Co znamená „Stanovení místa plnění při poskytnutí služby“ podle zákona?

Paragraf 9 zákona o dani z přidané hodnoty určuje, kde se nachází místo plnění u poskytování služeb, což je klíčové pro určení, ve kterém státě se má odvést daň z přidané hodnoty.

Zdroj: § 9 zákon o dani z přidané hodnoty – plné znění s výkladem. Odpověď je generovaná z textu zákona, orientační.

• Služby pro nepodnikatele (B2C): Pokud poskytujete službu běžnému spotřebiteli (osobě nepovinné k dani), místo plnění je tam, kde má sídlo poskytovatel služby. Pokud službu poskytuje provozovna poskytovatele v jiném místě, místo plnění je tam, kde je tato provozovna.
• Definice „osoby povinné k dani, která jedná jako taková“: Zahrnuje jakékoliv služby poskytnuté firmě, i když nejsou pro její hlavní podnikatelskou činnost. Patří sem i právnické osoby, které nejsou podnikateli, ale jsou registrované k DPH v jiném členském státě.
• Základní pravidlo: Pravidla uvedená v odstavcích 1 a 2 jsou základní a použijí se vždy, pokud zákon nestanoví pro konkrétní typ služby jiné speciální pravidlo (např. pro služby související s nemovitostmi).

V další části ústavní stížnosti stěžovatel sám provádí výklad příslušných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty účinného v daných zdaňovacích obdobích, konkrétně § 9 zákona č. 588/1992 Sb. a § 21 zákona č. 235/2004 Sb. V této souvislosti znovu upozorňuje, že stranami bylo sjednáno jednorázové plnění a k jeho zaplacení došlo před datem registrace úpadce jako plátce DPH.

II.ÚS 2797/10 · Ústavní soud · 3. 3. 2011

Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno poskytnutí služeb osobě povinné k dani, dospěl správce daně k závěru, že na případ žalobkyně nebylo možno aplikovat pravidlo pro určení místa plnění dle § 9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“).

6 Afs 20/2023 · Nejvyšší správní soud · 6. 2. 2023

V ostatním zůstává výrok beze změny. [2] V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že zjištěný skutkový stav neskýtá jakoukoli oporu pro závěr žalovaného, že ze strany žalobce došlo ke zneužití § 9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „ZDPH“).

4 Afs 276/2022 · Nejvyšší správní soud · 14. 11. 2022

Výňatky z odůvodnění rozhodnutí, která toto ustanovení citují. Celý kontext najdete v textu rozhodnutí.

§ 9 Stanovení místa plnění při poskytnutí služby

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

(2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani, která jedná jako taková, považuje

a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně,

b) právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

(4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavců 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Paragraf s výkladem a judikaturou

Zákon o dani z přidané hodnoty – přehled paragrafůDaňové právoVšechny právní otázky

Řešíte konkrétní dopis či spor? Analýza dokumentu