Krajský soud v Českých Budějovicích 5 Co 391/2026-411 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 313 481,60 EUR s úrokem z prodlení a dále na náhradě nákladů řízení částku 1 445 123,03 Kč.2. V žalobě se žalobkyně domáhala zaplacení kupních cen za zboží postupně dodaného žalované. Konkrétně se jednalo o pohledávky vzniklé od 22. 11. 2019 do 25. 4. 2020 a 4. 10. 2020, celkově v zažalované výši. Soud prvého stupně dovodil, že nárok žalobkyně na zaplacení kupní ceny je ve smyslu § 433 BGB (německého občanského zákoníku) důvodný a nepromlčený. I přes probíhající insolvenční řízení, které je vedeno ve Spolkové republice Německo proti žalobkyni se žalobkyně dle soudu prvého stupně může domáhat svých nároků v soudním řízení. Žalovaná se v něm dále bránila neprokázáním nároku ze strany žalobkyně, poté započtením vlastní pohledávky. Započtením, které nebylo formulováno jako eventuální obrana, žalovaná dle okresního soudu podpořila skutkovou verzi žalobkyně a předchozí námitku neprokázání dodání zboží tak vyprázdnila. Ve spojení s dalšími důkazy měl tento soud dodání zboží za ceny v žalované výši za prokázané. K započtení žalovaná použila část své pohledávky z titulu náhrady škody ve stejné výši, kterou uplatnila žalobkyně. Žalovaná uvedla, že v období od 1. 1. 2018 do 1. 6. 2020 ji žalobkyně způsobila škodu tím, že jako jediná společnice jí určovala prodejní ceny výrobků, které nepokrývaly ani výrobní náklady. Pro nedostatky v tvrzeních a důkazech u této obrany soud prvého stupně v rámci plnění poučovací povinnosti při jednání vyzval žalovanou k jejich doplnění a poučil ji o případném neúspěchu při nesplnění této výzvy. Žalované k její žádosti neposkytl lhůtu ke splnění těchto břemen. Žalovaná svou argumentaci při jednání soudu nakonec doplnila, ovšem dle okresního soudu nedostatečně, kdy zejména neoznačila konkrétní prodeje zboží pod výrobními náklady (a proto soud prvého stupně neprováděl důkazy navrženým znaleckým vyjádřením a výslechem znalce). Dále navrhla provedení důkazů výslechem jednatele žalované a emailovými zprávami, aniž by vylíčila rozhodné skutečnosti, jež jimi měly být prokázány (proto je soud prvého stupně též zamítl). Žalovaná tak nemohla být s tvrzeným nárokem na náhradu škody, tedy i s uplatněnou námitkou započtení úspěšná, a proto soud prvého stupně žalobě v žalované jistině a dále i v úrocích z prodlení vyhověl a současně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni proti žalované přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná. V odvolání brojila proti postupu soudu prvého stupně při plnění půjčovací povinnosti. Soud prvého stupně po zrušení věci odvolacím soudem nařídil soudní jednání bez předchozího poučení žalované. Při něm bylo žalované dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Zástupce žalované požádal soud o lhůtu k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů s ohledem na složitost věci. Soud žalované požadovanou lhůtu poskytnout odmítl. V reakci na to žalovaná z opatrnosti sdělila své vyjádření k věci samé, včetně návrhu na provedení důkazů. Soud se však tvrzenými skutečnostmi odmítl zabývat, stejně tak odmítl provést navržené důkazy. Žalovaná nesouhlasí s tím, že byla předem ve zrušujícím usnesení odvolacího soudu upozorněna, v jakých konkrétních směrech je její povinností argumentaci doplnit. Žalovaná mohla spíše tušit či víceméně dovozovat, jaký bude obsah poučení. Soudu nic nebránilo v tom, žalované lhůtu k doplnění tvrzení a návrhu důkazů poskytnout, jak v rámci konaného soudního jednání, tak případně předtím s tím, že mohl žalovanou konkrétně poučit i předem písemně. