57 CO 211/2022-1000 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 385 440 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 1. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (I). Žalobu v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 64 843 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 1. 2014 do zaplacení, zamítl (II). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 338 706 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (III) a České republice náklady státu v plné výši tak, jak budou vyčísleny v samostatném rozhodnutí (IV). 2. Rozsudek napadla žalobkyně odvoláním směřujícím proti výroku II napadeného rozsudku a domáhala se jeho změny tak, že žalobě bude i v tomto rozsahu vyhověno. Napadený rozsudek byl vydán poté, co předchozí rozsudek ze dne 10. 9. 2019, č. j. 60 C 245/2014-667, byl zrušen Krajským soudem v Ostravě ve výrocích II, III, IV, V a VI a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že okresní soud nerespektoval zásady uvedené v § 157 a § 132 o. s. ř., proto byl odvolacím soudem rozsudek shledán nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost. Dle žalobkyně okresní soud opět rezignoval na hodnocení důkazů, o čemž svědčí bod 19 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvoláním napadený výrok II rozsudku spočívá (body 19, 25 a 26 odůvodnění) na skutkových závěrech vycházejících ze závěrů znaleckého posudku [znalecký ústav] (dále v textu jako„ Posudek [označení zpracovatele posudku]“), se kterými se okresní soud zcela ztotožnil. [znalecký ústav] zpracovával revizní posudek i ve věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka], žalobkyně jeho závěry o výši plnění nerozporovala, byť plnění bylo stanoveno ve výši 385 260 Kč a žalobkyně se domáhala plnění ve výši 540 000 Kč s příslušenstvím. I v tomto řízení byla žalobkyně připravena akceptovat závěry Posudku [označení zpracovatele posudku], ale po výslechu zpracovatele Posudku [označení zpracovatele posudku] se ukázalo, že Posudek [označení zpracovatele posudku] spočívá na znalecké metodě, která nemohla být použita. Zpracovatel obhajoval použití porovnávací metody, když obsahem své výpovědi zcela jednoznačně její použití vyvracel. Měl-li zpracovatel vysvětlit, proč byla pro zpracování Posudku [označení zpracovatele posudku] použita porovnávací metoda, nikoli metoda výnosová, kterou použil [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], opakoval, že porovnávací metoda se má podle zákona o oceňování majetku používat primárně a jen v případech, kdy není použitelný porovnatelný vzorek, lze použít k ocenění metody jiné. Zpracovatel neměl k dispozici porovnatelné pozemky nejen co do nepřístupnosti, ale ani co do lokality a dalších vlastností, které jsou dány metodickými pravidly po posouzení, jak je uvádí zpracovatelé Posudku [označení zpracovatele posudku] ve svém stanovisku ze dne [datum]. Není-li k dispozici porovnatelný vzorek, je zřejmé, že porovnávací metoda být použita nemůže, a je třeba na místo této primární metody metodu jinou. Okresní soud opět důkazy nehodnotí, s Posudkem [označení zpracovatele posudku] a Posudkem [označení zpracovatele posudku] se vypořádal tak, že„ přes vynaložení veškerého úsilí soudem se nepodařilo odstranit spornost těchto závěrů, přičemž soud není oprávněn zkoumat věcnou správnost posudku a ani zvolení správné metodiky při výpočtu“, namísto toho, aby důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Pokud se okresní soud vyjádřil k závěru revizního posudku [označení zpracovatele posudku] a výpovědi zpracovatele, nejedná se o hodnocení důkazů, ale jen vyjádření názoru soudu. Konstatování soudu, že„ znalecký ústav v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru obhájil metodu, kterou použil, jeho závěry jsou jasné, určité a vypořádal se se všemi úkoly zadanými soudem“ je navíc zcela v rozporu s obsahem výpovědi zpracovatele. Při řádném hodnocení Posudku [oznámení zpracovatele posudku] v souladu s § 132 o. s. ř. nalézací soud mohl shledat, že tento posudek může poskytnout skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci, že netrpí žádnými vnitřními vadami a rozpory a při konfrontaci se všemi ostatními provedenými důkazy obstojí. Použitou výnosovou metodu jako správnou a vhodnou potvrdil i Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 3138/2012. Z důvodů shora uvedených je rozsudek nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Žalobkyně opakovaně navrhovala provedení důkazu účetnictvím žalované za roky 2013 až 2016, konkrétně částí vztahující se k předmětným budovám a účtování o nich. Tímto důkazem mělo být vyvráceno tvrzení žalované, že stavby nemůže užívat a že z jejich vlastnictví nemá žádný majetkový prospěch. Mělo být vyvráceno i jedno z východisek pro závěr Posudku [označení zpracovatele posudku], které spočívá na přesvědčení zpracovatelů, že ekonomický přínos vlastnictví staveb na cizích pozemcích bez přístupu ke stavbám je nulový. 