24 Co 292/2022-115 — Krajský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl ve výroku I. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 528 108 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 77 113,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 36 203,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 37 807,77 Kč, úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 604 321,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 213,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 47 905,33 Kč (výrok III.). 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že žalobce jakožto věřitel (dále jen„ [příjmení]“) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem dne 15. 7. 2019 smlouvu o úvěru, kdy dle smluvních ujednání poskytl žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Strany se rovněž dohodly na úroku z úvěru ve výši 7,90% ročně. Žalovaný celkem uhradil pouze 71 892 Kč. Následně dluh nesplácel řádně a ke dni 3. 3. 2021 žalobce dluh žalovaného zesplatnil. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak marně. Soud prvního stupně naopak neměl za prokázané, že by žalobce resp. [příjmení] dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl při jednání dne 27. 6. 2022 bez přítomnosti účastníků řízení ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., když se účastníci k jednání bez omluvy nedostavili. Soud prvního stupně nemohl nepřítomného žalobce poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Uzavřel, že z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno. Současně však soud prvního stupně nemohl žalobce poučit k doplnění tvrzení a označení důkazů, které by byly schopné prokázat, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování příjmů a skutečných výdajů žalovaného nikoliv jen dle informací sděleným žalovaným. Žalobce k tomuto v žalobě k těmto skutečnostem neuvedl nic. Soud prvního stupně by tak i v případě posouzení smlouvy o úvěru jako platné nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). 3. Právně soud prvního stupně věc posuzoval dle § 2395 a násl. o.z. v limitech daných zákonem o spotřebitelském úvěru, § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 2993 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a posoudil smlouvu o úvěru jako od počátku neplatnou. Dále se zabýval, zda nedošlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o.z., a uzavřel, že žalovaný na neplatnou smlouvu uhradil pouze částku 71 892 Kč a dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok ve výši 528 108 Kč, o který se žalovaný bezdůvodně obohatil. Současně soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že splatnost soud prvního stupně dovodil od data 1. 12. 2021, vyšel-li z data odeslání výzvy k vydání bezdůvodného obohacení dne 20. 10. 2021 s určením data splatnosti do 3. 3. 2021 (§ 573 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od data dřívějšího, než od kdy žalobce požadoval nekapitalizovaný úrok z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení soud prvního stupně nepřiznal, když uvedl, že žalobce netvrdil nic, z čeho by soud mohl dovodit správnost výpočtu, a svou neúčastí u jednání se připravil o možnost poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. i v tomto směru. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně (pouze proti výrokům II. a III.) si včasné odvolání podal žalobce. V důvodech vytýká soudu prvního stupně nepředvídatelnost, resp. překvapivost rozhodnutí., pokud dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno stran vzniku závazkového vztahu mezi účastníky a stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud prvního stupně vzhledem k neomluvené účasti žalobce i žalovaného na jednání soudu prvního stupně měl tento postupoval dle § 110 o.s.ř. a řízení přerušit. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, zatížil řízení vadou, když správně měl žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzvat. Dále namítl, že úvěruschopnost žalovaného žalobce zkoumal dostatečně, když vyšel z průměrné mzdy žalovaného ve výši 33 750,40 Kč, která byla zasílána na účet žalovaného vedený u žalobce. Ověřil, že žalovaný nepodal návrh na oddlužení a není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo zatížení jeho majetku. Kontrolou přes systém CBCB ověřil, že žalovaný není v prodlení se splácením žádných závazků. Výše splátky poskytnutého úvěru činila 7 988 Kč a spolu s dalšími zjištěnými závazky žalovaného činilo nově jeho splátkové zatížení 19 155 Kč. Žalobce přihlédl k existenčním výdajům vzhledem k situaci žalovaného (typ bydlení, rodinný stav a počet osob v domácnosti) ve výši 6 980 Kč dle ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení dle dat Českého statistického úřadu a z pravidelných výdajů splátek u žalobce [příjmení] kapacita žalovaného tak byla naprosto dostatečná (33 000 Kč (příjem) – 6 980 Kč (ekonomika) – 19 155 Kč (splátky) = + 6 865 Kč. Dále uvedl svá tvrzení stran zkoumání existence uzavření závazkového úvěrového vztahu ve vztahu k námitce soudu prvního stupně o absenci digitálního podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě. Navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a bude uloženo žalovanému nahradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla, nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti. 7. V této části odvolací soud konstatuje, že nelze souhlasit s námitkou žalobce, že soud prvního stupně měl řízení při neomluvené absenci obou účastníků při jednání soudu prvního stupně dne 27. 6. 2022 přerušit. Soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení (§ 110 o.s.ř.). V dané věci bylo již nedoručením platebního rozkazu žalovaného a absencí jeho aktivního přístupu k řízení bylo zjevné, že mezi účastníky neprobíhají jednání, která by mohla vést k smírnému nebo mimosoudnímu vyřízení věci. Proto pokud by soud prvního stupně řízení přerušil, pouze by bylo řízení na krátkou dobu přerušeno, a žalobce by mohl ihned požádat o pokračování řízení. V této věci se takový postup jeví spíše jako snaha žalobce napravit nedostavení se k jednání soudu prvního stupně, tedy jen obcházení zákona a zneužití práva dle § 110 o.s.ř. 8. Při jednání odvolacího soudu žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného [příjmení] prověřila individuálně vyhodnocením informací z interních a externích databází, z bankovních a nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku. Dále doplnil, že vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti (33 000 Kč). Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. [příjmení] se tak spokojila pouze se sdělením příjmů žalovaného, a další údaje ověřila v dostupných registrech, ze kterých zjistila, že nemá žádné další dluhy a z interních zdrojů zjistil jaké má závazky vůči ní. 9. Odvolací soud doplnil dokazování a z listiny nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ k žádosti žalovaného ze dne 15. 7. 2019 zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl příjem 33 000 Kč, který odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a [příjmení] stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu na 6 980 Kč. Dále jsou deklarovány úvěry žalovaného s novým splátkovým zatíženém včetně splátky [příjmení] poskytnutého úvěru 7 988 Kč, celkem 19 155 Kč. 10. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl dokazování, ze kterého učinil správné skutkové závěry, jež uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého o