8 CO 151/2022-55 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.969 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně běžícím od 18. 12. 2017 (odstavec I. výroku), zastavil řízení co do zaplacení částky 16.427,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.834,43 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 7.834,43 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení (odstavec II. výroku) a zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 54.709,73 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33.115,22 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do 17. 12. 2017, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23.146,22 Kč za dobu od 18. 12. 2017 do zaplacení, úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 21.282,75 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a úrok ve výši 10,50 % ročně z částky 11.832,47 Kč běžící od 17. 11. 2017 do zaplacení (odstavec III. výroku). Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec IV. výroku). 2. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalované částku ve výši 30.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s částkou 25.082 Kč představující úrok a sjednané poplatky za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 919 Kč. Žalovaná celou částku převzala v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Celkem pak žalovaná uhradila na dluh z uvedené smlouvy částku 19.000 Kč. Dále pak společnost [právnická osoba] s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalované částku ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s částkou 16.931 Kč představující úrok a sjednané poplatky za administrativní činnost a hotovostní režim splátek, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 699 Kč. Žalovaná celou částku převzala v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Celkem pak žalovaná uhradila na dluh z uvedené smlouvy částku 23.731 Kč. Pohledávky z výše uvedených smluv pak byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl žalované odeslán. 3. U žalované však nebyla před uzavřením obou smluv objektivním způsobem vyhodnocena její schopnost úvěr fakticky splácet, když žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované prověřována, když příjmy a výdaje žalované nebyly jakkoliv ověřovány. Věřitel je však povinen aktivně zkoumat, tj. ověřovat, jaká je úvěruschopnost žadatele o úvěr, a to jak jeho příjmy, tak výdaje. Nepostačí pouhé jeho prohlášení. Okresní soud proto uzavřel, že obě smlouvy o zápůjčce jsou ve smyslu ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku, neplatné. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující rozdíl mezi skutečně poskytnutou jistinou zápůjček a již uhrazenou částkou ze strany žalované. Tento rozdíl okresní soud stanovil na částku 9.969 Kč. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to v rozsahu odstavce III. výroku, když se domáhala jeho změny tak, aby jí byla přiznána také částka 2.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2017 do zaplacení. V odvolání žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj dluh z obou smluv uhradila celkem částku 42.731 Kč, což žalobkyně sama tvrdila v žalobě a dokládala přehledem plateb. Žalovaná vyčerpala celkem částku 55.000 Kč a bezdůvodné obohacení tak představuje částku 12.269 Kč Okresní soud tedy při výpočtu výše bezdůvodného obohacení pochybil. 5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)) v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Pokud se jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná skutková zjištění potud, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru ve dnech 29. 5. 2015 a 12. 10. 2015, na základě nichž jí právní předchůdkyně žalobkyně celkem poskytla částku 55.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná celou tuto částku vyčerpala. Pokud se jedná o zjištění ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobkyně ohledně této skutečnosti neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou pečlivostí zjišťovala příjmy a výdaje žalované. 8. Vzhledem k době uzavření smluv ([datum] a [datum]) správně soud prvního stupně poměřoval vztah účastníků ustanovením § 2395 o. z. (podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z.). 9. Rovněž lze přitakat právnímu posouzení věci okresního soudu, kdy předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil jako absolutně neplatnou dle ust. § 588 občanského zákoníku, a to s přihlédnutím k ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když žalobkyni nelze přisvědčit, že by dostála odborné péči při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalované tak, jak požaduje již ustálená judikatura, na kterou okresní soud přiléhavě odkazuje. 10. V daném případě tedy bylo na místě žalobní nárok žalobkyně posoudit dle ust. § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částce. I v tomto okresní soud postupoval zcela správně. 11. Nicméně okresní soud pochybil ve vztahu k výpočtu výše bezdůvodného obohacení. V rámci řízení vyplynulo, že žalovaná od data čerpání finančních prostředků (25.000 Kč ke dni [datum] a 30.000 Kč ke dni [datum]) na svůj dluh uhradila pouze částku 42.731 Kč, což odpovídá i tvrzením obsaženým v žalobě. Současně se ani žalovaná v řízení nebránila tím, že by žalobkyni či její předchůdkyni uhradila cokoli navíc. V případě neplatné smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ vzniká spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají, a to ani náhrada ve výši obvyklého úroku za užívání finančních prostředků věřitele ve smyslu ust. § 3002 občanského zákoníku. Poskytla-li původní věřitelka žalované podle neplatných smluv částku 55.000 Kč, z níž žalovaná uhradil celkem 42.731 Kč, je povinna v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními vrátit odpovídající rozdíl z přijatého plnění, tj. celkem částku 12.269 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle odeslané výzvy ze dne 6. 12. 2017. 12. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu v odstavci II. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v této fázi řízení byla převážně úspěšná žalovaná, nicméně účelně vynaložené náklady k bránění práva se na její straně ze spisu nepodávají. 14. Výrok o náhradě nákladů v odvolacím řízení je opřen o ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši. Účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1.000 Kč a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem a jeho hotových výdajů, a to za 2 úkony právní služby spočívající v sepisu odvolání, kterým byl napaden výrok o věci samé, a účasti u jednání odvolacího soudu. Výše odměny a náhrady hotových výdajů tak činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. d) za současné aplikace § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku 1.000 Kč + 300 Kč, tj. 1.300 Kč, když tarifní hodnotu sporu v odvolacím řízení představuje částka 2.300 Kč. Protože zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 2.600 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 546 Kč Celkem pak činí náhrada nákladů žalobkyně za odvolací řízení 4.146 Kč, kterou je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.