ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2026:57.Co.42.2026.1 Datum: 2026-06-22 Předmět: o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 118b z. č. 99/1963 Sb., § 118 z. č. 99/1963 Sb., § 119a z. č. 99/1963 Sb., § 132 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 153 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb. smlouva pracovnínáklady řízenílhůtysmlouva o dílodokazovánívýklad projevu vůlevýklad právního jednánípeněžité plněnínáhrada nákladůodvolánísmlouva zprostředkovatelská
O co šlo: o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím (§ 118b z. č. 99/1963 Sb., § 118 z. č. 99/1963 Sb., § 119a z. č. 99/1963 Sb., § 132 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 153 z.)
1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení zaplacením 42 229 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalovaná v inzerci poptávala garanta pro účely založení agentury práce, přičemž při jednání s žalobcem byl žalovanou specifikován požadavek na garanta, který měl žalované umožnit získat povolení pro činnosti ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti (dále jen „zákon“), tedy tzv. garanta typu B, neboť právě takového žalovaná pro své účely potřebovala, když žalovaná měla v té době nabídku zprostředkovávat zaměstnance do výrobního provozu pro jiný subjekt. Žalobce pro žalovanou zpracoval žádost o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona, tedy tzv. garanta typu A a C, kterého žalovaná nepoptávala.3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobce ve smyslu § 14 a § 60 odst. 10 věta třetí před středníkem zákona a dále dle § 1724 a § 1725 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), žalobu zamítl, jelikož k uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť tito se nedohodli na jejím obsahu, a to ani konkludentně. Záloha neplní důkazní funkci, a proto neprokazuje, že smlouva byla nebo bude uzavřena, proto také ten, kdo poskytl zálohu, může kdykoli prohlásit, že smlouvu neuzavře a požadovat zálohu nazpět. Pokud žalobce žalované nabízel , jméno FO, jako garanta typu B, kterou měl ve svém portfoliu, pak tato bydlí v , adresa, , přičemž žalovaná sídlí v , adresa, . Jelikož zákon vyžaduje, aby takovýto garant byl v pracovním poměru u žalované, byl zcela legitimní požadavek , jméno FO, před uzavřením pracovního poměru se s touto osobou setkat a probrat s ní možnosti zaměstnání, čemuž žalobce zabránil. Navíc pokud by žalobcem vyhledaný garant nastoupil k žalované do pracovního poměru, pak se , jméno FO, s žalobcem dohodla na provizi pro žalobce ve výši 50 000 Kč, avšak transakce měla proběhnout až po uzavření pracovní smlouvy s garantem. Protože k uzavření pracovní smlouvy s garantem nedošlo, nevznikla žalované povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč. Žalobce neprokázal, že by s žalovanou uzavřel smlouvu, na základě které by mu vznikl splatný závazek ve výši 50 000 Kč.4. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, kterému vytýkal nesprávná skutková zjištění, jelikož se nezabýval posouzením věrohodnosti svědkyně , jméno FO, . Žalobce a žalovaná uzavřeli ústně smlouvu o tzv. poskytnutí služeb a o zprostředkování odpovědného zástupce pro účely podání žádosti o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle zákona, která byla splněna, podle které žalobce zpracoval podklady k podání žádosti, jakož i samotnou žádost, a tyto předal žalované, přičemž žádost dle dohody byla zpracována pro účely zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) a písm. c), nikoliv podle písm. b) zákona. K uzavření smlouvy došlo v době, kdy žalobce zahájil práce na zpracování žádosti, nejpozději ke dni doručení žádosti a podkladů žalované. Žalovaná akceptovala podmínky smluvní spolupráce s žalobcem tím, že přijala žádost a jím zpracované podklady a sama je poslala na , název, , právnická osoba, žalované pro účely žádosti měla být paní , jméno FO, (nyní , jméno FO, – pozn. odvolacího soudu), kterou zprostředkoval žalobce, jejíž údaje byly také součástí žádosti. Žalobci měla náležet za jím poskytnuté služby odměna 50 000 Kč. Žalovaná podala žádost tak, jak ji připravil žalobce, sama si žádost a podklady nezpracovala, měla k dispozici kontaktní údaje , jméno FO, . Žalovaná nikdy neuplatnila vady plnění poskytnutého žalobcem. Spolupráce mezi žalovanou a žalobcem byla zahájena na základě inzerátu žalované, která hledala odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání podle zákona, přičemž podle inzerátu mohl odpovědný zástupce vykonávat práci jako home office a nemusel vůbec docházet do práce. Žalovaná