29 Co 299/2025-101 — Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne 9. 10. 2024, je neplatné. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 34 110 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.2. Rozsudek byl odůvodněn tak, že se žalobce žalobou podanou dne 28.11.2024 domáhal určení, že zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou dopisem ze dne 9.10. 2024, je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že byl 2.5.2012 jmenován do funkce , Anonymizováno, , kterou 12 let vykonával. Ke dni 31.7.2024 pak byl odvolán z funkce , Anonymizováno, , ale jeho pracovní poměr tím neskončil, žalovaná mu nenabídla jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, učit odmítl, nedošlo tak k uzavření dohody o změně pracovního zařazení žalobce. Na základě těchto skutečností pak byla žalobci dne 2.10.2024 doručena výpověď z pracovního poměru s dvouměsíční výpovědní lhůtou a skončením ke dni 31.12.2024. Následně 9.10.2024 mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce má za to, že se nedopustil žádného porušení pracovních povinností zvlášť hrubé intenzity, když od 1.8.2024 trvaly překážky v práci na straně zaměstnavatele. Žalovaná namítala, že po odvolání žalobce z funkce s účinností k 1.7.2024 začala s žalobcem jednat o novém pracovním zařazení. Ústní jednání byla bez výsledku. Žalobce se od 1.8.2024 do zaměstnání dostavoval pouze sporadicky, situaci neřešil. Od 1.9.2024 se pak žalobce na pracoviště nedostavoval vůbec. Následně žalovaná listinou ze dne 18.9.2024 informovala žalobce o postupu podle § 73a zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen zák. práce) a vyzvala žalobce, aby se po dobu běhu výpovědní lhůty dostavoval do práce, kde mu bude přidělována práce dle aktuální potřeby odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, s požadavkem na naprosto precizní předání pracovního místa, aby bylo možno na práci žalobce navázat. Zároveň byl vyzván, aby řádně zdůvodnil, proč se v měsíci srpnu a do 18.9.2024 nedostavil do zaměstnání, a byl upozorněn na možnost skončení pracovního poměru i v běhu výpovědní lhůty, a to dohodou podle § 49 zák. práce nebo okamžitým zrušením podle § 55 zák. práce. Listina byla žalobci doručena dne 2.10.2024. Jelikož se žalobce na pracoviště nedostavil, vyzvala jej žalovaná telefonicky, aby se dostavil na pracoviště, předal funkci, udělal inventuru a zdůvodnil svou nepřítomnost. Žalobce se dostavil dne 9.10.2024 a žalovaná se rozhodla předat mu okamžité zrušení pracovního poměru, a to pro neomluvenou absenci od 1.8.2024 a po doručení výzvy, nejméně od 2.10.2024, považovala absence žalobce za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Žalobce odmítl listinu převzít. Žalovaná namítala, že nedošlo k předání funkce, neboť žalobce v měsíci červenci čerpal 22 dnů dovolenou. K předání nedošlo ani v době po 1.8.2024, přestože povinnost žalobce vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č.263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí či dobrovolným svazkem obcí, kdy se o předání vyhotoví záznam, kdy žalobce netvrdí ani neprokazuje, že by nějaký záznam byl vyhotoven. Předání agendy je pak složitou záležitostí, kdy dochází k předání učebních plánů, pracovněprávní a personální agendy, majetku, s provedením inventarizace. Žalobce pak měl tyto úkony provést minimálně po výzvě ze dne 2.10.2024, kdy k žádnému takovému jednání nedošlo. Žalobce k tomu namítal, že nepředání funkce , Anonymizováno, nebylo vymezeno jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Vyzvání k předání bylo neurčité. Žalobce s novým , Anonymizováno, komunikoval a chtěl mít vše uzavřené před započetím stavebních prací 15.7.2024. Ke svému nástupu 1.8.2024 již nový , Anonymizováno, musel disponovat vším potřebným.3. Okresní soud shledal, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce byl dne 2.5.2012 jmenován rozhodnutím rady města č., Anonymizováno, , s účinností k 1.8.2012, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Tuto funkci vykonával (pro pravděpodobné nevypsání konkursu) až do svého odvolání z funkce na základě rozhodnutí rady města , adresa, ze dne 27.2.2024, a to s účinností k 31.7.2024. Z účastnické výpovědi žalobce i statutárního zástupce žalované vyplynulo, že probíhala komunikace o dalším pracovním zařazení žalobce, s nabídkou práce učitele, což