7 CO 49/2022-63 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 52 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně (výrok I.). Žalobu částečně zamítl (výrok II.) ohledně úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně v rozsahu, v němž tento úrok převyšuje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (přiznaný výrokem I. napadeného rozsudku). Dále (výrok III.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 52 200 Kč (neuhrazené podnájemné za období prosinec 2019 – březen 2020, byt [číslo], [ulice a číslo] [obec]) se smluvním úrokem z prodlení (0,25 % denně z dlužné částky za každý den prodlení). 3. Soud prvního stupně (ve skutkové rovině) vyšel z toho, že účastnice dne 31.10.2019 uzavřely podnájemní smlouvu ohledně výše uvedeného bytu. Žalovaná se zavázala hradit měsíčně částku 12 000 Kč a zálohu za služby ve výši 1 500 Kč. Žalovaná uvedené částky nezaplatila za období prosinec 2019 až březen 2020 (záloha na služby za prosinec 2019 nebyla požadována). 4. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 2215 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) a § 2201 a násl. o.z. Došel k závěru, že obsah podnájmu se řídí úpravou užití věci, která je obsahu podnájmu nejbližší. V tomto případě jde o nájem bytu. Soud prvního stupně žalobkyni přiznal úrok z prodlení pouze ve výši 10 % ročně (zákonný úrok z prodlení). Ve zbývající části žalobu zamítl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 (R 33/2020) došel k závěru, že výše sjednaného úroku z prodlení je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená (91,25 % ročně). Podstatně převyšuje výši zákonných úroků z prodlení. K tomuto ujednání účastnic proto podle § 2239 o.z. nepřihlédl. Žalobkyni proto přiznal pouze (zákonný) úrok z prodlení (§ 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb) O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). S ohledem na výsledek sporu žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal. 5. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně se odvolala žalobkyně. Nesouhlasí s jeho závěry ohledně sjednaných úroků z prodlení. Odkazuje na § 574 o.z., podle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Ustanovení § 2239 o.z. na danou problematiku nedopadá. Týká se pouze nájmu bytu či domu. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 26 Cdo 1524/2019. Podnájemní vztah je slabší než vztah nájemní. Podnájemce nemůže požívat stejné ochrany jako nájemce. Nedomnívá se, že by sjednané úroky z prodlení byly (zjevně) nepřiměřené (komentář o.z., Hulmák. a kol., Beck on- line, 2014, § 2239). Zmíněné ujednání nelze považovat za nepřiměřené sankcionování žalované, že neplnila řádně své povinnosti. Sama má v nájemní smlouvě s vlastníkem prostor sjednanou obdobnou sankci (0,1 % denně). Pokud vůbec svou pohledávku na žalované vymůže, bude muset platit vyšší sankci než žalovaná (zákonný úrok z prodlení). Úrok z prodlení má věřiteli nejen nahradit újmu způsobenou prodlením dlužníka, nýbrž také motivovat dlužníka, aby řádně plnil své závazky. Nesouhlasí ani s výrokem o náhradě nákladů řízení. Protože soud prvního stupně aplikoval § 2239 o.z., měl postupovat podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení. 6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (v rozsahu podaného odvolání) podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. 8. Odvolání není důvodné. 9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění, která učinil soud prvního stupně. Odvolací námitky ostatně směřují (primárně) proti právním závěrům soudu prvního stupně. 10. V právní rovině odvolací soud činí následující závěry. Zákon (§ 2274 - § 2278 o.z.) neobsahuje detailní úpravu podnájmu bytu. Je zřejmé, že podnájem bytu (,,nájem nájemního práva“) je závislý na existenci nájemního vztahu (§ 2277 a § 2278 o.z.). Odvolací soud tedy souhlasí se závěry Nejvyššího soudu ČR v žalobkyní zmíněném rozsudku (sp. zn. 26 Cdo 1524/2019). Nicméně i při aplikaci (výkladu) nemnoha ustanovení o podnájmu bytu, je třeba respektovat základní principy nejbližší právní úpravy (nájmu bytu). Je nutné zohlednit skutečnost, že podnájem bytu (obdobně jako nájem bytu) slouží k uspokojení základní lidské potřeby bydlet. Zákonodárce si je významu bydlení pro člověka vědom. Proto také existuje zvláštní právní úprava nájmu bytu a nájmu domu (§ 2235 a násl. o.z.). Obdobnou právní úpravu (zvláštní ustanovení o nájmu bytu) obsahoval i § 685 a násl. obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.). Občanský zákoník (§ 2239 o.z.) také vědomě omezuje smluvní volnost. Proto nelze přihlížet k ujednáním, která ukládají nájemci povinnost vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřenou. Ustanovení § 2239 o.z dopadá i na obdobná ujednání v podnájemní smlouvě. Odvolací soud nevidí důvod neaplikovat právní závěry učiněné Nejvyšším soudem ČR v rozsudku zmíněném soudem prvního stupně (ve věci sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). V uvedené věci Nejvyšší soud ČR řešil smluvní ujednání (v nájemní smlouvě) ohledně úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně (91,25 %). Obdobně jako soud prvního stupně poukázal na to, že sjednaný úrok z prodlení podstatně převyšuje zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V této věci je situace obdobná. Proto jsou také závěry soudu prvního stupně správné. Ustanovení § 574 o.z., na výše uvedených závěrech nic nemění. 11. Ani zbývající odvolací námitky (faktická vymahatelnost předmětné částky s příslušenstvím na žalované, povinnost žalobkyně platit nájemné se sjednanými sankcemi nad rámec zákonného úroku z prodlení) nejsou důvodem pro odlišné právní závěry. 12. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Posouzení (právní hodnocení) sjednaného úroku z prodlení nezáleží na (volné) úvaze soudu. Proto bylo třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k (nemalé) výši žalobou uplatněného (smluvního) úroku z prodlení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). V podrobnostech dále odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. 13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčených výrocích) potvrdil. 14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že v rámci odvolacího řízení úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.) náklady řízení nevznikly, což vyplývá z obsahu spisu. 15. Zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz).