11 CO 69/2020-252 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 446.649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky od 14. 1. 2018 do zaplacení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě do právní moci rozsudku částky 176.176 Kč žalovanému k rukám jeho advokáta a 3.600 Kč vedlejšímu účastníku na straně žalovaného. 2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkala nesprávný postup v řízení. V předchozím odvolacím řízení krajský soud řešil, zda byly splněny předpoklady pro vydání mezitímního rozsudku, aniž se zabýval výší žalované částky (a koncentrace řízení ve vztahu k uvedené problematice nenastala). Jestliže žalobkyně v dalším řízení před okresním soudem označila v podání ze dne 16. 9. 2021 ke svým tvrzením důkazy, okresní soud je měl provést, což neučinil. Opomněl tak důkazy o hospodářských výsledcích žalobkyně, tj. peněžní deník, z něhož byly zřejmé příjmy a výdaje žalobkyně po dobu její pracovní neschopnosti, daňovou evidenci za rok 2017 a daňové přiznání za rok 2016. S ohledem na složitost výpočtu ušlého zisku a skutečné škody žalobkyně dále navrhla důkaz znaleckým posudkem a byla připravena poskytnout znalci veškeré účetní doklady, včetně bankovních výpisů. O jejích důkazních návrzích okresní soud vůbec nerozhodl a nevysvětlil, proč některé z důkazů nepoužil, čímž zatížil řízení vadou, pro kterou je namístě jeho rozsudek zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. S touto argumentací žalobkyně usilovala o změnu napadeného rozsudku v tom smyslu, že soud její žalobě vyhoví. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu, jde-li o výrok ve věci samé, jako věcně správný potvrdit. Žalobkyně v řízení doposud nepředložila jednoznačná a určitá tvrzení, z nichž své nároky dovozuje. Jestliže až dosud nesplnila povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, vady její žaloby přetrvávají; dokazování tedy nebylo možno provádět. Nákladový výrok je třeba korigovat, neboť advokát žalovaného není plátcem DPH. 4. Rovněž vedlejší účastník ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek soudu prvého stupně potvrdit jako věcně správný. Žalobkyně neuvedla důvody k požadavku na zaplacení částky 446.649 Kč, kterou označila za ušlý zisk, ačkoli ji k tomu okresní soud vyzval; podle jeho výzvy měla doplnit tvrzení a označit důkazy o svých příjmech a výdajích za dobu od 6. 2. 2017 do 23. 5. 2017, s náležitým poučením o důsledcích nesplnění výzvy. Žalobkyně chybějící tvrzení a důkazy nedoplnila, a to ani po koncentraci řízení. Výzvu k doplnění tvrzení adresoval žalobkyni rovněž krajský soud formou usnesení ze dne 22. 7. 2020, č. j. 11 Co 69/2020-142, s tím, ať tak žalobkyně učiní„ neodkladně“. Žalobkyně výzvě nevyhověla; řízení bylo nejpozději ke dni 22. 7. 2020 koncentrováno. K důkazům označeným žalobkyní po uvedeném dni proto nelze přihlížet. Žalobkyní doložená částka k jejímu obecnému tvrzení o ušlém zisku zahrnuje pouze příjmy, které by žalobkyně obdržela, pokud by v rozhodné době vykonávala svou stomatologickou praxi; netvrdila a nedoložila rozdíl mezi příjmy a výdaji potřebnými k dosažení příjmů. Tvrzený ušlý zisk bez dalšího ztotožnila s platbami od zdravotních pojišťoven a pacientů. Neprokázala tedy, zda jí vůbec škoda ve formě ušlého zisku vznikla. Vedlejší účastník se dále podrobně vyjadřoval k podmínkám vzniku odpovědnosti za škodu dle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích; žalovaný dle jeho mínění dne 6. 2. 2017 splnil svou povinnost udržovat schůdnost místní komunikace; žalobkyně měla tehdy předpokládat zhoršený stav komunikací; ze dvou v úvahu přicházejících cest nezvolila tu nejbezpečnější. Splnění předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu, tj. za závadu ve schůdnosti dle § 27 cit. zák., neprokázala. 5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v rámci postupu dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 6. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 9. V žalobě doručené okresnímu soudu dne 4. 6. 2018 žalobkyně popsala škodnou událost, totiž svůj pád na místní komunikaci ve vlastnictví žalovaného dne 6. 2. 