§ 22 zákon o mimosoudních rehabilitacích – Na žádost toho
Zákon o mimosoudních rehabilitacích · 87/1991 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 22 zákona o mimosoudních rehabilitacích upravuje postup pro získání osvědčení o tom, že pracovní vztah skončil z důvodů politické perzekuce nebo porušení lidských práv, a stanovuje související práva a povinnosti. Osoba, jejíž pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, nebo v případě její smrti manžel či děti, může požádat o vydání osvědčení o těchto důvodech. (§ 22 zákona č. 87/1991 Sb., zákon o mimosoudních rehabilitacích, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: soud, ministerstvo, manžel, dítě
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Žádost podle odstavce 1 lze podat do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.“
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „Nevydá-li organizace osvědčení do tří měsíců ode dne, kdy žádost obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode…“
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…tří měsíců ode dne, kdy žádost obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona soudu návrh na určení, že důvodem skončení…“
- Odkazuje na: § 21
- Judikatura: na § 22 odkazuje 29 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 87/1991 Sb.
(1) Na žádost toho, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, vydá mu o tom osvědčení organizace, u níž byl v pracovním vztahu, nebo její právní nástupce, a není-li ani nástupce, ústřední orgán, do jehož působnosti by organizace, popřípadě její činnost v době podání žádosti náležela (dále jen „organizace“). Nežije-li ten, jehož pracovní poměr takto skončil, mohou žádost podat jeho manžel nebo děti.
(2) Žádost podle odstavce 1 lze podat do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(3) Nevydá-li organizace osvědčení do tří měsíců ode dne, kdy žádost obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona soudu návrh na určení, že důvodem skončení pracovního vztahu byly okolnosti uvedené v § 21.
(4) Za osvědčení ve smyslu odstavce 1 se považuje i osvědčení nebo jiný doklad vydaný organizací přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i soudní rozhodnutí, jestliže z nich vyplývá, že pracovní poměr skončil z důvodů uvedených v § 21.
(5) O tom, že pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, vydá osvědčení na žádost (odstavce 1 a 2)
a) u vojáků z povolání federální ministerstvo obrany;
b) u příslušníků ozbrojených sborů federální ministerstvo vnitra nebo příslušné ústřední orgány státní správy republik;
c) u soudců předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky nebo příslušné ústřední orgány státní správy republik;
d) u prokurátorů generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky nebo generální prokurátoři republik;
e) u advokátů příslušná advokátní komora.
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně.
(6) Neplatnost právního úkonu podle § 21 neobnovuje skončený pracovní vztah a nezakládá nárok na náhradu mzdy, náhradu škody ani na jiná plnění související s trváním pracovního vztahu.
(7) Požádá-li ten, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21 do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, aby ho organizace, která byla účastníkem pracovního vztahu, znovu zaměstnala, je tato organizace povinna ho zaměstnat na místě odpovídajícím pracovní smlouvě platné v době skončení pracovního vztahu, pokud splňuje předpoklady a požadavky pro výkon takové práce a organizace má možnost ho zaměstnat.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Osoba, jejíž pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, nebo v případě její smrti manžel či děti, může požádat o vydání osvědčení o těchto důvodech.
- Žádost o osvědčení bylo nutné podat do šesti měsíců od účinnosti zákona.
- Pokud organizace osvědčení nevydala do tří měsíců, bylo možné do dvou let od účinnosti zákona podat k soudu návrh na určení, že pracovní vztah skončil z těchto důvodů.
- Osvědčení nebo jiný doklad vydaný před účinností zákona, stejně jako soudní rozhodnutí, se považují za platné, pokud z nich vyplývá, že pracovní poměr skončil z důvodů uvedených v § 21.
- Pokud dotčená osoba požádala do šesti měsíců od účinnosti zákona o opětovné zaměstnání, organizace ji musela zaměstnat na odpovídající pozici, pokud splňovala předpoklady a organizace měla možnost ji zaměstnat.
Na co si dát pozor
- Neplatnost právního úkonu podle § 21 neobnovuje skončený pracovní vztah a nezakládá nárok na mzdu, náhradu škody ani jiná plnění související s trváním pracovního vztahu.
- Lhůty pro podání žádosti o osvědčení a pro podání návrhu k soudu byly časově omezené (šest měsíců, respektive dva roky od účinnosti zákona).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 22
Jak soudy aplikují § 22
… nesprávným úředním postupem žalované, která žalobce (jehož propuštění ze služebního poměru v roce 1987 bylo v samostatném soudním řízení určeno jako porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody) nepřijala v roce 1995 ani později zpět do služebního poměru vojáka z povolání, což žalobce shledává rozporné s § 22 odst. 7 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
… jednání u ministra vnitra“ nebyl „právní úkon, kterým byl v roce 1974 propuštěn“, posouzen jako „neplatný z důvodu politické perzekuce“, a proto jeho „znovupřijetí k Policii ČR bylo de facto pojato bez návaznosti na předchozí služební poměr“ a o této skutečnosti nebylo vydáno osvědčení s poukazem na ustanovení § 22 zákona č. 87/1991 Sb., což žalobce „poškozuje v oblasti důchodového zabezpečení, ale i morálního zadostiučinění“.
… k závěru, že v případě žalobce se nejednalo o ukončení pracovního poměru dohodou, neboť „za takovou dohodu nelze považovat jednání s komisí na vojenském okruhu v roce 1959, jež vedlo žalobce k tomu, že podal vlastní žádost o propuštění ze služebního poměru v lednu 1960“. Dále dovodil, že žádost podle ustanovení § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 87/1991 Sb. „bylo třeba učinit v době od účinnosti zákona, nikoli před jeho účinností a dokonce ještě před jeho vyhlášením ve Sbírce zákonů“, jako to bylo v případě žalobce.