15 CO 126/2022-129 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně je v daném sporu aktivně legitimována, což prokázala smlouvami o postoupení pohledávek a doklady o tom, že postoupení bylo žalovanému postupitelem vždy oznámeno. Okresní soud však dále dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala své tvrzení, že by právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“ či„ původní věřitel“) uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, neboť žalobkyní předložené listiny na čl. 22 až 34 spisu nazvané jako„ Detaily zadané operace“ neprokazují, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy konkrétního obsahu, když tyto listiny neobsahují žádný projev vůle smluvních stran. Okresní soud dále zdůraznil, že žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku, avšak tato svá tvrzení v řízení žádným z označených a předložených důkazů neprokázala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila a tím se zbavila možnosti být ze strany soudu poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že neunáší břemeno důkazní. Okresní soud se dále zabýval tím, zda lze žalobou uplatněnou částku přisoudit z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, avšak tvrzení žalobkyně, že původní věřitel poskytl žalovanému tvrzenou částku 50 000 Kč, rovněž nebyla žádným z označených a doložených listin žalobkyní prokázána. Tuto skutečnost rozhodně nelze mít dle okresního soudu za prokázanou z listiny neznámého původu označené jako Podklady pre súdne konanie. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně oponovala závěru okresního soudu o neprokázání uzavření tvrzené smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku. Namítala, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, přičemž takový způsob uzavírání smluv je zcela běžnou praxí. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví nazvaného [anonymizována dvě slova], přičemž zadání autorizačního kódu nahrazuje písemný podpis žalovaného, přičemž žalobce neeviduje žádné ztráty, odcizení nebo zneužití bezpečnostních údajů, a má tak za prokázáno, že smlouva o úvěru byla skutečně takto s žalovaným uzavřena. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se závěrem, že by neprokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, když tato částka byla žalovanému poukázána na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Listina s názvem Podklady pre súdne konanie byla vyhotovena původním věřitelem žalovaného a dle žalobkyně prokazuje nejen poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč žalovanému, ale také veškeré finanční transakce s úvěrem související. 4. Vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně nebylo podáno. 5. Krajský soud, jako soud odvolací, dospěl k závěru, že odvolání proti rozsudku je přípustné, je včasné a bylo podáno osobou subjektivně k podání tohoto odvolání legitimovanou. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu, protože takto byl odvoláním žalobkyně napaden, při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 7. Odvolací soud se nejprve zabýval závěrem okresního soudu, zda žalobkyně prokázala předloženými listinami, že mezi původním věřitelem (bankou) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v obsahu tvrzeném žalobkyní a způsobem tvrzeným žalobkyní. 8. Odvolací soud po zopakování dokazování listinami, které žalobkyně k prokázání této skutečnosti do nastoupení účinků koncentrace řízení a neúplné apelace označila a předložila, plně sdílí skutkový závěr okresního soudu o tom, že z těchto listin vskutku nelze učinit závěr, že by jimi bylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, nadto smlouvy o úvěru o obsahu, který tvrdila žalobkyně a jejíž znění vytiskla a založila na čl. 60 spisu. 9. Předně je nutno zdůraznit, že žalobkyně nese v plném rozsahu břemeno tvrzení a důkazní o tom že byla uzavřena smlouva o úvěru a s jakým obsahem, jakým způsobem proběhla kontraktace a že byl úvěr v tvrzené výši žalovanému řádně poskytnut. 10. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného, kdy v souladu s obchodními podmínkami byla jeho identita ověřena zadáním autorizačního kódu zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Žalobkyně však zcela pomíjí, že v řízení neoznačila a nedoložila jediný důkaz, z něhož by bylo možno míti tato tvrzení za prokázána, když z jí předložených listin nelze učinit zjištění, že žalovaný vůbec nějaké internetové bankovnictví u původní věřitelky sjednáno a zřízeno měl (aby vůbec mohlo být prokázáno, že prostřednictvím tohoto internetového bankovnictví sjednal tvrzenou smlouvu), že měl sjednánu službu [jméno], jaké bylo ono smluvené telefonní číslo, na které se měly žalovanému zasílat autorizační kódy, které měly míti velký význam, neboť prostřednictvím nich měla být ověřena dle tvrzení žalobkyně identita žalovaného a měly nahrazovat jeho písemný podpis. Rovněž žádná z listin předložená žalobkyní (na čl. 20-34) neprokazuje, že by žalovaný měl zřízeno internetové bankovnictví u [právnická osoba], že by mu byl zaslán nějaký autorizační kód na telefonní číslo + [tel. číslo] [anonymizováno] (které se na listinách objevuje), že toto číslo bylo žalovaným určeno pro zasílání autorizačních kódů v rámci internetového bankovnictví, tyto listiny dále neprokazují ani to, o jaký úvěr kdo požádal, že požádal žalovaný, koho požádal, jaká smlouva s jakým obsahem mu byla zaslána k potvrzení elektronickým podpisem, jak byla smlouva podepsána a že tento elektronický podpis patřil žalovanému apod. 11. Odvolací soud zdůrazňuje, že skutečnost, že uzavírání smluv prostřednictvím internetového bankovnictví je dnes vskutku běžnou věcí (jak namítala žalobkyně), s čímž odvolací soud plně souhlasí, samo o sobě ještě neznamená, že by byl žalobce zbaven povinnosti prokázat uzavření smlouvy, tj. že by postačilo předložit smlouvu jakéhokoliv obsahu, kde místo vlastnoručního podpisu žalovaného je uveden text„ podepsáno elektronickým podpisem“ (jak je uvedeno na nyní posuzované smlouvě), aniž by bylo tvrzeno a řádně prokázáno, jaký elektronický podpis žalovaný měl a že vskutku náležel žalovanému a byl použit při akceptaci smlouvy s obsahem, který žalobkyně v řízení tvrdí a předkládá (že elektronický podpis patřil žalovanému a byl připojen právě k dokumentu, který se jako text smlouvy soudu předkládá). 12. Okresní soud byl připraven žalobkyni poté, co po provedení dokazování u nařízeného jednání zjistil, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní o uzavření smlouvy, poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se k jednání nedostavila a z jednání se omluvila, o odročení nežádala. Jelikož se tato poučovací povinnost realizuje zásadně při jednání soudu, zbavila se žalobkyně neúčastí u jednání soudu možnosti, aby ji soud mohl dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit o tom, že neunáší břemeno důkazní o uzavření smlouvy. Již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, Nejvyšší soud zdůvodnil závěr, že poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2011, pod číslem 68, Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. 13. Odvolací soud uzavírá, že okresní soud zcela správně dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru mezi původní věřitelkou a žalovaným o obsahu, který sama předložila, neprokázala, že by smlouvu s tímto obsahem žalovaný elektronicky podepsal. Uzavření smlouvy jinou formou v řízení rovněž prokázáno nebylo. 14. Odvolací soud po doplnění dokazování o výpis z úvěrového účtu [čísl