se nikdy nepokusila kontaktovat , jméno FO, . Skutečným důvodem, pro který žalovaná učinila zpětvzetí žádosti a přestala komunikovat se žalobcem bylo, že zájemce, který původně poptával po žalované služby zprostředkování zaměstnání, ukončil s žalovanou spolupráci. Jelikož mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, žalovaná přijala plnění podle této smlouvy od žalobce, použila jej pro své účely, vzniklo žalobci právo na odměnu, která mu doposud žalovanou nebyla uhrazena.5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Žalobci nevznikl nárok na zaplacení 50 000 Kč, jelikož tato provize měla být zaplacena až po případném uzavření pracovní smlouvy s garantem, což se nestalo. Žalovaná poptávala garanta pro účely založení agentury práce, k čemuž je zapotřebí získat povolení pro činnosti ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona (tzv. garant typu B), nicméně žalobce zpracoval podklady k žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1. písm. a) a c) zákona (garant typu A a C), což žalovaná nepotřebovala. Nadto navržená garantka reálně nebyla schopna pro žalovanou práci vykonávat, a to především z důvodu vzdálenosti jejího bydliště od místa práce. Žalobce je povinen tvrdit a prokázat, co bylo obsahem ústní smlouvy, což se podle názoru žalované nestalo. Pokud by odvolací soud měl za to, že smlouva o zprostředkování uzavřena byla, pak žalovaná poukazuje na komentář k § 2445 o. z. s tím, že zprostředkování uzavření určité smlouvy s třetí osobou znamená obstarání příležitosti k uzavření této smlouvy zprostředkovatelem pro zájemce, rozuměj zjednání příležitosti činností zprostředkovatele. Tento závazek je splněn bez ohledu na to, zda následně dojde k uzavření zprostředkovávané smlouvy či nikoliv (NS 25 Cdo 2432/99); vlastní uzavření zprostředkovávané smlouvy je mimo kontrolu zprostředkovatele, byť na něm obvykle závisí vznik nároku zprostředkovatele na provizi. Nárok na odměnu závisí na uzavření zprostředkovávané smlouvy, přičemž zájemce není povinen zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, jde o závazek z odvážné smlouvy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, např. podle usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2887/2017, „Smlouva o zprostředkování zakládá synallagmatický právní vztah zprostředkování, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti zprostředkovatele a zájemce. Zprostředkovateli vzniká povinnost zprostředkovat zájemci uzavření určité smlouvy a zájemci vzniká korespondující povinnost zaplatit zprostředkovateli sjednanou provizi za předpokladu, že zprostředkovávaná smlouva bude uzavřena, a to přičiněním zprostředkovatele. Zájemce přitom nemá povinnost smlouvu uzavřít, a to ani tehdy, zajistí-li zprostředkovatel osobu mající o kontraktaci zájem a splňující požadavky zájemce.“ Žalobce i žalovaná shodně potvrdili, že k uzavření pracovní smlouvy s garantem nedošlo, přičemž odměna za zprostředkování byla splatná uzavřením pracovní smlouvy, ke které nedošlo. Žalobce nesplnil podmínky, o které žalovaná žádala, žalovaná zcela pochopitelně stornovala zálohu, nedošlo ke splnění smlouvy ze strany žalobce. Žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na zaplacení odměny 50 000 Kč pouze za podání žádosti o zprostředkování, která nebyla kompletní a neobsahovala žádost podle písm. b), kterou žalovaná primárně požadovala. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá závěr, že žalovaná nebyla povinna uzavřít zprostředkovávanou, tedy pracovní smlouvu, ani v případě, že by navrhovaný garant splňoval její požadavky, natož v případě, kdy je nesplňoval. Nárok žalobce na provizi nevznikl v žádném případě.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalované nezaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím na základě ústní smlouvy uzavřené mezi účastníky v červenci nebo v srpnu 2023, v níž se žalobce zavázal pro žalovanou 1. zpracovat podklady k žádosti žalované o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 60a zákona a zpracování podkladů k podání této žádosti včetně zajištění podkladů, 2. poskytnout poradenství a 3. zprostředkovat osobu odpovědného vedoucího v agentuře práce (u žalované), tzv. garanta typu A a C, když žalovaná měla žalobci za tyto služby zaplatit 50 000 Kč. Žalobce poskytl žalované služby řádně a včas, ale žalovaná mu sjednanou odměnu nezaplatila. Splatnost byla ústně sjednána tak, že po odeslání žádosti vypracované žalobcem z datové schránky žalované vystaví žalovaný zálohovou fakturu na 10 000 Kč. Splatnost 40 000 Kč byla ujednána tak, že žalovaná zaplatí tuto