15 Co 133/2026-54 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 495 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku, pouze však co do částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny rozsudku tak, že jí bude vyhověno v odvoláním napadeném rozsahu. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že v řízení neprokázala přes výzvu soudu, že žalovanému původní věřitel nějaké plnění podle neplatné smlouvy o úvěru poskytl. Namítala, že dne 24. 2. 2023 byla mezi předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce č. , Anonymizováno, , na základě které byly žalovanému na účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Již ze smlouvy je patrné, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty na bankovní účet, který žalovaný uvedl na první straně smlouvy v části týkající se osobních údajů, když se ve smlouvě výslovně uvádí, že: „Zákazník potvrzuje, že na základě posouzení jeho úvěruschopnosti mu byl , Anonymizováno, nabídnut spotřebitelský úvěr s čerpáním a formou splácení v bezhotovostní formě (převodem na účet uvedený na jméno Zákazníka u banky se sídlem v České republice). , Anonymizováno, touto Smlouvou poskytuje Zákazníkovi spotřebitelský úvěr (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 28 000 Kč.“. Dále uvedla, že již v žalobě tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Není tedy správný závěr okresního soudu, že nebylo prokázáno poskytnutí plnění právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, neboť důkazem o tom je právě smlouva, ze které jednoznačně vyplývá způsob čerpání zápůjčky, na níž žalobkyně ve své žalobě odkazovala a která byla její přílohou. Současně žalobkyně předložila k doplnění odvolání doklad o čerpání zápůjčky ve výši 28 000 Kč.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I. co do částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení a v závislém nákladovém výroku II., a to ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. Žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. odvolací soud neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela nedůvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala původně žalovaném zaplacení částky 56 495 Kč s úrokovým příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené dne 24. 2. 2023 mezi předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující spolu s poplatkem ve výši 28 495 Kč sestávajícím z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 995 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy) a částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 691 Kč, a to do 29. 11. 2024. Žalobkyně současně tvrdila, jakým způsobem její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, na jeho úhradu neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 uzavřené mezi původní věřitelkou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 28. 4. 2025 k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 28 000 Kč, z dlužného poplatku ve výši 28 495 Kč, dále z úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 30. 11. 2024 do 28. 4. 2025, ve výši 2 680,30 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny za téže období v částce 1 487,50 Kč, a dále se žalobkyně domáhala po žalovaném běžících zákonných a smluvních úroků, vždy za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. Současně ani v řízení se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dovodil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 2. 2022 (správně 2023) uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na kterou dopadá úprava obsažená v ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), o povinnosti poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele. K prokázání svých tvrzení o přezkumu úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, ač poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., předložila pouze zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 2. 2022, která však tato tvrzení neprokazuje. Z uvedené listiny pouze vyplývá, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 15 296 Kč. Výdaje žalovaného byly toliko odhadnuty v částce 10 200 Kč měsíčně, aniž by byly blíže specifikovány. Žalovaný byl ženatý, žil v nájmu, měl vyživovací povinnost ke třem osobám. Uvedenou listinou neměl okresní soud za prokázané, že původním věřitelem byly příjmy a výdaje žalovaného řádně zjištěny a ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy. Současně okresní soud konstatoval, že nebyl dostatečně zjištěn a ověřen příjem dalších členů domácnosti v deklarované výši 12 500 Kč či výše vyživovacích povinností žalovaného, stejně jako nebylo tvrzeno a prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ověřila jiným způsobem. Okresní soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu pak dovodil, že posuzovaná úvěrová smlouva je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ neplatná, a to dle ust. § 588 o. z. absolutně. Současně uvedl, že plnil-li původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ úvěrovaný povinen vrátit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena, poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Úvěr měl být žalovanému původním věřitelem poskytnut do tří pracovních dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů zákazníka a parametrů spotřebního úvěru uvedených ve smlouvě, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet zákazníka, uvedený v záhlaví smlouvy. Žalobkyně k tomuto tvrzení žádný doklad neposkytla, ač u jednání okresního soudu byla poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti prokázat tvrzení o poskytnutí úvěrových prostředků žalovanému a ač jí ke splnění této důkazní povinnosti byla okresním soudem poskytnuta lhůta 30 dnů. Okresní soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že žalovanému původní věřitelka nějaké plnění poskytla. Pokud byla v řízení k důkazu předložena tabulka umoření, tuto okresní soud posoudil jako nepostačující k prokázání poskytnutí úvěru. S tímto závěrem okresní soud žalobu v celém rozsahu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně zcela úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.6. Odvolací soud postupem dle ust. § 129 odst. 1 o. s. ř., a to v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř., zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2023 a tabulkou umoření předloženou žalobkyní a konstatuje, že okresní soud z jednotlivých provedených důkazů učinil správná a úplná skutková zjištění, na která odvolací soud pro zestručnění odkazuje.7. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a § 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně v odvolání ani nenapadla, proto se jím blíže nezabýval.8. Předmětem odvolacího řízení žalobkyně učinila částku 28 000 Kč, jíž měla její předchůdkyně žalovanému podle neplatné smlouvy poskytnout, a dále úrok z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení.9. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu okresního o tom, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost