Krajský soud v Českých Budějovicích 7 Co 675/2026-366 – Náklady řízení

Žalobci se svojí žalobou domáhali uložení povinnosti žalované strpět vstup na pozemek v jejím vlastnictví parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , rodinný dům v k. ú. a obec , adresa, , spočívající ve vstupu na střešní krytinu domu č. p. , číslo, za účelem instalace zateplení štítové zdi zahrnující vstup na střešní krytinu stavby č. p. , číslo, za účelem instalace visuté lávky nad střešní krytinu podepřené ve čtyřech místech za účelem instalace zateplení objektu ve vlastnictví žalobců č. p. , číslo, , který je součástí pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. a obec , adresa, , po dobu 7 po sobě jdoucích pracovních dnů ode dne, který žalobci žalované oznámí písemně do 10 dnů před vstupem na nemovitost, a to za přiměřenou náhradu, jejíž výši určí soud.2. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. 12 C 173/2022-114, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 24. 5. 2023, č. j. 12 C 173/2022-122, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 6. 2023, č. j. 12 C 173/2022-125, žalobě vyhověl. Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. 7 Co 997/2023-170, 7 Co 998/2023, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení v rozsahu odstavců I., IV. a V. Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. zrušil a řízení v této části zastavil pro zpětvzetí návrhu.3. Po zrušení rozsudku a doplnění dokazování rozhodl Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, č. j. 12 C 173/2022-259, tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobcům zaplatit žalované náklady řízení ve výši 30 759,36 Kč (výrok II.). Citované rozhodnutí zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 7 Co 1063/2025-290, s odůvodněním, že nepřipuštěním změny žaloby, kdy se žalobci nadále domáhali vstupu na pozemek žalované za účelem instalace zateplení štítové zdi za užití izolačního materiálu o tloušťce 30 mm oproti původně uvažovanému materiálu v tloušťce 80 mm, nepostupoval soud prvního stupně v souladu s § 95 o. s. ř., když nepřipustil změnu žaloby, nevypořádal se s protichůdnými závěry učiněnými z výpovědi znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a zamítl provedení dalších důkazních návrhů ke zjištění, zda zateplení v šířce 30 mm přesáhne na pozemek žalované, čímž nedostál svým povinnostem plynoucím z § 157 odst. 2 o. s. ř. přesvědčivě odůvodnit své rozhodnutí a nevypořádal se s rozpory při hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a způsobil tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soudu prvního stupně bylo uloženo vypořádat se s nejednoznačnými závěry znalce o přesahu úpravy stavby, která je součástí pozemku žalobců, na pozemek žalované, zda je pro takové zjištění možné použít dosavadní metodu zkoumání, na základě které znalec dospěl k závěru o přesahu zateplení v šíři 80 mm, případně dále doplnit dokazování a znalecké zkoumání. Soudu prvního stupně dále bylo uloženo, aby na základě zjištěného skutkového stavu dostatečně odůvodnil jeho právní posouzení, když závěry učiněné soudem prvního stupně podle § 1021, § 1022 a § 1023 o. z. nemohou obstát vedle sebe zároveň, když každá norma vychází z jiné hypotézy a dopadá na jiný skutkový stav.4. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 12. 2025, č. j. 12 C 173/2022-314 (dále jen napadené rozhodnutí), žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost umožnit žalobcům a jimi zajištěným pracovníkům vstup na pozemek parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, rodinný dům v , sídlo, a jeho užití spočívající ve vstupu na střešní krytinu stavby č. p. , číslo, za účelem instalace visuté lávky na střešní krytinu podepřené na čtyřech místech za účelem instalace zateplení objektu č. p. , číslo, , který je součástí pozemku parcela č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , po dobu 7 po sobě jdoucích pracovních dní v čase od 9:00 do 17:00 hodin ode dne, který žalobci žalované oznámí písemně alespoň 10 dní před vstupem na nemovitost, a to za přiměřenou náhradu ve výši 7 000 Kč, které už jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně žalované do tří dnů od uplynutí sedmidenní lhůty k umožnění vstupu na střešní krytinu stavby č. p. , číslo, (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Výrokem III. uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na náhradě nákladů řízení státu znalečné přesahující zaplacenou zálohu žalobci (20 000 Kč) v částce 12 642 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 148 o. s. ř.).5. Napadené rozhodnutí vychází z učiněného skutkového zjištění, že domy účastníků bezprostředně sousedí a hranici jejich pozemků tvoří spára mezi obvodovými zdmi. Znaleckým dokazováním bylo prokázáno, že štítová zeď domu žalobců je oproti této hranici ustoupena do jejich pozemku o 4 cm. Původně zamýšlený systém zateplení s deskami tloušťky 80 mm by podle znalce přesahoval nad pozemek