16 Co 117/2025-182 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 15. 9. 2022, změněnou se souhlasem okresního soudu, se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemku parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a současně požadoval, aby byla žalované uložena povinnost tyto nemovitosti vyklidit a odevzdat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku. Svou žalobu odůvodnil tím, že žil se žalovanou v druhovském vztahu od roku 2001 do roku 2017, a v roce 2004 se jim narodila dcera. Nemovitosti získal žalobce od svých rodičů darem v roce 2005 a následně je rekonstruoval za pomocí hypotečních úvěrů. Žalovaná přispívala na splátky hypotéky a zálohy na energie pod podmínkou, že jí žalobce daruje polovinu spoluvlastnického podílu. Darovací smlouvu uzavřeli dne 5. 2. 2014. Po ukončení vztahu v roce 2017 se dohodli, že žalobce bude obývat přízemí domu a žalovaná první patro. Žalobce odstoupil od darovací smlouvy dopisem ze dne 11. 8. 2022, protože žalovaná přestala od října 2021 přispívat na splátky hypotéky a zřídila v nemovitostech chovnou stanici, což vedlo k neobyvatelnosti přízemí domu pro žalobce. V doplnění žaloby doručené okresnímu soudu dne 13. 6. 2023 žalobce uvedl další důvod odstoupení od darovací smlouvy, pro který odstoupil od darovací smlouvy v dopise ze dne 19. 5. 2023, a to padělání jeho podpisu žalovanou na listině na nájemní smlouvě ze dne 1. 7. 2022 a na formuláři úřadu práce ze dne 28. 10. 2022. Podáním doručeným soudu dne 8. 2. 2024 žalobce změnil svá tvrzení tak, že se žalovanou uzavřel dne 5. 2. 2014 nikoli darovací smlouvu, ale smlouvu nepojmenovanou. Od této smlouvy odstoupil v dopise ze dne 8. 2. 2024, neboť žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem tím, že neplatí žalobci polovinu splátky hypotéčního úvěru a jeho pojištění.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, kdy ve vyjádření ze dne 24. 8. 2023 namítla, že žalobce byl v minulosti zaměstnán u žalované, neměl příjmy na rekonstrukci ani na splácení hypotéky, proto do splácení zainteresoval žalovanou a převedl na ni spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny. Žalobce se po žalované v jiném řízení domáhá zaplacení půjčky 900 000 Kč, kterou žalovaná považuje za neexistující půjčku. Žalovaná tvrdila, že již zaplatila splátky hypotéčního úvěru a domáhá-li se žalobce vrácení daru, znamenalo by to, že by zaplatila 900 000 Kč a přišla i o spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Pokud žalovaná přispívala žalobci na splátky hypotéky od roku 2012 do roku 2021, tak splácela část kupní ceny nebo nákladů na rekonstrukci. Vliv zvířat na stav domácnosti nelze řešit vrácením daru. Žalovaná popírala padělání jakékoliv smlouvy nebo podpisu. Žalobce nejprve tvrdil, že mu na hypotéku žalovaná přispěla poprvé ke konci měsíce února 2014 částkou ve výši 6 000 Kč. Později upravil svá tvrzení tak, že za dobu od 27. 1. 2014 do září 2021 uhradila žalovaná na splátkách hypotečního úvěru částku 239 300 Kč. Z toho v roce 2014 zaplatila pouze 15 000 Kč, a to v lednu 10 000 Kč, a v roce 2016 nezaplatila ničeho. Ve vyjádření ze dne 7. 2. 2024 žalovaná uvedla, že souhlasí s tvrzením žalobce, že při uzavření darovací smlouvy dne 5. 2. 2014 se současně dohodli, že bude žalovaná každý měsíc zasílat žalobci polovinu pravidelné měsíční splátky a pojištění hypotéčního úvěru podle smlouvy ze dne 28. 3. 2012. Od roku 2013 do roku 2021 žalovaná zaplatila žalobci na úvěr k darovací smlouvě částku 471 500 Kč.3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemku parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , je žalobce, zamítl (výrok I.), žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna vyklidit pozemek parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada a pozemek parc. č. , hodnota, – trvalý travní porost, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, a odevzdat tyto nemovitosti žalobci do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že pro rozlišení, zda jde o smlouvu úplatnou či nikoliv, je rozhodující projev vůle smluvních stran v době, kdy byla smlouva uzavřena. V řízení bylo prokázáno, že kauzou smluvního vztahu účastníků byl závazek „něco