102 CO 20/2021-286 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Praha - východ dne [datum] domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin celkem [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracuje u žalované jako vedoucí prodejny, že žalovaná ho dne [datum] vyslala na mimořádnou lékařskou prohlídku, která byla stanovena na den [datum] a která byla ukončena dne [datum], a že posudkem, který mu byl předán dne [datum], byl uznán k výkonu sjednané práce " zdravotně způsobilý". Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a podal proti němu "odvolání", které bylo postoupeno k rozhodnutí Magistrátu Hlavního města Prahy. Žalovaná poté dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že mu z důvodu "odvolání proti posudku" nařizuje "překážky v práci ze strany zaměstnance". Žalobce v prosinci 2018 neodpracoval celkem 86,5 hodin a požaduje, aby mu za tuto dobu byla poskytnuta náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, která činí [částka] "čistého". 2. Žalovaná potvrdila, že žalobce byl v době od [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti, jejíž příčinou byl (podle názoru žalobce) pracovní úraz ze dne [datum] (o odškodnění tohoto pracovního úrazu je veden spor u soudu). Po skončení pracovní neschopnosti žalovaná vyslala žalobce na mimořádnou lékařskou prohlídku u lékaře, který žalované poskytuje pracovnělékařské služby. Žalobce absolvoval vyšetření dne [datum] a mimořádná lékařská prohlídka byla ukončena dne [datum] se závěrem, že žalobce je " zdravotně způsobilý k dalšímu výkonu práce pro pozici vedoucí prodejny". Žalobce podal návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku, o němž Magistrát hlavního města Prahy rozhodl dne [datum] tak, že návrh zamítl a "napadený lékařský posudek potvrdil". Žalovaná má za to, že podáním návrhu na přezkoumání lékařského posudku "nastal ze zákona odkladný účinek posudkového závěru o pracovní způsobilosti", že "nemohla žalobce připustit k výkonu práce" a že na straně žalobce tím vznikly "překážky v práci ve smyslu ust. § 199 zákoníku práce, za které žalobci nenáležela náhrada mzdy"; žalovaná proto odmítla žalobci přidělovat práci až "do doby rozhodnutí o návrhu na přezkoumání"; požadovaná náhrada mzdy tedy nemůže žalobci náležet. 3. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 16.7.2019 č.j. 9 C 38/2019-58 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalobce se podrobil mimořádné lékařské prohlídce, která mu byla nařízena proto, že mu dnem [datum] skončila dočasná pracovní neschopnost delší jak 8 týdnů, a že lékařským posudkem ze dne [datum] byl "shledán práce způsobilým". Žalobce podal včas návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku a "až do rozhodnutí o tomto návrhu nemohl být žalobce považován za zdravotně způsobilého pro výkon práce dle pracovní smlouvy u žalované". Soud prvního stupně uzavřel, že v "důsledku podaného návrhu na přezkoumání lékařského posudku" nastala u žalobce překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst.1 zákoníku práce, neboť žalobce "nemohl práci vykonávat, když dosud nebylo pravomocně potvrzeno, že je zdravotně způsobilý, a to až do doby, kdy bylo o návrhu na přezkoumání příslušným správním orgánem rozhodnuto", a že žalobci za tuto dobu nepřísluší náhrada mzdy, neboť se "nejednalo o žádnou z typových situací stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb.. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20.2.2020 č.j. 102 Co 13/2019-105 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení náhrady mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin je co do základu po právu; ve výroku o výši této náhrady a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení. Dovodil, že žalobce v prosinci 2018 neodpracoval 86,5 hodin nikoliv proto, že by u něho z důvodu podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku nastala překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst.1 zákoníku práce, ale proto, že mu žalovaná - jak je nepochybné z obsahu jejího dopisu ze dne [datum], v němž sdělila žalobci, že ho nelze "zařadit k výkonu práce z důvodu překážek v práci na jeho straně" a že ho "počínaje [datum] uvolňuje z pracovních povinností z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, a to do doby konečného rozhodnutí o jeho pracovní způsobilosti" - neumožnila konat práci, přestože žalobce byl k výkonu práce vedoucího prodejny - jak vyplývá též z lékařského posudku ze dne [datum], který se posléze stal právně účinným - zdravotně způsobilý. Odvolací soud uzavřel, že postup žalované je třeba hodnotit jako vytvoření překážky v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce, a že žalobci proto náleží za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval okolnostmi, které jsou významné pro určení výše náhrady mzdy. 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13.1.2021 č.j. 21 Cdo 2063/2020-164 zamítl. Shodně s odvolacím soudem dovodil, že žalovaná byla i poté, co žalobce podal návrh na přezkoumání lékařského posudku ze dne [datum], povinna přidělovat žalobci sjednanou práci. Protože žalobci konat sjednanou práci v měsíci prosinci 2018 neumožnila, ačkoliv žalobce byl k jejímu výkonu - jak vyplývá z uvedeného lékařského posudku, který po doručení rozhodnutí o jeho potvrzení příslušným správním úřadem nabyl právní účinnosti - zdravotně způsobilý, vytvořila tím překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce; žalobci proto přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, kdy práci v důsledku této překážky nekonal. 6. Podáním ze dne [datum] žalobce změnil žalobu tak, že požaduje náhradu mzdy za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018 ve výši [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, za neodpracovaných 40 hodin v lednu 2019 ve výši [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a za neodpracovaných 144 hodin v únoru [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení; uvedl, že pro překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce nepracoval nejen v prosinci 2018, ale také v lednu 2019 po dobu 40 hodin a v únoru 2019 po dobu 144 hodin. Okresní soud Praha - východ tuto změnu žaloby usnesením ze dne 13.5.2021 č.j. 9 C 38/2019-172 připustil. 7. Okresní soud Praha - východ po provedení dalších důkazů rozsudkem ze dne 29.6.2021 č.j. 9 C 38/2019-240 žalované uložil, aby zaplatila žalobci [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení dalších [částka] s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobce a že žalobce je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku "za rozšíření" žaloby [částka] "na účet" Okresního soudu Praha - východ. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobci náleží z titulu překážky práce na straně zaměstnavatele náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku podle ustanovení § 208 zákoníku práce za prosinec 2018 v rozsahu 86,5 hodin, za leden 2019 v rozsahu 40 hodin a za únor 2019 v rozsahu 144 hodin. Za rozhodné pro určení průměrného výdělku pokládal období třetí čtvrtletí roku 2018, neboť žalobci vznikl nárok na náhradu mzdy okamžikem, kdy mu žalovaná ve svém dopise ze dne [datum] sdělila, že mu nebude přidělovat práci z důvodu podaného odvolání proti lékařskému posudku o způsobilosti žalobce k výkonu práce, a s poukazem na "rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1474/2009 stanovil, že z průměrného výdělku určeného za toto rozhodné období je třeba vycházet "po celou dobu trvání nároku žalobce na náhradu mzdy podle § 208 zákoníku práce. Protože žalobce neodpracoval (z důvodu dočasné pracovní neschopnosti) v rozhodném období třetího kalendářního čtvrtletí roku 2018 žádnou směnu, přistoupil soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 355 zákoníku práce ke zjištění jeho pravděpodobného výdělku. Pravděpodobný výdělek pak určil za přihlédnutí k základní mzdě žalobce ve výši [částka] měsíčně, k průměrnému příplatku za práci v sobotu a v neděli ve výši [částka] měsíčně, k průměrnému příplatku za práci v noci ve výši [částka] měsíčně a k regionálnímu příplatku ve výši [částka] měsíčně; do jeho výpočtu však nezahrnul čtvrtletní prémie a m