2017, k němuž došlo cestou z jejího domova do místa podnikání – zubní ordinace, s následkem tříštivé zlomeniny zápěstí levé ruky. Popsaný úraz si vyžádal pracovní neschopnost žalobkyně v době od 6. 2. 2017 do 23. 5. 2017 v celkové délce 106 dnů. Žalobkyně tím přišla o část finančních prostředků k obživě ve výši žalované částky (446.649 Kč, sestávající z prostředků za zdravotnické úkony proplacené pojišťovnami za rok 2016 ve výši 1.124.794,60 Kč, tj. průměrně 93.732 Kč měsíčně, a z hotových plateb, které činily v roce 2016 406.588 Kč, tj. průměrně 33.882 Kč měsíčně). Žalovaný a vedlejší účastník jí před zahájením řízení odmítli škodu ve výši žalované částky zaplatit. 10. V doplňujícím podání ze dne 12. 9. 2018 doručeném okresnímu soudu následujícího dne (č. l. 32) žalobkyně žádná další tvrzení k rozsahu vzniklé škody a k jejímu charakteru nepřednesla, stejně jako v podání ze dne 1. 11. 2018 (č. l. 45). U jednání dne 29. 1. 2019 (č. l. 51) byla prostřednictvím svého advokáta vyzvána k doplnění tvrzení (o příjmech a výdajích stomatologické ambulance a ušlého zisku za dobu od 6. 2. 2017 do 23. 5. 2017 a k označení důkazů ke sporným tvrzením), aniž byla soudem jasně stanovena lhůta ke splnění uložené procesní povinnosti. Žalobkyně v reakci na posledně zmíněnou výzvu doručila dne 5. 3. 2019 okresnímu soudu písemné podání ze dne 4. 3. 2019 (č. l. 59), jehož obsahem nedostatek určitých a srozumitelných skutkových tvrzení rovněž neodstranila. Uvedla totiž, že„ náklady (výdaje) na zajištění příjmů za měsíce únor až květen roku 2017 činily 342.265,70 Kč, náklady (výdaje), které byla nucena vynaložit za 106 dní, činily 302.334,70 Kč“. Posledně zmíněnou částku označila za škodu skutečnou, kterou prý utrpěla za dobu pracovní neschopnosti, s tím, že zbytek žalované částky (144.314,30 Kč) představuje její ušlý zisk. Citovaná pasáž žalobkynina doplňujícího podání tak odporovala původním žalobním tvrzením. Nedostatek srozumitelných tvrzení objasňujících vznik žalobou uplatněného nároku (nároků) na náhradu škody tedy přetrvával. V podání ze dne 1. 4. 2019 (č. l. 70) žalobkyně pouze doplnila, že veškeré reálné výdaje za soudem vymezené období plynou z daňové evidence. Nevysvětlila, z jakých konkrétních skutečností dovozuje nárok na zaplacení dalších 144.314,30 Kč. 11. Přes uvedené nedostatky žalobních tvrzeních okresní soud vydal dne 24. 9. 2019 mezitímní rozsudek, dle kterého„ základ žalobního nároku je dán“. Krajský soud jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 11 Co 69/2020-147. Žalobkyni v odůvodnění kasačního usnesení vytkl, že v žalobě a v jejích doplňujících podáních chyběla jednoznačná a určitá tvrzení o skutečnostech, z nichž žalobkyně své nároky na náhradu škody dovozuje; konkrétní tvrzení o skutečnostech, z nichž má plynout nárok na náhradu skutečné škody, zatím nebyla vůbec přednesena. Tvrzení o nároku na ušlý zisk nebyla úplná a srozumitelná. Nedostatek procesního poučení adresovaného žalobkyni (ke splnění její povinnosti doplnit rozhodující skutková tvrzení) krajský soud nahradil v průběhu prvého odvolacího jednání. Upozornil žalobkyni, že dosud netvrdila, jaké byly – vedle příjmů – výdaje její stomatologické ordinace za poslední (tedy předchozí) rok. 12. Okresní soud po vrácení spisu v dalším průběhu řízení usnesením ze dne 15. 10. 2020, č. j. 107 C 20/2018-153 žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení o existenci nároku na náhradu ušlého zisku, případně nároku na náhradu skutečné škody, a to ve lhůtě 1 měsíce od doručení výzvy. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 16. 10. 2020. Žalobkyně v průběhu soudem stanovené lhůty požádala podáním ze dne 6. 11. 2020 o prodloužení lhůty do 15. 12. 2020 Okresní soud, aniž o její žádosti rozhodl, nařídil ve věci jednání v termínu 16. 9. 2021. V průběhu jednání výzvu k doplnění skutkových tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. podle pokynů krajského soudu zopakoval. Současně žalobkyni poučil o eventualitě zamítnutí žaloby, nebudou-li skutková tvrzení v naznačeném rozsahu doplněna. Žalobkyně na výzvu reagovala v průběhu stejného jednání sdělením, že žaluje o ušlý zisk a skutečnou škodu; nerozlišila ovšem, v jakém rozsahu požaduje náhrad