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že žalovaná argumentaci doplnila tak, že označení konkrétních jednotlivých prodejů není třeba. Tento závěr však dezinpretuje obsah samotného vyjádření a skutečnosti v něm uvedené. Žalovaná vysvětlila, jakým způsobem byl znalecký posudek koncipován. Faktická nechuť soudu se procesně obranou žalované zabývat je zřejmá z obsahu odůvodnění bodu 74. rozsudku, v rámci kterého soud odůvodňuje zamítnutí provedení výslechu jednatele žalované, přestože žalovaná uvedla, z jakého důvodu má být navržený svědek slyšen, mimo jiné i s ohledem na doložené emailové zprávy mezi účastníky řízení. Pokud v této souvislosti soud vlastně uvádí, že by žalovaná před výslechem svědka měla soudu fakticky sdělit obsah jeho výpovědi, kterou by pak svědek následně pouze zopakoval, nelze takový postup považovat za udržitelný. Žalovaná má za to, že v daném případě postačí toliko obecném sdělení, o čem bude navržený svědek vypovídat, tak, jak to žalovaná popsala ve svém vyjádření. Uvedené se netýká jen jednatele žalované, ale rovněž žalovanou navrženého výslechu zpracovatele doloženého znaleckého posudku. Jednáním soudu bylo v případě žalované ve svém důsledku porušeno právo na spravedlivý proces. Žalovaná namítla i nesprávnost vypočtení nákladů řízení. Dle jejího názoru by neměly být přiznány ty úkony právní služby, kterými žalobkyně jen opakovaně doplňovala žalobu. Závěrečný návrh není účtovatelným úkonem právní služby. Za neúčelně vynaložený úkon žalovaná považuje i vyjádření žalobkyně k předchozímu odvolání žalované, které bylo shledáno odvolacím soudem jako důvodné a z toho důvodu by neměla být přiznána ani odměna za úkon právní služby za účast na odvolacím jednání. Rovněž neúčelným je podání žalobkyně zaslané soudu po zrušení jeho prvého rozsudku. Výše sazby odměny za jeden úkon by dále měla být konstantní po celou dobu řízení a neměla by tak být přepočítávána v jednotlivých případech dle aktuálního kurzu ke dni konaného úkonu. Žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soud prvého stupně k dalšímu řízení s pokynem znovu poučit žalovanou k doplnění břemen s významným časovým předstihem před datem konání soudního jednání.4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdit. Dle jejího názoru nejpozději okamžikem doručení zrušujícího usnesení byla žalovaná ve zcela konkrétních obrysech obeznámena s tím, jaká konkrétní tvrzení a důkazní návrhy má na svou obranu uvést. Již tímto okamžikem byla žalované vytvořena příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout důkazy. Proto soud prvého stupně nijak nepochybil, jestliže na jednáním následujícím čtyři měsíce po doručení zrušujícího usnesení žalovanou v tomto směru podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučil a k doplnění neposkytl žádnou lhůtu. Žalovaná byla přesto byť nedostatečně schopna reagovat na poučení soudu již na uvedeném jednání. Soud prvého stupně nijak nepochybil, pokud důkazní návrhy vznesené žalovanou spočívající ve výslechu jednatele žalovaného a emailových zpráv zamítl s tím, že žalovaná nevylíčila rozhodné skutečnosti, na jejichž podporu měly být tyto důkazní návrhy označeny. Žalovaná totiž ve svém odvolání zaměňuje obsah výpovědi a skutkové tvrzení, která má být prostřednictvím této výpovědi prokázáno. Žalovaná nedoplnila žádné skutkové tvrzení a neoznačila žádné důkazní návrhy k poučení soudu prvního stupně týkající se rozhodujícího a významného ovlivnění žalované ze strany žalobkyně a existence příčinné souvislosti mezi ovlivněním jednáním žalované a vznikem škody. I přiznané náklady řízení byly, co se týče přiznaných úkonů právní služby účelné, k čemuž žalobkyně vznesla podrobnou argumentaci, s níž se odvolací soud ve svých závěrech níže uvedených ztotožnil. Dle žalobkyně byla řádně určena i výše sazby odměny za jednotlivé úkony právní služby. Odkázala přitom na rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2539/2016.