69 Co 73/2026-237 – Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 50.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 950.000 Kč zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl, že České republice se vůči účastníkům náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce do výroku II. s tím, že pochybení soudu spatřuje zejména v tom, že rozsudek je nedostatečně zdůvodněný, když jeho závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Soud nedostatečně zjistil skutkový stav, když v rozhodnutí uvedl, že nebylo prokázáno ublížení na zdraví žalobce ze strany žalované. S takovým závěrem žalobce nemůže souhlasit. Má za to, že k rozvoji infarktu by u něj vůbec nemuselo dojít, kdyby ošetřující lékař postupoval lege artis, byla u něj provedena podrobnější vyšetření a přesnější diagnostika tak mohla odhalit skryté důvody jeho obtíží včas. Samotný znalec , tituly před jménem, , jméno FO, při výslechu uvedl, že se u žalobce v roce 2014 následkem pochybení při poskytování zdravotní péče částečně zvýšilo riziko nebo pravděpodobnost infarktu. Zdravotnictví není exaktní věda, je tedy logické, že znalec nemůže učinit absolutní závěr, zda by se u žalobce infarkt nerozvinul i při dodržení všech léčebných postupů. Navíc sám znalec uvedl, že je to zejména proto, že u žalobce nebyla provedena náležitá vyšetření, a proto nejsou o jeho zdravotním stavu z daného období k dispozici objektivní informace. Žalobce vzhledem k uvedenému nesouhlasí, že mu nebyly přiznány tyto uplatněné nároky. Bolestné ve výši 330.000 Kč ověřené znaleckým posudkem jako náhrada za fyzickou bolest a utrpení spojené s proděláním akutního infarktu myokardu, chirurgickým zákrokem a následnou léčbou a zotavováním po operaci. Při akutní fázi infarktu pociťoval žalobce intenzivní bolesti na hrudi, kdy se tato šířila do zad, měl silný stres, spojený s obavami ze ztráty života. Po prodělané operaci musel užívat analgetika. Dále ztížení společenského uplatnění ve výši 330.000 Kč ověřené znaleckým posudkem, jelikož po prodělání infarktu myokardu se u něj rozvinuly trvalé následky, které významně ovlivnily jeho schopnost vykonávat běžné denní aktivity pracovní činnosti a účast na společenském životě. Před infarktem byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, nicméně se snažil udržovat svou kondici pravidelným cvičením. Po prodělaném onemocnění došlo k výraznému omezení jeho fyzických schopností, což vedlo k nutnosti ukončení některých aktivit a změně životního stylu. Žalobce tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu projednání.3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání též žalovaná do výroků I. a III. Žalovaná se ztotožňuje s okresním soudem v tom, že nejsou splněny předpoklady dle § 2958 o. z., tedy vznik škody na zdraví v příčinné souvislosti s pochybením lékaře žalované, když toto nebylo v řízení prokázáno. Existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující, nestačí pouhá šance na vyléčení či obecné konstatování obvykle padesátiprocentní pravděpodobnosti na vyléčení. Ze závěrů znaleckého posudku soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, jsou případné důsledky pochybení praktického lékaře v červnu, respektive červenci 2014 pro žalobce sporné a možné snížení pravděpodobnosti vzniku infarktu myokardu v roce 2016 při správném postupu žalované v roce 2014 je čistě teoretické a vázané na změnu životního stylu žalovaného. Jak bylo prokázáno, ze strany žalobce ke změně životního stylu, zejména nekouření ovšem nedošlo. Okresní soud tak správně zamítl žalobu ohledně částky 950.000 Kč, žalovaná ovšem nesouhlasí ohledně přiznané částky 50.000 Kč. Pokud se jedná o částku 50.000 Kč, soud přiznal tuto ve výši 30.000 Kč jako zadostiučinění za další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z. a částku 20.000 Kč z titulu zadostiučinění nemajetkové újmy dle § 31a zákon č. 82/1998 Sb. Částku 30.000 Kč soud přiznal jako odškodnění další nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách spojených s nejistotou a psychickým strádáním v důsledku neúměrného znejistění, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou. Tato nemajetková újma vznikla dle soudu v důsledku pochybení