Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 53 483 Kč, a to ve splátkách po nejméně 2 229 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I.), zamítl žalobu co do 106 781,88 Kč, úroku z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z částky 47 793,37 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku v sazbě 14,75 % ročně z částky 47 793,37 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 6 287,50 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku v sazbě 15 % ročně z částky 6 287,50 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení v sazbě 14,75 % ročně z částky 13 887,24 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku v sazbě 14,75 % ročně z částky 13 887,24 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně není povinna platit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 141 514,62 Kč s konkretizovaným příslušenstvím z titulu nesplacených spotřebitelských úvěrů. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela s její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, postupně tři smlouvy o spotřebitelském úvěru, které identifikovala, u každé z nich popsala, jakým způsobem a v jakém rozsahu žalovaná úvěr splácela, kdy se dostala do prodlení, kdy došlo k zesplatnění úvěru a jaké nároky včetně příslušenství na základě každé z nich požaduje. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, zůstala nečinná.Okresní soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) ani v jednom případě před poskytnutím úvěru nedostála své zákonné povinnosti s odbornou péčí prověřit a posoudit úvěruschopnost žalované, proto všechny úvěrové smlouvy shledal absolutně neplatnými podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), s tím, že k neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu. Rozhodoval tedy pouze o povinnosti žalované vrátit zbývající (dosud nesplacenou) poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů. Vycházel-li z chronologie uzavřených smluv, zjistil, že podle první smlouvy uzavřené dne 27. 4. 2022 žalovaná obdržela 20 000 Kč a splatila 12 100 Kč, takže rozdíl nesplacené jistiny činí 7 900 Kč. Podle smlouvy uzavřené dne 30. 5. 2022 žalovaná obdržela 10 000 Kč, dosud zaplatila 6 300 Kč, takže rozdíl činí 3 700 Kč. Podle smlouvy uzavřené 16. 8. 2022 žalovaná obdržela 49 000 Kč, zaplatila 2 600 Kč, takže rozdíl činí 46 400 Kč. Okresní soud dále částečně z žalobkyní předložených listin a zčásti na základě vlastního důkazního šetření dovodil, že smlouvou ze dne 30. 5. 2022 byla žalovaná ve skutečnosti přeúvěrována, pokud z částky 20 000 Kč obdržela pouze 15 483 Kč a částka 4 517 Kč byla použita na předčasné splacení jiného předchozího úvěru (odlišného od těch, které jsou předmětem žaloby). Okresní soud praktiky věřitelky označil za lichevní schema ve snaze systematicky prohlubovat zadlužení žalované. Nepovažoval proto čerpání částky 20 000 Kč za skutečné poskytnutí jistiny žalované, ale za opětovné vrácení a navýšení jistiny, z níž platila lichevní příslušenství v předchozích měsících s cílem, aby v tom pokračovala. Uzavřel, že žalovaná se přijetím částky 20 000 Kč obohatila pouze v rozsahu 15 483 Kč, když částkou 4 517 Kč utrpěla škodu v předchozí fázi lichevního schématu. Proto okresní soud od všech vyčerpaných jistin odečetl vrácené platby a dospěl k částce 53 483 Kč, kterou uložil žalované zaplatit. Ve zbývajícím rozsahu, včetně veškerého příslušenství, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůtu k plnění stanovil z důvodu ochrany žalované, u níž nepředpokládal jednorázové zaplacení poměrně vysoké částky, ve splátkách rozpočítaných na dobu dvou let. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšné žalované nepřiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí žádné nevznikly.3. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části výroku II., pokud jím byla žaloba zamítnuta o částku 4 517 Kč, podala odvolání žalobkyně. Nezpochybnila právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrových smluv, vytkla mu však nesprávné skutkové zjištění ohledně výše bezdůvodného obohacení jako rozdílu mezi finančním prospěchem žalované získaným plněním původní věřitelky a úhradami žalované. Zdůraznila, že podle všech tří smluv žalovaná vyčerpala celkem 79 000 Kč (20 000 + 10 000 + 49 000), uhradila celkem 21 000 Kč (7 900 + 6 300 + 2 600), a protože rozdíl činí 58 000 Kč a okresní soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu 53 483 Kč, požaduje přiznat dalších 4 517 Kč. Navrhla, aby odvolací soud napadený zamítavý výrok II. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit jí dalších 4 517 Kč v měsíčních splátkách po 2 229 Kč splatných do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.4. Žalovaná se k napadenému rozsudku ani k odvolání písemně nevyjádřila. Při odvolacím jednání uvedla, že požadavek žalobkyně na zaplacení dalších 4 517 Kč považuje za oprávněný.5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy pouze v té části výroku II, pokud jím byla žaloba zamítnuta o částku 4 517 Kč, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo a odvolání shledal důvodným. Ve zbývající části zamítavého výroku II. a v částečně žalobě vyhovujícím výroku I. nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním dotčen a v tomto rozsahu již samostatně nabyl právní moci.6. Soudu prvního stupně je předně nutno připomenout, že podle § 115a o. s. ř. jednání ve věci není třeba nařizovat, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s ním souhlasí. Postup podle § 115a o. s. ř. tedy přichází v úvahu pouze umožňují-li výsledky přípravy jednání přijmout závěr, že skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze učinit jen na základě listin, které účastníci předložili k důkazu, naopak je vyloučen v případě, že soud míní vycházet z důkazů, které si sám z vlastní iniciativy opatřil. Má-li soud za to, že účastníky předložené listiny neprokazují všechny rozhodné skutečnosti, musí nařídit jednání, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno. V právě projednávané věci soud prvního stupně pochybil, pokud v rozporu s ust. § 115a o. s. ř. vycházel z důkazů, které účastníci nepředložili a které zákonným způsobem při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) neprovedl.7. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti všech tří úvěrových smluv pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované v odvolání zpochybněn nebyl, odvolací soud proto vychází z § 87 odst. 1 ZSÚ, podle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Odvolací soud musí konstatovat, že skutková zjištění, na nichž soud prvního stupně založil svůj závěr, že žalovaná smlouvou o úvěru ze dne 30. 5. 2022 nezískala 20 000 Kč, ale pouze 15 483 Kč, nemají žádnou oporu v listinách předložených žalobkyní. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku obsáhle i nepatřičně zabýval okolnostmi pro danou věc nepodstatnými až zcela bezvýznamnými, zatímco takřka jediné podstatné otázce spočívající v porovnání poskytnutých a uhrazených částek se věnoval okrajově a chaoticky, takže ani početní výsledek jeho úvah není správný.9. Jde-li o výši poskytnuté a nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, z žalobkyní předložených listin vyplývá, že podle úvěrové smlouvy uzavřené dne 27. 4. 2022 žalovaná obdržela 20 000 Kč a splatila 12 100 Kč, rozdíl nesplacené jistiny činí 7 900 Kč, podle úvěrové smlouvy uzavřené dne 30. 5. 2022 žalovaná obdržela 10 000 Kč (nikoli soudem prvního stupně zmiňovaných 20 000 Kč, resp. ani 15 483 Kč), zaplatila 6 300 Kč, rozdíl proto činí 3 700 Kč a podle úvěrové smlouvy uzavřené 16. 8. 2022 žalovaná obdržela 49 000 Kč, zaplatila 2 600 Kč, takže rozdíl činí 46 400 Kč. Ze součtu všech poskytnutých úvěrových jistin, který činí 79 000 Kč, žalovaná dosud celkem uhradila 21 000 Kč, tudíž je povinna zaplatit žalobkyni dalších 58 000 Kč. Přiznal-li soud prvního stupně žalobkyni výrokem I. rozsudku pouze částku 53 483 Kč, je odvolání žalobkyně požadující dalších 4 517 Kč důvodné.10. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II., pokud jím byla žaloba zamítnuta o částku 4 517 Kč, změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 517 Kč. Lhůtu splatnosti (§ 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.) odvolací soud určil v souladu s odvolacím návrhem žalobkyně ve splátkách po nejméně 2 229 Kč měsíčně splatných do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Ztráta výhody splátek znamená, že nesplní-li žalovaná některou splátku, má žalobkyně právo na zaplacení celé pohledávky, toto právo může uplatnit nejpozději do zaplacení nejblíže příští splátky (§ 1931 o. z.).11. Vzhledem ke změně rozsudku bylo znovu rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle zásady poměrného úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.). I po částečné změně rozsudku okresního soudu je žalobkyně v poměru k celkovému požadovanému plnění převážně neúspěšnou. Převážně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.