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.6. Odvolací soud je plně ve shodě se závěry soudu prvého stupně, na jehož podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje. K závěrům o uplatněném žalobním nároku nemá odvolací soud již co dodat. Co se týče obrany žalované představované námitkou započtení, zde k odvolacím námitkám žalované uvádí odvolací soud následující, přičemž i zde odvolací soud s argumentací soudu prvého stupně souhlasí.7. Žalovaná se s odkazem na § 71 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. bránila svou protipohledávkou představovanou náhradou škody, kterou odůvodňovala tím, že v období od 1. 1. 2018 do 31. 5. 2020 byla dceřinou společností žalobkyně, které dodávala produkci za ceny, které byly pod výrobními náklady žalované, jež v tomto vztahu neurčovala cenu. K tomu doložila znalecký posudek, z jehož závěrů dále plyne, že pokud by byla dodržena pravidla transferových cen, dosáhla by žalovaná dle posudku v rozhodné době zisku na obvykle úrovni. Znalecký posudek vyčíslil majetkovou újmu vzniklou v souvislosti s prodejními cenami výrobků nařízenými žalobkyní na celkovou výši 10 167 000 Kč.8. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení vydaném po předcházejícím rozsudku okresního soudu dospěl k závěru, že takové vymezení vzniklé škody je zcela nepostačující z hledisek vyžadovaných citovaným § 71 odst. 1. Žalovaná neoznačila konkrétně jednotlivé prodeje, jimiž bylo dodáno zboží za ceny pod výrobními náklady. Netvrdila, jakým konkrétním rozhodujícím významným způsobem žalobkyně ovlivnila chování žalované v tom, že žalovaná s těmito kupními cenami souhlasila. K těmto skutečnostem kromě prokazovaného postavení žalobkyně jako výlučné společnice žalované v rozhodné době (které samo o sobě kvalifikované ovlivnění nedokládá) a nedostatečného znaleckého posudku (který nikterak nepopsal konkrétní prodeje) neoznačil žádné důkazy. Zákonným předpokladem je dále vznik újmy právě v příčinné souvislosti s „ovlivněným“ jednáním poškozeného, což neprokazuje jen závěr znaleckého posudku o nedosažení obvyklého zisku ze strany žalované, neboť ten nemusel být dosažen z jiných příčin. Ani zde břemena tvrzení a důkazní žalovaná nenese.9. Soud prvého stupně plně v souladu s těmito pokyny odvolacího soudu a v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání následujícím po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu o těchto břemenech žalovanou poučil (aniž by tak musel učinit předem písemně - nic takového uvedený procesní předpis nevyžaduje). Žalovaná požádala o poskytnutí lhůty pro doplnění těchto tvrzení, což soud prvého stupně odmítl. Takový postoj nelze dle odvolacího soudu okresnímu soudu vytknout, neboť uvedené ustanovení § 118a o.s.ř. žádnou lhůtu nezakotvuje. Žalované nadto muselo být již ze zrušujícího usnesení známo, jakým způsobem bude při jednání soudu prvého stupně poučena a v jakém rozsahu bude muset svá břemena doplnit, což se ze strany soudu také stalo. Ostatně žalovaná nakonec byla schopná při tomto jednání na poučení reagovat (byť nedostatečně), neboť soudu předložila připravené podání s doplněním tvrzení a označením důkazů, jež zčásti (vyjádření zpracovatele znaleckého posudku a emailovou korespondenci) do spisu při uvedeném jednání založila.10. Ze shora uvedeného tak lze učinit závěr o tom, že soud prvého stupně v tomto procesně nepochybil.11. Na toto poučení reagovala žalovaná, jak již řečeno, uvedeným písemným podáním (vycházejícím zejména z vyjádření zpracovatele uvedeného