11 CO 217/2022-140 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 49.088 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 25.790 Kč. 2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Vyjadřovala v něm především nesouhlas se závěrem, že žalovaná podala výpověď nájmu bytu po právu, a její nájemní poměr k bytu zanikl ke dni 31. 1. 2019 Okresnímu soudu vytýkala rovněž nesprávná skutková zjištění. Pro výpověď nájemního poměru sjednaného na dobu určitou musí být splněny podle § 2287 o. z. současně dva předpoklady: 1) dojde ke změně okolností, z nichž strany při uzavírání smlouvy vycházely, a 2) jde o změnu okolností natolik významnou, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1811/2018, je nutno za významné okolnosti považovat pouze ty, které jsou podstatné, a nájemce je nemohl v době uzavření smlouvy předvídat. Pro právní posouzení věci je relevantní především zjištění, zda a do jaké míry se změnily okolnosti, jež objektivně existovaly ke dni uzavření smlouvy, oproti okolnostem, které nastaly v době trvání smluvního vztahu. Současně je určující, jak tyto změněné okolnosti vymezil nájemce ve výpovědi z nájmu. Žalovaná ve výpovědi ze dne 30. 10. 2018 neuvedla, že u něj nastala významná změna okolností, kterou při podpisu smlouvy, resp. dodatku [číslo] smlouvy nemohla předvídat, a nelze po ní žádat, aby v nájmu pokračovala. Takovou okolností není skutečnost, že žije pouze se svým nezl. synem a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.586 Kč. Při sepisu dodatku k nájemní smlouvě byla totiž na rodičovský příspěvek a výživné pro nezl. syna rovněž odkázána. Neprokázala tedy, že v průběhu nájemního poměru u ní došlo k jakékoli změně. Podstatnou změnou poměrů není stav, kdy žalované nebyly přiznány dávky státní sociální podpory, s nimiž při podpisu dodatku k nájemní smlouvě počítala. Pokud spoléhala, že jí budou zmíněné dávky přiznány, aniž si dostatečně ověřila podmínky, za nichž jsou poskytovány, je nutno označit její jednání za lehkovážné. Platí ostatně zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Podle žalobkyně skončil nájemní poměr uplynutím sjednané doby až ke dni 30. 9. 2019; žalovaná je povinna zaplatit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu za celou dobu trvání nájemního poměru. Žalobkyně se s touto argumentací domáhala změny napadeného rozsudku tak, že soud její žalobě v celém rozsahu vyhoví. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Změnu okolností, jež nastala v průběhu nájemního poměru, prokázala. Výpověď z nájemního poměru podala po právu. Svou účastnickou výpovědí prokázala, za jakých okolností sjednala dodatek k nájemní smlouvě; písemnou výpověď řádně odůvodnila. Při sjednávání dodatku nájemní smlouvy vycházela ze sdělení pracovnice Úřadu práce ČR, že má jako samoživitelka zákonný nárok na přiznání dávek státní sociální podpory ve formě přídavku na dítě, příspěvku na bydlení, a má možnost požádat o doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. Legitimně proto očekávala, že uvedené dávky obdrží, a bude schopna platit platby s nájmem bytu spojené. Výsledně jí ovšem nárok na příspěvek na bydlení a na živobytí nebyl přiznán, neboť v předchozím posuzovaném období žili se žalovanou v předmětném bytě její rodiče, a jejich příjmy se zohledňovaly jako příjmy domácnosti. Kompetentními pracovníky Úřadu práce ČR žalovaná byla k podání žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory vybídnuta. Její jednání nelze proto hodnotit jako lehkovážné. Postupovala naopak zodpovědně, když po podání výpovědi nájmu bytu zajistila za sebe osobu, s níž mohl být nájemní poměr k bytu sjednán, avšak žalobkyně na její iniciativu nereagovala. Po dobu trvání výpovědní doby žalovaná platila nájemné řádně; po jejím uplynutí byt odevzdala pronajímateli. Jedná se o byt nacházející se v lukrativní části [obec], a nemůže být proto problém jej pronajmout. Změna okolností v průběhu trvání nájemního poměru žalované spočívala v razantní změně její finanční situace, která jí do budoucna znemožňovala plnit povinnosti nájemce. Pokud by v bytě setrvala po datu 31. 