16 CO 204/2022-123 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 42 981 Kč z titulu odstupného, a to i s úroky z prodlení. Uplatněný nárok opřela o dohodu o rozvázání pracovního poměru uzavřenou dne [datum], ve které se podle žalobní narace smluvní strany dohodly na ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované ke dni [datum] a žalovaná se zavázala vyplatit žalobkyni odstupné ve výši trojnásobku měsíční mzdy. Toto odstupné mělo být žalobkyni uhrazeno do [datum], k čemuž ovšem nedošlo. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Svou obranu vybudovala na tvrzení o přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou na společnost [právnická osoba] Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně i po ukončení pracovního poměru u žalované vykonává totožný druh práce, na tomtéž pracovišti, kde je nyní třetí osobou provozován stejný druh podniku, jaký provozovala v době trvání pracovního poměru žalovaná. 3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně po provedeném řízení vynesl rozsudek (identifikovaný v záhlaví – dále též„ napadený rozsudek“), kterým žalobě zcela vyhověl (I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 36 040 Kč (II.). Po skutkové stránce dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně byla od [datum] zaměstnankyní žalované s druhem práce [anonymizováno], na dobu neurčitou a s místem výkonu práce„ [ulice a číslo], [obec]“. Žalovaná i žalobkyně měly k [datum] k dispozici návrh dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], podle kterého měla být dohoda uzavřena z podnětu a na návrh zaměstnance, který hodlá tímto způsobem rozvázat pracovní poměr u zaměstnavatele s tím, že v době uzavírání této dohody má již předjednán nový pracovní poměr u třetí osoby. Dne [datum] se žalobkyně a žalovaná dohodly na ukončení pracovního poměru ke dni [datum], kdy v dohodě se uvádí (doslovně):„ Důvodem dohody o rozvázání pracovního poměru je § 208 překážka na straně zaměstnavatele, Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši § 67 písm. c) trojnásobku jeho průměrného výdělku“. Dne [datum] žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely pracovní smlouvu s nástupem do práce dne [datum] a druhem práce [anonymizováno], na dobu neurčitou, s místem výkonu práce [obec]. Jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba] je [jméno] [příjmení], který hovořil s žalobkyní o zaměstnání až dne [datum]. Dne [datum] oznámila žalovaná příslušné zdravotní pojišťovně a České správě sociálního zabezpečení, že žalobkyně přestala být dne [datum] její zaměstnankyní. 4. Okresní soud se dále v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 18) zabýval přechodem práv a povinností z předmětného pracovněprávního vztahu na společnost [právnická osoba] a dospěl k závěru, že k tomuto přechodu došlo ke dni [datum] Okresní soud poukázal na rozhodnutí Evropského soudního dvora a Nejvyššího soudu, ze kterých vyplývá, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dojde, i když není mezi zaměstnavateli uzavřena smlouva o převodu vlastnických práv (zařízení, budovy) či jakákoliv jiná smlouva, což se stalo v předmětné věci. Podstatné je, že došlo k přechodu všech úkolů souvisejících se zajištěním ubytovacích služeb, které žalovaná prováděla na místě obvyklém pro jeho výkon (budova na ulici [ulice a číslo], [obec]) pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, na společnost [právnická osoba], neboť společnost [právnická osoba], začala totožnou činnost (ubytovací služby) na totožném místě zajišťovat pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. [právnická osoba] tak podle závěru okresního soudu byla způsobilá jako zaměstnavatel pokračovat v plnění úkolů dosavadního zaměstnavatele (žalované), což vyplývá i ze skutečnosti, že chtěla od [datum] začít (a začala) zajišťovat ubytovací služby. Na podkladě shora uvedených úvah okresní soud uzavřel, že žalobkyně se v souladu s § 338 zákoníku práce stala dnem [datum] bez dalšího zaměstnankyní společnosti [právnická osoba] Přesto okresní soud zavázal žalovanou k zaplacení požadované částky žalobkyni, a to z titulu náhrady škody. V této souvislosti okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1599/2002 a konstatoval, že žalovaná uvedla žalobkyni v omyl, když jí nesdělila, že se v souladu s § 338 zákoníku práce stala již dnem [datum] zaměstnankyní společnosti [právnická osoba], a místo toho s ní po [datum] jednala jako se svou zaměstnankyní a následně s ní dne [datum] uzavřela dohodu o rozvázání pracovního poměru s odstupným, které žalobkyni nezaplatila. V nezaplaceném odstupném spatřuje okresní soud škodu, kterou uložil žalované k náhradě. 