26 CO 230/2021-116 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 840 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 200 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 450 Kč od [datum] do zaplacení, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 450 Kč od [datum] do zaplacení a spolu ze zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 740 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení částky 16 000 Kč (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 4 898 Kč, představující složenou jistotu, dále částku 4 616 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 4 898 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 606 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně a žalovaná se dne [datum] v Podnájemní smlouvě (dále jen,, Podnájemní smlouva“) dohodly, že žalovaná bude užívat od září 2018 byt [číslo] na adrese [adresa], a za užívání bude žalobkyni platit měsíční nájemné 8 200 Kč, poplatek za provozní služby 2 500 Kč a zálohy na energie a vodu 1 450 Kč, od [datum] pak nájemné ve výši 8 400 Kč měsíčně a poplatek za provozní služby ve výši 2 600 Kč měsíčně. Žalovaná složila vratnou kauci ve výši 24 600 Kč. Žalovaná do konce roku 2019 zaplatila každý měsíc na účet žalobkyně částku 12 150 Kč, v lednu 2020 nezaplatila na účet žalobkyně žádnou částku, v únoru 2020 částku 12 100 Kč, v květnu 2020 částku 12 150 Kč a v měsících červnu, červenci a srpnu 2020 vždy částku 12 450 Kč. Dne [datum] se účastnice dohodly na tom, že žalovaná předá byt žalobkyni k [datum] a uhradí veškerá poškození vzniklá v bytě jeho užíváním. K předání bytu došlo dne [datum], kdy žalovaná odsouhlasila žalobkyni vytčené závady v bytě. Celkové náklady na opravu bytu včetně vymalování a úklidu činily 11 302 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatku za spotřebované energie a dodávku vody ve výši 20 739,80 Kč za období od [datum] do [datum] s datem splatnosti do [datum]. Žalobkyně nevyplatila žalované žádnou částku z vratné kauce, kterou započítala na úhradu oprav v bytě a poplatků za užívání bytu v září 2020. 3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně s odkazem na § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 2225 odst. 1, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzavřel, že dle platně uzavřené Podnájemní smlouvy užívala žalovaná byt [číslo] na adrese [adresa] (dále jen„ předmětný byt“), od [datum] do [datum]. Žalovaná nezaplatila nájemné, zálohy na energie a poplatky za služby za červen, červenec a srpen 2020 a nedoplatek na zálohách a vyúčtování za dodávku energie a vody za rok 2020, a to v rozporu s ustanovením § [číslo] odst. 1 a § 2247 o. z. Ke vzniku dluhu došlo tak, že v roce 2020 zaplatila žalovaná ve prospěch žalobkyně na nájemném a souvisejících zálohách a poplatcích dne [datum] částku 12 100 Kč, dne [datum] částku 12 150 Kč a ve dnech [datum], [datum] a [datum] vždy částku 12 450 Kč Tyto platby byly započteny vždy na nejstarší dluh tak, jak je podrobně popsáno v bodě 42. rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaná neuhradila nedoplatek z vyúčtovaných záloh za období 1. 1. – [datum]. Jednotlivá vyúčtování energií neobsahovala rozpor v záznamech o počátečním a koncovém stavu měřidla, rozpor v identifikaci uvedených měřidel a stav měřidel byl zaznamenán i v předávacím protokolu, který žalovaná podepsala a jehož sepsání musela být přítomna. Vyúčtování spotřebované energie a dodávky vody bylo žalované řádně doručeno a stanovena lhůta k zaplacení nedoplatku. Žalobkyně jako poskytovatelka služeb má ve smyslu § 2 písm. a) bod 1. zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“) právo na zaplacení nedoplatku z vyúčtování poskytnutých energií a dodávek vody. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného, souvisejících záloh a poplatků ve výši 37 100 Kč a zaplacení nedoplatku z vyúčtovaných záloh za období 1. 1. – [datum] ve výši 20 740 Kč shledal soud prvního stupně důvodný. Soud prvního stupně zároveň přiznal žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 000 Kč z titulu poplatku za užívání bytu v měsíci září 2020 po skončení nájmu, shledal soud žalobu nedůvodnou a v této části ji zamítl s odůvodněním, že ujednání účastnic v článku IX., odst. 12 Podnájemní smlouvy o povinnosti podnájemce zaplatit nájemci 1 000 Kč za každý den užívání bytu po skončení nájmu, je vzhledem k okolnostem ujednání zjevně nepřiměřené ve smyslu § 2239 o. z. a žalobkyně má právo pouze na zaplacení náhrady ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Soud prvního stupně se v řízení dále zabýval zápočtem vratné kauce na částku 13 298 Kč jako části poplatku za užívání bytu po skončení nájmu a zápočtu na částku 11 302 Kč jako náhrady škod způsobených žalovanou v bytě, a uzavřel, že žalobkyně oprávněně započetla na vratnou kauci, kterou žalovaná složila k [datum] v částce 24 600 Kč, náklady na opravy a vady bytu v částce 11 302 Kč, a dále, že byl oprávněný zápočet za užívání bytu žalovanou v září 2020 jen v částce 8 400 Kč. Žalobkyni tak zůstala k dispozici část vratné kauce ve výši 4 898 Kč, která má být podle § 2254 odst. 2 o. z. vrácena žalované. Uložil tedy žalobkyni povinnost k zaplacení této částky spolu s úrokem z prodlení z této částky a zároveň uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 4 616 Kč jako kapitalizovaný úrok ze složené kauce. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když uzavřel, že žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, a to přibližně ze 70 %, proto celkovou výši nákladů řízení žalobkyně snížil o hodnotu úspěchu žalované, tj. o 30 % a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 606 Kč. 7. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné odvolání. 8. Odvolání žalobkyně směřovalo proti věcnému zamítavému výroku II. a proti výroku III., kterým byla uložena žalobkyni povinnost zaplatit žalované tam specifikované částky. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení věci, pokud vycházel ze zákonné úpravy„ nájmu“, ačkoliv ve věci neexistoval vztah nájemní ale podnájemní. Soud pak nesprávně vycházel při zamítnutí nároku na zaplacení poplatku za užívání bytu sjednaného v Podnájemní smlouvě z argumentace ohledně § 2235 o. z. I kdyby toto ustanovení zákona použil soud výjimečně analogicky, pak pro absenci nájemního vztahu nelze aplikovat ustanovení § 2295 o. z. a je třeba vycházet ze samostatné úpravy ujednané účastnicemi v článku IX. bod 12. Podnájemní smlouvy. Toto ujednání není nepřiměřené, bylo sjednáno pro případ protiprávního chování žalované a zohledňuje náklady žalobkyně za to, že třetí osoba bez právního důvodu užívá její majetek. Žalobkyně má tak právo na smluvně sjednanou částku 1 000 Kč denně za užívání bytu po skončení podnájmu, tj. za období 1. – [datum]. Ve výroku III. napadeného rozsudku soud prvního stupně rozhodl o nároku žalované, aniž by tento nárok žalovaná vznesla, a navíc i kdyby uplatněn byl, pak v rozporu s ustanovením § 98 o. s. ř. by se maximálně mohlo jednat o procesní obranu, nikoliv o vzájemný návrh. Nastala tak absurdní situace, kdy žalobkyně má plnit pod hrozbou exekuce žalované, ze které se ani v již stávající exekuci nedaří pohledávku žalobkyně vymoci. Závěr soudu prvního stupně o kapitalizovaném úroku ze složené kauce je podle žalobkyně nesprávný a pro ni překvapivý, protože si není vědoma, že by se provádělo dokazování ohledně výše korunových úvěrů poskytnutých bankami; navíc žalobkyně není bankou, aby se na ni vztahovaly předpisy o korunových úvěrech. Strany podnájemní smlouvy se kromě toho dohodly, že kauce nebude úročena. Žalobkyně navrhla, by odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že výrokem II. bude rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč a výrok III. bude zrušen. 9. Žalovaná svým odvoláním napadla vyhovující věcný výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu 9 514 Kč a závislý výrok IV. o nákladech řízení. Žalovaná v odvolání uvedla, že v rámci svých námitek uplatnila vůči žalobním nárokům v celkové výši 73 840 Kč mimo jiné i své protipohledávky z titulu vyúčtování jistoty na nájemném, které soud uznal oprávněnými v celkové výši 9 514 Kč, měl tyto protipohledávky formálně posoudit jako procesní obranu a nárok žalobkyně o ně snížit. Tedy na