14 Co 356/2025-52 — Krajský soud v Ústí nad Labem

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici ve , adresa, sestávající z kuchyně a jednoho pokoje, komory a sklepní kóje s příslušenstvím (dále jen „byt“) a vyklizený předat žalobkyni (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že vlastnicí bytu je , právnická osoba, (dále jen „vlastnice bytu“). Mezi ní jako pronajímatelkou a žalobkyní jako nájemkyní byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl byt. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , Anonymizováno, Žalovaná je matkou partnera žalobkyně a na základě rodinné domluvy umožnila žalobkyně žalované, aby předmětný byt užívala. Dopisem ze dne 21. 8. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala, aby předmětný byt vyklidila do 25. 4. 2025. To žalovaná odmítla s tím, že vyklizení bytu je proti zásadám slušného chování a že se pokusí na dalším užívání bytu domluvit s vlastnicí bytu.3. Po právní stránce okresní soud takto zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“) a s odkazem na závěry vyslovené Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v rozhodnutích sp. zn. 26 Cdo 503/2000, 26 Cdo 541/2000, 26 Cdo 2720/2004, 26 Cdo 548/2006 (pozn. odvolacího soudu: rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 541/2000 podle databáze judikatury Nejvyššího soudu neexistuje; ostatní uvedená rozhodnutí jsou stejně, jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz) dospěl k závěru, že sice platí, že v případě pronajatého bytu se může vyklizení osob bydlících v bytě bez právního důvodu zásadně domáhat nájemce bytu a pronajímatel pak nemá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vyklizení bytu těmito osobami, v projednávané věci však nájemní poměr žalobkyně k bytu zanikl ke dni 30. 4. 2025 a od uvedeného data nemá k bytu žádný právní vztah, neboť není jeho vlastnicí ani nájemkyní, a proto nemá k podání žaloby na vyklizení bytu aktivní věcnou legitimaci, a žalobu tak bylo nutno zamítnout.4. Nákladový výrok okresní soud odůvodnil tím, že podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako úspěšná účastnice sporu. Žalovaná však nebyla zastoupena advokátem a náklady, které vznikly jejímu obecnému zmocněnci, nepožadovala. Okresní soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádná z účastnic.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadl v plném rozsahu domáhajíc se ve věci samé jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Namítala, že i poté, co nájemní vztah skončí, má nájemce obdobné povinnosti jako za trvání nájemního vztahu a zároveň má povinnost byt vyklidit a vyklizený ho předa pronajímateli. Tuto povinnost nemohla žalobkyně splnit, neboť byt užívá žalovaná, která se odmítala z bytu vystěhovat dobrovolně. Žalobkyni proto i po zániku nájemního vztahu musí být poskytnuta taková právní ochrana, aby byla schopna svoji povinnost vůči pronajímateli splnit. Má proto právo podat žalobu o vyklizení bytu proti tomu, kdo do její povinnosti a možnosti předat byt zpět pronajímateli protiprávně zasahuje. Musí proto mít aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o vyklizení bytu. Pokud okresní soud dospěl k protichůdnému závěru, znemožnil tím žalobkyni splnit její závazek předat byt zpět pronajímatelce. Nadto namítala, že k datu, kdy soud prvého stupně rozhodoval, neuplynula ještě tříměsíční lhůta ve smyslu § 2285 o. z., jehož vyloučení nájemní smlouva uzavřená mezi vlastnicí bytu a žalobkyní neobsahovala, během níž může pronajímatel vyzvat nájemce k vyklizení bytu a jeho předání. Vlastnice bytu, která byla seznámena se situací, při níž jí žalobkyně není fakticky schopna byt vrátit, na žalobkyni nenaléhala a vyčkává, jak se věc vyvine. Žalobkyně přitom nebyla vlastnicí bytu jakožto pronajímatelkou do uplynutí zákonné tříměsíční lhůty písemně vyzvána k vrácení bytu, a z tohoto důvodu ke dni , datum, došlo v souladu se zákonem k obnovení nájemního vztahu žalobkyně k bytu za původně sjednaných podmínek. Žalobkyně je tak opět nájemkyní bytu, proto i pokud by byl právní názor soudu prvního stupně, který vedl k zamítnutí žaloby, správný, získala žalobkyně obnovením nájemního vztahu aktivní věcnou legitimaci ve sporu proti žalované, která do jejího nájemního práva neoprávněně zasahuje.6. Posuzováno podle obsahu odvolání tudíž žalobkyně jako zásadní odvolací důvod uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Dle jejího názoru tím, že byt užívá a platí nájemné vlastnici bytu, která nájemné přijímá, došlo ke konkludentnímu vzniku nájemního vztahu mezi vlastnicí bytu a žalovanou. Naproti tomu nájemní poměr žalobkyně k bytu zanikl uplynutím doby určité. Jelikož žalobkyně výslovně prohlásila, že nájem nehodlá prodloužit a byt vrátí, tímto projevem vůle zabránila obnovení nájemního vztahu. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalobkyně není ve sporu aktivně věcně legitimována. Dovolávala se také dobrých mravů s tím, že je v pokročilém věku , Anonymizováno, let a chtěla by v bytě dožít.8. K projednání odvolání odvolací soud nařídil jednání, při němž po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, 212a o. s. ř., shledal odvolání důvodným.9. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takováto vada řízení předcházející vydání napadeného rozsudku ostatně ani nebyla dovolateli namítána.10. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z tohoto mezi účastnicemi nesporného skutkového stavu (§ 120 odst. 3 o. s. ř.): Mezi vlastnicí bytu jako pronajímatelkou a žalobkyní jako nájemkyní byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl byt. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, . Po uzavření této nájemní smlouvy a převzetí bytu od jeho vlastnice umožnila žalobkyně, která sama v bytě nebydlela a nebydlí, žalované, která je matkou žalobkynina druha, užívání bytu s tím, že žalovaná za žalobkyni složí vlastnici bytu jakožto pronajímatelce požadovanou peněžitou jistotu (což také učinila), a že bude přímo vlastnici bytu za žalobkyni hradit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala, aby předmětný byt vyklidila do , datum, s tím, že po skončení doby nájmu bytu, která je do , datum, , bude byt předán jeho vlastnici. Žalovaná vyklizení bytu a jeho předání žalobkyni odmítla namítajíc, že vyklizení bytu je proti zásadám slušného chování a že se pokusí na dalším užívání bytu domluvit s vlastnicí bytu. Mezi žalobkyní a vlastnicí bytu nebyla uzavřena výslovná dohoda o prodloužení doby trvání nájmu sjednané v nájemní smlouvě ze dne , datum, , nicméně žalobkyně byt jeho vlastnici nepředala a ani vlastnice po ní vyklizení bytu nepožadovala a nepožaduje. Byt nadále užívá žalovaná, která stále přímo vlastnici bytu hradí nájemné a úhrady za užívání bytu. Žalobkyně sama byt užívat nechce, ale má zájem po vyklizení bytu žalovanou jej předat zpět jeho vlastnici. Žalovaná jednala s vlastnicí bytu o možnosti, že by jí vlastnice byt pronajala, to však vlastnice bytu odmítla.11. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu neshledal odvolací soud závěr okresního soudu o nedostatku žalobkyniny aktivní věcné legitimace ve sporu správným.12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.14. Podle § 10 odst. 1 nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.15. Podle § 546 o. z. právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.16. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.17. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.18. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.19. Podle § 2215 od