znaleckého posudku). V něm znovu žalovaná zopakovala, že žalovaná fungovala jako rozšířená dílna společnosti žalobkyně. Uvedla, že činnost žalované byla ve sledovaném období na straně výnosů i nákladů ovlivněna rozhodnutím mateřské společnosti. Žalobkyně měla zajistit, aby žalovaná dosáhla obvyklého zisku. Z tohoto dle žalované vycházel znalecký posudek. Podle žalované není zřejmé, k čemu by měl sloužit seznam nevýhodných prodejů.12. Žalovaná tak v rozporu s poučením soudu konkrétní jednotlivé prodeje, při kterých prodávala zboží za ceny pod výrobními náklady, neoznačila. Již z toho důvodu nemohla být se svou obranou založenou v obecné rovině na tomto tvrzení úspěšná. Tvrdila-li žalobkyně jako příčinu vzniklé škody (ve výši ztráty žalované společnosti, respektive nedosaženého obvyklého zisku) právě prodej zboží za ceny nedosahující výrobních nákladů měla žalovaná tyto nevýhodné prodeje jednotlivě vymezit.13. Ztráta žalované společnosti přeci mohla vzniknout z celé řady jiných příčin než jen v důsledku nevýhodně stanovených prodejních cen (a cen nákupních u žalovanou pořizovaného a zpracovávaného materiálu). Příkladem mohou být nedostatky ve výrobě či vysoké další náklady snižující konkurenceschopnost žalované.14. Nadto ztráta byla v doloženém znaleckém posudku, z něhož žalovaná vycházela, koncipována jako účetní ztráta dle výkazů zisku a ztráty žalované společnosti vždy za jednotlivé roky. Tyto dokumenty však nedávají jasný obraz o tom, že jimi deklarovaná ztráta je výsledkem neziskových prodejních cen. Jednak se v nich projevují různé účetní úpravy (například úpravy hodnot v provozní oblasti). Jednak je v nich souhrn tržeb a nákladů vždy za daný rok, což vede k vyčíslení účetní ztráty či účetního zisku právě za tento rok. Ovšem náklady na výrobky prodané v tomto roce mohly být vynaloženy v letech předchozích, a naopak náklady v tomto roce vynaložené ještě nemusely být zcela zhodnoceny v prodeji zboží (nakoupený materiál dosud nemusel být zpracován či vyrobené zboží nemuselo být v tomto roce všechno prodáno). Za dané situace tak nebylo na místě provádět další navržené znalecké dokazování bez toho, aniž by žalovaná vymezila konkrétní nevýhodné prodeje a s nimi spárované výrobní náklady a označila právě k tomu konkrétní důkazy a podrobněji se zabývala i dalšími skutečnostmi při podnikání žalované v předmětné době rozhodné pro posouzení příčinné souvislosti mezi tvrzeným škodným jednání žalobkyně a případnou škodou, jak plyne z citovaného § 71 odst. 1.15. I samotné škodní jednání žalobkyně bylo žalovanou tvrzeno nedostatečně, neboť z tvrzení žalované nelze ani po doplněném vyjádření dovodit, jakým zcela konkrétním jednáním (či jednáními) žalobkyně ovlivňovala chování žalované v tom, že žalovaná s nevýhodnými cenami souhlasila. Žalovaná pouze v obecné rovině poukazovala na závislost žalované na žalobkyni (jakožto její jediné společnosti) a na ovlivnění činnosti žalované na straně výnosů a nákladů rozhodnutími mateřské společnosti. Ovšem konkrétní jednání (například dávání konkrétních pokynů žalované ze strany žalobkyně prostřednictvím jejích statutárních orgánů, předkládání závazných návrhů smluv vytvořených žalobkyní) žalovaná nevymezila. K ovlivnění žalované navrhla jen důkazní návrhy, a to výslechem jednatele žalované a emailovými zprávami, které soud prvého stupně správně neprovedl, neboť dokazováním nelze nahradit chybějící skutková tvrzení. Jediná konkrétní tvrzení, jež žalovaná uvedla, byla právě při označení emailové korespondence, v níž dle žalované měl její jednatel poukazovat na nevýhodnost prodejů, a to v emailové korespondenci z listopadu 2019 mezi pracovníkem žalobkyně a jednatelem žalované a v únoru 2020 mezi