Stručně: Paragraf 34 zákona o rodině říká, že rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům, ale v určitých případech, například když jeden z rodičů nežije nebo nemá plnou způsobilost k právním úkonům, přechází na druhého rodiče, a soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost i nezletilému rodiči staršímu šestnácti let.
§ 34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.
Paragraf 34 zákona o rodině říká, že rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům, ale v určitých případech, například když jeden z rodičů nežije nebo nemá plnou způsobilost k právním úkonům, přechází na druhého rodiče, a soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost i nezletilému rodiči staršímu šestnácti let.
Co to znamená v praxi
Standardně mají oba rodiče stejná práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti vůči svému dítěti.
Pokud jeden z rodičů nemůže vykonávat rodičovskou zodpovědnost (např. zemřel, není znám, je zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo mu byla rodičovská zodpovědnost odebrána či pozastavena), přebírá ji v plném rozsahu druhý rodič.
Soud může umožnit nezletilému rodiči, který je starší šestnácti let, vykonávat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě, pokud má pro to potřebné předpoklady.
Na co si dát pozor
Rodičovská zodpovědnost není automaticky přenášena na druhého rodiče v případě pouhého nesouhlasu nebo neshod mezi rodiči, ale pouze za specifických podmínek uvedených v zákoně.
Přiznání rodičovské zodpovědnosti nezletilému rodiči soudem není automatické a závisí na posouzení jeho schopností.