1. 2019, nebyla by již schopna úhrady s bydlením spojené řádně hradit. 4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházejí postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. 7. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. 8. Podle § 2287 o. z. nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. 9. Podle § 2231 odst. 2 o. z. výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. 10. Podle § 2292 věta první, druhá o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. 11. Podle § 2 odst. 2 o. z. zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. 12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 13. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. - 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Pro stručnost na ně v celém rozsahu odkazuje. Tam vyjmenovaná skutková zjištění plynou z provedených důkazů. Jejich správnost ostatně žalobkyně konkrétními námitkami nezpochybňovala. 14. Nájemní poměr účastníků k bytu [číslo] sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství ve VI. nadzemním podlaží domu [adresa] na ul. [ulice] v [obec] – [část obce] byl sjednán na podkladě nájemní smlouvy ze dne [datum] a jejího dodatku [číslo] ze dne [datum] pro dobu do 30. 9. 2019. Žalovaná doručila dne 30. 10. 2018 žalobkyni písemnou výpověď nájmu předmětného bytu se tříměsíční výpovědní lhůtou (dle § 2286 odst. 1 o. z.), jejíž délka byla stanovena za analogického použití § 2288 odst. 1 o. z. Ve výpovědi uvedla důvody, pro které výpověď podala. 15. Ve shodě se soudem okresním hodnotil krajský soud žalovanou uvedené skutečnosti jako kvalifikované důvody dle § 2287 o. z. Žalovaná při sepisu dodatku [číslo] nájemní smlouvy dne [datum] vycházela z ústního příslibu pracovnice Úřadu práce ČR, že jí jako samoživitelce žijící ve společné domácnosti s jedním nezl. dítětem vznikne po podání žádosti nárok na dávky státní sociální podpory, konkrétně na příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí. Na adrese označeného bytu byli ovšem přihlášeni jako členové domácnosti (a společně posuzované osoby) rovněž rodiče žalované. Při zohlednění jejich příjmů za předchozí období nebyly dávky státní sociální podpory žalované podle jejího očekávání přiznány. Zamítavá rozhodnutí ÚP ČR byla vydána ve dnech 16. 7. 2018, 1. 8. 2018 a 23. 8. 2018. Žalované nevznikl nárok na příspěvky na bydlení (zpětně, od 1. 4. 2018), na živobytí (od 23. 6. 2018) a doplatek na bydlení (od 25. 6. 2018). Od 1. 5. 2018 zůstala tedy žalovaná odkázána na rodičovský příspěvek v částce 7.586 Kč měsíčně (a na výživné určené ve prospěch nezl. dítěte), z něhož nebyla schopna náklady spojené s užíváním označeného bytu nadále platit. Situaci vyřešila změnou bydliště, kterou získala možnost levnějšího bydlení. Stejné skutečnosti jako své výpovědní důvody zevrubně popsala v textu písemné výpovědi. Ustanovení § 2287 o. z. okresní soud vyložil v souladu se základními zásadami, na nichž je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postaven, konkrétně dle interpretačních pravidel v ust. § 2 odst. 2, 3 o. z. Chování žalované je třeba hodnotit za popsaných okolností jako zodpovědné. Pokud žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení nákladů spojených s bydlením vůči dlužníkům užívajícím byty, jež svou velikostí, kvalitou, či polohou neodpovídají osobním, příjmovým a majetkovým poměrům těchto osob, není tento nepoměr právně významnou skutečností v soudních sporech vedených o zmíněných nárocích. Jestliže