75 Co 107/2024-2122 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 860.784,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 12. 2013 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 860.784,32 Kč od 10. 3. 2012 do 27. 12. 2013 (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 755.691,07 Kč (výrok III.) a povinnost zaplatit státu – České republice na náhradu nákladů řízení částku 64.191,51 Kč (výrok IV.).2. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 860.784,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 10. 3. 2012 do zaplacení z titulu ceny díla za zhotovení studie proveditelnosti v rámci podání plné žádosti pro získání dotace poskytnuté z Operačního programu podnikání a inovace, oblast podpory „Prosperita“. Žalobkyně původně tvrdila, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, přičemž žalobkyně přišla se záměrem spolupráce s žalovanou, žalovaná jej přijala a souhlasila se zpracováním potřebné dokumentace. Pro posouzení způsobilosti záměru bylo nutné zpracovat tzv. registrační žádost, po jejím schválení žalobkyně pokračovala zhotovením studie proveditelnosti, kterou žalované předložila dne 9. 3. 2012. V průběhu řízení po poučení okresním soudem doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že s žalovanou uzavřela smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení studie proveditelnosti, a to po zhotovení registrační žádosti, přičemž výši odměny si strany nesjednaly. Žalovaná uplatněný nárok žalobkyně neuznala. Okresní soud se po provedení rozsáhlého dokazování v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky byl platně uzavřen závazkově právní vztah, či zda je žalovaný nárok nutno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Po vyhodnocení provedených důkazů okresní soud dovodil, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o zhotovení díla – studie proveditelnosti podle ustanovení § 631 a násl. občanského zákoníku, § 261 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku. Okresní soud vzal za prokázané, že byla uzavřena jasná a konkrétní dohoda o tom, co je předmětem díla a co je jeho podstatou – zhotovení studie proveditelnosti. Dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně a žalované byla řádně projevena vůle k uzavření smlouvy, která byla uzavřena ústně mezi osobami, které byly oprávněny za žalobkyni a žalovanou jednat. Za důvodnou nevzal okresní soud námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Dovodil, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že se na ceně díla nedohodli, a uzavřel, že cena díla nebyla sjednanou náležitostí smlouvy o dílo, proto bylo nutno postupovat podle ustanovení § 634 odst. 1 občanského zákoníku a vycházet z ceny přiměřené. Pokud jde o určení přiměřené ceny, vyšel okresní soud z v řízení provedeného znaleckého posudku a učinil závěr o tom, že žalobkyní požadovaná cena za dílo je cenou přiměřenou. Nepřisvědčil žalované k vznesené námitce promlčení ani námitce, že dosud nenastala splatnost jednotlivých faktur. Za důvodnou nevyhodnotil okresní soud ani námitku žalované, že žalobkyně již dostala za svou práci zaplaceno.3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání a domáhala se jeho změny a zamítnutí žaloby, eventuelně jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná podala odvolání výslovně do všech výroků rozsudku okresního soudu s tvrzením, že okresní soud nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a založil rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Současně odvolatelka namítala, že řízení před soudem prvého stupně bylo postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V odvolání žalovaná podrobně argumentuje, že okresní soud nesprávně posoudil v řízení provedené důkazy, zejména nesprávně hodnotil výpovědi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , děkana Svozila, svědka Hanuše, svědka Krále a Šlachty, rovněž tak svědkyně Ulrichové. Dále podle odvolatelky okresní soud nesprávně hodnotil znalecký posudek znalce , jméno FO, . Naopak znalecký posudek znalce , jméno FO, vyhodnotil okresní soud jako logický, úplný a přesvědčivý, s čímž žalovaná kategoricky nesouhlasí. Žalovaná měla konkrétní námitky vůči znaleckému posudku znalce , jméno FO, , navrhovala v tomto směru doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem a pokud okresní soud tento důkaz neprovedl, nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci. Podle odvolatelky také okresní soud nesprávně posoudil námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně a vznesenou námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku. Pokud jde o vady řízení, argumentovala žalovaná, že okresní soud neměl vůbec vydávat platební rozkaz, protože s oporou v žalobě a jejích přílohách vůbec nemohl mít tvrzené skutečnosti za jakkoliv prokázané. Nepoučil správně před výslechem , tituly před jménem, , Anonymizováno, dle § 126a, § 131 odst. 2 o. s. ř., že vypovídá současně jako osoba, která v předmětné době, kdy se odehrál skutkový děj, byla statutárním orgánem žalobkyně. Nesprávný byl postup soudu, který si opatřil relevantní srovnávací kauzy od žalované až po provedení znaleckého posudku znalce , jméno FO, . Navíc rozhodnutí okresního soudu bylo překvapivé a nepředvídatelné, když soud až po sedmi letech sporu došel vzdor opačnému tvrzení obou stran k závěru o existenci smlouvy o dílo. Celkově nelogický, nesprávně etapizovaný, překvapivý a nepřehledný postup soudu vedl k tomu, že soud nakonec nesprávně zjistil skutkový stav, že žalovaná jen obtížně v řízení mohla včas a dostatečně důrazně reagovat na všechna zjištění soudu, a že v konečném důsledku soud některé věci nesprávně právně posoudil. Kdyby soud důkazy hodnotil správně a dospěl na jejich základě ke správným skutkovým zjištěním, musel by učinit právní závěr, že žalobkyně není aktivně legitimována. Kdyby okresní soud správně posoudil námitku promlčení možnosti vyzvat k plnění ze smlouvy, musel by dojít k závěru, že byl žalován nesplatný dluh. Kdyby soud provedl žalovanou navržené a další nezbytné důkazy, musel by učinit správné závěry mimo jiné o tom, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou na práce na studii proveditelnosti nebyla uzavřena. Kdyby okresní soud správně posoudil to, že výzva žalobkyně doručená žalované dne 23. 12. 2013 nemohla být současně výzvou k plnění ze smlouvy i předžalobní výzvou, nemohl by okresní soud přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.4. K odvolání žalované se písemně vyjádřila žalobkyně s tím, že závěry soudu prvého stupně považuje za správné a s rozsudkem okresního soudu se ztotožňuje a navrhuje jeho potvrzení. Podle žalobkyně okresní soud správně vyhodnotil v řízení provedené důkazy, zejména emailovou korespondenci mezi účastníky, a dospěl ke správnému závěru o uzavření ústní smlouvy o dílo. Dále se žalobkyně vyjadřuje k jednotlivým odvolacím argumentům a námitkám žalované s tím, že se všemi argumenty žalované se již v řízení před soudem prvého stupně řádně vypořádal okresní soud.5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.6. Z obsahu spisu v rozsahu nezbytném pro posouzení věci odvolacím soudem vyplývá, že žalobkyně se žalobou ze dne 4. 3. 2014 domáhala po žalované zaplacení částky 860.784,32 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že pro žalovanou provedla studii proveditelnosti na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo, přičemž výši odměny si strany nesjednaly. Žaloba byla podána Krajskému soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 4. 2014 rozhodl, že ve věci jsou příslušné okresní soudy a věc postoupil Okresnímu soudu v Olomouci. Okresní soud rozhodl dne 29. 7. 2014 platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná odpor a k žalobě se vyjádřila. Namítala, že žalobkyně neprokazuje zhotovení studie proveditelnosti a její předání žalované, že požadovaná cena neodpovídá ceně v místě a čase obvyklém, že dosud nenastala splatnost uplatněné pohledávky, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť práce na studii proveditelnosti pro žalovanou vykonával pan , jméno FO, a paní , jméno FO, jako fyzické osoby, nikoliv žalobkyně, že žalobkyně není autorem studie proveditelnosti, tím je kolektivní orgán, že žalovaná nemohla platně s žalobkyní uzavřít smlouvu, neboť nebyl dodržen postup podle směrnic žalované, že pan , jméno FO, a paní , jméno FO, již dostali za provedené práce zaplaceno a že nárok žalobkyně je promlčen. Dne 8. 1. 2015 proběhlo první jednání ve věci, kdy byly částečně čteny listinné důkazy. Usnese