16 CO 167/2022-61 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Karviné žalobu, ve které uplatnil vůči žalované nárok na zaplacení 370 202 Kč s úroky z prodlení z titulu doplatku náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu za dobu od [datum] do [datum]. V žalobě tvrdil, že byl zaměstnán u právní předchůdkyně žalované ([právnická osoba], [IČO]) a dne [datum] utrpěl pracovní úraz. Žalobce spolu s tehdejším zaměstnavatelem uzavřeli dne [datum] dohodu o narovnání, ve které uvedli, že„ rozhodný průměrný výdělek pro účely náhrady škody vypočítán z roku [rok] činí 29 096 Kč, když tento výdělek je výhodnější než za 4. čtvrtletí [rok]“ Uvedený rozhodný výdělek byl podle žalobce stanoven nesprávně, neboť žalobce utrpěl pracovní úraz v únoru [rok], a proto je rozhodným obdobím 4. čtvrtletí roku [rok], ve kterém byl průměrný výdělek žalobce vyšší, než částka uvedená v dohodě o narovnání. Konkrétně činil podle žalobce jeho průměrný výdělek v uvedeném kalendářním čtvrtletí 36 920 Kč. Žalobce současně poukázal na § 4a odst. 4 zákoníku práce a zdůraznil, že zaměstnanec se nemůže platně vzdát svých práv tím, že souhlasí se stanovením nižšího průměrného výdělku, než který mu náleží. Žalobce v žalobě provedl výpočet„ dlužné“ částky za žalované období a na jeho podrobný výpočet v žalobě odvolací soud pro stručnost odkazuje. Úroky z prodlení požaduje žalobce ve výši podle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Většinu skutkových tvrzení žalobce učinila nespornými (zejména ohledně jeho pracovního poměru (s upřesněním, že žalobce byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici horníka), dále ohledně pracovního úrazu ze dne [datum] a uzavření dohody o narovnání) a dodala, že předmětný pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce ke dni [datum]. Žalovaná nezpochybnila, že pracovní úraz žalobce ze dne [datum] byl hlavní a rozhodující příčinou jeho trvalé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu práce horníka, což uznala v dohodě o narovnání ze dne [datum]. Současně však namítla, že touto dohodou byl pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti stanoven průměrný výdělek za rok [rok]. Podle žalované se průměrným výdělkem před vznikem škody nerozumí průměrný výdělek před pracovním úrazem, ale průměrný výdělek, kterého zaměstnanec dosahoval před okamžikem, než se jeho pracovní schopnosti z důvodu pracovního úrazu snížily natolik, že došlo ke ztrátě na výdělku. Žalovaná poukázala na to, že zákoník práce rozlišuje mezi náhradou za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a po jejím skončení s tím, že se jedná o dva samostatné nároky, které nepřísluší vedle sebe. Od toho se odvíjející dva průměrné hrubé měsíční výdělky a rovněž dvě odlišná rozhodná období, ze kterých se vychází. Žalovaná zdůraznila, že v případě žalobce nedošlo až do skončení pracovního poměru u žalované ke škodě v podobě snížení jeho výdělku. 3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví tohoto rozhodnutí žalobu zamítl (I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II.). Podle odůvodnění rozsudku vyšel okresní soud ze skutkových zjištění, podle kterých žalobce pracoval u právního předchůdce žalované od roku [rok] jako horník na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], dne [datum] utrpěl pracovní úraz a jeho pracovní poměr skončil výpovědí ke dni [datum]. Dne [datum] byla mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované uzavřena dohoda o narovnání, kterou žalovaná (její právní předchůdkyně) uznala pracovní úraz ze dne [datum] jako hlavní příčinu trvalé zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce, škoda zde byla vyčíslena od [datum] a průměrný výdělek pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byl počítán z roku [rok], neboť byl pro žalobce výhodnější, než za 4. čtvrtletí [rok]. Na skutková zjištění navázal okresní soud právním hodnocením se závěrem, že náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po jejím skončení z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která trvala od pracovního úrazu do konce listopadu [rok], byla žalobci poskytnuta do plné výše výdělku před úrazem. K další ztrátě na výdělku, a to po skončení pracovní neschopnosti, došlo v souvislosti s ukončením pracovního poměru pro následky pracovního úrazu ze dne [datum] dohodnutým dnem, od kterého byla škoda vyčíslena v dohodě o narovnání (od [datum]). Stanovení průměrného výdělku pro náhradu škody po skončení pracovní neschopnosti za předchozí kalendářní rok [rok] (za situace, že je výhodnější, než za kalendářní čtvrtletí) je podle závěru soudu prvního stupně správné, proto žalobu zamítl. Právo na náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, protože žalobce byl v řízení neúspěšný a žalovaná se jejich náhrady výslovně vzdala. