4 Ads 28/2012 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 4/2013- 30 - text Pokračování - 2 - 2Ad 4/2013 2Ad 4/2013 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně L. N. , proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.11.2012 č.j. X t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 16.1.2013, předanou k poštovní přepravě dne 15.1.2013, domáhá zrušení rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 6.8.2012, jímž byla zamítnuta její žádost o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu z důvodu věznění manžela ( doby výkonu služby u pomocných technických praporů PTP ). Žalobkyně v žalobě uvádí, že její manžel J.N. byl v době od 29.10.1953 do 25.2.1954 po nástupu na vojenskou službu zařazen k pomocnému technickému praporu, omezení jeho osobní svobody mělo trvat minimálně jako vojenská služba, ale jeho celková doba nedosáhla ani 12 měsíců, jelikož byl propuštěn ze zdravotních důvodů, onemocněl infekční žloutenkou. Od 1.3.1954 do 13.1.1956 pobíral invalidní zaopatřovací požitky za poškozené zdraví následkem vojenské služby. Po dobu, co byl zařazen J.N. k pomocnému technickému praporu pracoval v dolech, utrpěl újmu na zdraví, proto byl propuštěn z výkonu nucených prací 25.2.1954. Při odvodu v roce 1956 mu bylo sděleno, že není schopen vojenské služby, ovšem na zásah místních stranických orgánů bylo toto rozhodnutí změněno a v roce 1957 byl J. N. opětovně povolán k odvodu a zbývajících 20 měsíců odsloužil. V průběhu vojenské služby došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, neboť nemohl dodržovat na vojně přísnou dietu. Přestože J.N. onemocněl a měl zdravotní potíže, musel celou vojenskou službu odsloužit. Potvrzení o propuštění ze zdravotních důvodů se žalobkyni nepodařilo zajistit, již v roce 2007 bylo Ministerstvem obrany sděleno, že potřebné údaje nejsou u nich uloženy. Jediný důkaz je zápis z vojenské knížky, kde je uvedeno, že od 25.2.1954 byl propuštěn na trvalou dovolenou pro neschopnost na 12 měsíců. Manžel žalobkyně zemřel, proto ona jako vdova po jeho úmrtí podala žádost o zvláštní přípěvek k důchodu z titulu vdovy, která byla zamítnuta, zřejmě i z důvodu, že si o příspěvek nepožádal její manžel. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Z dokladů, které byly zajištěny vyplývá, že manžel žalobkyně byl zařazen ve vojenském táboře nucených prací v době od 29.10.1953 do 25.2.1954, tedy po dobu kratší 12 měsíců. V takovém případě vzniká nárok na zvláštní příplatek k důchodu pouze tehdy, jestliže zařazení ve vojenském táboře nucených prací, které mělo trvat déle než 12 měsíců skončilo před uplynutím 12 měsíců ze zdravotních důvodů. Tuto skutečnost je nutno prokázat dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů. Takovým dokladem je potvrzení Ministerstva obrany. Přípisem ze dne 25.6.2012 Ministerstvo obrany – vojenský úřad sociálního zabezpečení sdělil, že důvod propuštění ze služby u PTP nemá kde zjistit. V rámci řízení o námitkách bylo Ministerstvo obrany bylo opakovaně požádáno o posouzení, zda byl manžel žalobkyně propuštěn z pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů. V dopise Ministerstva obrany ze dne 2.10.2012 je uvedeno, že podle archivních písemností z vojenského archivu byl J.N. prezentován k výkonu vojenské základní služby, následně byl jeho zdravotní stav zkoumán a rozhodnutím ze dne 25.2.1954 byl dočasně propuštěn pro neschopnost z činné služby na dobu 12 měsíců. Propuštění bylo časově omezeno a opětovně byl J.N. předvolán k výkonu vojenské služby dne 29.10.1957. Následně žalovaná požádala Ministerstvo obrany o doplnění zprávy. Ministerstvo vnitra v dopise ze dne 13.11.2012 sdělilo, že skutečnosti uvedené ve vyjádření Ministerstva zemědělství, kde je uvedeno, že J.N. prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, nelze ověřit, neboť v dostupných vojenských archivních materiálech toto uvedeno není. Nelze tedy doložit, že manžel žalobkyně byl ze služby u pomocných technických praporů propuštěn před uplynutí doby 12 měsíců ze zdravotních důvod. