16 Co 4/2026-188 – Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 11. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady platu ve výši 378 570 Kč s příslušenstvím za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byl pracovní smlouvou ze dne 7. 11. 2011 založen pracovní poměr, kdy v průběhu trvání pracovního poměru žalobkyně od žalované obdržela okamžité zrušení pracovního poměru dne 12. 8. 2020, se kterým nesouhlasila a namítla jeho neplatnost. Věc byla vedena u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 9/2020 s tím, že soudy shledaly okamžité zrušení pracovního poměru neplatným. Žalobkyně následně rozvázala pracovní poměr u žalované výpovědí ze dne 15. 6. 2023, pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní lhůty k 31. 8. 2023. V souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru žalobkyně dne 18. 8. 2020 oznámila zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, žalovaná umožnila žalobkyni pokračovat v práci až 13. 11. 2020, žalobkyně tehdy nastoupila do zaměstnání, byla jí přidělována práce až do 16. 11. 2020 (pátek, pondělí). Dne 16. 11. 2020 jí žalovaná přestala přidělovat práci a k opětovnému přidělování práce došlo až 7. 9. 2021, proto se domáhá po žalované náhrady platu ve výši průměrného výdělku za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021, protože ostatní období bylo ze strany zaměstnavatele zaplaceno. S ohledem na zařazení žalobkyně-učitelky do 12. platové třídy a 4. stupně představuje průměrný výdělek 35 310 Kč, žalovaná částka za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021 činí 378 570 Kč. Žalobkyně byla schopna a připravena pracovat od 1. 9. 2020, zaměstnavatel jí nepřiděloval práci. E-mail ze dne 21. 8. 2020 pak nepovažovala za výzvu k nástupu do zaměstnání.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, nárok neuznala. Uvedla, že ke skončení pracovního poměru žalobkyně došlo její výpovědí ze dne 15. 6. 2023 uplynutím výpovědní lhůty k 31. 8. 2023. I přes neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a žádost o další zaměstnávání podle žalované žalobkyni nenáleží žádná náhrada platu za období od 1. 9. 2020 do 22. 7. 2021, protože mezi účastníky byla pro toto období uzavřena dohoda o neplaceném volnu žalobkyně z důvodu péče o dítě do čtyř let jeho věku, konkrétně do 22. 7. 2021, žalobkyně na základě dohody zůstala doma s nezletilou dcerou, výslovně zaměstnavateli e-mailem ze dne 10. 6. 2020 sdělila, že do práce nenastoupí, na výzvu k nástupu do práce ze dne 21. 8. 2020 nereagovala. Pro případ, že by okresní soud žalobě vyhověl, požádala žalovaná o snížení náhrady, když namítla, že žalobkyni nelze přiznat příspěvek za třídnictví. Žalobkyně nebyla 1. 9. 2020 schopna a připravena pracovat, neboť jí v tom bránila objektivní překážka, a to péče o nezletilé dítě mladší čtyř let. Dne 10. 8. 2020 žalobkyně nikdy telefonicky nesdělila svůj nástup do práce, nikdy ani neměla v úmyslu 1. 9. 2020 nastoupit, což jednoznačně vyplývá z celého řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 9/2020, dne 13. a 16. 11. 2020 přišla do práce pouze formálně, i tehdy neměla zajištěno hlídání.3. Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 378 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.11.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.12.2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.1.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.2.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.3.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.5.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.6.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.7.2021 do zaplacení ve výši 8,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 310 Kč od 1.8.2021 do zaplacení ve výši 8,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 470 Kč od 1.9.2021 do zaplacení ve výši 8,50 % zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v projednávaném případě bylo nepochybně prokázáno, že zaměstnavatel (žalovaná) zrušil se žalobkyní jako zaměstnankyni pracovní poměr okamžitě prostřednictvím okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 12. 8. 2020, žalobkyně v souladu se zákonem bez zbytečného odkladu písemně dne 18. 8. 