24 CO 159/2022-318 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně na určení, že žalobkyně je vlastníkem konkrétních nemovitostí v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] v KN u KÚ pro [územní celek], KP [okres] (stavby [adresa] s 2 pozemky, a to p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]) a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že, jde-li o otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak tento naléhavý právní zájem na straně žalobkyně dle § 80 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., dán je, vezme-li se v úvahu, že v příslušném KN je aktuálně, jako vlastník projednávaných nemovitostí, zapsán žalovaný, puze jen prostřednictvím této určovací žaloby tak případně žalobkyně může dosáhnout změny stavu tohoto stavu zápisu v příslušném KN, bez tohoto určení tak zůstává žalobkyní tvrzené právo nejisté, na jeho určení má tedy dán naléhavý právní zájem. V řízení bylo prokázáno, že právním titulem pro zápis vlastnictví žalovaného v příslušném KN je kupní smlouva, kterou uzavřel, jako kupující, s [jméno] [příjmení], jako prodávajícím, který v době uzavření této kupní smlouvy a i ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva podle této smlouvy do příslušného KN byl v KN evidovaným vlastníkem jím převáděných nemovitostí, jež byly předmětem této kupní smlouvy, žádná poznámka spornosti v KN k těmto datům zapsána nebyla, proto se uplatní právní domněnka správnosti stavu zápisu vlastnického práva v KN v souladu se skutečností ve prospěch žalovaného, nebude-li jeho dobrá víra ve správnost tohoto zápisu v KN k těmto datům vyvrácena. K zpochybnění této dobré víry žalovaného by mohlo dojít teoreticky na základě dvou beze zbytku tzv. kumulativně naplněných skutečností, a to předně, bylo-li by v řízení prokázáno, že ke dni uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] a i ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva dle této kupní smlouvy k příslušnému KÚ do KN nebyl [jméno] [příjmení] vlastníkem jím žalovanému převáděných nemovitostí posuzovanou kupní smlouvou, a současně, bylo-li by prokázáno, že žalovaný, vzhledem ke všem okolnostem případu, nutně musel vědět nebo mít alespoň, vzhledem k okolnostem případu, vážné pochybnosti o správnosti stavu zápisu v KN, jde-li o vlastnické právo [jméno] [příjmení] k jím kupovaným nemovitostem od [jméno] [příjmení]. Provedeným dokazováním bylo ale k tomuto zjištěno, že kupní smlouva z [datum], na základě které žalobkyně, jako prodávající, převedla své nemovitosti v k.ú. [anonymizováno] na [jméno] [příjmení], jako kupujícího, byla, co do naplnění věcného účelu převodu vlastnictví k projednávaným nemovitostem, závislá na smlouvě nájemní a smlouvě o budoucí kupní smlouvě tak, že by bez naplnění účelu smlouvy o budoucí kupní smlouvě, který spočíval v možnosti žalobkyně žádat po dobu dvou let od uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] po [jméno] [příjmení] tzv. zpětnou koupi projednávaných nemovitostí za sjednanou zde částku, navýšenou o část odměny pro [jméno] [příjmení] za oddlužení a poplatky a daně, spojené s právním jednáním, nikdy k uzavření kupní smlouvy [datum] mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] nedošlo, přičemž ale, jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, tato smlouva o budoucí kupní smlouvě ve své podstatě naplněna byla, neboť ve dvou letech od jejího uzavření zůstalo plně v dispozici žalobkyně vyzvat [jméno] [příjmení] k uzavření kupní smlouvy na zpětný odkup nemovitostí za daných předem podmínek a [jméno] [příjmení] měl povinnost tuto smlouvu s žalobkyní uzavřít, ovšem žalobkyně sama tuto možnost uzavření kupní smlouvy zmařila, smlouva o budoucí kupní smlouvě proto zanikla v souladu s vůlí stran v době jejího uzavření v důsledku marného uplynutí sjednané doby jejího trvání, tedy nikoliv zánikem práva žalobkyně, jako věřitelky, ze smlouvy žádat její splnění, po budoucím prodávajícím, tj. [jméno] [příjmení]. Zánik budoucí kupní smlouvy uplynutím doby jejího trvání proto není právním důvodem pro zrušení kupní smlouvy z [datum], uzavřené mezi žalobkyní, jako prodávající, a [jméno] [příjmení], jako kupujícím, podle § 1727, věta poslední z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ. Vzhledem k prokázané skutečnosti, že naplnění smlouvy po dobu jejího trvání nezmařil budoucí prodávající, ale svým nedbalým přístupem k věci sama žalobkyně, jako