praktických lékařů žalované při diagnostice v červnu, respektive červenci 2014, kteří nedoporučili provedení kardiologického vyšetření pro opakující se potíže. Přiznání této částky soud odůvodnil rozhodnutím NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. Žalovaná má za to, že v případě částky 30.000 Kč není přiléhavá aplikace judikatury NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, naopak odkazuje na usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. Dle žalované se v daném případě jedná o nárok dle § 2958 o. z. a nikoliv o nárok z důvodu zásahu do osobnostních práv žalobce dle § 81 o. z. Zároveň se v případě duševních útrap jedná o nárok, který je nutno zahrnout pod bolestné, nikoliv jako další nemajetkovou újmu. Vzhledem k uvedenému i v tomto v případě je předpokladem odpovědnosti prokázání existence příčinné souvislosti mezi pochybením lékařů a vznikem škody. Prokázání příčinné souvislosti je nutným předpokladem odpovědnosti i v případě, že by byl nárok podřazen pod další nemajetkovou újmu. Nadto má žalovaná za to, že nelze přisvědčit závěru, že se v daném případě jednalo o postup lékaře non lege artis. Tento závěr nevyplývá z žádného z provedených znaleckých posouzení, přičemž soud tento právní závěr nedostatečně odůvodnil. V neposlední řadě nesouhlasí žalovaná se závěrem, že žalobce byl z důvodu absence vyšetření v nejistotě ohledně zdraví a života. Pokud by tomu tak bylo, tak by v první řadě respektoval doporučení ošetřujícího lékaře a změnil svůj životní styl. Zejména by tedy žalobce přestal kouřit a přestal s nadměrným zátěžovým cvičením, což neučinil. Poněkud laxní přístup ke svému zdraví projevil ostatně i poté, co opustil nemocnici po prodělaném infarktu na reverz. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že nebyla prokázána samotná existence duševních útrap na straně žalobce. V případě přiznané částky 20.000 Kč okresní soud chybně vycházel ze stejného skutkového tvrzení jako v případě duševních útrap, tj. že se jedná o odškodnění za pochybení žalované při diagnostice, tj. neprovedení některých dalších vyšetření (zátěžové vyšetření a echokardio). Domoci se odškodnění náhrady za nemajetkovou újmu dle § 31a zákona číslo 82/1998 Sb. nelze s úspěchem na základě totožných tvrzení jako v případě náhrady škody na zdraví. Právo na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a náhradu škody na zdraví dle § 2958 o. z. jsou totiž samostatné prostředky ochrany fyzické osoby, a proto je nelze uplatnit na základě totožných tvrzení (viz, např. NS ČR 30 Cdo 1845/2013, NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3002/2017). V případě částky 20.000 Kč potom není opětovně prokázána příčinná souvislost mezi pochybením a vznikem újmy. Není zřejmé, čím je odůvodněna přiznaná finanční náhrada, zda vůbec došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, pokud ano, zda ve výši odpovídající přiznané částce. Žalobce v podání ze dne 27. 3. 2025, kterým odstraňoval vady žaloby, požadoval i nárok na nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., sám ovšem nijak nespecifikoval, v čem má tato nemajetková újma spočívat, jak se údajný nesprávný úřední postup žalované projevil v jeho osobnostní sféře – osobní, rodinné či pracovní. Žalovaná tak navrhuje změnu rozsudku okresního soudu tak, že se žaloba zamítá v celém rozsahu.4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání žalobce důvodné není, odvolání žalované je důvodné.5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.6. Žalobce se v řízení domáhá náhrady újmy na zdraví dle § 2958 o. z., a to jednak bolestného a ztížení společenského uplatnění, dále zadostiučinění za duševní útrapy a zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.7. Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů , právnická osoba, či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014).8. Základními předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy dle § 2910 i § 2913 o. z. jsou porušení povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy. Okresní soud dospěl k závěru, že zde chybí základní předpoklad vzniku povinnosti žalované k náhradě újmy, a to příčinná souvislost mezi pochybením praktického lékaře