22 CO 197/2022-454 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví určil soud prvního stupně, že žalobci jsou podíloví spoluvlastníci, a to v rozsahu každý jedné ideální poloviny nově vzniklých pozemků parc. [číslo] o výměře 50 m2 a parc. [číslo] o výměře 31 m2, v k. ú. a obci [obec], které vznikly oddělením od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], na základě geometrického plánu [číslo] vypracovaného zhotovitelem Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 100 007 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 16 598 Kč do 3 od právní moci tohoto rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání původní žalovaná, [jméno] [příjmení], s odůvodněním, že soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené k prokázání jejích tvrzení, ačkoliv tyto důkazy byly řádně označeny. Předmětné nemovitosti nabyla původní žalovaná do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] v dobré víře, jakož i v důvěře v zápisy ve veřejném seznamu u [stát. instituce], [stát. instituce], a to ve smyslu ustanovení § 980 o. z. V minulosti neměly dotčené nemovitosti současný charakter, neboť se na nich nacházelo koryto potoka. V sedmdesátých letech minulého století došlo ze strany původního vlastníka obou předmětných pozemků, tj. Československého státu - MNV [obec], k zatrubnění tohoto potoka, a současně k zarovnání terénu. Toho využil právní předchůdce žalobců, když umístil oplocení na pozemky ve vlastnictví státu, aniž by k tomu od vlastníka předmětných pozemků obdržel jakýkoliv souhlas. Původní žalovaná nezpochybnila vlastnické právo žalobců k předmětnému plotu, nicméně namítla, že žalobci neprokázali, kde se nacházelo původní oplocení, tedy v jaké výměře právní předchůdci převáděli nemovitosti, a v jakých hranicích. Uvedla, že současné oplocení mezi spornými pozemky není původním místem, kde stálo předchozí oplocení. Výpověďmi svědků bylo prokázáno, že v místech současného oplocení bylo koryto potoka a bažina a dále, že v místech bažiny žádné oplocení nebylo. Pokud zde původní oplocení bylo, pak nebylo možné, aby bylo vedeno korytem potoka. Původní oplocení muselo být logicky umístěno před potokem směrem do pozemku žalobců a současné oplocení bylo žalobci, resp. jejich právními předchůdci, výrazně posunuto do pozemku žalované. Je tedy zřejmé, že právní předchůdci žalobců se chopili nepoctivě držby k místu, kde se nachází současné oplocení. Plaňkový plot mohl být zbudován až po rekultivaci potoka v 70. letech, tedy po zatrubnění a srovnání terénu. Plot umístili právní předchůdci žalobců bez respektu k původním hranicím. Dle názoru původní žalované je dobrá víra žalobců vyloučena, žalobci si byli vědomi původních hranic, a proto nemohou požívat právní ochrany, neboť jejich držba není poctivá. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že si nepamatuje výstavbu plotu a že ve sporných místech byla bažina. Proto zde nemohly být záhony a ovocné či okrasné stromy, a pozemek nemohl být tímto způsobem obhospodařován, tak jak tvrdí žalobci. Je zjevné, že právní předchůdci žalobců zabrali tuto část pozemku svévolně, což nesvědčí o jejich poctivosti a oprávněnosti ve vztahu k držbě. Provedením rekultivace došlo ke změně terénních poměrů a žalobci, resp. i jejich právní předchůdci, měli projevit obvyklou míru opatrnosti a předtím, než vystavěli plot, měli nechat pozemek znovu vytyčit a teprve poté umístit plot. Naopak právní předchůdci žalobců využili příležitost po rekultivaci pozemků a zmocnili se jejich sporné části. Svévolné a záměrné umístění plotu mimo hranice jejich nemovitostí, tj. faktické zabrání cizí nemovitosti, nemůže požívat právní ochrany. Pro absenci dobré víry svědčí i další skutečnost, že i sami žalobci požadovali po předchozím vlastníku, aby jim převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem. To je jednoznačný důkaz toho, že se za vlastníka předmětných nemovitostí nepovažovali. Tuto skutečnost potvrdila samotná žalobkyně při své účastnické výpovědi. Soud prvního stupně si dle názoru původní žalované celou věc„ zjednodušil" tím, že darovací smlouvu ze dne [datum] vyhodnotil jako putativní nabývací titul s odůvodněním, že v této době měl být předmětný pozemek oplocen ve stejných hranících, jako je tomu nyní. V této souvislosti však původní žalovaná v průběhu řízení opakovaně poukazovala