nebylo žalobcem přijato. Nesporným také zůstalo doručení listiny ze dne 18.9.2024, s účinky doručení ke dni 2.10.2024. Obsahem této listiny pak bylo jednak vyrozumění žalobce o dalším postupu zaměstnavatele vyplývajícím z odvolání žalobce z funkce , Anonymizováno, a o skutečnosti, že nedošlo ke změně pracovní pozice žalobce na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu tedy, že ve smyslu ustanovení § 73a odst.2 zák. práce odvoláním z funkce nekončí pracovní poměr a zaměstnavatel je povinen takovému zaměstnanci nabídnout změnu pracovního zařazení na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže takovou práci pro zaměstnance zaměstnavatel nemá, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zák. práce, odstupné zaměstnanci pak náleží jen v případě existence tzv. organizačních důvodů (zrušení pracovního místa ze kterého je zaměstnanec odvoláván), a na případ odvolání z funkce při jmenování jiné osoby na toto vedoucí místo se tedy nárok na odstupné nevztahuje. Zaměstnavatel se snažil věc řešit dohodou s upozorněním zaměstnance na tento možný postup, kdy žalobce měl dohodu odmítnout. Druhou částí listiny pak byla samotná výpověď z pracovního poměru založeného jmenováním do funkce, a to podle § 52 písm. c) zák. práce, neboť se stal žalobce pro zaměstnavatele nadbytečným s tím, že mu dle § 73a zák. práce nenáleží odstupné, důvodem pro výpověď je odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ke dni 31.7.2024, a nemožnost zaměstnávat žalobce na pozici odpovídající zdravotnímu stavu a kvalifikaci, neboť zaměstnavatel nemá takovou pozici v organizační struktuře. Pracovní poměr tak měl skončit uplynutím výpovědní doby s tím, že do té doby se měl žalobce dostavovat do zaměstnání, kde mu měla být přidělována práce dle aktuální potřeby zaměstnavatele, zejména s nutností provedení naprosto precizního předání pracovního místa, aby bylo možno na práci žalobce navázat. Listina pak obsahuje rozsah čerpání řádné dovolené za rok 2024 a doplacení nevyčerpané dovolené. Dále byl žalobce vyzván ke splnění povinnosti doložit důvod, proč se v měsíci srpnu 2024 a dosud (tedy k 18.9.2024) nedostavil do zaměstnání s tím, že nedoložení těchto skutečností může být důvodem pro vykázání neomluvených absencí podle zákoníku práce. Dále byl upozorněn, že i v době běhu výpovědní lhůty může pracovní poměr skončit jinými způsoby dle zákoníku práce, tedy dohodou nebo okamžitým zrušením pracovního poměru. Listina byla pod číslem zásilky , Anonymizováno, doručena žalobci dne 2.10.2024. Nespornou skutečností pak bylo také doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne , datum, , a to v rámci odmítnutí jeho převzetí žalobcem. Okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 9.10.2024 byl výpovědní důvod byl vymezen tím, že žalobce do 2.10.2024 neodůvodnil svoji nepřítomnost v zaměstnání od srpna až do 2.10.2024, což žalovaná považovala za neomluvenou absenci a sdělila, že se žalobce od 2.10.2024 nedostavuje do zaměstnání. Nejsou známy žádné překážky výkonu práce, a proto podle § 55 odst.1 písm. b) žalovaná považuje nepřítomnost žalobce od 1.8.2024, nejméně pak od 2.10.2024 jako porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Další setrvání žalobce u zaměstnavatele by pak hrubě narušilo pracovní kázeň ostatních zaměstnanců. Pracovní poměr končí doručením listiny o okamžitém zrušení pracovního poměru.4. Okresní soud věc posoudil především podle § 55 odst. 1 zák. práce a uvedl, že předpokladem pro okamžité skončení pracovního poměru, jakožto výjimečného způsobu skončení pracovního poměru, je zaměstnancovo porušení některé z povinností, jež vyplývají z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a zároveň musí toto porušení povinnosti dosáhnout zvlášť hrubé intenzity. Povinnostmi zaměstnance, jež vyplývají z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, jsou v první řadě povinnosti vyplývající přímo ze zákona, tedy zejména ze zákoníku práce. Ten stanoví základní povinnosti všech zaměstnanců bez ohledu na jejich zařazení u zaměstnavatele zejména v § 38 odst. 1 písm. b) a § 301. Další povinnosti jsou stanoveny pro určité okruhy zaměstnanců v § 302 (vedoucí zaměstnanci). Obecná pravidla chování vyplývají rovněž z občanského zákoníku, správních předpisů apod. Povinnosti má zaměstnanec stanoveny rovněž v pracovní smlouvě, pracovním řádu ne