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 30.4.2012 žádost o zvláštní příspěvek k důchodu dle zákona č. 357/2005 Sb., z důvodu pobírání vdovského důchodu po manželovi, který byl po celkovou dobu kratší než 12 měsíců omezen na osobní svobodě zařazením ve vojenském táboře nucených prací v době od 29.10.1953 do 25.2.1954. Žalovaná učinila u Ministerstva obrany, odboru pro válečné veterány dotaz, zda byl manžel žalobkyně propuštěn od pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů. Ministerstvo obrany, odbor pro válečné veterány ve sdělení ze dne 2.10.2012 uvedl, že podle archivních písemností byl manžel žalobkyně J.N. u pomocného technického praporu od 29.10.1953, po měsíčním základních výcviku byl zařazen jako pracovník ke třetí rotě, po 3 měsících byl přezkoumán jeho zdravotní stav a rozhodnutím ze dne 25.2.1954 byl dočasně propuštěn pro neschopnost z činné služby na dobu 12 měsíců. Diagnóza na základě které byl propuštěn, ani žádné sdělení o tom, že jeho onemocnění vzniklo v souvislosti s vojenskou službou nejsou ve spise uvedeny. Jeho propuštění z vojenské činné služby bylo časově omezeno, J.N. byl opětovně povolán k jejímu výkonu dne 29.10.1957. Během ní absolvoval řidičský kurz a poddůstojnickou školu a poté byl zařazen na funkci řidiče, kterou vykonával až do ukončení vojenské základní služby. Do zálohy byl přeložen 2.7.1959. Mimo činnou službu byl propuštěn dnem 3.7.1959. Ve sdělení Ministerstva obrany ze dne 8.11.2012 se mimo jiné uvádí, že diagnóza na základě které byl manžel žalobkyně propuštěn, ani žádné sdělení o tom, že jeho onemocnění vzniklo v souvislosti s vojenskou službou nejsou ve spise uvedeny. Propuštění z vojenské činné služby bylo časově omezeno a J.N. byl opětovně povolán k výkonu základní vojenské služby dne 29.10.1957. Skutečnosti, které jsou uvedené ve vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 22.10.1991, že prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, nelze objektivně ověřit, neboť v dostupných vojenských archivních materiálech toto uvedeno není. Z vojenské knížky J.N. vyplývá, že po nástupu základní vojenské služby k 57 pomocnému technickému praporu konal základní výcvik, dne 25.2.1954 byl propuštěn na trvalou dovolenou pro neschopnost na 12 měsíců, pokračoval ve výkonu vojenské základní služby od 1.1.1958 a dne 2.7.1959 byl propuštěn z vojenské činné služby. Z vyjádření České správy sociálního zabezpečení ze dne 12.2.1992 vyplývá, že J.N. od 1.3.1954 do 13.1.1956 pobíral invalidní zaopatřovací požitky. Z potvrzení Ministerstva obrany vyplývá, že manžel žalobkyně byl u pomocných technických praporů v době od 29.10.1953 do 25.2.1954. Ve vyjádření Ministerstva zemědělství České republiky ze dne 22.10.1991 k žádosti o mimosoudní rehabilitaci je uvedeno, že J.N. prodělal infekční žloutenku, byl předán do nemocniční léčby a propuštěn z armády do civilu, následně se stal po této nemoci práce neschopným, mezitím se mu podařilo dokončit odbornou školu s maturitou. Rozhodnutím ze dne 6.8.2012 Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobkyně o poskytnutí zvláštního příspěvku, neboť nebylo prokázáno splnění podmínek § 5 odst. 3 zákona č. 357/2005 Sb.. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6.8.2012 potvrzeno, neboť žalobkyně nepředložila doklad o propuštění z armády do civilu ze zdravotních důvodů. Žalovaná se obrátila dopisy na Ministerstvo obrany, zda byl manžel žalobkyně propuštěn od pomocných technických praporů ze zdravotních důvodů a obdržela odpovědi, z nichž vyplývá, že není toto možné doložit. Námitky žalobkyně jsou tedy bezdůvodné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně požadovala přiznání zvláštního příspěvku k důchodu podle § 5 odst. 1 ,3 zákona č. 357/2005 Sb.. Nárok na tuto dávku opírala o skutečnost, že její manžel J.N. byl ve službě u pomocných technických praporů od 29.10.1953 do 25.2.1954, kdy onemocněl infekční žloutenkou, proto byl z výkonu nucených prací dne 25.2.1954 propuštěn ze zdravotních důvodů. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda žalobkyně splňuje podmínky pro vznik nároku na zvláštní příspěvek k důchodu. Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona č.357/2005 Sb. občan České republiky, který pobírá starobní důchod nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění a který je 1) účastněn rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ve znění zákona č