16 CO 109/2022-172 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Bruntále žalobu, ve které se domáhala proti žalovanému přisouzení mzdových nároků za leden [rok] až květen [rok] v celkové výši 575 791 Kč s úroky z prodlení (úroky z prodlení nepožadovala v žalobním petitu ze mzdy za červen [rok] ve výši 16 530 Kč). V žalobě tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovaným pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonávala pro žalovaného od [datum] práci dělnice ve včelařském provozu a žalovaný jí nezaplatil mzdu za leden až červenec [rok] v celkové výši 112 053 Kč. Dne [datum] žalovaný oznámil žalobkyni, že ji ve své firmě nadále nepotřebuje, veškeré činnosti si bude zajišťovat sám a žalobkyně mu dne [datum] předala všechny věci související s výkonem práce a nadále v souladu s pokynem zaměstnavatele na pracoviště nedocházela. Následně jí bylo dne [datum] doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které bylo odůvodněno tím, že se v době od [datum] do [datum] nedostavovala na své pracoviště a pro své chování neuvedla žádné vysvětlení ani omluvu. Tuto nepřítomnost na pracovišti žalovaný kvalifikoval jako neomluvenou absenci a z toho důvodu s ní okamžitě zrušil pracovní poměr. Žalobkyně s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasila a podala žalobu na určení jeho neplatnosti, které soud vyhověl (řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně zdůraznila, že v době od [datum] do [datum] byla připravena konat práci a nekonala ji výlučně z důvodů na straně žalovaného, který jí práci nepřiděloval. Za uvedenou dobu žalobkyni podle jejího přesvědčení náleží náhrada mzdy, kterou vypočetla z průměrného měsíčního výdělku ve výši 21 079 Kč. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a v první řadě poukázal na to, že mezi účastníky nebyly standardní vztahy zaměstnavatele a zaměstnance. Žalobkyně je manželkou otce žalovaného a žalovaný působil v rámci rodinné firmy [anonymizováno] a následně pak od [jméno] [příjmení] nejstaršího převzal včelařskou farmu. Část výroby, kterou prováděl výhradě žalovaný, byla vykonávána v nemovitosti, kterou vlastnil jeho [role v řízení] (současně [role v řízení] žalobkyně), který měl také ve vlastnictví část technologického zařízení, konkrétně plnící linku pro zpracování včelího medu. Mezi nimi pak bylo dohodnuto, že žalovaný bude užívat část těchto nemovitostí a bude to kompenzováno v rámci jejich obchodního vztahu, kdy žalovaný dodával svému otci včelí med za nižší cenu, který byl prodáván přes e-shop vedený na [role v řízení] žalovaného. Žalobkyně měla vykonávat práci jednak na plnící lince a také měla obsluhovat e-shop, respektive prodej medu přes e-shop, který byl provozován jejím [role v řízení]. Mezi členy rodinné firmy došlo k neshodám, které vyvrcholily v červenci [rok], kdy mělo dojít k ukončení pracovního vztahu žalobkyně, do té doby však byla mzda standardně vyplácena. Existovaly přitom pokladní výdajové doklady o přebírání těchto prostředků žalobkyní, které byly součástí účetnictví žalovaného. Účetnictví bylo umístěno v kanceláři v budově ve vlastnictví [role v řízení] žalobkyně, ale bylo odcizeno a nebylo zcela vráceno. Žalovaný poukázal také na to, že se žalobkyně nikdy po dobu trvání svého pracovního poměru nedomáhala vyplacení mzdy. Následně pak došlo k vyhrocení vztahů mezi rodinnými příslušníky a [role v řízení] žalobkyně znemožnil žalovanému přístup do nemovitosti, kde se nacházela plnící linka. Žalovaný dále namítl, že od listopadu [rok] žalobkyně vykonávala přinejmenším část původní pracovní činnosti sice na stejném místě, avšak pro svého [role v řízení], přičemž na internetových stránkách včelí farmy [role v řízení] žalobkyně je uvedeno kontaktní telefonní číslo přímo na žalobkyni. Podle žalovaného by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby byl zaměstnanci přiznán mzdový nárok za stavu, kdy i po případném neplatném rozvázání pracovního poměru u jednoho zaměstnavatele vykonává současně práci pro jiného zaměstnavatele, který je v přímém konkurenčním vztahu s jejím zaměstnavatelem. Současně navrhl snížení mzdových nároků na dobu přesahující 6 měsíců na nulu s tím, že žalobkyně mohla být zaměstnána v dělnické profesi. 