5. Proti rozsudku podala žalovaná (prostřednictvím zástupce) včasné odvolání. V odvolání vytkla soudu prvního stupně, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu škody, kterého se žalobkyně ve skutečnosti ani nedomáhala. Nárok na odstupné uplatněný v žalobě je podle žalované zcela odlišný a soud jej svým rozhodnutím překročil. Hlavní odvolací důvod žalovaná spatřuje v nedostatečném vyhodnocení podmínek aplikace rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1599/2002 na daný případ. Podle žalované totiž nebyly splněny podmínky vyplývající z uvedeného rozhodnutí. Především návrh dohody o ukončení pracovního poměru včetně specifikace důvodu ukončení pocházel od žalobkyně a nikoliv od žalované. Žalovaná měla i po [datum] za to, že pracovní poměr nadále trvá, když [datum] zaslala žalobkyni rozpis směn na měsíc červenec a výslovně jí stanovila čerpání dovolené. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by to byla žalovaná, resp. osoba za ni konající, která žalobkyni navrhla ukončení jejího pracovního poměru dohodou a žalovaná nespecifikovala důvody jejího uzavření. Stejně tak nelze z provedeného dokazování dovozovat vědomost žalované o tom, že daný důvod ukončení poměru není ve skutečnosti dán. Ze svědeckých výpovědí mimo jiné vyplývá vysoká míra chaotičnosti předání hotelu [anonymizováno] novému provozovateli a s tím související nejistota žalované ohledně dalšího trvání pracovních poměrů jejích zaměstnanců. Žalovaná si do poslední chvíle nebyla jistá tím, jak se předání hotelu a s tím souvisejících smluvních vztahů vyřeší (s ohledem na velice problematickou komunikaci s panem [příjmení]), a tedy zda pracovní poměr bude nadále trvat, zda bude ukončen nebo zda přejde na nového provozovatele ve smyslu § 338 zákoníku práce, jak se nakonec stalo. Je nutno podotknout, že tato nejistota žalované nemá žádný vliv na přechod práv a povinností ve smyslu § 338 zákoníku práce, když k tomuto přechodu není zapotřebí subjektivní vůle zúčastněných stran a k přechodu dochází automaticky splněním podmínek předmětného ustanovení. Za splněnou nelze považovat ani podmínku vědomosti zaměstnavatele ohledně nenaplnění důvodu zakládajícího nárok zaměstnance na odstupné. Zaměstnanci není podle žalované možné přiznat nárok na náhradu takové škody (i kdyby se tohoto nároku domáhal). 6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku. Ve vyjádření k odvolání (prostřednictvím zástupce) podotkla, že je skutečností, že pracovala u žalované na pozici recepční v objektu hotelu [anonymizováno], který měla žalovaná původně v nájmu, a to i s vybavením. Ke dni [datum] byl nájem ukončen, a vlastník uzavřel od [datum] novou nájemní smlouvu s třetí osobou. Do [datum] pracovali v daném objektu jednak zaměstnanci žalované z titulu pracovních smluv, a dále taktéž pracovníci z titulu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Na rozdíl od ostatních zaměstnanců měla žalobkyně přesně vymezené místo výkonu práce (recepce konkrétního hotelu), čímž se jako jediná dostala do situace, že zatímco ostatním zaměstnancům byla od [datum] ze strany žalované přidělována práce na jiných místech, tak ve vztahu k žalobkyni takto žalovaná postupovat nemohla. Proto mimo jiné bylo žalobkyni nařízeno čerpat dovolenou od 1. do [datum]. Podle žalobkyně je nezbytné zohlednit uvedené skutečnosti ve vztahu k úvaze o tvrzeném přechodu zaměstnanců. Žalobkyně připustila, že navrhla znění předmětné dohody, ale žalovaná v ní provedla poslední úpravu ohledně datace a nic jí nebránilo, aby případně upravila důvod, pro který se pracovní poměr končí. Žalobkyně má za to, že ze strany žalované je zde snaha o účelové zneužití ustanovení o přechodu zaměstnanců. Žalobkyně považuje předpoklady § 265 zákoníku práce za splněné a poukázala na zásady uvedené v § 1a zákoníku práce, ze kterých vyplývá, že to má být zaměstnavatel (v tomto případě žalovaná), který odpovídá za to, že celý pracovní poměr, od jeho vzniku, až po ukončení, bude souladný s právními předpisy. V situaci, kdy k ukončení pracovního poměru dojde způsobem, který žalovaná jakožto zaměstnavatel bude označovat za neplatný, pak je zřejmé, že jednala v rozporu s § 265 zákoníku práce, a v takovémto případě má nahradit žalobkyni škodu takto vzniklou. 7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§