3 Tdo 987/2024 — Nejvyšší soud

3 Tdo 987/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:3 Tdo 987/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.987.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezplatná obhajoba Přítomnost při soudních jednáních Dotčené předpisy:§ 33 odst. 2 tr. ř. § 234 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 987/2024-223 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. O., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 To 121/2024-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 4/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. O. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově (dále též jen „okresní soud“), č. j. 1 T 4/2024-98, byl obviněný P. O. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že (převzato z citovaného rozsudku) 1) dne 14. prosince 2023 ve 22:22 hodin na pozemní komunikaci v obci XY, směrem do centra obce XY, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda OCTAVIA, šedé barvy, registrační značky XY, 2) dne 24. prosince 2023 v 9:38 hodin, na pozemní komunikaci ulice XY ve XY, na parkovišti u OD Kaufland, řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda OCTAVIA, šedé barvy, registrační značky XY, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 5. prosince 2019, č. j. 1 T 148/2019-32, s nabytím právní moci dne 18. prosince 2019, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 60 měsíců, rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. března 2020, č. j. 1 T 10/2020-47, s nabytím právní moci dne 15. dubna 2020, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 36 měsíců a trestním příkazem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. července 2023, č. j. 1 T 49/2023-36, který nabyl právní moci dne 2. září 2023, mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 36 měsíců, tedy postupně uložených po sobě od 18. prosince 2019 do 17. listopadu 2029. 2. Za to byl obviněnému podle § 337 odst. 1, § 60 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest domácího vězení na 20 měsíců, podle § 60 odst. 5 tr. zákoníku byl nad obviněným po dobu výkonu tohoto trestu vysloven dohled a podle § 61 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na 10 měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově odvolání (do výroku o trestu, v neprospěch obviněného), o němž rozhodl Krajský soud v Brně (dále též jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 To 121/2024-133, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Luběny dovolání, jež opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d) a § „265b odst. 1 písm. b) per analogiam“ tr. ř. 5. V odůvodnění předně uvedl, že Krajský soud v Brně konal veřejné zasedání dne 13. 6. 2024 v jeho nepřítomnosti, ačkoli on včas a z vážných důvodů požádal o odročení z důvodu závažných psychických potíží. K tomuto jednání byl řádně a včas předvolán. Dne 5. 6. 2024 byl předvolán zároveň i k jinému veřejnému zasedání před stejným soudem, v němž mu byl také potvrzen nepodmíněný trest odnětí svobody, což v kumulaci s další obtížnou osobní situací neunesla jeho psychika a dne 7. 6. 2024 se pokusil o sebevraždu. Tuto skutečnost dne 10. 6. 2024 doložil odvolacímu soudu. Sdělil, že byl hospitalizován z důvodu pokusu o sebevraždu, doložil lékařskou zprávu z hospitalizace, jakož i to, že se jeho stav doposud nezlepšil natolik, aby byl schopen psychicky zvládnout účast u veřejného zasedání dne 13. 6. 2024. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že měl v úmyslu se veřejného zasedání zúčastnit. Řádně se účastnil celého trestního řízení, o odklady jednotlivých úkonů nežádal a tedy neexistoval důvod, pro který by se měl odvolací soud domnívat, že jím prokázané překážky v podobě velmi špatného psychického stavu jsou pouhou obstrukcí. Zároveň nelze z žádného jeho jednání dovodit, že by se, byť konkludentně, vzdal svého práva na účast ve veřejném zasedání, když zcela explicitně žádal o změnu termínu jednání. V jeho nepřítomnosti by bylo možné veřejné zasedání konat pouze v případě, že by věc bylo možné spolehlivě projednat i bez jeho účasti. Pokud však s ohledem na argumentaci státního zástupce v podaném odvolání byla předmětem přezkumu tvrzená „nekorespondence“ uloženého trestu s osobou pachatele ve smyslu § 39 a § 40 tr. zákoníku, pak při absenci obviněného nebylo možné věc spolehlivě rozhodnout. Odvolací soud mu neumožnil, aby se k argumentům uvedeným v odvolání státního zástupce vyjádřil a sám sobě soud neumožnil shlédnout a přezkoumat osobu a osobnost obviněného. Je proto zřejmé, že nebyly splněny podmínky § 202 odst. 2 tr. ř. V dané souvislosti dovolatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. III. ÚS 2665/22, a zdůraznil, že v jeho případě zde nebyla žádná zjevná rezignace, nezájem či vzdání se práva na osobní účast při jednání soudu. Výše uvedené argumenty podle něj zakládají nejen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ale i porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 6. Obviněný dále vyjádřil přesvědčení, že v daném případě byl naplněn i dovolací důvod podle „§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam“, když ve věci nebylo vydáno usnesení o přiznání práva na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 tr. ř. Skutečnost, že neměl dostatek prostředků, vyplývala ze shromážděných důkazů a zároveň bylo z jeho vystupování zřejmé, že k ochraně jeho práv je třeba, aby byl zastoupen obhájcem. Z téhož důvodu měl a mohl tuto situaci řešit i odvolací soud, případně též ustanovením obhájce ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř. Obviněného negativně zasáhla špatná praxe orgánů činných v trestním řízení, které dlouhodobě ignorují ustanovení, jež jim ukládají podniknout kroky k ochraně práv obviněných. V řešené věci se to projevilo tím, že ač on dal svému obhájci plnou moc již dne 25. 3. 2024, tak mu udělil pokyn pouze k zastupování v jiném trestním řízení vedeném u Okresního soudu ve Vyškově. K převzetí obhajoby v nyní posuzované věci došlo až po konání veřejného zasedání o odvolání, neboť teprve v té době obviněný obhájce o existenci tohoto řízení informoval. Obviněný tak přitom zjevně učinil s úmyslem šetřit náklady právního zastoupení, neboť nedisponoval dostatečnými prostředky k náhradě nákladů obhajoby hned ve dvou trestních řízeních. Zároveň mu byl v nyní projednávané věci prvostupňovým soudem uložen trest, který akceptoval. Z obsahu spisu vyplývá, že je proti němu vedeno několik exekučních řízení a že na jeho majetek je od 9. 1. 2019 vedeno i řízení insolvenční. Z písemného i ústního projevu obviněného muselo být orgánům činným v trestním řízení zřejmé, že není schopen v plném rozsahu a efektivně uplatňovat veškerá svá práva v trestním řízení. Kombinace těchto zjištění tak odůvodňovala postup podle § 33 odst. 2 tr. ř., tj. rozhodnutí o obhajobě bezplatné či za sníženou odměnu ex officio, případně podle § 36 odst. 2 tr. ř. ustanovení obhájce. Kterýkoli z těchto kroků by obviněnému umožnil i v jeho konkrétní situaci efektivně realizovat právo na obhajobu. Pokud naopak k tomuto postupu nedošlo, ač pro něj byly splněny zákonné podmínky, tak tím bylo právo obviněného na obhajobu zkráceno. Orgány činné v trestním řízení tímto udržovaly zjevnou nerovnost a znevýhodněné postavení obviněného, který byl ve svém právu na obhajobu limitován jak nedostatkem finančních prostředků, tak i nedostatkem „znalostního a intelektuálního kapitálu“. Tímto způsobem si orgány činné v trestním řízení usnadňovaly