláda, aby se zlepšila kvalita ovzduší a dosáhlo se imisních limitů.
- Regionální a místní plány: Krajské úřady musí vypracovat krajské programy snižování emisí, které musí být v souladu s národními programy, a obce mohou vytvářet místní programy, které musí být v souladu s národními i krajskými programy.
- Dohody s provozovateli: Programy snižování emisí mohou být realizovány i na základě dohod mezi orgány ochrany ovzduší a provozovateli zdrojů znečištění, kteří se mohou zavázat k plnění přísnějších emisních limitů.
Na co si dát pozor
- Závaznost imisních limitů: Imisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší, což znamená, že tyto orgány musí při své činnosti dbát na jejich dodržování.
- Aktualizace programů: Národní programy snižování emisí se aktualizují každých 5 let, což zajišťuje jejich aktuálnost a reakci na měnící se situaci.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 6
Jak soudy aplikují § 6
Zde je třeba znovu připomenout závěry již odkazované judikatury, že vymezení koridorů či ploch nadmístního významu v ZÚR se nemůže z povahy věci dostat do rozporu s nejvyššími přípustnými hodnotami hluku (§ 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví) či imisními limity znečištění ovzduší (§ 6 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší), neboť ve fázi ZÚR ještě není jasné, zda záměr konkrétní trati vůbec bude moci být schválen.
III. Vymezení koridorů a ploch nadmístního významu v zásadách územního rozvoje se nemůže z povahy věci dostat do rozporu s imisními limity znečištění ovzduší (§ 6 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší) či nejvyššími přípustnými hodnotami hluku (§ 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví).
Vymezení koridorů nových staveb silniční infrastruktury podle navrhovatelů představuje rozpor se zákazem zatěžování tohoto území lidskou činností nad míru únosného zatížení (§ 11, § 12 odst. 1, § 13 zákona o životním prostředí), jakož i s § 1 odst. 1 písm. a), § 2 písm. j) a § 6 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), a s § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a s cíli a úkoly územního plánování podle stavebního zákona.
Související
§ 3 ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ (Zákon o ochraně ovzduší)§ 4 Přípustná úroveň znečišťování (Zákon o ochraně ovzduší)§ 2 (Zákon o ochraně ovzduší)§ 2 Základní pojmy (Zákon o integrované prevenci a o omezová)§ 26 Účinnost (Vyhláška, kterou se stanoví postup zjišť)