11 Co 23/2026-127 – Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní plocha, neplodná půda, č. , hodnota, ostatní plocha, jiná plocha, č. , hodnota, ostatní plocha, jiná plocha a č. , číslo, lesní pozemek, vše evidováno na LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, (výrok I.). Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu částku 93.240 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.373,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2.373,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Opravným usnesením ze dne 2. 10. 2025, č. j. 12 C 239/2024–110 ve výroku u pozemku parcela č. , hodnota, ostatní plocha na místo původně označené neplodné půdy uvedl správně charakteristiku jiná plocha.2. Rozsudek ve všech jeho výrocích napadla odvoláním žalovaná a domáhala se zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému rozhodnutí. Žalovaná především nesouhlasila se závěry okresního soudu, které jej vedly k přikázání předmětných pozemků do výhradního vlastnictví žalobce. Okresní soud favorizoval žalobce pro jeho vzdělání v oboru, což je v rozporu s principem rovnosti účastníků. Stejně tak soud vyhodnotil ve prospěch žalobce skutečnost, že žalovaná bydlí na , země, a její bydliště je vzdálenější od předmětných pozemků než bydliště žalobce. Pokud by soud rozhodoval spravedlivě, musel by se zabývat návrhem žalované na rozdělení pozemků podle velikosti podílů. K zodpovězení otázky, zda je možné v daném případě pozemky rozdělit, měl dát vypracovat znalecký posudek. Rozhodnutí soudu je podle názoru žalované přinejmenším předčasné. Podle ust. § 1147 občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. V daném případě se soud rozdělením pozemků nezabýval. Uvedl-li ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , že reálné rozdělení věcí je obtížné s ohledem na skutečnost, že majetek není hodnotově stejnorodý, neznamená to automaticky, že rozdělení pozemků není dost dobře možné.3. Rozsudek napadl odvoláním taktéž žalobce, a to v rozsahu nákladových výroků IV., V. a VI. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud tyto výroky změnil a žalované uložil povinnost nahradit žalobci veškeré náklady za řízení před soudem prvního stupně včetně soudního poplatku. Žalobce namítal nesprávnou aplikaci stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, použil-li tento závěr mechanicky. Ústavní soud přitom ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje, že aplikace § 150 o. s. ř. je výjimkou, která musí být vykládána restriktivně. Okresní soud se rovněž dopustil procesního pochybení, jestliže akceptoval vyjádření žalované doručené soudu po stanovené lhůtě s omluvou, že jí zemřel otec. Dle názoru žalobce soud narušil rovnost účastníků řízení, neboť žalobce musel respektovat procesní pravidla a lhůty, zatímco žalovaná nikoliv a porušil princip právní jistoty, protože žalobce mohl očekávat vydání rozsudku pro uznání a konečně došlo k odnětí možnosti žalobce dosáhnout rychlého a spravedlivého rozhodnutí. Jde-li o jednání žalované, ta ignorovala opakované předžalobní výzvy žalobce a sama tím vyvolala nutnost soudního sporu, neboť žádným způsobem nereagovala na výzvy žalobce a jeho pokusy domluvit se ohledně hospodaření na předmětných pozemcích. Obstrukčně postupovala taktéž ve fázi znaleckého dokazování, neboť se ke znaleckému posudku vyjádřila až při ústním jednání 1. 9. 2025, kde předložila aktuální procesní stanovisko a navrhla revizní znalecký posudek. Takovéto jednání je v rozporu se zásadou procesní poctivosti a naplňuje podmínky § 147 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náklady řízení nese účastník, který je zavinil. Nepřiznání nákladů řízení žalobci je nespravedlivé, neboť pokud by žalovaná dodržovala své povinnosti, tyto by nevznikly. Žalobce byl sankcionován tím, že se musel domáhat ochrany svého práva u soudu. Obdobná argumentace platí i ve vztahu k navazujícím výrokům V. a VI., dle kterých byla oběma účastníkům uložena povinnost zaplatit státu polovinu nákladů znalečného.4. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení předcházejícího jeho vydání v souladu s ust. § 206 odst. 1, § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání není důvodné.5. Žalovaná je státní příslušnicí , země, . Okresní soud se měl v prvé řadě zabývat otázkou mezinárodní příslušností českých soudů věc rozhodnout a jelikož tak neučinil, odvolací soud tento nedostatek napravil. Podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 z 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“), pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem, mají výlučnou příslušnost soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Předmětem řízení jsou nemovitosti na území České republiky, je tak dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout.6. Žalobce se předmětnou žalobou domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. , hodnota, ostatní plocha, parc. č. , hodnota, ostatní plocha, parc. č. , hodnota, ostatní plocha a parc. č. , číslo, lesní pozemek, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění obsažená pod body 3. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku a z těchto důkazů učinil správný skutkový závěr obsažený pod bodem 16. odůvodnění, na který odvolací soud odkazuje.7. Odvolací soud dále doplnil dokazování výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , z něhož zjistil, že obtížnost rozdělení majetku na vlastnické podíly shledal v různorodosti porostu nacházejícího se na pozemcích. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku byl na místě samém opakovaně. Místní poměry jsou mu známy i skutečnost, že se stav lesa nadále zhoršuje. Uvedl-li ve znaleckém posudku, že hodnota majetku klesá, tak je to dáno tím, že porosty jsou silně postiženy kůrovcem a václavkou a odklad zpracování dřeva se projeví v nižším zpeněžení a zvýšených nákladech na obnovu. Odvolací soud dále vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ohledně přístupu k předmětným pozemkům, a sice že tyto nejsou napojeny přímo na žádnou veřejně přístupnou či účelovou komunikaci, pouze zčásti se k pozemkům lze přiblížit po obecní cestě parc. č. , hodnota, a dále již jen po pozemcích jiných soukromých vlastníků. Pro přístup k předmětným pozemkům nesvědčí účastníkům žádné věcné právo, nýbrž pouhý souhlas jiných vlastníků.8. Po doplněném dokazování skutkový závěr učiněný okresním soudem obsažený pod bodem 16. odůvodnění napadeného rozsudku zůstává stejný. Platí to zejména o závěru, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemku parc. č. , hodnota, ostatní plocha o výměře 827 m², parc. č. , hodnota, ostatní plocha o výměře 180 m², parc. č. , hodnota, o ostatní plocha o výměře 1133 m² a parc. č. , číslo, lesní pozemek o výměře 35 244 m². Obvyklá cena těchto pozemků byla znalcem oceněna na 466.180 Kč. Podílu 4/5 odpovídá částka 372.940 Kč a podílu 1/5 částka 93.240 Kč. Mezi žalobcem a žalovanou ohledně společného hospodaření nedošlo k dohodě, neboť žalovaná na písemné ani telefonické výzvy žalobce adekvátním způsobem nereagovala. V minulosti žalobce prováděl opatření na předmětných pozemcích sám, zajistil těžbu prosychajícího kůrovcového porostu a asanaci dříví, provedl uklízení klestí a následně oplocení pozemků pro novou výsadbu porostu. Průběžně provádí monitoring pozemků, stále se zhoršuje kvalita porostu, bude zapotřebí provést jeho rekonstrukci. Žalobce i žalovaná projevili o získání pozemků zájem, oba již před okresním soudem osvědčili dostatek finančních prostředků pro výplatu podílu protistrany.9. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozděl