1 Ao 7/2011 — Nejvyšší správní soud

1 Ao 7/2011- 526 - text 1 Ao 7/2011 - 682 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatelů: a) obec Bavory, se sídlem Bavory 9, 692 01 Mikulov na Moravě, b) obec Blažovice, se sídlem Nádražní 242, 664 08 Blažovice, c) obec Dolní Dunajovice, se sídlem Zahradní 613, 691 85 Dolní Dunajovice, d) obec Chrudichromy, se sídlem Chrudichromy 48, 680 01 Boskovice, e) obec Jinačovice, se sídlem Jinačovice 83, 664 34 Kuřim, f) město Modřice, se sídlem náměstí Svobody 93, 664 42 Modřice, g) obec Moravany, se sídlem Střední 10/28, 664 48 Moravany u Brna, h) obec Nebovidy, se sídlem Nebovidy 78, 664 48 Moravany u Brna, ch) obec Ostopovice, se sídlem U Kaple 260/5, 664 49 Ostopovice, i) obec Ponětovice, se sídlem Ponětovice 63, 664 51 Šlapanice u Brna, j) obec Sudice, se sídlem Sudice 164, 680 01 Sudice, k) obec Tvarožná, se sídlem Tvarožná 40, 664 05 Tvarožná, l) obec Želešice, se sídlem ul. 24. dubna 16, 664 43 Želešice, m) Mgr. Z. C., n) J. D., o) Ing. Š. F., p) Ing. L. H., q) Ing. V. H., r) M. Ch, s) V. P., t) Ing. L. P., u) M. Š., v) Mgr. K. T., w) obec Malá Lhota, se sídlem Malá Lhota 38, 679 21 Černá Hora, x) R. M., y) JUDr. Z. J., z) M. K., všichni zastoupeni Mgr. Pavlem Černým, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno, proti odpůrci: Jihomoravský kraj, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, zastoupen JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem Mezníkova 273/13, 616 00 Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje vydaných usnesením zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne 22. 9. 2011, č. 1552/11/Z25, t a k t o : I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje – vydaného usnesením zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne 22. 9. 2011, č. 1552/11/Z25 v části koridoru TE 42 „horkovod z elektrárny Dukovany, hranice kraje – Brno“ s e o d m í t á . II. Ve zbývající části s e opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje – vydané usnesením zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne 22. 9. 2011, č. 1552/11/Z25, z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto rozsudku. III. Odpůrce j e p o v i n e n zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 135.000 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Černého, advokáta se sídlem Dvořákova 13, Brno, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Stručný obsah návrhu na zrušení opatření obecné povahy a vyjádření odpůrce [1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 12. 2011 (dále též „návrh“) se navrhovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dne 22. 9. 2011, č. 1552/11/Z25 (dále též „ZÚR“). Navrhovatelé brojili primárně proti vymezení koridorů staveb páteřní silniční infrastruktury ve vydaných zásadách územního rozvoje, tj. především proti vymezení koridorů pro záměr rychlostní silnice R43, pro záměry tzv. jihozápadní, jižní a jihovýchodní tangenty města Brna, pro záměr rychlostní silnice R52 Pohořelice – Mikulov, pro dílčí úseky záměru rychlostní silnice R55 a pro záměr silnice I/38 Blížkovice (hranice kraje) – Znojmo – Hatě – hranice ČR/Rakousko. Základní koncepce plánovaného rozvoje páteřní silniční infrastruktury Jihomoravského kraje (dále též „JMK“) je podle navrhovatelů jako celek nevhodná. Nadto k jejímu vymezení v ZÚR došlo v přímém rozporu se závaznými požadavky právních předpisů. [2] Navrhovatelé v návrhu specifikovali několik okruhů důvodů, které by podle jejich mínění měly vést ke zrušení napadeného opatření obecné povahy: A) neposouzení kumulativních a synergických vlivů, B) rozpor ZÚR s požadavky únosného zatížení a udržitelného rozvoje území, C) neposouzení variant řešení koncepce silniční dopravy, D) chybné posouzení variant koridorů jednotlivých staveb dopravní silniční infrastruktury, E) nedostatečné a nepřezkoumatelné vypořádání námitek a připomínek navrhovatelů, F) nezákonnost postupů a stanovisek dotčených orgánů, G) nesprávné posouzení souladu návrhu ZÚR s Politikou územního rozvoje, H) neprovedené přeshraniční posouzení ZÚR, CH) nedostatky veřejného projednání návrhu ZÚR, I) rozhodování zastupitelstva mimo zákonem upravený proces, J) rozpor vydání ZÚR s principem proporcionality. [3] K návrhu podal odpůrce obsáhlé vyjádření ze dne 18. 1. 