2020 zaměstnavateli sdělila, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, s tímto nesouhlasí, trvá na zaměstnávání a požádala o přidělování práce. Na rozdíl od žalobkyně měl okresní soud za to, že žalovaná byla připravena opětovně přidělovat žalobkyni práci i přes okamžité zrušení pracovního poměru již od 27. 8. 2020, resp. 1. 9. 2020. Podle okresního soudu ji zaměstnavatel řádně vyzval k nástupu do práce 21. 8. 2020, protože žalobkyně deklarovala svůj zájem pracovat. Zaměstnavatel byl připraven jí práci přidělovat a do poslední chvíle začátku školního roku čekal, že žalobkyně nastoupí. Žalovaná neměla za žalobkyni náhradu v osobě učitelky Pánkové, její pracovní poměr na dobu určitou byl omezen rodičovskou dovolenou žalobkyně a trval do 30. 6. 2020. Podle okresního soudu se pracovněprávní vztah mezi účastníky v období po okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 12. 8. 2020 neřídí ani obecnou úpravou zákoníku práce, současně se neuplatní z tohoto důvodu ani dohoda o neplaceném volnu žalobkyně do 22. 7. 2021. Nepřipravenost a neschopnost žalobkyně pracovat již od 1. 9. 2020 jednoznačně dle soudu vyplývá z výzvy zaměstnavatele ze dne 21. 8. 2020, resp. reakce žalobkyně na výzvu zaměstnavatele, že má v práci i přes okamžité zrušení pracovního poměru pokračovat. Na rozdíl od žalobkyně měl okresní soud za to, že se jedná o výzvu k nástupu do zaměstnání, zaměstnavatel reagoval na sdělení zaměstnance (žalobkyně) ze dne 18. 8. 2020 v tom směru, že žalobkyně je schopna a připravena pracovat, že čeká na přidělování práce a že trvá na pracovním poměru a dalším zaměstnávání, neboť rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru shledává zcela neplatným. Zaměstnavatel výzvou ze dne 21. 8. 2020 řádně vyzval žalobkyni k nástupu do práce 27. 8. 2020, byť tato výzva byla adresována právnímu zástupci žalobkyně. Nic na tomto závěru okresního soudu neměnila ani skutečnost, že žalovaná výzvu k práci adresovala žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce. Sdělení žalobkyně o trvání pracovního poměru ze dne 18. 8. 2020 adresované zaměstnavateli bylo sepsáno jejím právním zástupcem , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnavatel byl uvědomen o tom, že tento advokát převzal ve věci neplatného rozvázání pracovního poměru žalobkyně zastupování žalobkyně a důvodně vyvolal u zaměstnavatele dojem, že je třeba komunikovat s tímto právním zástupcem. Není proto důvodná námitka žalobkyně, že se z tohoto důvodu, kdy zaměstnavatel nezaslal výzvu přímo žalobkyni, nejedná o právně relevantní jednání zaměstnavatele a řádnou výzvu k nástupu do práce. Z toho, že žalobkyně na výzvu ze dne 21. 8. 2020 vůbec nereagovala, do práce na výzvu zaměstnavatele nepřišla tak, jak zaměstnavatel požadoval, tj. 27. 8. 2020 ani zaměstnavateli nesdělila, proč do práce nepřišla, když má zájem o přidělování práce, případně kdy do práce může přijít. Žalobkyně o podmínkách výkonu své práce se zaměstnavatelem vůbec nejednala, ohledně této otázky s ním nekomunikovala, žádné své stanovisko mu nesdělila. Podle okresního soudu jednoznačně dala zaměstnavateli najevo, že není schopna a připravena pracovat, protože u ní přetrvávají i v tomto rozhodném období důvody, pro které byla uzavřena dohoda o nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti do věku čtyř let dítěte. Žalobkyně do práce nepřišla ani 1. 9. 2020, když ve škole začal školní rok, na pracoviště se nedostavila po dobu více než dvou měsíců, poprvé se na pracoviště dostavila až v pátek 13. 11. 2020, jak bylo mezi účastníky nesporné. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že první výzva byla učiněna až 10. 11. 2020, kterou žalobkyně splnila a do práce přišla. S ohledem na shora uvedené nepovažuje okresní soud tento e-mail za první výzvu k nástupu do práce, pro nedostatek tvrzení a důkazů nelze dle okresního soudu jednoznačně dovodit, co vedlo zaměstnavatele k tomu, že opětovně vyzval žalobkyni k nástupu do práce a zda se jednalo vůbec o výzvu. Bylo mezi účastníky nesporné, že dne 13. 11. 2020 žalobkyně do práce přišla, pracovala dvě hodiny a do práce se dostavila s nezletilým dítětem. Tato skutečnost rovněž nesvědčí podle okresního soudu o schopnosti a připravenosti žalobkyně vykonávat práci, zaměstnavatel navrhl žalobkyni zkrácení pracovního úvazku s ohledem na péči o dítě, jak vyplývá z e-mailové komunikace právních zástupců obou účastníků pracovního poměru, otázku zkrácení praco