žalované přibližně o 5 cm. Žalobci však v průběhu řízení upřesnili technologii zateplení použitím desek tloušťky 30 mm. Celková standardní tloušťka zateplovací skladby včetně lepidla, stěrky a omítky tak činí 4 cm, což odpovídá zjištěnému ustoupení štítové zdi. Při realizaci takto vymezeného zateplení nedojde k trvalému přesahu nad pozemek žalované, a i při zohlednění případných místních nerovností by případný přesah činil maximálně 0,7 cm. K provedení zateplení je nezbytný dočasný vstup na střechu domu žalované a instalace visuté lávky. Rozsah omezení byl vymezen na 7 po sobě jdoucích pracovních dnů od 9:00 do 17:00 hodin. Učiněná skutková zjištění odpovídají podle soudu prvního stupně užití § 1022 odst. 1 o. z. Zateplení pláště stavby představuje stavební úpravu, nikoliv pouhou údržbu, a nelze je v daném místě provést jinak než dočasným užitím sousední nemovitosti. Žalovaná je proto povinna za přiměřenou náhradu strpět práce nezbytné k jejich provedení. Zájem žalované na nerušeném užívání její nemovitosti nepřevážil nad zájmem žalobců na provedení časově i věcně omezené stavební úpravy (§ 1022 odst. 2 o. z.). Rozhodující bylo zejména to, že zateplení podle upřesněné skladby nemá založit trvalé omezení vlastnického práva žalované ani věcné zatížení jejího pozemku. Soud prvního stupně nad to uvedl, že ani hypotetický zcela nepatrný přesah zateplení vyvolaný nerovnostmi podkladu by žalovanou podstatně neomezoval a nemohl založit rozumný důvod bránit provedení zateplovacích prací ve smyslu § 1023 o. z. Za přiměřenou náhradu za dočasné užívání střechy žalované stanovil částkou 7 000 Kč (1 000 Kč za každý den prací). Vycházel přitom z obvyklého nájemného ve městě , sídlo, . O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci uspěli až s upraveným technickým řešením zateplení střechy a za užití pozemku žalované jim byla uložena náhrada. Žalobcům dále uložil nahradit státu neuhrazenou část nákladů znaleckého dokazování ve výši 12 642 Kč.6. Proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně se odvolali žalobci do všech jeho výroků z důvodu uvedených § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř., uvedli, že se ztotožňují se soudem prvního stupně v tom, že realizací zateplení deskami o šíři 30 mm nedojde k žádnému přesahu nad pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , a došlo-li by k možnému přesahu z důvodu nerovnosti zdiva o 0,7 cm, což žalobci odmítají, nelze mluvit o omezení vlastnického práva žalované ve smyslu § 1023 odst. 1 o. z., neboť žalovaná nemá rozumný důvod bránit zateplení domu žalobců kvůli hypotetické možnosti přesahu zateplení nad její pozemek. Žalobci nesouhlasili s výší přiměřené náhrady 7 000 Kč, když podle jejich přesvědčení by soud prvního stupně měl za přiměřenou náhradu považovat částku 80 Kč za den (560 Kč celkem) a podpůrně vyjít z obecně závazných právních předpisů města , sídlo, upravujících poplatky za užívání veřejného prostranství. Nezpochybnili závěr soudu prvního stupně o průměrném nájemném v , sídlo, 1 000 Kč, ale upozornili na rozdílnou podstatu nájmu spočívající v dočasném přenechání individuálně určené věci k užívání jedné straně za dohodnutou úplatu. Žalovaná však žalobcům pozemek p. č. st. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , číslo, v , sídlo, , do výlučného užívání nepřenechává, nadále jej bude užívat obvyklým způsobem. S ohledem na jejich plný úspěch ve věci by jim měla být přiznána i náhrada nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému řízení, případně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že výše přiměřené náhrady bude stanovená částkou 560 Kč, a uložil žalované zaplatit žalobcům náklady řízení.7. Proti napadenému rozhodnutí se odvolala rovněž žalovaná, a to do výroku I. a II. z důvodu uvedených § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Podle žalované se soud prvního stupně v rozporu s rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2025, č. j. 7 Co 1063/2025-290, dostatečně nevypořádal s nejednoznačnými závěry znalce o přesahu úpravy stavby, která je součástí pozemku žalobců, na pozemek žalované. Soud prvního stupně po doplňujícím výslechu znalce učinil závěr, že žaloba je důvodná, což neodpovídá provedenému dokazování. Z výpovědi znalce vyplývá, že nelze počítat pouze s šířkou izolačního materiálu 3 cm, ale i s šířkou spojovacího materiálu a finální omítkou, což může přesahovat 4 cm, čímž by došlo k přesahu nad pozemek ve vlastnictví žalované. Navrhla proto změnit napadené rozhodnutí ve výroku I. tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení.8. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované nesouhlasili s tvrzeními žalované, že učiněná skutková zjištění soudem prvního stupně nemají oporu v provedeném dokazování a ztotožnili se se závěry soudu prvního stupně v jimi podaném odvolání.9. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Podle § 1022 odst. 1 o. z. nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Podle odst. 2 cit. ust. žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.11. Soud prvního stupně, vázán právním názorem, který odvolací soud vyslovil v usnesení ze dne 10. 9. 2025, č. j. 7 Co 1063/2025-290, doplnil dokazování výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Na jeho základě doplnil dosavadní skutková zjištění, že domy účastníků bezprostředně sousedí, hranici jejich pozemků tvoří spára mezi obvodovými zdmi a štítová zeď domu žalobců je oproti této hranici ustoupena do jejich pozemku o 4 cm, o zjištění, že při použití změněné technologie zateplení s deskami o tloušťce 30 mm činí celková tloušťka zateplovací skladby, včetně lepidla, stěrky a omítky, přibližně 4 cm. Tato hodnota odpovídá zjištěnému odstupu štítové zdi od hranice pozemků, takže při řádném provedení prací nedojde k trvalému přesahu zateplení na pozemek žalované. Znalcem zmíněná možnost lokálního přesahu až o 0,7 cm v místech případných nerovností byla formulována pouze hypoteticky; znalec neučinil závěr, že k takovému přesahu skutečně dojde. Sama tato možnost proto uvedený skutkový závěr nezpochybňuje. Zateplení pláště domu představuje úpravu stavby, nikoli pouhou údržbu nemovitosti vyžadující jen vstup na sousední pozemek podle § 1021 občanského zákoníku. Vzhledem k povaze a rozsahu prací a k potřebě užít sousední pozemek se na věc vztahuje § 1022 občanského zákoníku. S ohledem na omezení prací na dobu sedmi dnů a změnu technického řešení, která vylučuje trvalý zásah do pozemku žalované, nepřevyšuje její zájem na nerušeném užívání pozemku zájem žalobců na provedení úpravy stavby. Odvolací soud se proto ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.12. Soud prvního stupně se správně zabýval rovněž určením přiměřené náhrady. Jako jedno z orientačních hledisek použil obvyklé nájemné za nemovitosti v , sídlo, . Žalobci jeho výši nezpochybnili, namítali však, že nájemné představuje úplatu za výlučné užívání věci, zatímco omezení podle § 1022 občanského zákoníku je pouze dočasné a účelově vymezené. Obvyklé nájemné proto nemůže být jediným kritériem pro určení náhrady. Za další orientační hledisko lze považovat žalobci navržené srovnání s místním poplatkem za zvláštní užívání veřejného prostranství umístěním stavebního zařízení. Ani jeho sazbu však nelze mechanicky ztotožnit s přiměřenou náhradou podle § 1022 občanského zákoníku. Obecně závazná vyhláška města , sídlo, č. , číslo, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství stanoví pro umístění stavebního zařízení sazbu 2 Kč za každý, i započatý, 1 m² a každý, i započatý, den. Při použití soudem uvažované výměry pozemku 137 m² a doby sedmi dnů by poplatek činil 1 918 Kč (137 × 2 × 7). Přiznaná náhrada 7 000 Kč představuje přibližně 3,65násobek této částky. Místní poplatek je veřejnoprávní platbou sledující jiný účel než náhrada za konkrétní soukromoprávní omezení vlastnického práva, a má proto pouze pomocný srovnávací význam. Přiměřená náhrada podle § 1022 občanského zákoníku má vyvážit rozsah, intenzitu a dobu omezení vlastníka sousedního pozemku; nemá sankční povahu. Občanský zákoník nestanoví konkrétní kritéria pro určení její výše a ani judikatura Nejvyššího soudu dosud neposkytuje určitou metodu jejího výpočtu. Je proto nutné vycházet z okolností jednotlivého případu. S přihlédnutím k sedmidennímu trvání omezení, jeho účelu a intenzitě, zásahu do pokojného užívání domu žalované sloužícího k bydlení i k tomu, že nepůjde o trvalý zásah do jejího pozemku, považuje odvolací soud náhradu ve výši 7 000 Kč, tedy 1 000 Kč za každý den omezení, za přiměřenou.13. Odvolací soud se ztotožnil také se závěrem soudu prvního stupně, že procesní úspěch žalobců a žalované ve věci byl přibližně stejný. Žalobcům bylo sice vyhověno a byl jim umožněn vstup na pozemek žalované za účelem provedení úpravy jejich domu, avšak pouze za podmínky podstatné změny technického řešení, spočívající zejména v použití zateplovacích desek o méně než poloviční tloušťce oproti původnímu projektu. Touto změnou žalobci reagovali na výsledky řízení a odstranili riziko trvalého přesahu zateplení přes hranici pozemků. Znalecké dokazování bylo nezbytné k prokázání jejich skutkových tvrzení, zejména technické proveditelnosti změněného řešení bez trvalého zásahu do pozemku žalované. Náklady tohoto dokazování byly zčásti uhrazeny ze zálohy složené žalobci; v rozsahu, v němž záloha nepostačovala, je uhradil stát. Protože se znalecké dokazování vztahovalo výlučně k technickému řešení navrženému žalobci a k prokázání předpokladů jejich nároku, je správný rovněž závěr, že žalobci nesou náklady uhrazené z jejich zálohy a jsou povinni nahradit státu část znalečného, která zálohou pokryta nebyla. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se odvolali žalobci i žalovaná. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno a nelze mluvit o úspěchu či neúspěchu žádné ze stran. Každý z účastníků proto ponese své vlastní náklady odvolacího řízení.