2012 (dále jen „vyjádření odpůrce“), v němž podrobně reagoval na jednotlivé námitky. Návrh označil za zčásti věcně nesprávný, dílem značně či záměrně nepřesný, ve zbytku nepravdivý, a tudíž jako celek nedůvodný. Odpůrce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší správní soud buď návrh odmítl pro předčasnost, nebo jej v celém rozsahu zamítl pro nedůvodnost. II. Postup Nejvyššího správního soudu [4] Nejvyšší správní soud obstaral příslušné správní spisy a potřebná vyjádření. Na návrh odpůrce soud řízení usnesením ze dne 19. 1. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 – 267, přerušil podle § 48 odst. 3 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť usnesením ze dne 17. 1. 2012, č. j. 9 Ao 7/2011 – 378, předložil devátý senát Nejvyššího správního soudu rozšířenému senátu tohoto soudu k posouzení právní otázku okamžiku existence (účinnosti) opatření obecné povahy, a to ve věci s totožným žalovaným a s totožným napadeným opatřením obecné povahy – ZÚR. Výsledek řízení před rozšířeným senátem tudíž mohl mít vliv na řízení v projednávané věci. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu o předmětné právní otázce rozhodl usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. 9 Ao 7/2011  489, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2012. Následně proto předsedkyně senátu usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 – 280, podle § 48 odst. 5 s. ř. s. vyslovila, že se v řízení pokračuje. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 4. 2012. [5] Dalším usnesením ze dne 19. 4. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011 – 284, vyloučil Nejvyšší správní soud návrh dvou navrhovatelů k samostatnému řízení. Jednalo se o dva občany Rakouska (P. F. N. a R. V.), kteří svoji aktivní legitimaci odvíjeli od vlastnictví pozemků na území Rakouska a od možného nepřímého vlivu imisí dopravy z plánované rychlostní silnice R52, jež by se měla napojit na budoucí rakouskou dálnici A5. Poté Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. 5. 2012, č. j. 1 Ao 1/2012 – 62, návrh těchto dvou navrhovatelů odmítl. Dospěl totiž k závěru, že tento návrh byl podán osobami k tomu zjevně neoprávněnými, neboť již ze samotných tvrzení obou navrhovatelů bylo zřejmé, že nemohou být napadenými ZÚR přímo dotčeni ve své právní sféře. [6] Podáním doručeným soudu dne 11. 5. 2012 navrhl odpůrce soudu další přerušení řízení. Uvedl, že dne 24. 4. 2012 podal proti shora uvedenému usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 9 Ao 7/2011 – 489, ústavní stížnost, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí zasáhlo do jeho práva na samosprávu a na zákonného soudce (u Ústavního soudu věc vedena pod sp. zn. Pl. ÚS 12/12). Jelikož řízení v projednávané věci bylo přerušeno právě z důvodu, že před rozšířeným senátem byla projednávána otázka účinnosti ZÚR, bylo podle odpůrce na místě řízení opětovně přerušit do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu. Navrhovatelé označili návrh odpůrce na přerušení řízení za nedůvodný, neboť i kdyby byl správný právní názor odpůrce ohledně okamžiku účinnosti ZÚR, nemělo by to žádný vliv na příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci. Kromě toho navrhovatelé poukázali na rozpor dalšího přerušení řízení se zásadou procesní ekonomie a na skutečnost, že usnesení rozšířeného senátu má předběžnou povahu a nemůže samo o sobě zasáhnout do ústavně zaručených práv. Nejvyšší správní soud neshledal návrh odpůrce na přerušení řízení důvodným; pro bližší argumentaci soud odkazuje na část III./A), v níž se podrobně zabývá otázkou účinnosti ZÚR. [7] Dne 12. 6. 2012 byla soudu doručena replika navrhovatelů k vyjádření odpůrce (dále jen „replika“). Replika v naprosté většině pouze opakovala již vyřčená tvrzení a argumenty. Pokud se v ní ojediněle objevila nová tvrzení, soud na ně reaguje v příslušné části při posuzování důvodnosti návrhu. Rovněž tak soud reaguje na dupliku odpůrce k replice navrhovatelů (dále jen „duplika“), kterou obdržel 18. 6. 2012. [8] Nejvyšší správní soud nařídil ústní jednání ve věci na den 19. 6. 2012. Navrhovatelé i odpůrce při ústním jednání setrvali na svých stanoviscích. Zvukový záznam z jednání je připojen na č. l. 498 soudního spisu; relevantní skutečnosti přednesené při jednání a provedené důkazy jsou zohledněny níže v rámci přezkumu podmínek řízení a při posouzení důvodnosti návrhu. V souladu se svojí ustálenou judikaturou (rozsudek ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117; veškerá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou k dispozici na www.nssoud.cz) soud neprováděl dokazov