— Nejvyšší správní soud

16 Ad 4/2020- 66 - text  9 16 Ad 4/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Daniely Menclové a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci žalobce: Statutární město Most, sídlem Radniční 1/2, 424 01 Most, zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Kindlem, sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. SZ/MPSV-2020/133811-916, č. j. MPSV-2020/143390-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2020, č. j. SZ/MPSV-2020/133811-916, č. j. MPSV-2020/143390-916, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 10. 6. 2020, č. j. 122537/20/UL, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o snížení částky státního příspěvku na výkon pěstounské péče za kalendářní rok 2016 až 2020 v celkové výši 236 000 Kč a žalobci, jako příjemci státního příspěvku, byla uložena povinnost vrátit část státního příspěvku na výkon pěstounské péče ve výši 236 000 Kč, ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci uvedeného rozhodnutí. 2. Současně se žalobce v žalobě domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení. Žaloba 3. Žalobce v podané předně upozornil na to, že podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“), se od dne nabytí účinnosti NOZ řídí jeho ustanoveními i práva a povinnosti z rodinných poměrů, vzniklé před jeho účinností. Podle § 865 odst. 2 NOZ, rozhodne-li soud ve věci omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti. Žalobce zdůraznil, že na rozdíl od dřívější právní úpravy tak rodičovská odpovědnost nenásleduje automaticky osud svéprávnosti. Po nabytí účinnosti NOZ musí soud v případě, že rozhoduje o omezení svéprávnosti rodiče, současně rozhodnout o tom, zda ho zbavuje i rodičovské odpovědnosti. 4. Žalobce konstatoval, že žalovaný ve svém rozhodnutí vychází z toho, že rozhodnutím o navrácení svéprávnosti matce nezletilého dítěte bylo rozhodnuto i ve věci její rodičovské odpovědnosti. Žalobce v této souvislosti ovšem namítá, že o rodičovské odpovědnost matky nezletilého dítěte bylo rozhodnuto až rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 19 P 52/2011-91. Až tímto rozhodnutím byla babička nezletilého zproštěna funkce poručníka a nezletilý byl svěřen do babiččiny pěstounské péče. Po celou dobu byly žalobcem čerpány finanční prostředky na základě výkonu funkce poručníka, kterým byla babička nezletilému ustanovena rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 2. 2011, č. j. 21 Nc 1237/2010-20. 5. Žalobce se domníval, že právní mocí rozhodnutí ze dne 31. 7. 2020, č. j. 19 P 52/2011-91, ve věci rodičovské odpovědnosti matky nezletilého dítěte pozbylo rozhodnutí žalovaného účinnosti, avšak stále existuje jako možný exekuční titul a žalovaný až dosud nepřikročil k jeho odstranění. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě trval na správnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že zjistil, že byl správním orgánem prvního stupně přiznán žalobci příspěvek na výkon pěstounské péče na základě jeho žádosti a dohody o výkonu pěstounské péče uzavřené dne 8. 4. 2013 mezi žalobcem a A. K. Dohoda byla uzavřena na základě rozsudku Okresního soudu Most ze dne 7. 2. 2011, č. j. 21 Nc 1237/2010-20, kterým byla A. K. ustanovena poručníkem nezletilého P. K. (dále též jen „nezletilý“ nebo „nezletilé dítě“). Poručníkem nezletilému byla A. K. ustanovena proto, že matka nezletilého byla rozsudkem Okresního soudu v Mostě omezena ve způsobilosti k právním úkonům. V říjnu 2019 bylo správním orgánem prvního stupně ovšem zjištěno, že v lednu 2016 byla matce nezletilého, E. K., rozsudkem Okresního soudu Most ze dne 14. 12. 2015, č. j. 19 P 155/98-116, který nabyl právní moci 30. 1. 2016, navrácena svéprávnost. A. K. jako opatrovnice matky nezletilého o této skutečnosti věděla, neboť to byla ona, kdo podal návrh na navrácení svéprávnosti matce nezletilého. Tuto skutečnost však nikde neoznámila. 8. Žalovaný měl za to, že navrácením svéprávnosti matce nezletilého došlo ze zákona k zániku poručenství A. K. k nezletilému dítěti, a to ke dni nabytí právní moci rozsudku okresního soudu, jímž byla matce nezletilého dítěte svéprávnost navrácena. Podle žalovaného je tedy zřejmé, že A. K. od právní moci rozsudku, kterým byla matce nezletilého navrácena svéprávnost, není osobou pečující podle § 4a písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (dál jen „ZSPOD“). 9. Žalovaný dále podotkl, že dne 1. 6. 2020 správní orgán prvního stupně obdržel od žalobce hlášení změn pro posouzení nároku na státní příspěvek na výkon pěstounské péče, dle kterého byla dohoda o výkonu pěstounské péče s A. K. ukončena ke dni 31. 1. 2016 (správně k 30. 1. 2016 – pozn. soudu). Od tohoto data tedy nebyla splněna podmínka pro nárok na příspěvek na výkon pěstounské péče, jelikož tento je podmíněn trváním dohody o výkonu pěstounské péče nebo správního rozhodnutí o úpravě práv a povinností osoby pečující. Vzhledem k tomu, že byla dohoda ukončena ke dni 31. 1. 2016 (správně ke dni 30. 1. 2016 – pozn. soudu) byla prvostupňovým rozhodnutí ve smyslu § 47d odst. 6 ZSPOD výše příspěvku na výkon pěstounské péče snížena o částku 236 000 Kč za roky 2016 až 2020. 10. K tvrzení žalobce, že v současné době probíhá řízení ve věci odvolání A. K. z funkce poručníka nezletilého, žalovaný odkázal na znění § 47c odst. 1 písm. d) ZSPOD, podle kterého dohoda o výkonu pěstounské péče trvá po dobu, po kterou je fyzická osoba poručníkem, jestliže o dítě osobně pečuje a zdůraznil, že navrácením svéprávnosti matce nezletilého dítěte došlo automaticky k zániku poručenství ze strany A. K. Právní mocí rozsudku o navrácení svéprávnosti matce nezletilého došlo k zániku dohody o výkonu pěstounské péče, a o odvolání z funkce poručníka již není třeba rozhodovat. Replika žalobce 11. V replice ze dne 26. 2. 2021 žalobce uvedl, že žalovaný existenci dohody o výkonu pěstounské péče staví nad faktický stav, neboť ze strany A. K. k výkonu pěstounské péče skutečně docházelo. Dále žalobce upozornil na to, že správní orgán prvního stupně rozhodnutími ze dne 23. 9. 2020, č. j. 287119/20/MO, č. j. 287118/20/MO, č. j. 287096/20/MO a č. j. 287101/20/MO, rozhodl o zastavení řízení o přeplatku na dávce pěstounské péče - příspěvku na úhradu potřeb dítěte, a to právě s odkazem na rozhodnutí Okresního soudu v Mostě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 19 P 52/2011-91, kterým byla A. K. odvolána z funkce poručníka nezletilého. Žalobce současně poukázal na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým rozhodl o obnově dávek pěstounské péče A. K. K replice žalobce připojil i sdělení Veřejného ochránce práv, jež se podle žalobce týká prakticky totožného případu. Posouzení věci soudem 12. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili. 13. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 14. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15. V projednávané věci byla mezi účastníky řízení sporná otázka, zda právní mocí rozsudku Okresního soudu Most ze dne 14. 12. 2015, č. j. 19P 155/98-116, (dále též jen „rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 12. 2015“), jímž okresní soud rozhodl o navrácení svéprávnosti matce nezletilého, tato nabyla rodičovskou odpovědnost ve vztahu ke svému nezletilému synovi a současně tedy, zda právní mocí toho ro