3. Proti rozsudku podala odvolání rovněž žalovaná, a to do výroků I, III a IV napadeného rozsudku a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítala, že pojmovým znakem bezdůvodného obohacení je, že se uživatel stavby obohacuje na úkor vlastníka pozemku, což však v tomto případě není splněno, neboť žalovaná se nikterak neobohacuje, neboť žalobkyně jí brání v užívání stavby. Naopak u ní vzniká ztráta, když je nucena hradit daň z nemovitostí, dochází k chátrání předmětné stavby atd. Výše bezdůvodného obohacení stanovena posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] není stanovena správně vzhledem k tomu, že ve znaleckém posudku byla použita srovnávací metoda, a to přesto, že znalecký posudek neměl k dispozici srovnatelné pozemky, tj. pozemky, které byly v užívání jiných osob než vlastníků pozemků a nebyl k nim umožněn přístup, byly srovnávány pozemky z jiného místa a času. Je nemožné stanovit výši obvyklého nájemného srovnáním obvyklého nájmu za jiný kalendářní rok s ponížením o inflační koeficient, který však vůbec neodpovídá cenám, resp. pohybu cen nemovitostí. 4. Ve vyjádření k odvolání žalované žalobkyně namítala, že tvrzení žalované, že se bezdůvodným a neoprávněným užíváním pozemků žalobkyně nijak neobohacuje, je v rozporu s definicí bezdůvodného obohacení. Tím je totiž i hodnota, která není vynaložena, ačkoli by za normálních okolností vynaložena být musela. V tomto případě jde o hodnotu nájemného, kterou ostatní uživatelé pozemků v areálu žalobkyně platí. Výše byla žalobkyní doložena pro potřeby zpracování znaleckých posudků. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými, jsou včasná a přípustná, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, se závěrem, že odvolání nejsou důvodná. 6. Odvolací soud předně konstatuje, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 450 283 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je od [datum] vlastníkem parcel [číslo] pro kat. území [obec] zapsaných na [list vlastnictví]. Ačkoliv žalobkyně dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] uzavřela kupní smlouvu se [právnická osoba] [anonymizováno] jako prodávajícím, když předmětem kupní smlouvy byly nemovitosti se všemi součástmi a příslušenstvím tvořící skladový areál v obci [obec] (dále jen„ areál“), přičemž součástí areálu byly i budovy skladu textilu bez č. p. na stavební parcele [číslo] vrátnice bez č. p. na stavební parcele [číslo] odlehčovací haly bez č. p. na stavební parcele [číslo] zděný archív bez č. p. bez č. p. na parc. [číslo] (dále jen„ stavby“), bylo následně rozhodnuto v řízení vedeném u Městského soudu v Praze sp. zn. 58 Cm 16/2004, že žalobkyně se nestala vlastníkem předmětných nemovitostí z důvodu formální vady kupní smlouvy. Následně se tyto stavby staly součástí konkurzní podstaty [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a dne 21. 3. 2007 se konala dražba těchto staveb. Stavby byly draženy výslovně jako budovy stojící na cizím pozemku bez samostatného přístupu, přičemž jsou součástí areálu patřícího jinému vlastníkovi. Žalobkyně se jako vlastník celého skladového areálu dražby zúčastnila. Před samotnou dražbou i v jejím průběhu byli účastníci dražby opakovaně upozorněni, že přístup ke stavbám není zajištěn a že vlastníkem areálu umožněn nebude, protože by tím byl narušen režim areálu jako uzavřeného objektu a tím snížena míra zabezpečení. To bylo zřejmé i z dražební vyhlášky a ze znaleckého posudku [číslo] soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení], přičemž na základě příklepu v dražbě se vlastníkem těchto prodávaných nemovitostí stala [právnická osoba] Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] [právnická osoba] prodala stavby žalované za kupní cenu 3 240 000 Kč. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení žalované, které jí vzniklo na úkor žalobkyně užíváním předmětných pozemků od 24. 1. 2013 do 22. 1. 2014. Žalovaná namítala, že nárok je v rozporu s dobrými mravy