25 CO 77/2022-469 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o nároku na zaplacení dlužného nájemného podle smlouvy ze dne 1. 4. 2015 ve znění pozdějších dodatků tak, že ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení veškeré požadované jistiny 1 261 260 Kč spolu s většinou úroků z prodlení, ve výroku II. zamítl část úroku z prodlení, která se vztahovala k bezdůvodnému obohacení, a to za období od splatnosti podle smlouvy do uplynutí přiměřené lhůty k plnění podle výzvy ze dne 10. 5. 2019, a ve výroku III. přiznal žalobci podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žádal o úhradu dlužného nájemného za období od prosince 2018 do dubna 2019, kdy skončila výpovědní doba podle výpovědi žalovaného ze dne 19. 12. 2018, žalovanému podle smlouvy nejdřív pronajal I. a II. nadzemní podlaží budovy, později se předmět nájmu rozšiřoval spolu s postupným zvyšováním nájemného podle toho, jak fúzovaly ostatní společnosti sídlící v nemovitosti a uvolňovaly tak prostor, který začal užívat žalovaný. Na základě dodatku č. 1 ze dne 30. 11. 2015 žalobce přenechal žalovanému k užívání část III. nadzemního podlaží a dodatkem č. 2 ze dne 1. 2. 2018 došlo k dalšímu rozšíření pronajatých prostor i na zbylou část III. nadzemního podlaží. Žalovaný popřel pravost podpisu předsedkyně svého představenstva na dodatku č. 2, a žalobce pak podle výsledků písmoznaleckého posudku toto tvrzení učinil nesporným. 2. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami, které se vztahovaly nejen k nájemnímu vztahu mezi účastníky, ale i k nájemním vztahům mezi žalobcem a dalšími firmami sídlícími v budově, vyslechl předsedkyni představenstva žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], jejího otce a současně jediného akcionáře žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], k důkazu přečetl písmoznalecký posudek zpracovaný Mgr. [jméno] [příjmení] a na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou písemnou nájemní smlouvu ze dne 1. 4. 2015, která byla změněna platným dodatkem č. 1 ze dne 30. 11. 2015. Dodatek č. 2 ze dne 1. 2. 2018, jímž mělo dojít k rozšíření předmětu nájmu na 840,84 m2 a ke zvýšení nájemného na 252 252 Kč, byl řádně podepsán pouze ze žalobcovy strany, ale podpisy statutárního orgánu žalovaného byly zfalšovány. I přesto žalovaný začal hradit žalobci od února 2018 nájemné v dohodnuté výši 252 252 Kč a platil je až do listopadu 2018. Je zřejmé, že žalovaný akceptoval toto zvýšení, a zjevně tedy existovala nepsaná dohoda o výši nájemného, která byla žalovaným plněna. Z rozsudku Okresního soudu v Chebu, č. j. 12 C 159/2019-63, ze dne 19. 9. 2019, jímž bylo žalovanému uloženo vyklidit předmětnou nemovitost, je patrné, že žalovaný užíval prostory v rozsahu podle dodatku č. 2, po dobu trvání nájemního vztahu neuplatnil vůči žalobci žádné nároky z vad předmětu nájmu, které by spočívaly v tom, že do jeho nájemního práva zasahovaly třetí osoby. Dodatek č. 2 nebyl v důsledku falza podpisu platně sjednán ve smyslu ust. § 561 odst. 1 občanského zákoníku, v průběhu nájemního vztahu nedošlo mezi účastníky k dohodě o opuštění písemné formy nutné ke změně nájemní smlouvy, a proto bylo nutno podle ust. § 582 odst. 1 občanského zákoníku hledět na právní jednání učiněné bez dodržení sjednané formy jako na absolutně neplatné. Vada spočívající v absenci písemné formy nebyla dodatečně zhojena, ale podle ust. § 582 odst. 2 občanského zákoníku ji bylo možno namítnout, jen dokud ze smlouvy nebylo plněno. Jelikož účastníci z neplatného dodatku č. 2 plnili od února do listopadu 2018, tak za toto období nemohl žalovaný nedostatek formy namítat. Jiná situace ale nastala, když žalovaný přestal nájemné hradit, pak již nedošlo k nápravě nedostatku formy následným plněním, neboť nebylo ze synallagmatického vztahu plněno oběma účastníky, a na konkludentně uzavřenou smlouvu o navýšení nájemného a rozšíření rozsahu pronajatých prostor bylo nutno pohlížet jako na absolutně neplatnou z důvodu absence sjednané písemné formy. Za období od 1. 12. 2018 do 30. 4. 2019 se proto právní vztah účastníků řídil smlouvou ve znění toliko dodatku č. 1 a žalobci vznikl nárok na nájemné v měsíční výši 166 347 Kč. Žalovaný ale bez právního důvodu užíval i prostory podle dodatku č. 2 a žalobci tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 občanského zákoníku. Obvyklá výše nájemného v předmětné nemovitosti činila podle předložených nájemních smluv 300 Kč za m2 měsíčně a žalovaný byl povinen za užívání prostor nad rámec platné smlouvy platit právě tuto částku. Uvedené závěry vedly soud prvního stupně k tomu, že žalobě vyhověl téměř v plném rozsahu a zamítl pouze část úroku z prodlení, která se vázala nároku na vydání bezdůvodného obohacení. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci. Za účelně vynaložené náklady však nepovažoval jednu polovinu znalečného, neboť znalec se nad rámec potřeb řízení zabýval i určením osoby falzifikátora podpisu na dodatku č. 2. Žalobce dále neměl právo na plnou odměnu za účast při jednání ze dne 14. 1. 2022, při němž byl vyhlášen rozsudek, když odměna za písemný závěrečný návrh byla zohledněna v samostatném úkonu. 3. Žalobce ve včasném odvolání napadl zamítavý výrok II. a výrok III. o nákladech řízení. Soud prvního stupně účastníky nepoučil podle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. o možnosti odlišného právního posouzení, a jeho rozhodnutí o bezdůvodném obohacení bylo pro žalobce překvapivé. Žalovaný o existenci dodatku č. 2 velmi dobře věděl, pobíral z něj všechny výhody a zároveň řadu měsíců proplácel faktury, které se o tento dodatek opíraly, uvedl žalobce v omyl o řádném podpisu dodatku, a nyní nemůže ze svého protiprávního jednání těžit tím, že nebude povinen platit úrok z prodlení. Pokud soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky existovala konkludentní dohoda o výši nájemného, pak měl také zjistit, že existovala minimálně konkludentní dohoda i o jeho splatnosti. Je zcela zjevné, že vztah účastníků měl smluvní základ po celou dobu jeho trvání. Žalobce dále brojil proti rozhodnutí o nepřiznání práva na náhradu části nákladů řízení, namítal, že důkaz písmoznaleckým posudkem byl proveden v plném rozsahu, nikoli pouze z jedné poloviny, a žalobce tento posudek obstaral na základě jednoznačně projeveného stanoviska soudu prvního stupně. Žalobce měl dále právo i na plnou odměnu za jednání dne 14. 1. 2022, neboť při něm nedošlo pouze k vyhlášení rozsudku, ale žalobce při něm také přednesl závěrečný návrh. 4. Žalovaný napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, poukázal na to, že žalobci vznikalo bezdůvodné obohacení, když přijímal od žalovaného plnění bez smluvního vztahu. V řízení nebyl prokázán rozsah skutečného užívání nemovitosti ze strany žalovaného, ve smlouvě i v obou dodatcích byl předmět nájmu vymezen jen neurčitě výměrou podlahové plochy a svědkyně [příjmení] popsala předmět nájmu jinak, než jak to uvedl žalobce v žalobě. Rozpory byly i v ostatních provedených důkazech, z nichž soud prvního stupně v tomto ohledu vycházel, a jeho rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. Nemovitost užívaly i další společnosti a nelze mít bez dalšího za to, že se skončením jejich nájemního vztahu se rozšířil předmět nájmu podle smlouvy mezi účastníky. Soud prvního stupně také neprovedl řadu důkazů k tvrzením žalovaného o chování předsedy žalobcova představenstva Ing. [příjmení]. Pokud šlo o náklady řízení, tak žalobce na řízení vynaložil mnohem více úkonů, než by bylo obvyklé a potřebné. Při jednání odvolacího soudu žalovaný doplnil, že v době uzavírání dodatku č. 2 mezi účastníky eskalovaly spory. 5. Účastníci se vyjádřili navzájem k odvolání protistrany a ve vyjádřeních setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a za nezměněného skutkového stavu dospěl k následujícím závěrům. 7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, účastníkům poskytl potřebná poučení a důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Z provedeného dokazování odvodil správný skutkový závěr, který z převážné míry také správně po právní stránce vyhodnotil. Nesprávnost právního hodnocení mu lze vytknout pouze v rozsahu, který se týkal dodatku č. 2 k nájemní smlouvě. 8. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně vyplynulo, že účastníci uzavřeli platnou nájemní smlouvu včetně platného dodatku č. 1 ve smyslu ust. § 2201 a § 2302 občanského zákoníku. Ve smlouvě i v citovaném dodatku byl předmět užívání určen sice jen výměrou podlahové plochy, ale to platnosti smlouvy a dodatku nebránilo, toto vymezení předmětu nájmu bylo dostatečně určité; ostatně nelze přehlédnout, že smlouvu i dodatky připravoval žalovaný. 9. Dodatek č. 2 v písemné podobě nebylo možno považovat za uzavřený. Podpis předsedkyně představenstva žalovaného byl zfalšován, nešlo tu tedy o exces z oprávnění jednající osoby nebo o vadu podobného charakteru. Vadu spočívající v paděl