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání směřované do všech jeho výroků, uplatnil v něm odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“) a navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. Podle žalobce stanovil soud prvního stupně nesprávně rozhodné období pro určení rozhodného výdělku před vznikem škody s tím, že tímto rozhodným obdobím je správně 4. čtvrtletí roku [rok]. Žalobce zdůraznil, že bezprostředně po pracovním úraze nebyl schopen vykonávat svou původní práci, ke snížení jeho příjmů došlo bezprostředně po pracovním úrazu, přičemž rozvázáním pracovního poměru došlo jen ke zvýšení této škody. V případě žalobce měl jeho pracovní úraz bezprostředních následků, kdy jeho průměrný výdělek před pracovním úrazem (4. čtvrtletí [rok]) je vyšší, než za následující období. Skutečnost, že žalobci vznikala škoda na jeho výdělku bezprostředně po pracovním úraze, vyplývá také z toho, že žalovaná žalobci vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kdy žalovaná nahrazovala náhradou za ztrátu na výdělku žalobci právě škodu, která mu vznikla oproti výdělku před pracovním úrazem. Ačkoliv žalovaná toto snížení výdělku žalobci nahrazovala, na výdělku žalobce již existovala škoda, bylo zde již dáno snížení tohoto výdělku. Podle žalobce je v rozporu se smyslem náhrady za ztrátu na výdělku způsobené pracovním úrazem, aby pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovního poměru bylo vycházeno z průměrného výdělku, který byl snížen v důsledku pracovního úrazu, který má být odškodňován, a nikoliv z původního výdělku, který žalobce dosahoval před úrazem. 5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku s tím, že s ohledem na vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce v lednu [rok] je rozhodným obdobím pro stanovení průměrného výdělku pro výpočet této náhrady kalendářní rok [rok]. 6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není; o odvolání rozhodl odvolací soud bez jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., protože odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce výslovně a žalovaná konkludentně, když na výzvu odvolacího soudu obsahující doložku souhlasu podle § 101 odst. 3 o. s. ř. nereagovala). 7. Předmětem sporu je náhrada škody spočívající ve ztrátě na výdělku žalobce po skončení jeho pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu, resp. její doplatek za dobu od [datum] do [datum]. 8. Skutková zjištění a závěry soudu prvního stupně odvolací soud jako správná přejímá a pro stručnost na příslušnou část napadeného rozsudku odkazuje (bod 4). Za podstatné po skutkové stránce považuje odvolací soud, že žalobce byl zaměstnán u [právnická osoba], a. s., [IČO] (otázka právního nástupnictví žalované po této společnosti nebyla v řízení řešena, ale s ohledem na výsledek sporu to nebylo potřebné), na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako horník a dne [datum] utrpěl pracovní úraz. Pracovní poměr byl ukončen výpovědí zaměstnavatele ke dni [datum]. Na základě dohody o narovnání uzavřené dne [datum] pobírá žalobce s účinností od [datum] náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přičemž podle této dohody učinily strany nesporným, že rozhodný průměrný výdělek žalobce pro účely této náhrady vypočítán z roku [rok] činí 29 096 Kč. 9. Těžiště sporu spočívá v posouzení, zda se má při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu žalobce vycházet z částky stanovené v dohodě o narovnání jako z průměrného výdělku za rok [rok] (29 096 Kč) nebo z průměrného měsíčního výdělku žalobce ve 4. čtvrtletí roku [rok] vypočte