jednateli účastníků. I tato tvrzení jsou však s ohledem na rozsah tvrzené škody zcela nedostatečná a nadto z nich ještě jednoznačně neplyne, že nevýhodné ceny žalované určovala žalobkyně, přičemž chybí i tvrzení o tom, jakým se toto případné určení dělo konkrétním způsobem.16. Soud prvého stupně tak správně kompenzační námitku žalované neakceptoval a žalobě vyhověl, a proto odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to v plném rozsahu, včetně správného nákladového výroku.17. I u rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud odkazuje na precizní odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a k odvolacím námitkám žalované uvádí následující. Žalovaná brojila proti rozsahu a dále výši přiznaných advokátních nákladů za úkony právní služby. Soud prvého stupně pečlivě vymezil, za jaké úkony právní služby odměnu a s tím související hotové výdaje přiznal. Současně i uvedl několik úkonů, u nichž byla odměna z důvodů uvedených soudem prvého stupně odmítnuta. Odvolací soud se ztotožňuje s přiznáním náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně jak co do jejich základu, tak co do jejich výše, kdy jednotlivé úkony právní služby byly přiznány plně v souladu s § 137 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu. Přiznané úkony, jimiž žalobkyně doplňovala žalobní tvrzení, byly činěny účelně, neboť jimi žalobkyně reagovala na procesní vývoj řízení, zejména na námitky žalované. Za úkon právní služby ve věci samé ve smyslu § 11 písm. d) advokátního tarifu považuje odvolací soud i písemný závěrečný návrh žalobkyně podaný před prvým rozhodnutí ve věci samé, neboť k jeho přípravě byli účastníci soudem prvého stupně vyzváni, jedná se v něm o obsáhlé, vyargumentované podání, přičemž při následných jednáních nedošlo jen k jeho přečtení, ale v rámci těchto jednání bylo i doplňováno dokazování. Žalobkyni náleží i náhrada nákladů prvého odvolacího řízení, neboť důvodem zrušení a vrácení věci bylo jen nové, důslednější posouzení žalovanou uplatněné námitky započtení, které se ukázalo nakonec jako neúspěšné. Ve zbytku žalobkyně se svou argumentací uspěla již v rámci prvého odvolacího řízení. Podání žalobkyně po zrušujícím rozhodnutí reagovalo na obsah tohoto rozhodnutí odvolacího soudu. Co se týče výše jednotlivých tarifních hodnot, postup přepočtu žalované jistiny vyjádřené v eurech na české koruny vždy ke konkrétnímu dni provedení úkonu právní služby odpovídá ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu.18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů i druhého odvolacího řízení. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za 2 úkony právní služby, a to za podání vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu]. Se stejnou argumentací jako rozhodoval soud prvého stupně, odvolací soud zjistil kurzy měn k 23. 3. 2026, kdy bylo sepsáno vyjádření k odvolání (24,445 kurz eura k české koruně) a k 5. 8. 2026, kdy se uskutečnilo odvolací jednání (kurz 24,190). Těmto kurzům u žalované jistiny pohledávky v částce 313 481,60 EUR odpovídá dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu tarifní hodnota u podaného vyjádření k odvolání 7 663 058 Kč a u účasti u odvolacího jednání tarifní hodnota 7 583 120 Kč. Tomu pak odpovídají sazby odměn 38 980 Kč a 38 660 Kč. Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Dále k nákladům žalobkyně patří cestovné advokáta k odvolacímu jednání a zpět za jízdu osobním automobilem v částce 2 337,21 Kč a náhrada za promeškaný čas na těchto cestách dle § 14 advokátního tarifu za 8 půl hodin po 150 Kč. Dohromady se jedná o částku 82 077,21 Kč, po navýšení o DPH o částku 99 313,42 Kč, která byla žalobkyni proti žalované přiznána.