na tvrzení samotné žalobkyně, která uváděla, že na předmětné místo jezdila od 50. let, tedy i ona věděla, respektive musela vědět o rekultivaci potoka, všech výstavbách a opravách plotu, a jeho původním umístění, a proto se dnes nemůže dovolávat dobré víry, že nemovitosti koupila v "oplocených hranicích", když jí muselo být známo, že umístění plotu neodpovídá skutečné hranici pozemků. Je tedy zjevné, že tvrzení žalobců jsou účelová a nepravdivá, že žalobci nemají k vydržení sporných částí pozemků žádný právní titul. Konečně navrhla, aby soud aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení ustanovení § 150 o. s. ř. 3. Žalobci k odvolání původní žalované uvedli, že ta neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala svá tvrzení, že v minulosti dotčené nemovitosti neměly současný charakter, a že došlo ze strany původního vlastníka pozemků k zatrubnění potoka a zarovnání terénu. Navíc jde o dobu právně bezvýznamnou vzhledem k době vydržení. Právní předchůdce žalované se jako vlastník nechoval, své vlastnictví nikterak nechránil. Pokud původní žalovaná tvrdí, že současné oplocení mezi spornými pozemky není původním místem, kde se nacházelo oplocení, pak jde o její domněnku, která není ničím podložena. Toto neplyne ani z místního šetření. Pokud původní žalovaná tvrdí, že v místech současného oplocení bylo koryto potoka a bažina, a že v místech bažiny žádné oplocení nebylo, pak jde opět o domněnku původní žalované. Pokud z uvedených domněnek je pak původní žalovanou nedůvodně vyvozováno, že má jít o nepoctivou držbu k místu, kde se současné oplocení nachází, pak toto tvrzení je novum, které nebylo původní žalovanou namítáno v řízení před soudem prvního stupně. Původní žalovaná nikterak nevysvětluje, jak výstavba zatrubnění ze 70. let minulého století se dotýká žalobců, kteří v dobré víře nabyli vlastnictví včetně pozemků, které jsou předmětem sporu, v jiné době. Navíc žalobce b) se dokonce narodil až v roce 1974. Výkon vlastnického práva žalobci i jejich předchůdci byl realizován v rozsahu hranic pozemků vymezených právě oplocením, tedy šlo o trvalý a opětovný výkon majetkového práva, kdy po dobu jeho výkonu nebyly nikým upozorněni na opak. Žalobci se chopili držby na základě darovací smlouvy z [datum] v rozsahu oplocení, které nestavěli a užívali pozemky po dobu delší 10-ti let v dobré víře, že jsou jejich vlastnictvím. Po celou dobu výkonu jejich vlastnického práva nebyli nikdo z nich Městem Trhový Štěpánov upozorněni, že by neměly pozemky držet, nebyl veden žádný spor o vlastnictví nebo vypuzení z držby, ani nebyl vznesen požadavek k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebo výzva k zaplacení. [obec] víra byla založena již darovací smlouvou jejich otce a pouze touto darovací smlouvou uzavřenou ve prospěch žalobců dobrá víra žalobců v držbě pozemků, které jsou předmětem řízení, pokračovala. Původní žalovaná zcela zmatečně zaměňuje rozhodné období, zřejmě vedena snahou změnit rozhodný skutkový stav věci, který by podle ní jí snad mohl přivodit lepší právní postavení ve sporu, což však s ohledem na skutková i právní zjištění nastat nemůže. Tvrzení o„ zmocnění se pozemků žalobci“ je nepravdivé, ničím neprokázané. Význam hraje společné oplocení, rozsah užívání právním předchůdcem žalobců, kdy otec žalobců převzal vlastnictví darem od svého bratra též v hranicích oplocení, tedy v dobré víře, a to v roce 1990, a tedy dobrá víra přešla i na samotné žalobce. Výslech zaměstnanců [stát. instituce], nemůže přivodit žalovanému lepší právní postavení. Tvrzení, že místem, kde vede kanalizace, je oplocení, je nepravdivé. V protokolu z místního šetření na místě samém dne [datum] je uvedeno, že v bezprostřední vzdálenosti od plotu na pozemku parc. [číslo] je vedeno zatrubnění, kterým byla provedena meliorace obecním úřadem. Potrubí se nachází řádově 30 m od hranice s pozemkem parc. [číslo]. Po odstranění zeminy bylo zjištěno, že jde o betonové potrubí a nachází se v bezprostřední blízkosti drátěného plotu, tedy nikoliv ani jako součást plotu ani pod plotem, jak účelově tvrdí původní žalovaná ve svém odvolání. Pokud se původní žalovaná snaží účelově tvrdit, že dobrá víra žalobců je vyloučena, protože si žalobci byli vědomi původních hranic, a proto nemohou požívat právní ochrany, neboť jejich držba není poctivá, pak takovéto hodnocení neodp