dát, oproti závazku něco konat“. V daném případě se proto se nejedná o (bezúplatnou) darovací smlouvu podle § 2055 občanského zákoníku. V takovém případě bylo také vyloučeno domáhat se určení vlastnického práva k nemovitostem, jako způsob vyjádření důsledků jednostranného právního jednání vrácení (odvolání) daru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 645/2016). Právní vztah účastníků okresní soud vyhodnotil jako smlouvu nepojmenovanou (§ 1976 odst. 2 občanského zákoníku), která zahrnuje prvky smlouvy darovací a prvky smlouvy nepojmenované. Zavázala-li se žalovaná přispívat na úvěr, odpovídá tento její závazek spíše přistoupení k dluhu (podle § 1892 občanského zákoníku osoba, která přistupuje k dluhu, se stává spoludlužníkem a zavazuje se splácet úvěr společně s původním dlužníkem). Proto závazek žalované přispívat žalobci na úvěr nelze považovat za kupní smlouvu, neboť kupní smlouvou se převádí vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího za dohodnutou cenu. Hypotéční úvěr zřízený dva roky před darováním podílu na nemovitostech žalovaný ke koupi těchto nemovitostí nepoužil. Bližší podmínky nepojmenované smlouvy ohledně části, kterou se žalovaná zavázala hypotéční úvěr splácet, sjednány nebyly. Tedy ani podmínky odstoupení od této smlouvy. Okresní soud se proto zabýval tím, zda žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem ve smyslu § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. A se zřetelem k okolnostem daného případu dospěl k závěru, že nikoli. Pro posouzení věci byl rozhodný úmysl stran v době uzavření nepojmenované smlouvy. K darování spoluvlastnického podílu nebyl žalovaný povinen, učinil tak dobrovolně. Darovací smlouvu uzavíral v době, kdy již v roce 2012 věděl, že žalovaná peníze nemá. Žalovaný sice tvrdil, že důvěřoval žalované, že případně prodá byt nebo bude mít příjem z pronájmu koupené nemovitosti k podnikání. To však bylo v květnu 2012. V lednu 2014 se rozhodl darovat podíl žalované za situace, kdy, jak tvrdil, mu žalovaná stále dlužila 900 000 Kč. Žalovaný se mohl a měl domáhat zaplacení této půjčky žalovanou, kterou by použil ideálně na splátku hypotéčního úvěru. Jestliže žalobce v roce 2012 žalované důvěřoval, že dluh zaplatí, ačkoli již v té době věděl, že peníze nemá, pak v roce 2014 mohl předvídat, že závazek na splátku hypotéky nemusí být žalovanou plněn. A také v roce 2014 žalovaná přispěla jen částkou 15 000 Kč a v roce 2016 nepřispěla žádnou splátkou. Okresní soud tedy uzavřel, že žalovaná porušila nepojmenovanou smlouvu tím, že od října 2021 žalovanému neplatí polovinu hypotéční splátky. Porušením smlouvy její závazek vůči žalobci nezanikl, tedy trvá. Žalobce však nebyl oprávněn od této smlouvy odstoupit, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu se o podstatné porušení smlouvy nejedná.4. Proti všem výrokům okresního soudu podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že se musí vymezit vůči úvaze okresního soudu o tom, že popsaný závazek žalované je přistoupením k dluhu podle § 1892 občanského zákoníku, neboť žalovaná s věřitelem v podobě Hypoteční banky, a.s. nejednala a svůj závazek vůči bance plnil i nadále žalobce v plné výši ze svého účtu. Okresní soud pak v napadeném rozsudku došel k závěru, že žalovaná tím, že v říjnu 2021 oznámila žalobci, že mu již nic na splátky hypotéky přispívat nebude, což dodržela, neporušila nepojmenovanou smlouvu z ledna 2014 podstatným způsobem ve smyslu ustanovení § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce totiž, dle slov okresního soudu, musel v lednu 2014 při uzavírání nepojmenované smlouvy vědět o tom, že žalovaná nemá peníze, což měl žalobce vědět už od roku 2012, takže mohl předvídat, že závazek na splátky hypotéky nemusí být žalovanou plněn. Žalovaná tedy sice smlouvu porušuje, ale nikoli podstatným způsobem, takže žalobce od smlouvy neodstoupil v souladu s právem a závazek žalované tudíž stále trvá. Žalobce neměl v rozhodné době, tedy v lednu 2014, žádnou indicii, která by mu napověděla, že žalovaná začne následně k plnění svých závazků přistupovat laxně, resp. že mu v říjnu 2021 (obratem po vyhlášení pro žalovanou zásadně nepříznivého rozsudku Okresního soudu v Karviné