69 Co 198/2025-175 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 128. 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 5. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 88.766 Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , , Anonymizováno, . do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku náklady řízení ve výši 757 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání uvedla, že soud prvého stupně dospěl k závěru, že v dědickém řízení neměla vůči matce žádnou pohledávku k započtení, a tedy neunesla břemeno důkazní k uzavření ústní smlouvy o započtení její části dluhu a pokud uhradila své matce jako věřitelce částku 128.848 Kč nevznikla žalobkyni vůči žalovanému regresní pohledávka, neboť nezaplatila více než svůj podíl na dluhu. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že prohlášením učiněným v pozůstalostním řízení před soudním komisařem v době před potvrzením nabytí dědictví matce se práva na povinný díl vzdala, s tímto vyjádřila žalobkyně nesouhlas, neboť toto vzdání se dovozuje soud z obsahu protokolu, kde je uvedeno, že „výplatu povinného podílu nežádám“, což není totéž. Pokud v průběhu řízení tvrdila, že část pohledávky rodičů zanikla předáním psů za tímto účelem a požadovala provedení důkazu incidenčním spisem sp. zn. 44 ICm 3898/2020, soud k tomuto tvrzení jako nepřípustné novotě nepřihlédl. Nejednalo se o oxymorní tvrzení, neboť právní jednání se posuzuje podle obsahu, nikoliv podle označení a z „darovací smlouvy“, soudní žaloby i vyjádření žalobkyně bylo možné dovodit, že předáním psů byl splněn její dluh vůči rodičům do částky 105.000 Kč. Soud měl důkaz incidenčním spisem připustit, když žalobkyně nebyla účastníkem řízení o vyloučení věci a o listinách se dozvěděla až těsně před druhým soudním jednáním z dokladů nalezených v pozůstalosti otce. Takto reagovala i na poučení soudu, že neunáší svoji důkazní povinnost. Konstatování soudu, že před koncentrací tvrdila úhradu dluhu prostřednictvím povinného dílu a po koncentraci, že nově tvrdila úhradu darovací smlouvou, neodpovídá skutečnosti. Tvrdila částečnou úhradu „darovací smlouvou“, což potvrdila i svědkyně , jméno FO, . Dále poukázala na ustanovení § 511 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., podle kterého se jedná o tzv. regres, nikoliv o zákonnou cessi a tedy nelze akceptovat závěr, že by uplatnění jejího nároku na náhradu bránilo to, že pohledávka rodičů nebyla splatná. Soud neprovedl všechny navržené důkazy, zejména účastnický výslech žalobkyně a incidenční spis Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. 44 ICm 3898/2020, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a učinil nesprávné právní závěry, proto se domáhala, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaný v rámci vyjádření u odvolacího jednání navrhl, aby věcně správný rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Provedené dokazování bylo podrobné a vyčerpávající, odvolací námitky žalobkyně jsou nedůvodné. Žalobkyně nedlouho po skončení insolvenčního řízení, v němž nebyla schopna plně uhradit pohledávky svých věřitelů, měla hradit předmětné sporné pohledávky, přičemž vůči žalovanému postupovala v rozporu s ustanovením § 1876 odst. 1 o. z. Pokud okresní soud neprovedl navržené důkazy, ať už výslechem žalobkyně nebo také návrhem žalovaného na provedení důkazu opisem rejstříku trestů žalobkyně, lze postup okresního soudu akceptovat s tím, že se jedná o důkazní návrhy nadbytečné.4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody dané námitkou neúplných a nesprávných skutkových zjištění a právního posouzení, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím k nastalé koncentraci řízení a s důrazem na uplatněné odvolací námitky dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.5. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 128.848 Kč s příslušenstvím z titulu uplatnění následného regresu vůči žalovanému solidárně s ní zavázanému dlužníkovi s odůvodněním, že na společný dluh, který vznikl za trvání jejich manželství a společného jmění vůči věřiteli , tituly před jménem, , jméno FO, , splnila více, než odpovídalo vzájemnému poměru mezi účastníky, který byl stanoven rozsudkem o vypořádání společného jmění účastníků ze dne 5. 