21 Co 99/2026-103 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl výrokem I. tak, že se rozvádí manželství účastníků, uzavřené dne , datum, před Úřadem městyse , adresa, . Výrokem II. bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy účastníků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 3 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž.3. Ve věci rozhodl podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Dovodil, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, když toto je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. Konstatoval, že rozvrat manželství byl spojen zejména s dlouhodobými konflikty, ztrátou vzájemné důvěry, absencí funkční partnerské komunikace a faktickým ukončením společného života. Akcentoval, že manželka v průběhu řízení vůči žalobci opakovaně uváděla závažná obvinění (zejména nevěra a užívání návykových látek), která však nebyla prokázána, a sama tato opakovaná neodůvodněná podezření a s nimi spojené konfliktní prostředí jsou okolnostmi způsobilými objektivně negativně ovlivnit manželské soužití. Uvedl, že neshledal překážku rozvodu podle ust. § 755 odst. 2 písm. a) o.z., tedy že by byl rozvod manželství v rozporu se zájmem nezletilých dětí daným zvláštními důvody. Poukázal na to, že poměry nezletilých dětí byly samostatně posouzeny a upraveny v opatrovnickém řízení a nebylo prokázáno, že by zachování manželství rodičů bylo nezbytné k ochraně jejich zájmů. Uzavřel, že za situace, kdy nebylo prokázáno manželkou tvrzené porušení manželských povinností manželem, nelze bez dalšího uzavřít, že manželka je manželem, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, již proto není splněn zákonný předpoklad pro aplikaci ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. Zdůraznil, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by manželka byla po zdravotní stránce odkázána na osobní, každodenní a nezbytnou péči manžel. Uvedl, že bylo naopak prokázáno, že její zdravotní stav je stabilizovaný a manželka je schopna samostatného fungování. Poukázal na to, že ani tvrzený budoucí , podezřelý výraz, sám o sobě neprokazuje existenci mimořádných okolností ve prospěch zachování manželství, zejména když nebylo prokázáno, že by zachování manželství bylo objektivně nezbytné k zajištění zdravotní péče či osobní existence manželky. V rovině ekonomické a bytové zohlednil, že manželka má stabilní příjem z invalidního důchodu a k zajištění potřeb dětí je k dispozici pravomocně stanovené výživné. Uvedl, že její bytová potřeba je v době rozhodování fakticky zajištěna užíváním rodinného domu, jenž je ve výlučném vlastnictví manžel. Konstatoval, že po rozvodu může mezi účastníky vyvstat spor o další užívání nemovitosti a že je reálně myslitelné, že manželka (případně společně s dětmi) bude nucena bytovou situaci v budoucnu řešit jiným způsobem. Uzavřel, že z provedených důkazů však v době rozhodování nevyplynulo, že by takový následek byl bezprostřední, neodvratitelný a měl intenzitu zvlášť závažné újmy ve smyslu ust. § 755 odst. 2 o.z., když případné dopady do bydlení a majetkových poměrů lze řešit prostředky soukromého či veřejného práva. K nevěře manžela uvedl, že tato tvrzení zůstala v obecné rovině, bez uvedení konkrétních časových, místních a věcných okolností způsobilých dokazování. Zdůraznil, že za této situace by provádění výslechů třetích osob představovalo nepřiměřený zásah do jejich soukromí, vedený toliko na základě domněnek, bez dostatečného skutkového základu. Připomněl, že manželce byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů s poučením o koncentraci řízení a že k důkazům, označeným až po marném uplynutí stanovené lhůty, nepřihlédl, neboť manželka netvrdila ani neprokázala, že je bez své viny nemohla uplatnit dříve. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).4. Proti tomuto rozsudku podala manželka včas odvolání s tím, že s rozvodem nesouhlasí, když předně vyslovila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že nejsou dány důvody pro zachování manželství podle ust. § 755 odst. 2 písm. a), b) o.z., když poukazovala na to, že žije se dvěma nezletilými dětmi v domě ve výlučném vlastnictví manžela. Nesouhlasila ani s kumulativním výkladem uvedeného ustanovení a zdůrazňovala, že nebyla prokázána příčina rozvratu manželství. a prvostupňovému soudu vytýkala, že pochybil, když nepostupoval podle ust. § 756 o.z. Konstatovala, že ani odkaz na jiné řízení nepředstavuje dokazování příčin rozvratu, že řízení je proto zatíženo vadou a věc by měla být vrácena k doplnění dokazování. vyslovila názor, že ust. § 755 odst. 2 o.z. chrání socioekonomické vazby manžela i nezletilých dětí a opakovaně poukazovala na to, že rozvod by měl zásadní negativní finanční a sociální dopady, včetně bydlení dětí. Tvrdila, že financování bydlení řešila úvěry („chatičky“), jejichž výnos byl použit na dům manžela a připomínala, že Krajský soud v Praze v řízení, vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , konstatoval nepoměr mezi účastníky a odůvodněnost těchto výdajů, když okresní soud tuto disproporci přehlédl, přestože byla zohledněna i v jiných řízeních. Zdůrazňovala, že manželé spolu žili do března 2025, vztah byl ovlivněn , podezřelý výraz, manželky a dopravní nehodou. Připomínala, že partnerství trvalo přes patnáct let, z toho tři roky manželství. Ve svém odvolání uvedla, že problémy nastaly po nehodě v roce 2023, od roku 2024 manžel nepřispíval na domácnost. Poukazovala na to, že nese důsledky finanční nejistoty, navíc je , podezřelý výraz, závažně omezená (invalidní důchod, onkologické , podezřelý výraz, , následky úrazu), což omezuje její pracovní schopnost a zvyšuje potřebu péče. Konstatovala, že rozvod by zásadně dopadl na její příjmy, bydlení i péči o její osobu, a tím i na děti, když sama existence , podezřelý výraz, stavu podle ní odůvodňuje zamítnutí rozvodu. Přestože vztah měl problémy, včetně nevěry, manželství nebylo dříve ukončeno a podle manželky není trvale a nenapravitelně rozvráceno a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání, případně sám rozhodl.5. Manžel navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na pokračování manželství nemá zájem a odvolání označil za účelové. Předně zdůrazňoval, že manželství je dobrovolným svazkem a nelze v něm setrvávat bez skutečně závažných důvodů. Připomínal, že ust. § 755 odst. 2 o.z. je třeba aplikovat pouze výjimečně a jeho podmínky musí být splněny kumulativně. Vyslovil nesouhlas s tvrzením manželky, že příčiny rozvratu nebyly prokázány, a to s tím, že oba byli vyslechnuti a své výpovědi poskytli. Příčinu rozvratu spatřoval zejména ve ztrátě důvěry, když jej manželka opakovaně obviňovala z nevěry a užívání návykových látek, aniž by předložila důkazy, a to ani po poskytnuté lhůtě. Za další příčinu označil její narůstající sklony ke konspiračním teoriím, které negativně ovlivnily vztahy. Uvedl, že tvrzení manželky o možnosti obnovy soužití je účelové, neboť její obvinění svědčí o hlubokém rozvratu. K údajným překážkám rozvodu podle ust. § 755 odst. 2 o.z. konstatoval, že neexistují, když manželé spolu více než rok nežijí a manželka není na jeho péči závislá. Připomínal, že sama usilovala o výlučnou péči o děti s tím, že je schopna zajistit domácnost i péči a že děti jsou nyní ve střídavé péči. Zdůraznil, že skutečným důvodem setrvání v manželství jsou její ekonomické zájmy, a to užívání jeho domu a výživné, když zhoršení ekonomické situace není zvlášť závažnou újmou ve smyslu zákona. Dovozoval, že nejsou dány ani mimořádné okolnosti ani podmínka, že by se manželka na rozvratu nepodílela.6. Soud prvního stupně vystihl ve svém rozsudku projednávanou věc věcně správně a náležitě vyložil, které skutečnosti při svém rozhodování vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a jaký z nich učinil závěr o skutkovém stavu spolu s odpovídajícím právním hodnocením (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.). Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, soud prvního stupně vycházel ze zásady volného hodnocení důkazů upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry formuloval jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách. Soud prvního stupně tedy pro své rozhodnutí dostatečně zjistil skutkový stav, když provedl podrobné dokazování. Svá zjištění učinil na základě listinných důkazů, účastnických výpovědí a nesporných skutečností, takže odvolací soud mohl ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyjít7. Soud prvního stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, z jeho výsledků u