Odpověď: Paragraf 61 trestního zákoníku stanovuje, že soud při uložení trestu domácího vězení zároveň určí náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by odsouzený porušil podmínky domácího vězení, a za určitých okolností umožňuje soudu ponechat domácí vězení v platnosti i přes porušení podmínek.
Pokud odsouzený poruší podmínky domácího vězení (např. se vyhýbá nástupu, nedodržuje sjednané podmínky, maří výkon trestu nebo nevede řádný život), může soud rozhodnout o výkonu náhradního trestu odnětí svobody.
Délka náhradního trestu odnětí svobody je stanovena soudem již při uložení trestu domácího vězení, a to až na jeden rok, přičemž nesmí přesáhnout horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody.
Jestliže odsouzený poruší podmínky domácího vězení až po výkonu poloviny uloženého trestu, soud zkrátí délku náhradního trestu odnětí svobody na polovinu.
Soud má možnost výjimečně ponechat trest domácího vězení v platnosti i při porušení podmínek, a to například stanovením dohledu, prodloužením doby výkonu trestu, uložením dalších omezení nebo povinností, nebo výchovných opatření.