budoucí kupující, nelze při vědomí vzájemné vázanosti smlouvy kupní a smlouvy o budoucí kupní smlouvě spatřovat v neuzavření budoucí kupní smlouvy podstatné porušení samotné kupní smlouvy ze srpna 2016, a tedy důvod pro možnost odstoupení od této smlouvy ze strany žalobkyně tak, jak to v písemném odstoupení od kupní smlouvy ze srpna 2016 z její strany vůči [jméno] [příjmení] vymezila žalobkyně. Žalobkyně totiž i při nedodání jí podkladů ke zpětné kupní smlouvě [jméno] [příjmení] měla na své straně dánu ničím neomezenou právní možnost tohoto se domáhat podle § 1787 odst. 1 OZ u soudu žalobou na nahrazení souhlasu budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení] s návrhem zpětné kupní smlouvy, mohla se domáhat i určení konkrétního obsahu této smlouvy proti [jméno] [příjmení], mohla se i dokonce domáhat uzavření kupní smlouvy bez vyčíslené kupní ceny. Žádnou z těchto možností pak žalobkyně nevyužila, aniž by jí v tom objektivně cokoliv bránilo v rámci běhu dojednané doby trvání smlouvy o budoucí kupní smlouvě. I pro ten případ, že by snad měly být výsledky provedeného dokazování vyhodnoceny v dané věci tak, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení] vyzvala k uzavření kupní smlouvy závěrem [anonymizováno] [rok] nebo v průběhu [anonymizováno] [rok], konkrétně dne [datum], pak by bylo povinností budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení] podle § 1786 OZ uzavřít s ní kupní smlouvu o zpětném prodeji nemovitostí bez zbytečného odkladu, tj. ve světle soudní judikatury do několika dnů. Při tomto závěru pak ale dále platí, že v září 2018 se tedy žalobkyně mohla obrátit na soud s žalobou o nahrazení projevu vůle [jméno] [příjmení] při uzavření kupní smlouvy na zpětný prodej jí projednávaných nemovitostí, což neučinila. Jestliže tedy v tvrzeném zmaření naplnění účelu smlouvy o budoucí kupní smlouvě budoucím prodávajícím shledávala žalobkyně podstatné porušení kupní smlouvy z roku [rok], tak pak ale, vzhledem k časové souvislosti faktu trvání smlouvy o budoucí kupní smlouvě, nejpozději [datum] již musela být seznámena žalobkyně s tím, že [jméno] [příjmení] zavinil neuzavření budoucí kupní smlouvy s ní, a proto nelze odstoupení od kupní smlouvy z její strany, doručené [jméno] [příjmení] až dne [datum], pokládat za z její strany včasné odstoupení od smlouvy dle § 2002 odst. 1 OZ, protože platí závěr, že z její strany nebylo odstoupeno od smlouvy kupní bez zbytečného odkladu a podle § 654 odst. 1, § 2002 odst. 1 OZ tak právo žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy pro tvrzené zaviněné neuzavření budoucí kupní smlouvy [jméno] [příjmení] zaniklo nejpozději v polovině září 2018. V tvrzeném prodlení se zaplacením části kupní ceny pak, jak bylo zjištěno, [jméno] [příjmení] nebyl. Žalobkyně tedy na přelomu roku [rok] a [rok] platně od kupní smlouvy, uzavřené [datum] z její strany s [jméno] [příjmení], neodstoupila, tato smlouva nezanikla ani dle § 1727 OZ, proto byl [jméno] [příjmení] v době jím uzavřené kupní smlouvy, coby prodávajícím, se žalovaným, coby kupujícím, řádným vlastníkem jím převáděných nemovitostí, podle této kupní smlouvy tak žalovaný do svého vlastnictví nemovitosti, převáděné na něj kupní smlouvou z [datum], ve spojení s provedeným vkladem vlastnického práva do příslušného KN, nabyl, proto nebylo možno žalobě žalobkyně vyhovět. O nákladech řízení mezi účastníky pak bylo rozhodnuto s využitím § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v situaci, kdy plně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. 3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podala žalobkyně. Navrhla rozhodnutí soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě žalobkyně bude vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech vytýká soudu prvního stupně nesprávně přijaté skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Z jejího pohledu nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o tom, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla naplněna, pokud v řízení slyšení svědci potvrdili její tvrzení o tom, že [jméno] [příjmení] byl z její strany k uzavření nové kupní smlouvy vyzván, a to při osobním setkání na jaře roku [rok], tak i formou opakovaných telefonátů. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] totiž shodně potvrdili, že žalobkyně vyzývala [jméno] [příjmení] ke zpětnému odkoupení projednávaných nemovitostí, [jméno] [pří