6. 2018, č. j. 14 C 51/2012-361, podle kterého připadl každému z účastníků dluh vůči , tituly před jménem, , jméno FO, v částce 128.848 Kč (výrok III. a IV.). Žalobkyně tvrdila, že splnila celý dluh, tj. částku 257.696 Kč. Po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jehož se žalobkyni dostalo při jednání konaném dne 4. 4. 2025, doplnila v podání ze dne 30. 4. 2025 tvrzení, že kromě částky 128.848 Kč, kterou vložila v hotovosti na účet matky dne 12. 6. 2024, jak uvedla v žalobě, uhradila zbývající část společného dluhu účastníků započtením částky 178.404 Kč podle ústně uzavřené dohody s matkou, odpovídající povinnému dílu žalobkyně z dědictví po otci , tituly před jménem, , jméno FO, , které podle usnesení o pozůstalosti ze dne 18. 12. 2023 sp. zn. 21 D 253/2023 připadlo matce jako jedinému dědici.6. Jednou z odvolacích námitek žalobkyně je, že okresní soud neprovedl všechny pro věc významné důkazy, které v řízení navrhla. Konkrétně důkaz incidenčním spisem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 44 ICm 3898/2020 a účastnickým výslechem žalobkyně.7. Okresní soud se v rámci odůvodnění rozsudku (bod 13) správně a úplně vypořádal s důvody, pro které neprovedl důkazy, který žalobkyně navrhla. Okresní soud v odůvodnění rozsudku správně uvádí, že důkaz rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 5. 2021 č. j. 44 ICm 3898/2020-40 včetně žaloby podané v tomto incidenčním sporu otcem žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a darovací smlouvou ze dne 28. 10. 2018, uzavřené mezi žalobkyní a jejím otcem o darování psů otci, byly navrženy v rozporu s ust. § 118b odst. 1 o. s. ř., až po druhém jednání, které ve věci proběhlo 9. 6. 2025, po nastoupení účinků koncentrace řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zkoncentrováno v závěru prvního jednání ve věci konaného dne 4. 4. 2025, v jehož průběhu (před poučením o koncentraci podle ust. § 118 b o. s. ř.) bylo žalobkyni poskytnuto velmi podrobné a konkrétní poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a důkazy, kdy, v jaké výši a jakým způsobem a komu zaplatila dluh vymezený v bodu III. a IV. rozsudku o vypořádání společného jmění účastníků (společný dluh účastníků vůči otci , tituly před jménem, , jméno FO, ), na což žalobkyně reagovala podáním ze dne 30. 4. 2025, v němž důkaz tímto spisem a listinami v něm se nacházejícími nenavrhla (v této době neuvedla ani žádná skutková tvrzení, která by měla být tímto důkazem, vztahujícím se k uplatněnému nároku prokázána). Okresnímu soudu je též nutno přisvědčit, že tyto navržené důkazy nepředstavují žádnou výjimku z nastalé koncentrace řízení v jejich výčtu uvedené v ust. § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. Nemůže rozhodně jít o důkaz, který by žalobkyně bez své viny nemohla včas uvést, jak okresní soud správně zdůraznil, vzhledem k tomu, že žalobkyně byla účastnicí darovací smlouvy a o této skutečnosti musela mít v době zahájení řízení v této právní věci nepochybně vědomost. Namítá-li žalobkyně v odvolání, že předáním psů v rozporu s označením smlouvy darovací byl podle obsahu smlouvy její dluh vůči rodičům, co do částky 105.000 Kč, splněn, pak nepochybně obsah právního jednání, jehož byla účastníkem, musela znát bez ohledu na výsledek incidenčního sporu vedeného otcem o vyloučení psů z majetkové podstaty žalobkyně jako dlužníka v insolvenčním řízení.8. Odvolací soud přisvědčuje rovněž důvodům, které okresní soud uvedl k zamítnutí návrhu žalobkyně na provedení jejího účastnického výslechu, že s ohledem na skutková zjištění a výsledky dokazování je tento důkaz nadbytečný, neboť by jen suploval skutková tvrzení.9. Skutková zjištění a závěry z nich učiněné obsažené v bodu 14 odůvodnění rozsudku okresního soudu jsou správné. Soud provedl všechny pro věc významné důkazy, které hodnotil způsobem odpovídajícím zásadám uvedeným v ust. § 132 o. s. ř., každý důkaz jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkové závěry soudu prvního stupně plně odkazuje.10. Stejně tak správné je i právní posouzení učiněné soudem prvého stupně. Okresní soud zcela správně nárok žalobkyně posuzoval v režimu zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) s ohl