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení žalobě z větší části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 566 188,52 Kč (za leden [rok] přisoudil žalobkyni 16 530 Kč, za únor [rok] ve výši 16 635 Kč, za březen [rok] ve výši 12 587 Kč, za duben [rok] ve výši 16 516 Kč, za květen [rok] ve výši 16 612 Kč, za červen [rok] ve výši 16 530 Kč a za červenec [rok] ve výši 16 643 Kč, za srpen až říjen [rok] pak soud přiznal žalobkyni náhradu mzdy po 21 079 Kč, za listopad [rok] ve výši 18 312,48 Kč, za prosinec [rok] ve výši 14 243,04 Kč, od ledna [rok] až do května [rok] pak vždy po 21 079 Kč měsíčně), to vše spolu s úroky z prodlení (při respektování výslovného znění žalobního petitu, ve kterém nebyl uplatněn požadavek na úroky z prodlení ze mzdy za červen [rok]) (I.). Ohledně zbývající části uplatněného nároku ve výši 9 602,48 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl (II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 173 440,58 Kč (III.). 4. Podle odůvodnění rozsudku dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pracovní smlouva, na jejímž základě měla žalobkyně pracovat od [datum] jako dělnice ve včelařském provozu s nástupním tarifem ve výši 21 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v období od ledna do července [rok] konala pro žalovaného práci na balicí lince a plnící lince medu a za uvedené období jí vznikl nárok na mzdu ve shora uvedené výši. Ohledně tvrzení žalovaného o výplatě mzdy za uvedené období dospěl prvostupňový soud k závěru, že není pravdivé. Soud neuvěřil, že došlo k odcizení výdajových dokladů o přebírání mzdy žalobkyní a poukázal v této souvislosti na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu o zastavení přestupkového řízení, podle kterého nebylo účetnictví za rok [rok] předmětem odcizení, a listiny prokazující předání mezd v hotovosti žalobkyni by měly být nadále v dispozici žalovaného, který však žádné takovéto listiny nepředložil. Žalovaný podle závěru soudu ve své účastnické výpovědi nebyl schopen přesně uvést, kdy, jakou mzdu, v jaké výši a jakým způsobem žalobkyni vyplácel a ani svědkyně [jméno] [příjmení], která účetnictví (včetně mzdy žalobkyně) pro žalovaného zpracovávala, rovněž nedokázala přesně vypovědět, které výplatní lístky podepsané žalobkyní viděla, a její výpověď soud nepovažoval za věrohodnou. V dalším období od [datum] do [datum] žalobkyně podle závěru okresního soudu práci pro žalovaného nekonala, protože jí žalovaný dne [datum] sdělil, že bude všechno dělat sám, žalobkyně již nemá do práce docházet, protože si to nepřeje děda, což soud dovodil jednak ze spisu sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla řešena platnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně, a také z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která ji potvrdila v rámci trestního řízení vedeného proti žalovanému ve věci [spisová značka]. Po právní stránce okresní soud uvedené období kvalifikoval jako překážky v práci na straně zaměstnavatele a v souladu s § 208 zákoníku práce přiznal žalobkyni za toto období náhradu mzdy ve výši průměrného měsíčního výdělku, přičemž jako podklad pro výpočet průměrného výdělku vzal průměrnou mzdu ve druhém čtvrtletí roku [rok] ve výši 127,17 Kč za hodinu, což je více, než požadovala žalobkyně. Okresní soud však žalobkyni nepřiznal náhradu mzdy za dobu od [datum] do [datum], protože žalobkyně obdržela dne [datum] okamžité zrušení pracovního poměru a náhrada mzdy jí podle § 69 odst. 1 zákoníku práce přísluší až od [datum], kdy bylo žalovanému doručeno její oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání. Okresní soud proto zamítl část požadované náhrady mzdy za listopad [rok] a prosinec [rok]. Od [datum] již podle závěru okresního soudu plynul žalobkyni nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru podle § 69 zákoníku práce, a to až do [datum] Okresní soud přitom nevyhověl návrhu žalované na moderaci náhrady mzdy za dobu přesahující 6 měsíců, protože všichni svědci tvrdili, že žalobkyně do budovy, kde se nachází balicí a plnící linka ve vlastnictví [role v řízení] žalobkyně, dochází, nicméně svědek [jméno] [příjmení] nejstarší ji viděl pravidelně odjíždět od svého domu v době, kdy jak tvrdila žalobkyně, mohla odvážet děti do školy a další svědek [jméno] [příjmení] ji nikdy neviděl při výkonu nějaké činnosti, pouze ji viděl do budovy docházet a jediný svědek [jméno] [příjmení] tvrdil, že viděl žalobkyni na plnící a balicí lince pracovat, a to oknem. V této souvislosti soud podotkl, že žalobkyně nemůže být zaměstnankyní svého manžela a považuje za logické, aby pomohla svému manželovi v podnikání, ať už radou či pomocnými pracemi při úklidu v jeho nemovitosti s tím, že žádný ze svědků nepotvrdil soustavnou činnost žalobkyně v rámci podnikání svého manžela a z toho plynoucí příjem. Okresní soud zjistil dotazem na Úřad práce v [anonymizováno], že práce podle pracovn